asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Opakovaná rekonstrukce šikmé střechy

05.03.2008
Poměrně často se setkáváme se špatně provedenými realizacemi úprav podkrovních prostor v dnes již historických nájemních domech z 19. a ze začátku 20. století. Tato necitlivá a technicky chybná řešení mají dalekosáhlé důsledky – nejen z hlediska samotné střechy a podkroví, ale především pro historický objekt jako celek. Nevhodné řešení rekonstrukce střešní skladby může kromě zatékání do obytných prostor nastartovat i celou řadu mnohem závažnějších poruch a defektů.

Jedním z mnoha příkladů nevhodné přestavby podkrovních prostor je rekonstrukce podkroví činžovního domu z 20. let minulého století, která byla realizována v roce 2002. Rekonstrukcí půdy tak vznikly dva podkrovní byty. Rekonstrukce však byla vykonána nedostatečně (jen z interiéru) a původní krytina – bobrovka se sklonem 40°, položená korunovým krytím – byla opravena pouze minimálně. To znamená, že střešní krytina byla vyměněna lokálně a nahrazeny byly výlučně jednotlivé poškozené kusy krytiny. Nelze se proto divit, že už po roce začal střešní plášť vykazovat poruchy, které se projevily zatékáním.

Analýza příčin poruch šikmého střešního pláště

Nosnou konstrukci nově navrhované přestavby tvořil původní krov, ze kterého byly odstraněny některé sloupky a všechny pásky, jejichž funkci měly převzít ocelové rámy osazené na jedné straně do střední nosné stěny objektu a na straně druhé do zesílené konstrukce podlahy u obvodové zdi. V další fázi byla realizována střešní skladba na výšku původní krokve (210 mm).

Skladba střešního pláště realizovaná v roce 2002:
  • původní bobrovka (korunové krytí s opra­vami),
  • latě (40/40 mm),
  • igelit,
  • minerální vlna (210 mm),
  • závěsy SDK,
  • parotěsnicí vrstva,
  • sádrokarton (12,5 mm).
Podkrovní přestavba byla zateplována zcela netypickým způsobem, a to tak, že vrstvy zateplení střešní skladby byly pod původní, sedmdesát let starou keramickou skládanou krytinu aplikovány z interiéru. V důsledku nesprávně zvoleného postupu prací a nedodržením správných zásad střešní skladby úplně chyběla větraná vzduchová mezera, kterou obvykle vymezuje výška kontralatí. Nutné větrání této vzduchové mezery by mělo být zajištěno přiváděcími otvory u okapové hrany a odváděcími otvory u hřebene šikmé střechy, protože velikost a technické řešení větracích otvorů ovlivňuje správnou funkci střešní skladby a životnost jednotlivých vrstev skladby střechy.

   

Pojistná hydroizolace byla ve střešní skladbě nahrazena igelitem, který byl v přímém kontaktu s tepelnou izolací z minerální rohože; tím docházelo ke kondenzaci vodních par na spodní straně této tzv. pojistné hydroizolace a jejímu následnému vlhnutí. Vzhledem k tomu, že pojistná hydroizolace byla do skladby střešního pláště aplikována z interiéru a probíhala souvisle z  pozice nad tepelnou izolací (úroveň horního líce krokve) a potom zase pod krokev, vytvářela v nejnižších místech (na spodním líci krokve) sběrná úžlabí pro vodu zatékající pod netěsnou starou skládanou krytinu. Daleko závažnějším důsledkem těchto úžlabí z igelitu však bylo zatékání vody do obvodového zdiva v místě uložení dřevěných nosných prvků stropních konstrukcí pod okapovou hranou objektu, kde mohlo dojít po delším působení vlhkosti až ke ztrátě únosnosti nosné dřevěné konstrukce vlivem hniloby.

 Zatékání do podstřešního bytu
a) u střešního okna, b) v místech obvodové stěny (v uložení nosných prvků) 


Zásadními nedostatky předmětné střechy byly:
  • původní netěsná a zastaralá keramická krytina,
  • absence větrané vzduchové vrstvy,
  • laťování umístěné v kontaktu s pojistnou hydroizolací – igelitem; střešní latě byly vystaveny trvalému vlhkostnímu namáhání, protože vytvářely překážku pro odtékající vodu,
  • úžlabí z igelitu vytvořená pojistnou hydroizolací, která způsobovala nejen trvalou vlhkost na spodní straně dřevěných krokví, ale zajišťovala i trvalý přísun vody stékající přímo do obvodového zdiva v místě uložení dřevěných nosných stropních trámů,
  • minerální rohož trvale a opakovaně vystavovaná vlivu kondenzátu, vznikajícího na spodní straně pojistného, difuzně uzavřeného igelitu,
  • parotěsnicí vrstva netěsná a nesouvisle napojená na podstřešní a prostupující konstrukce, v důsledku čehož vznikaly difuzní  mosty, a do střešní skladby tak pronikala vlhkost,
  • na střešním plášti byla nepřípustná kombinace měděných a pozinkovaných klem­pířských prvků.

Protože původní rekonstrukce střešního pláště neodpovídala funkčním požadavkům střechy a střešní plášť vykazoval poruchy, byla v létě 2006 provedena nutná opakovaná rekonstrukce celého střešního pláště. Ze strany exteriéru se upravila a zrevidovala celá střešní skladba až ke konstrukci sádrokartonového vnitřního podhledu.

Skladba byla doplněna o chybějící systém větrání (kontralatě), novou pojistnou fólii, laťování a novou keramickou krytinu. Tloušťka tepelné izolace se v souladu se závaznými požadavky změnila z původních 210 mm na 270 mm zvětšením výšky krokve o 60 mm. V rámci této rekonstrukce byly aplikovány nové měděné klempířské prvky. Při původní rekonstrukci střechy v roce 2002 byly klempířské prvky vyměněny pouze lokálně. Vznikla tak necitlivá kombinace původních, osmdesát let starých klempířských prvků s novým pozinkovaným oplechováním.

Skladba střešního pláště po opakované rekonstrukci:
  • bobrovka (korunové krytí),
  • latě (40/60 mm),
  • kontralatě (40/60 mm),
  • pojistná hydroizolační difuzně otevřená fólie pro dvouplášťové neodvětrané střechy,
  • tepelná izolace z minerálních vláken (vlna + desky – 270 mm),
  • závěsy SDK,
  • parotěsnicí vrstva,
  • sádrokarton (12,5 mm).

Na závěr je třeba dodat, že u rekonstrukce a přetváření původních neobývaných podkrovních prostor na obytné podkrovní byty se musí postupovat komplexně a systematicky. Před každou rekonstrukcí musí být vykonána odborná prohlídka, pomocí níž se zmapuje stav celé konstrukce střechy. Důležité je také zohlednit funkční a užitkové požadavky na obytný prostor. Teprve pak lze přistoupit k návrhu nové skladby střechy.

   
  Porovnání střechy před a po opakované rekonstrukci

Při rekonstrukci celého střešního souvrství nad nově vybudovanými podstřešními prostory, které se budou téměř výhradně využívat jako obytné, je nutno také dodržet tyto zásady:
  • demontáž nefunkční krytiny a doplňkových střešních prvků,
  • výměna narušených částí nosné konstrukce krovu a její geometrické vyrovnání,
  • úprava podkladu pod novou krytinu (výměna, vyrovnání či změny rozestupů latí),
  • aplikace pojistné hydroizolace (v závislosti na sklonu),
  • aplikace nové krytiny (typ podle sklonu pláště a hmotnosti krytiny),
  • zabezpečení účinného provětrávání střešního pláště,
  • aplikace tepelné izolace v souladu se závaznými kritérii ČSN 73 0540-2: 2005,
  • aplikace parotěsnicí vrstvy a její těsné napojení na původní konstrukce,
  • montáž vnitřního podhledu,
  • správné zhotovení a montáž doplňkových prvků a detailů.

Text byl zpracován s podporou Výzkumného záměru MSM 684077001.



doc. Ing. Šárka Šilarová, CSc.
Foto a obrázky: archiv autorky

Autorka vystudovala Fakultu stavební ČVUT v Praze, obor pozemní stavby. Nyní pracuje na  Fakultě stavební ČVUT. Je členkou Vědecké rady Evropské společnosti střešních konstrukcí (WGD), soudní znalkyní na střechy, střešní konstrukce, obvodové pláště, otevřené výplně, podlahy a příčky obytných, průmyslových a zemědělských staveb. V pedagogické i vědecké činnosti se zaměřuje na střešní konstrukce, obvodové pláště, otevřené výplně, podlahy a příčky obytných, průmyslových a zemědělských staveb i na ekologii a recyklaci.

Literatura
(1)    ČSN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov. Část 2: Požadavky, 2002, Změna 1 2005.
(2)    ČSN 73 1901 Navrhování střech – Základní ustanovení, 1999.
(3)    Technické podklady firem: Tondach, Dörken a Alsecco.
(4)    ČSN 73 3610 Klempířské stavební práce, 1972.
(5)    Program teplo 2005.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media