asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Provádění parozábran v zateplených šikmých střechách

10.09.2008
Při vytváření zateplených šikmých střech či dodatečného zateplování podkrovních prostor již mnozí stavebníci, projektanti i investoři pochopili, že pro takovou konstrukci je nutno použít dostatečnou vrstvu či vrstvy odpovídajícího tepelného izolantu, vytvořit odvětrávací vzduchové mezery mezi tepelnou izolací a střešní krytinou, popř. pod střešní krytinou použít správný typ podstřešní pojistné membrány či fólie.

Jsou známy :
a) jak dvouplášťové střešní skladby = 1 ventilace mezi střešní krytinou a pojistnou hydroizolací, s využitím vysocedifúzních membrán (např. Jutadach, Dekten, Rovadach, Ruukki 135…),
b) tak i tříplášťové střešní skladby = 1 ventilace nad a 1 pod pojistnou hydroizolací, s využitím polodifúzních podstřešních fólií (např. Jutafol DTB, Jutafol D, Jutacon, Rukki A, Anticon, Dekfol D, Dekfol DTB, Rovafol…);
c) dále existuje i možnost jednoplášťových skladeb bez ventilační mezery a tříplášťových skladeb s ventilací pod bedněním, např. u falcované střešní krytiny s využitím speciálních vysocedifúzních fólií s drenážní vrstvou (např. Jutadren…).

Chyby při provádění konstrukcí

Obrovské množství chyb při provádění těchto zateplených konstrukcí však lze nalézt při vytváření parotěsnící vrstvy (parozábrany).

A to jak ve smyslu, zda je vůbec v konstrukci použita, tak i v jakém místě konstrukce se nachází, zda je použit správný typ, zda je spojena mezi sebou a na pronikající a přiléhající stavební konstrukce, a zejména čím je toto spojování a napojování prováděno. Jde totiž o to neaplikovat vlastní parozábranu, ale v konstrukci vytvořit parotěsnící vrstvu, která bude stejně parotěsně účinná po celé své ploše. Pak je tudíž nezbytné pro toto používat odpovídající těsnicí a spojovací komponenty, které budou nejen schopny parozábrany spojit a napojit, ale tento detail bude parotěsný, dlouhodobě funkční (nerozlepí se), odolný teplotám a mechanickému namáhání spoje, nebude rozleptávat vlastní parozábranu a přenese případné drobné posuny nosné konstrukce (např. vlivem vysychání dřeva).

Mnozí „odborníci“ totiž často vůbec nechápou, jaký je vlastně smysl použití parozábran, tj. proč se vůbec v konstrukci používá a co vlastně zabezpečuje.

 
Parozábrana chybně aplikovaná přímo mezi podhled a rošt
  Ventilační potrubí chybně ukončeno ve studeném půdním prostoru

Může za to fyzika

Problém totiž je „zakopán“ ve stavební fyzice a ve fungování difúzní bilance konstrukce. Tj., že v zateplené konstrukci šikmé střechy může kondenzovat jen velice omezené množství vodních par (max. 500 g/m2/rok), a navíc všechny tyto kondenzace musí mít možnost se z konstrukce během roční bilance odpařit. A protože se v drtivé většině období roku tlačí vodní páry do konstrukce ze strany interiéru, musí být tyto lehké konstrukce k tomuto přizpůsobeny.

Z hlediska stavební fyziky a zejména difúzní bilance při běžně navrhovaných konstrukcích zateplených šikmých střech s tloušťkou tepelného izolantu odpovídajícímu požadovanému či doporučovanému teplotnímu odporu konstrukce a s použitím byť vysocedifúzní membrány (coby pojistné hydroizolace) se neobejdeme bez toho, aby v konstrukci byla použita nějaká funkční parotěsnící vrstva, která bude zabezpečovat konstrukci po stránce kondenzací vodních par v konstrukci.

Čím větší je teplota a relativní vlhkost v interiéru, čím je objekt ve vyšší nadmořské výšce a čím menší je možnost odpařování vodních par z konstrukce do exteriéru, tím větší vzniká požadavek na kvalitu typu a provedení parozábrany v příslušné konstrukci.

Pokud totiž tato vrstva v konstrukci chybí či není správně provedena, v konstrukci pak dochází k velkým kondenzacím vodních par, které se nemohou stihnout z konstrukce odpařovat, zůstatek kondenzací se v konstrukci průběžně kumuluje a následkem jsou plísně, hniloby, obrovské navýšení tepelné vodivosti konstrukce, až po výtoky kondenzací do interiéru objektu a totální destrukci nosných konstrukcí střechy.

 
Průlez do půdního prostoru bez parotěsného těsnění i bez tepelné izolace   Parozábrana spojovaná naprosto nevhodnou páskou

Parozábrany lze obecně rozdělit na:

1) parobrzdy – materiály, které jen velice málo regulují prostup vodních par do konstrukce (např. polyamidové fólie), kde faktor difúzního odporu µ je < 50 000 (ekvivalentní difúzní tloušťka Sd okolo 5m),
2) parozábrany o střední parotěsnosti (např. Jutafol N, Dekfol N), kde µ je > 100 000 (Sd okolo 40 m),
3) parozábrany o vysoké parotěsnosti (např. Dekfol NAL, Jutafol NAL, Jutafol Reflex), kde µ je > 500 000 (Sd > 170 m),
4) parozábrany o extrémní parotěsnosti (např. Allu Vilatherm), kde Sd se pohybuje na úrovni okolo 1500 m.

Proto velice záleží nejen na správném výběru parozábrany po stránce její parotěsné účinnosti, ale i na tom, čím a jak je parozábrana spojena a napojena, a rovněž také na tom, do jaké míry je parotěsná účinnost parozábrany narušena pronikajícími kotvícími prvky (např. vruty sádrokartonu, hřebíky palubek…) či pronikající elektroinstalací (kabely, bodová svítidla, zásuvky, vypínače, kotvení svítidel, apod.). Neméně vážnou otázkou je pak umisťování parozábrany do souvrství mezi dvě vrstvy tepelných izolací, kde je nutno dodržet poměr tloušťky tepelné izolace nad a pod parozábranou, a uvážit zda je z hlediska zdroje vodních par ze strany interiéru tato možnost vůbec použitelná.

Další funkcí některých parozábran je i jejich reflexní schopnost, kdy se odráží sálavé teplo zpět do interiéru objektu. Je však nutno uvést, že fólii je potřeba natočit reflexní stranou k interiéru a že tato funkce funguje pouze v případě, když je mezi reflexní stranou fólie a podhledem (např. sádrokartonem) vytvořena uzavřená vzduchová mezera, ideálně o tloušťce 4 - 6 cm. Pokud vzduchová mezera chybí, reflexe nefunguje, jelikož vodivé teplo se neodráží. Čím větší je teplota v interiéru, tím více roste smysl využívání této reflexní funkce. Z hlediska kvality a životnosti funkcí jsou dokonalejší fólie s jinou reflexní vrstvou než s kovovou AL fólií.

 
Chybně zateplená konstrukce stropu úplně bez parozábrany   Jako parozábrana je chybně použita podstřešní mikroperforovaná fólie

Chyby při vytváření vrstev

Typickými chybami při vytváření parotěsnících vrstev v konstrukcích zateplených střech jsou například:
  1. úplná absence použití parotěsné vrstvy v konstrukci,
  2. na místě parozábrany je použita nesprávná např. mikroperforovaná podstřešní fólie,
  3. v konstrukci prokotvená parozábrana (např. vruty sádrokartonu) je vytvořena z parozábrany s nízkou parotěsností,
  4. parozábrana není vůbec mezi sebou parotěsně spojena,
  5. pro spojení parozábrany jsou použity naprosto nevhodné komponenty,
  6. pronikající inženýrské sítě nejsou na parozábranu nijak parotěsně napojeny,
  7. parozábrana není parotěsně napojena na přiléhající stavební konstrukce,
  8. v objektu s vysokým zdrojem vodních par je použita nízko parotěsně účinná parozábrana,
  9. v konstrukci, která má omezenou možnost odpařování vodních par do exteriéru, je použita nízko parotěsně účinná parozábrana,
  10. není dodržen správný poměr tloušťky tepelných izolací nad a pod parozábranou,
  11. deska průlezu do zbytkového půdního prostoru nemá žádné parotěsné těsnění,
  12. odvětrávání koupelny, digestoře či kanalizace je vyvedeno pouze do zbytkového půdního prostoru.

Eliminaci chyb lze docílit tak, že správný typ parozábrany a spojujících komponentů do konstrukce budete vybírat nikoliv podle lobby výrobce souvisejícího materiálu či obchodníka, ale přímo podle technicko-aplikačních dispozic výrobce dotyčné parozábrany. Byť se považujete za odborníka, není ostuda se na cokoliv zeptat, je však ostudné vytvořit natolik katastrofickou skladbu, jež končí jako konstrukce na fotografiích.

 
Chybné provedení parozábrany bez jakéhokoliv parotěsného spojení   Bodové svítidlo pronikající parozábranou bez jakéhokoliv parotěsného utěsnění detailu


Jan Rypl
Foto: archiv Juta a.s.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media