asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví
Partneři kategorie

Energetická renovace budov – cesta k efektivitě a hospodárnosti

10.02.2010

Převážná většina starších budov je z architektonického i stavebnětechnického hlediska v přijatelném stavu, a proto je nesporně výhodnější jejich renovace než bourání. Pravidelná obnova fondu budov prodlužuje životnost staveb, což zvyšuje nejen jejich kulturně-historickou hodnotu, ale přispívá i k efektivnějšímu zhodnocování investic.

Z dnešní praxe jednoznačně vyplývá, že není-li stavba vysloveně v dezolátním stavu, podstatně ekonomičtějším řešením než její asanace a následné nahrazení novostavbou je její důsledná renovace podle nejnovějších stavebních a technických poznatků a možností. Kromě ekonomické opodstatněnosti hovoří ve prospěch renovace i ekologická bilance – zbourání stavby přináší problémy s likvidací, přepravou a ukládáním odpadů. Zároveň se ztrácí i kumulovaná hodnota starší budovy – k výrobě materiálů a k její výstavbě bylo zapotřebí velkého množství prostředků i energie, kterou je však třeba ještě dodatečně nahradit novými investicemi souvisejícími s výstavbou nové budovy.

Proč energeticky efektivní modernizace?
Průměrná měrná potřeba konečné energie na provoz stávajících budov se pohybuje okolo 180 až 250 kWh/(m2 . a) a klesá jen velmi pozvolna. Více než dvě třetiny renovovaných budov v současnosti nepodléhají zásadní energetické sanaci a v nejbližších padesáti letech budou představovat obrovskou kapitálovou propast s nádechem mnoha promarněných možností. V oblasti novostaveb se podobným způsobem investuje jen do tepelné ochrany na úrovni platných normativních předpisů. Tato fakta jsou výsledkem nedostatečné optimalizace při zohledňování životního cyklu fasády, střechy nebo okenních prvků. Stavební standard se ještě v menší míře přizpůsobuje perspektivám dlouhodobé hospodárnosti, tj. při zohledňování externích nákladů na paliva.

Ve směrnici EU pro budovy jsou definovány i nové pojmy jako skutečné náklady a následné náklady: Při jakémkoli stavebním záměru je během celé projektové fáze řešena především otázka skutečných nákladů... Hlavně oblast následných nákladů je většinou podceňována a doposud nebyla do celkových kalkulací vůbec zahrnována. Podle tohoto materiálu představují následné náklady 80 % nákladů celkového životního cyklu budovy. Na obr. 1 je patrné, že i za předpokladu nezměněných cen energie při investičních nákladech 25 000 000 Kč na výstavbu současné konvenční budovy představují následné náklady na energii 66 675 000 Kč (267 %!). V případě stejné, avšak energeticky optimalizované budovy lze ušetřit přibližně 16 % následných energetických nákladů. Z uvedeného vyplývá, že díky úspornému provozu se mohou ušetřit veškeré investiční náklady na její výstavbu!

Na základě těchto čísel je zcela zřejmé, že by bylo chybou šetřit právě při návrhu budovy. Mnohem perspektivnějším a lukrativnějším přístupem je myslet již v projektové fázi na minimalizaci následných, tj. provozních nákladů nebo nákladů na udržování budovy. Proces optimalizace přitom zahrnuje i otázky okrajových podmínek lokality, orientace na světové strany, stavební formy a parametrů obvodového pláště budovy nebo i otázky sladění technických zařízení, stavebněfyzikálních kvalit apod. Nové přístupy vyžadují interdisciplinární navrhování budov, která je dnes bohužel stále ještě výjimkou. V oblasti dalšího směřování stavebnictví bude proto vývoj nové kultury projektování jedním ze stěžejních bodů.

Radikální snížení energetické náročnosti energeticky pasivních budov je nepochybně podstatným krokem směrem k trvale udržitelné výstavbě. I přes energetické výhody by se však nemělo zapomínat ani na další aspekty této výstavby, jako je např. flexibilita užívání, dlouhověkost stavby, zdravé mikroklima, náročnost údržby, demontovatelnost a recyklovatelnost, ale stranou by neměla být ani architektonická kvalita.


Náklady celkového životního cyklu konvenční a energeticky optimalizované stavby za předpokladu současných cen energie (www.dike.at)

Uplatnění principů EED umožňuje i v případě sanace stávajícího stavebního fondu snížení jeho energetické náročnosti vytápění až o 60 až 90 % ve srovnání se současným stavem.

Zateplení podkroví

Renovace starší stavby by v dnešní době neustále se zvyšujících cen energie měla být neoddělitelně spjata s opatřeními zaměřenými na energetické úspory. Výměna střešní krytiny nebo realizace podkroví by měla být doprovázena vysoce účinným zateplením střešního pláště. Totéž platí u obnovy fasády – pouze nános nové omítky bez dodatečného zateplení obvodových stěn přinese v budoucnu potřebu sahat hluboko do kapsy při úhradě vysokých provozních nákladů na energii. S obnovou fasády by měla být spojena i výměna oken (nebo naopak), přičemž kromě výběru kvalitních vysoce izolačních výrobků by se nemělo zapomínat na bezespáré osazení okenního rámu do ostění a napojení na tepelněizolační rovinu obvodové stěny.

Díky podstatně nižší potřebě tepla v domě energeticky renovovaném na standard NED lze zastaralý systém vytápění nahradit méně náročnými, inovativními zdroji tepla. Stačí topný kotel o mnohem menším výkonu, takže zároveň spotřebuje i méně energie. Je ideální, pokud se původní systém teplovodního vytápění nahradí nízkoteplotním systémem, např. nízkoteplotními radiátory s termostatickou regulací. Za příznivých podmínek však lze dosáhnout i standardu EPD.

Renovace a vnitřní klima
Obvykle si málokterý stavebník uvědomuje, že dokonce i nadstandardní zateplení podlah, obvodových stěn, stropu, resp. střechy nemusí přinést očekávaný efekt energetických úspor, dokonce může znamenat mnoho dosud neznámých problémů. Jak je to vůbec možné? Odpověď je jednoduchá a potvrzují ji i mnohé zkušenosti ze života: výměnou oken a zateplením domu izolací obvykle s nízkou difuzní schopností se dům utěsní a zpravidla nastávají výrazné problémy s hromaděním vlhkosti a kvalitou vzduchu v interiéru.

V zájmu energetických úspor je pro dnešní stavební praxi typická snaha zateplit a maximálně utěsnit obvodový plášť, aby se zabránilo unikání tepla. Zateplení domu však nemusí být všechno – málokdo si uvědomuje, jaká rizika to přináší: vlhkost se hromadí v interiéru, kondenzuje na površích s nízkou teplotou (na oknech, ostěních, v rozích místností), a způsobuje tak stavební poruchy, podporuje vznik plísní a v konečném důsledku ohrožuje zdraví uživatelů domu. Jedním z řešení je časté větrání (nelze ho však provádět pravidelně, zejména v noci), což si protiřečí se snahou zabraňovat úniku tepla. Účinným větráním se sice vyloučí uvedené problémy, ale na druhé straně se sníží efektivita zateplení stavby (ztráty tepla větráním se kromě ztrát prostupem přes konstrukce mohou podílet až 40 % na celkových únicích tepla).

Dosavadní praxe dokázala, že nejlepším způsobem řešení obou uvedených problémů je instalace systému řízeného větrání do stávajícího domu, je-li to ze stavebnětechnického hlediska možné. Tento systém zajišťuje neustálý přísun čerstvého filtrovaného vzduchu a odvětrává použitý vzduch spolu s nadměrnou vlhkostí. Brzkou amortizaci počátečních investičních nákladů zvyšuje použití rekuperační jednotky. Z uvedeného je jistě patrné, že energeticky úsporné a zároveň zdravé bydlení musíme vnímat komplexně.

Renovovanou stavbu je třeba pojímat jako jeden celek a souhrn opatření se musí vzájemně vhodně doplňovat. Například pouhá výměna oken nebo zateplení stropu přináší podstatně menší efekt ve srovnání s důsledným „obalením“ domu souvislou vrstvou izolace. Sladěním tepelněizolačních opatření a parametrů technických zařízení mohou provozní energetické náklady poklesnout dokonce o více než pětinu původních nákladů.



Text a foto: Zpracováno podle publikace Nagy, E.: Nízkoenergetický a energeticky pasivní dům. Bratislava: JAGA GROUP, s. r. o., 2009


Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media