Bezpečná práce s míchačkou
Partneři sekce:
Aby nedocházelo ke zbytečným úrazům, je třeba při práci s míchačkou dodržet základní bezpečnostní požadavky. Ty nejdůležitější z nich si popíšeme v následujícím textu.
Ruční míchání
Ruční přehazování směsi lopatou za současného přidávání vody z konve už je dnes naštěstí minulostí. Tímto způsobem jsme získávali velmi nestejnorodou směs. Je ale dobré vědět, že bychom to ještě zvládli i ručně. Tento již historický způsob přípravy směsi lze akceptovat pouze v nouzi a u podřadných prací. Pokud bychom se přece jen chtěli pustit například do přípravy břízolitové směsi, budeme postupovat následujícím způsobem. Nejdříve se na pevné a čisté podložce promíchají pojiva (např. vápno hašené na sucho nebo hydrát, portlandský cement apod.). Potom se k nim přidá odvážené plnivo (např. kamenná drť z vápence, křemičitý písek, slída, minerální barviva apod.). Směs se opět promíchá a prohodí se přes prosévačku tak, aby se dosáhla rovnoměrná zrnitost a stejnoměrné zbarvení. Upozorňujeme však na to, že ruční míchání vyžaduje určitou zkušenost nabytou letitou praxí.
Omítkářské práce malého rozsahu mohou být operativně zajištěny přípravou směsi v míchačce.
Potřeba míchaček v současnosti
Podstatně lepších výsledků dosáhneme při strojním mícháním. Pro výrobu malt a betonů v omezeném množství nebo při přípravě speciálních směsí se používají míchačky. Základním úkolem míchaček je tedy zajistit, aby došlo k co možná nejlepšímu obalení plniva. U míchaček na beton se tedy očekává dokonalé promísení jeho složek (pojiva, kameniva, vody a přísad). Počítá se s tím, že se zrna kameniva co nejlépe obalí a pojivo se co nejvíce rozptýlí ve směsi.
Základní druhy míchaček
Míchačky jsou zpravidla poháněny elektromotorem (jednofázovým motorem 220 V nebo třífázovým motorem 380 V). Můžeme se také setkat s benzínovými čtyřtaktními motory nebo naftovými motory. Podle základní funkce rozlišujeme dva druhy míchaček. Jsou to míchačky spádové a míchačky s nuceným mícháním.
Tab. 1 Základní rozdělení míchaček
Tab. 2 Orientační spotřeba pojiv pro tradiční malty na zdění (na 1 m3 kameniva)
Spádové míchačky
Spádové míchačky se používají pouze pro malé objemy prací. Pracují takovým způsobem, že svým mícháním vlastně napodobují pečlivé ruční míchání, při kterém se směs nabírá na lopatu, zvedne se a při současném obracení lopaty se opět nechá spadnout. Práci s lopatou u této míchačky nahrazují lopatky umístěné uvnitř sklopného bubnu hruškovitého tvaru a oddělovací plechy, jejichž uspořádání zajišťuje dobré promíchání vloženého materiálu. Relativně krátkého míchacího času se dosahuje tím, že se při vkládání hmot postupně přidává část vody. Tento způsob míchání současně zajišťuje snazší udržování bubnu v čistotě. Jejich nevýhodou je to, že se proces míchání v těchto míchačkách špatně kontroluje. Mají celogumová nebo pneumatická kola. Větší typy mohou mít tažné zařízení pro malé nebo nákladní vozy, osvětlení pro registrační značku a mohou dosahovat rychlosti až 80 km/h. Podle způsobu vyprazdňování bubnu se spádové míchačky ještě dále dělí na míchačky se sklopným bubnem, kontinuální míchačky a míchačky s inverzním vyprazdňováním bubnu. Míchačky se sklopným bubnem se vyprazdňují sklopením otáčejícího se bubnu i s poháněcím agregátem kolem čepu umístěného na nosném rámu. U větších typů může být vyklápění bubnu usnadněno převodem. Do kontinuální míchačky se neustále přidává materiál. Tyto míchačky jsou vhodné pro míchání materiálů drobné zrnitosti. Kontinuální míchačky se většinou používají pro výrobu malty. U kontinuálních míchaček se provádí vyprázdnění vyklopením vyprazdňovacího hrabla. Hrablo nabírá padající směs a nechává ji klouzat ven z bubnu. Míchačky s inverzním vyprazdňováním bubnu se vyprazdňují obrácením směru otáčení bubnu.
Skládka materiálu pro míchání v míchačce ve stísněných podmínkách
Míchačky s nuceným mícháním
Míchačky s nuceným mícháním se používají při zvýšených požadavcích na kvalitu směsi a při větší potřebě betonové směsi. Na rozdíl od míchaček spádových se u míchaček s nuceným mícháním již nemíchá na principu volného pádu. Mísicí buben má rovné dno, nahoře je otevřený a otáčí se kolem své osy. Buben má namontovány pevné lopatky. Hnětená směs se uvnitř bubnu ještě míchá jednou nebo dvěma hvězdicemi, které se otáčejí proti směru otáčení bubnu. Vlastní vyprazdňování probíhá pomocí uzavíratelného otvoru ve středu dna bubnu. Míchací proces můžeme velmi dobře kontrolovat. Míchačky s nuceným mícháním se ještě dále dělí na žlabové míchačky a talířové míchačky. Žlabové míchačky mají nástroje uspořádány na jedné vodorovné hřídeli nebo na dvou vodorovných hřídelích. Pokud jsou instalovány dvě hřídele, potom se otáčejí proti sobě. Talířové míchačky jsou vhodné pro běžné maltové a betonové směsi. Používají se také například pro míchání štuku, sádry, anhydritu, šamotu, jemných omítacích směsí, jemných podlahových směsí apod. Mají umístěny míchací nástroje tak, že se otáčejí kolem svislé osy. Mísicí nádoba nebo talíř jsou buď pevné, nebo se mohou rovněž pohybovat. Talířové míchačky se mohou vyprazdňovat do kbelíku nebo do kolečka. Kola těchto míchaček mohou být celoplastová nebo pneumatická.
Malta pro omítku se rozváží kolečkem od míchačky umístěné v chodbě.
Míchání v míchačce
Stroje pro výrobu malty nebo betonu se na staveništi umísťují tak, aby nedošlo k ohrožení fyzických osob. Před uvedením do provozu musí být míchačka vždy postavena do horizontální polohy a řádně zajištěna. Míchačka se zásadně plní pouze za provozu s rotujícím bubnem. Buben spádové míchačky se plní ve svislé poloze a mírně se naklání při míchání. Plnění složkami se u malých míchaček provádí ručně. Při ručním vhazování jednotlivých složek není možné se lopatou dotýkat rotujícího bubnu. Obsluha míchačky nesmí vstupovat do prostoru, který může být v dosahu pohybu násypného koše. U větších míchaček se používají různé plnicí mechanismy (např. výtah apod.). Při přípravě malty se v bubnu míchačky nejdříve promíchá písek s práškovými pojivy. Potom se přidává voda. Plniva, pojiva ani přísady nesmí v bubnu tvořit shluky. Pokud je pojivem vápenná kaše, rozmíchá se nejdříve vápenná kaše na vápenné mléko a teprve potom se přidávají ostatní složky. Při práci spojené s nebezpečím odstříknutí vápenné malty nebo mléka je třeba používat odpovídající osobní ochranné pracovní prostředky. Směs v míchačce se míchá tak dlouho, až je dosaženo jejího stejnoměrného složení. Uvádí se, že doba míchání malty by neměla být kratší než 2 minuty. V zimním období při teplotách + 5 °C a nižších by se měla prodloužit doba míchání o cca 25 % až 50 %. Doba míchání betonu po přidání všech složek směsi činí zhruba 1 minutu.
Tab. 3 Orientační spotřeba pojiv pro tradiční malty na omítky a spárování (na 1 m3)
Čištění míchačky
Platí základní pravidlo, že držadla nebo násady ručního nářadí nemohou být vkládány do pohybujícího se bubnu míchačky. Buben míchačky není možné čistit za chodu. K čištění nemáme používat nářadí nebo jiné předměty, které máme po ruce. Vstupovat na konstrukci míchačky je možné pouze tehdy, když je stroj odpojen od přívodu elektrické energie. Při čištění, údržbě a opravách míchaček, které jsou vybaveny násypným košem, je povoleno vstupovat pod koš pouze v těch případech, kdy je koš bezpečně mechanicky zajištěn v horní poloze řetězem, hákem, vzpěrou nebo podobným ochranným prostředkem.
Drobné zednické práce v interiéru s rozvozem malty od míchačky kolečky
Povinnosti zhotovitele stavby
Dočasné elektrické zařízení na stavbě musí splňovat normové požadavky a může být uvedeno do provozu pouze po odborném ověření revizí. Během provozu prozatímního elektrického zařízení musí být prováděny jeho pravidelné revize v předepsaných lhůtách. Součástí revize elektrického zařízení musí být rovněž elektrické zařízení míchačky. Pohyblivé a poddajné elektrické přívody musí být kladeny tak, aby nedošlo k jejich vytržení, a zabezpečeny proti zkroucení žil. Při používání rozpojitelných spojů je třeba dbát na to, aby nebylo v rozpojeném stavu napětí na kontaktech vidlic. Pohyblivé elektrické přívody nesmí být volně položeny na frekventovaných místech a tam, kde je nebezpečí jejich posunutí nebo mechanického poškození pádem předmětů, materiálem nebo vozidly. V takových případech je třeba elektrický kabel chránit krytem, ochranným obložením nebo změnou polohy (např. vyvěšením). Elektrická zařízení musí být pod pravidelným dohledem pověřeného pracovníka s odbornou elektrotechnickou kvalifikací. Četnost kontrol tímto pracovníkem stanoví prokazatelně (písemně) zhotovitel před uvedením prozatímního zařízení do provozu s ohledem na místní podmínky (např. 1x měsíčně). Pokud se na staveništi nepracuje, musí být elektrická zařízení odpojena a zajištěna proti neoprávněné manipulaci. Elektrické instalace, které ohrožují zdraví nebo život osob, musí být bez zbytečného odkladu odpojeny a zajištěny.
Literatura
1. Nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích
2. archiv autora
TEXT + foto: Ing. Kamil Barták, CSc.
Článek byl uveřejněn v časopisu Realizace staveb.
