Bezpečná montáž kovových konstrukcí
Partneři sekce:
Následující text popisuje bezpečný postup montáže konstrukcí bytových, občanských, průmyslových a zemědělských staveb.
Bezpečnost pracovníků při montáži
Způsob a rozsah opatření pro ochranu pracovníků se stanovuje již v projektové dokumentaci stavby. Ve fázi zpracování projektové dokumentace má být jako příloha Zásad organizace výstavby zpracován orientační časový plán, na základě kterého lze vyvodit, kdy může dojít k rizikovým střetům vybraných pracovních postupů. Podle Přílohy č. 5 k nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích mezi tyto činnosti patří například práce spojené s montáží těžkých konstrukčních stavebních kovových dílů určených pro trvalé zabudování do stavby. Tato činnost vystavuje fyzickou osobu zvýšenému ohrožení života nebo poškození zdraví. Při realizaci zmíněné činnosti tedy vzniká povinnost zpracovat i plán BOZP.
Vzorová skládka prvků obvodového pláště
Příprava montáže
Montáži musí předcházet důkladná projektová a technická příprava. Při dispozičním řešení objektu musíme určit polohu ztužujících (zavětrovacích) prvků s ohledem na postup montáže a na stav po jeho dokončení. Pokud je třeba kombinovat montovanou ocelovou konstrukci například se zděnou, provádějí se vnitřní vyzdívky nebo celé zděné vnitřní objekty až po montáži nosné ocelové konstrukce. To platí i pro zděné ztužující stěny, které se realizují dodatečně až po montáži ocelového skeletu. Je třeba mít zpracované detaily všech návazností (např. na střešní světlíky apod.).
Již při návrhu objektu je třeba znát konkrétní podmínky staveniště kvůli dopravě, dočasnému skladování nosných prvků, sendvičových panelů, trapézových plechů, prosvětlovacích prvků (např. oken, světlíků apod.), doplňkových konstrukcí, klempířských prvků, spojovacích prostředků a doplňkového materiálu. Například při montáži zateplených obvodových plášťů je výhodou na stavbě skládaných sendvičových plášťů to, že po osazení vnitřního trapézového plechu lze ihned zahájit práce v interiéru. Naopak nevýhodou těchto skládaných plášťů je, že tento systém používá více výztužných prvků a ve srovnání s tzv. panelovým (tedy kompletizovaným) systémem se shodnými tepelnětechnickými charakteristikami, který se na staveniště přiváží již smontovaný, zvyšuje tak náklady asi o 50 %.
Interiér smontované haly
Doprava prvků na staveniště
Před zahájením přepravy musí být zkontrolován stav příjezdových cest. Na stavbě se musí počítat i s odstavnou plochou, pokud se předpokládá, že montáž se bude provádět přímo z dopravních prostředků. Odstavná plocha musí být rovná, zpevněná a odvodněná. Pro přepravu se používají tahače s návěsy. Stabilizace nákladu na dopravním prostředku se řídí přepravními předpisy. Ocelové nosné prvky se na staveniště dopravují zpravidla v takové poloze, ve které budou zabudovány do stavby. Při přepravě musí být fixovány proti posunu a vzájemně zajištěny tak, aby se nepoškodily. Drobné dílce se přepravují spojené do svazků. Vlastní montáž potom probíhá podle předem stanoveného postupu.
Detail zavětrování ocelové haly
Montáž
Úvodem je třeba říct, že ještě před zahájením montáže musí být vždy ověřeny možnosti přepravních a zdvihacích zařízení. Před zahájením montáže se provádí technická přejímka např. základů, úložných ploch, zabetonovaných kotevních desek, opěrných konstrukcí apod. Například uvnitř budoucí haly musí být zhotovena zpevněná montážní pláň. Pro přístup pracovníků na montážní pracoviště a pro zřízení bezpečné pracovní plochy se využívají konstrukce, které jsou ve stavbě již dokončeny (např. stropy, schodiště apod.).
Lze použít i hydraulickou montážní plošinu nebo elektrický nákladní žebřík. Fyzické osoby, které provádí montáž, musí používat montážní pomůcky, bezpečnostní pomůcky, osvětlení a další přípravky stanovené v technologickém postupu. Důležitá je volba zdvihacího prostředku, návrh jeho postavení a postupu. To je ovlivněno prostorovým řešením objektu. Montáž se zpravidla realizuje mobilními, eventuálně stabilními jeřáby přímo z přepravních prostředků nebo z přilehlých dočasných skládek prvků. Mobilní jeřáb má buď výsuvný (teleskopický) výložník, nebo příhradový výložník s možností jeho nastavování z jednotlivých dílců. Pro mobilní jeřáb musí být připraveny zpevněné plochy pro pojíždění při montáži. Věžový jeřáb se používá pouze výjimečně. Například v případě, že by byl využit i pro následné práce.
Zdvihací prostředek se volí podle nosnosti, výšky zdvihu a požadovaného vyložení. Nesmí se však zdvihat a přemísťovat nosné prvky, které jsou zasypány, upevněny, přimrzlé k podkladu nebo přilnuté k zemi takovým způsobem, že znemožňují stanovení síly, která je potřebná k jejich vyzdvihnutí. Je to z toho důvodu, že není zaručeno, že by nebyla překročena nosnost použitého zařízení. Zdvižený prvek zůstává na jeřábu zavěšen tak dlouho, dokud bezpečně nedosedne na definitivní místo a dokud není zajištěn. Teprve po osazení prvku na místo a jeho bezpečném zajištění se může odpojit od závěsného zařízení. Ocelové konstrukce musí být po dobu jejich montáže trvale uzemněny.
Staveniště připravené k opláštění štítu haly
Spojování dílců
Není povoleno spojovat dílce bez dočasného podepření, pokud hrozí nebezpečí ztráty stability. Ocelové konstrukce se svařují, šroubují a výjimečně ještě nýtují. Svařování na staveništi je třeba omezit na nejmenší možnou míru, protože může být ohrožena kvalita provedeného svaru. Je třeba dbát na to, aby hlavní nosné dílce byly před provedením montážních svarů správně sestaveny a držely v předepsané poloze dostatečným počtem svorek a výztuh. Na staveništi je nejrozšířenější šroubování. Například k primární smontované nosné konstrukci se připevňuje sekundární nosná konstrukce (např. střešní vaznice). Střešní vaznice se k primární nosné konstrukci připevňují šrouby. Trapézové plechy nebo sendviče lze upevňovat do sekundární nosné konstrukce z oceli, železobetonu nebo i dřevěných hranolů. Pro tyto účely musí být však zpracován statický výpočet a určen počet šroubů podle konkrétního zatížení apod.
Při práci na střeše z ocelového plechu se nedoporučuje přímá chůze po zvednutých částech profilace (trapézech). Pokud je krytina z hliníkového plechu, nesmí se po trapézech vůbec přecházet, protože by se mechanicky poškodila. Během montáže se mohou pracovníci pohybovat pouze po částech, které jsou blízko podpěr. Chůze mezi dvěma podpěrami je zakázána. Nýtování je třeba na staveništi podobně jako svařování pokud možno vůbec neprovádět. Dočasné podpěry, závěsy, vyztužení apod. nesmí být odstraněny dříve, než je zajištěna stabilita konstrukce podle projektu. Dočasné zajištění prvků (např. upevňovacími svorkami) může být odstraněno až po bezpečném upevnění prvku a prostorovém ztužení celé části konstrukce podrobně popsaném v projektové dokumentaci.
Dokončená montáž obvodového pláště
Profese zajišťující montáž
Montážní práce řídí vedoucí montážníků, který odpovídá za provedení prací a dodržení technických podmínek, zajišťuje zaměření, určuje postup prací, určuje hlavní sled montáže a zavěšování jednotlivých prvků a kontroluje způsob jejich osazení. Každý vazač vždy odpovídá za stav vázacích prostředků (např. závěsných kovových lan apod.). Vázací prostředky musí být připraveny tak, aby se zajistilo rovnoměrné rozložení hmotnosti. Lano se bere do rukou pouze v rukavicích. Vazač vybírá a zavěšuje jednotlivé prvky a je odpovědný za upevnění prvků na závěsné zařízení jeřábu. Musí vždy zkontrolovat, zda jsou háky bezpečně zajištěny. Například při manipulaci se střešními sendvičovými panely z trapézových plechů se používají tzv. chobotnice (vakuové přísavky) nebo mechanické kleště. Při odebírání prvků z dopravního prostředku nebo ze skládky musí být zajištěno bezpečné uložení zbývajících prvků, které budou zabudovávány do stavby až později.
Vazač (signalista) dává jeřábníkovi smluveným způsobem pokyny. Pokud jsou signály dávány pouze rukou, musí být velmi jednoduché. Signalista má stát vždy čelem k tomu, komu dává signál. Je vhodné, když je vazač (signalista), kromě odlišného pracovního oděvu ještě rozlišen například páskou na rukávu, aby nemohl být zaměněn s ostatními pracovníky. Teprve po pokynu vazače (signalisty) může jeřábník začít břemeno přemísťovat na definitivní místo do stavby. Vazač (signalista) vede jeřábníka až na místo, kde má být konkrétní prvek osazen. Jeřábník odpovídá za bezpečné přemísťování prvků na předem určené místo v montované konstrukci. Během přemísťování dílců se ostatní přítomné fyzické osoby zdržují v bezpečné vzdálenosti. Montážníci (osazovači) přemísťují ochranné prvky, rozmísťují montážní a bezpečnostní pomůcky, navádějí jednotlivé prvky na místo, osazují je a zajišťují v určené poloze.
K dosažení přesné montáže je nutná spolupráce s geodetem. Geodet provádí kontrolu dosažené přesnosti základové nebo opěrné konstrukce. A po dokončení montáže předem určené části smontované konstrukce zaměřuje dosaženou vodorovnost, svislost a excentricitu osazených ocelových prvků do konstrukce. Výsledky měření zapisuje do stavebního (montážního) deníku.
Průběh montáže opláštění portálu vstupní haly
Povinnosti zhotovitele stavby
Montážní práce mohou být zahájeny až po převzetí montážního pracoviště fyzickou osobou odpovědnou za jejich provádění a určenou k jejich řízení. O předání montážního pracoviště se vyhotovuje písemný záznam. Výsledky technické přejímky základových nebo opěrných konstrukcí se zapisují do stavebního deníku. Před zahájením montáže se provádí kontrola zařízení pro horizontální i vertikální dopravu a kontrola montážních zařízení. Výsledek přejímky zařízení se zapíše do stavebního deníku nebo dalších dokladů k tomu určených.
Před montáží musí být všichni pracovníci prokazatelně (písemně) seznámeni s postupem prací. Vzhledem k tomu, že se jedná o práce ve výšce, musí být seznámeni s opatřeními uvedenými v nařízení vlády č. 262/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky, a to pouze v rozsahu nezbytném k výkonu jejich práce na konkrétním staveništi. Na pomocné práce musí být pracovníci zacvičeni minimálně v rozsahu nutném pro bezpečné a odborné vykonávání svěřených prací.
Montážní práce se musí přerušit za ztížené viditelnosti, kdy jeřábník již bezpečně nerozeznává signály vedoucího montážníků nebo vazače (signalisty). V zimním období velmi negativně působí na všechny pracovníky podílející se na montáži chlad. Při extrémním mrazu ztrácejí montážníci pohyblivost a potřebný cit. Doporučuje se proto za takové situace nároky na bezpečnost ještě více zpřísnit případně po dobu výjimečně nízkých teplot práce raději vůbec nezahajovat nebo přerušit.
Literatura
1. Nařízení vlády č. 262/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky.
2. Nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích.
3. ČSN 73 2601 – Provádění ocelových konstrukcí (zrušena k 1. 9. 2011).
4. ČSN EN 1090-1 (73 2601) – Provádění ocelových konstrukcí a hliníkových konstrukcí (platí od 3/2010).
5. Archiv autora.
TEXT + foto: Ing. Kamil Barták, CSc.
Článek byl uveřejněn v časopisu Realizace staveb.
