asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Zásady při zateplování plochých střech

27.08.2009
Každá střešní konstrukce – nová nebo rekonstruovaná – představuje náročný proces navrhování, realizace a její následné údržby. Velmi důležitou součástí každé ploché střechy je tepelná izolace. Při rekonstrukci plochých střech starších bytových domů je téměř vždy potřebné stávající tepelnou izolaci vyměnit nebo doplnit, protože je často vyhotovená z málo kvalitních materiálů a nedostatečně dimenzovaná.

Prvním krokem při řešení jakékoliv střechy je oslovení odborníka – projektanta k vypracování kvalitní projektové dokumentace. Ještě před vyhotovením projekčního řešení je třeba uskutečnit průzkum stávající střešní konstrukce a vypracovat posudek o způsobilosti nebo sanaci jednotlivých materiálů střešního pláště. Současně je zapotřebí posoudit statickou způsobilost celé střešní konstrukce.

Dalším důležitým krokem je správný výběr tepelné izolace podle toho, zda bude střecha účelová, nebo ne. V případě účelově zatížených střech je nevyhnutelné zvolit tepelněizolační materiály, které budou schopné přenášet účelové zatížení na střeše.

Tloušťka tepelné izolace musí být dimenzována tak, aby i v nejnižších místech střechy (střešní vpusti, odtokové žlaby, atd.) byla tepelněizolační vrstva v tloušťce odpovídající tepelnětechnickým požadavkům.
Zodpovědně je třeba posoudit také současné, respektive předpokládané provozní podmínky pod střešní konstrukcí, zejména teplotu a relativní vlhkost.

Zabudování tepelné izolace
Na základě posouzení lze přistoupit k zodpovědnému návrhu skladby střešního pláště, v němž musí být správně zvolená a v dostatečné tloušťce projektovaná tepelná izolace. V případě vyšší relativní vlhkosti v interiéru pod střešní konstrukcí musí být ve střešní skladbě použita parozábrana, která je důležitým prvkem zabraňujícím přístupu vlhkosti do střešního pláště. Chrání před zavlhnutím vláknitých tepelněizolačních materiálů, u kterých by se následkem zvlhnutí snížily tepelněizolační schopnosti. Optimální tloušťka a umístění tepelné izolace vychází z tepelnětechnického výpočtu. Z něj je zřejmá i kondenzace vodních par a následně i návrh parotěsné fólie.

Tepelná izolace se musí ukládat souvisle a natěsno a musí mít přiměřenou tepelnou roztažnost proti hydroizolačním vrstvám. Musí být trvale tvarově stálá a odolná proti teplotám vznikajícím ve střešním plášti. Tepelná izolace z minerálního vlákna musí být zabudovaná do střešní konstrukce vždy v suchém stavu.
Tepelněizolační vrstvu lze navrhnout i jako spádovou. V tomto případě je třeba vypracovat kladečský plán tepelné izolace střechy se specifikací provedení a uložení spádových izolačních desek. Všechny prostupy skrze střešní konstrukci (větrací průduchy, dešťové svody) musejí být opatrně tepelně zaizolovány po celé výšce střešního pláště. Důležité je, aby byla celá skladba ploché střechy zodpovědně ukotvená nebo přitažená k nosné konstrukci střechy.

Ploché střechy vyžadují velmi pečlivé provedení konstrukčních detailů, a to při všech řemeslných pracích podílejících se na konstrukci střechy.

 
Lepení hydroizolace na tepelnou izolaci v pozadí   Vytvoření spádu spádovými deskami

Tepelněizolační materiály plochých střech

Ve starších střešních konstrukcích se jako tepelná izolace nejčastěji vyskytuje škvára, škvárobeton, keramzit, pórobeton a pěnový polystyren. V současnosti se používají hlavně desky z čedičového vlákna, extrudovaného polystyrenu, expandovaného perlitu a PUR pěny.

Při dvou a více plášťových plochých střechách se používají rohože ze skelných vláken, desky z čedičového vlákna, případně foukaná izolace z buničiny nebo čedičových vláken. Z důvodu zvýšené požární odolnosti střešní konstrukce se upřednostňují tepelněizolační materiály z čedičového vlákna – mají nejvyšší třídu požární odolnosti A1. Prioritu mají i v případě spádové tepelněizolační vrstvy. Při vyšších nárocích na přenos zatížení účelových střech nebo u vegetačních střech se používají tepelněizolační desky z čedičového vlákna a extrudovaného polystyrenu.

Výběr a zabudování konkrétního tepelněizolačního materiálu musí být řešen již v projektové dokumentaci ploché střechy. V žádném případě se nedoporučuje měnit nebo kombinovat tepelněizolační materiály ve stadiu realizace.

 
Pohled na boční kazetové stěny s deskami   Zateplování v rozpracovaném stavu – štít střechy (místo, kde se lomí sklon)

Konstrukční typy plochých střech
  • Jednoplášťové:
  • bez tepelné izolace
  • s tepelnou izolací
  • bez parozábrany
  • s parozábranou
  • s opačným pořadím vrstev
  • Při rekonstrukcích:
  • s perforací původní povlakové krytiny – PLUS střecha
  • s perforací původní povlakové krytiny – DUO střecha
  • Dvojplášťové:
  • větrané
  • s uzavřenou vzduchovou mezerou
  • Víceplášťové

Časté důvody poruchy střech
Mnoho potíží může způsobit špatný projekční návrh. Je třeba se přesvědčit, zda návrh řeší vhodný konstrukční typ, pořadí a funkci vrstev střešního pláště. Nevhodný je návrh izolace z minerální vlny, pokud technické parametry izolace nejsou schopny odolávat konkrétním podmínkám. Poddimenzovaní tloušťky tepelné izolace má za následek velké energetické ztráty a hlavně kondenzaci v celém střešním plášti. Nevhodné typy izolace zase způsobují nefunkčnost a poruchovost celé střešní konstrukce. Životnost a funkčnost střechy výrazně snižuje i nedůsledná realizace, případně podcenění kvality vyhotovení detailů řemeslných prací.

Velmi vysokým procentem se na poruchovosti střešních konstrukcí podílí nerespektování pokynů výrobců jednotlivých komponentů, které se týkají fáze skladování, transportu, manipulace, montáže a zabezpečení po montáži, respektive uživatelské fáze.


Milan Pokrivčák
Foto: archiv společnosti Knauf Insulation

Autor je produktovým a aplikačním specialistou společnosti Knauf Insulation.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.
Michal
místo kde se lomí sklon střechy je hřeben a nikoliv štít
Odpovědět | 11.10.2013, 08:59

Další z Jaga Media