asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví
Partneři kategorie

Archa Nenačovice – učebnice úspor

30.09.2008
Archa v Nenačovicích byla prvním domem v pasivním standardu, který byl v České republice postaven. Průkopníci to nemají nikdy snadné. Tak při jeho realizaci před pěti lety nastaly peripetie jak pro architekta, tak pro investora. Ekologicky šetrný přístup je pro něj totiž celoživotním krédem.

Autor nenačovické „Archy“, architekt Aleš Brotánek, a investor Otakar Jiránek, ředitel firmy Country Life, mohli při jednáních o podobě stavby postupovat ve vzácném souladu. „Ota Jiránek mě oslovil díky tomu, že jsem se nízkoenergetickými domy zabýval už před rokem osmdesát devět a náhoda nás svedla dohromady. O nízkoenergetické stavění dlouho nikdo neměl zájem,“ říká Aleš Brotánek.

Country Life znají hlavně Pražané jako provozovatele jídelen s vegetariánským občerstvením a obchodů, zaměřených na produkty ekologického zemědělství. V Nenačovicích nedaleko Berouna si firma zřídila svou centrálu, má tu velkosklad, balírnu, pekárnu, kde peče biopečivo pro své provozovny, jídelnu, školicí středisko a byty pro zaměstnance. Potřebovala celkem rozsáhlé prostory. Otakar Jiránek nejprve plánoval vybudovat je na zelené louce, ale územní plán neumožňoval stavět mimo intravilán obce. Když se naskytla možnost koupit od restituentů budovu bývalého kravína a přestavět ji, rozhodl se investor pro tuto variantu, jejíž realizace se jevila jako průchodnější a rychlejší.

Lněný olej, včelí vosk a sláma

Představy investora byly z pohledu architekta Brotánka mnohem důslednější ve snaze o šetrný přístup k životnímu prostředí, než vůbec standard pasivního domu vyžaduje. „Například chtěl, aby se pro stavbu využilo co nejvíc místních materiálů nebo takových, které se dají snadno recyklovat,“ vysvětluje Aleš Brotánek. Dřevěná konstrukce včetně masivních dubových sloupů pochází z místní pily. Sloupy vyrostly přímo v okolních lesích. Nejsou však namořené syntetickými mořidly, ale pouze emulzí z přírodního lněného oleje a včelího vosku. „Z hlediska konstrukčního by nemusely být tak masivní, je to kvůli požární odolnosti.


Musí mít minimální výdrž čtyřicet pět minut,“ říká Aleš Brotánek. Na podlahách leží přírodní linoleum na bázi lněného oleje, nikoli jeho běžně používaná PVC náhražka, která se velice špatně likviduje (při jejím spalování vznikají mj. rakovinotvorné dioxiny).

K izolaci budov měla posloužit sláma z poslední sklizně na zdejších polích. Jenže zasáhlo počasí a záměry překazilo: vichřice strhla fólie z balíků a sláma promokla. Realizace stavby se ovšem nemohla zastavit a další balíky slámy nebyly v té době k sehnání. Investor proto přistoupil na kompromis a budovu Archy nakonec izoluje minerální vlna.

Okna jsou ta nejlepší, jaká se v roce 2003 dala v České republice pořídit. Bilance tepelné prostupnosti izolačních trojskel je o zlomek horší než u dnes dostupných skel, ale „tehdy tady neexistoval jediný distributor skel v požadované kvalitě, natož výrobce.

Dnes už existují i výrobci na Moravě,“ říká Aleš Brotánek. Proto – a díky přiměřené velikosti prosklených ploch – tato stavba nesplňuje zcela kritéria spotřeby energie pro pasivní domy 15 kW/m2. Spotřeba se pohybuje do 20 kW/m2.


Noe by záviděl

Samotná Archa je vlastně nevelká přístavba k budově zrekonstruovaného kravína, nyní slouží především jako společenský prostor a kaple pro bohoslužby zdejší adventistické církve.  Alegorie Archy Noemovy jako útočiště pro nové pokolení je nasnadě. Country Life trvale propaguje zdravý životní styl, šetrný k přírodě jako celku, k němuž nerozlučně patří i vegetariánství. Zvířata v Arše podle společnosti Country Life by se nemusela bát, že přijdou pod řeznický nůž.

Nicméně oblý tvar Archy vycházel podle architekta Aleše Brotánka i z ryze prozaických důvodů.  Z obou stran budovy jsou totiž prostory (sklady, pekárna), k nimž musí zajíždět automobily, včetně větších nákladních vozů. Hranatá budova by zúžila jejich manévrovací prostor.

Církevní prostor kaple v prvním patře Archy naznačují úzká podlouhlá okna. Budovu charakterizuje fasáda ze svislých prken a výrazně přesahujícími římsy, nad nimiž vyčnívá podkroví trojúhelníkového půdorysu a nástavba se šikmými stříškami. Podkrovní přístřešek dodává bohoslužební místnosti v prvním patře bazilikální osvětlení. Zároveň decentně zakrývá štít taškové sedlové střechy navazující budovy a odvádí pozornost od jednotvárně podlouhlé hmoty zadní budovy. Pod stříškou – na nejvyšším místě – však nesídlí symbolický kapitán Noe, tedy pan ředitel, ale jeho sekretářka. Není tam totiž tolik místa. Ředitelova kancelář je až za ní, už v podkroví rekonstruované budovy.

Touha investora po využití přírodních materiálů je patrná na každém kroku. Zábradlí v Arše je z obroušených dřevěných klacků. Ve dřevě jsou vyvedené informační štítky na dveřích. Na podlaze v přízemí je přírodní dlažba. Výjimkou jsou – z funkčních důvodů – jen venkovní schody z pozinkovaného kovu.

Ani kapka vody nazmar

S dřevěnou fasádou Archy a jejím schodištěm korespondují i stejným způsobem vyvedené zastřešené pavlače se schodišti do podkrovních bytů v navazující budově. Tvoří rytmický prvek na hladké fasádě budovy. Při troše fantazie mohou představovat nástupní schůdky na palubu biblické záchranné lodě. Architekt ovšem myslel i na praktickou stránku věci – pavlače jsou nezávisle představeny vedle hlavní budovy, aby nedošlo k vytvoření tepelných mostů v konstrukci.

V místě pod schodištěm Archy je pod zemí skrytý rezervoár na dešťovou vodu. Další nádrže jsou podél budovy bývalého kravína (jde o bývalé hnojné jímky). Dešťová voda ze střechy totiž nemůže jen tak bez užitku odtéct do zdejšího potoka. Ve shodě s ekologicky šetrným přístupem se voda nejdříve využije ke splachování toalet, případně praní. Pokud by pršelo moc, Archa přesto nepoplave – veškeré jímky disponují přepadem do potoka. Pokud by bylo sucho, přivedla by se voda z vlastního studničního vrtu.


Střecha Archy je ozeleněná, v ideálním případě by měla být osazena skalničkami, které nepotřebují silnou vrstvu půdy (stačí pět centimetrů) a vydrží extrémní klima i silný vítr. „Není to sice na první pohled zajímavá zelená zahrada s keři a stromy jako u nové budovy ČSOB v Radlicích, ale půl metru zeminy na střeše klade větší nároky na statiku. Navíc je to náročné na údržbu, musíte platit zahradníky, aby se o to starali. Sukulenty jsou prakticky bezúdržbové,“ konstatuje architekt Brotánek.

Mýty o větrání

Konstrukci obvodového pláště Archy tvoří fošinkový skelet zavětrovaný OSB deskami, které po přetmelení a přelepení parotěsnými páskami plní funkci parobrzdy. Výplň je provedena minerální vatou o tloušťce 375 mm uzavřenou závětrnou kontaktní fólií. Zděná stavba kravína je zrekonstruována v nízkoenergetickém standardu, proto byla dodatečně zateplena minerální vatou o tloušťce 200 mm.

U oken jsou zešikmené špalety zlepšující prosvětlení, přibyla střešní okna v podkroví. Fasádní opláštění tvoří závětrná kontaktní fólie s diagonálním prkenným pobitím a multibatovou omítkou s rabicovým pletivem na heraklitových deskách. Stávající okenní otvory na jižní straně budovy kravína jsou zvětšeny výškově vybouráním okenního nadpraží až pod stropní betonovou konstrukci a šířkově vybouráním boční strany otvoru. Okenní otvory na severní straně stavby zůstaly v nezměněných rozměrech, případně jsou zmenšeny nebo přeměněny na dveře. Okna mají asi třetinu otvíravých částí a zbylé části jsou zaskleny napevno.

Mylný názor o pasivních domech, který si mnozí lidé vytvořili, je, že nelze v těchto domech větrat. Že okna jsou zasazená napevno všude, a prostě je neotevřete. Pokud v Arše lidé chtějí vzduch zvenčí, není problém si okno otevřít. Využívají to hlavně lidé v podkrovních bytech, kam okna v létě přeci jen pustí o trochu víc tepla, než je nutné. Po většinu roku to ovšem nutné není, protože potrubí, rozvedené po celé budově, přivádí systémem rekuperace stále čerstvý vzduch, který navíc prochází přes čisticí filtry. V každé místnosti je několik průduchů s přívodem vzduchu. Pasivní domy jsou proto doporučovány například alergikům, protože filtry dovedou odstranit i veškeré pyly a prach.

Aleš Brotánek nabízí pohled na okna z jiného úhlu: „Pomyslete na to, kolik oken v domě skutečně otvíráte. Určitě to není víc než polovina. A přitom všechna jsou otvíratelná a uniká jimi teplo. Otvírají se jen kvůli mytí. V některých zemích, například v Holandsku, nemají otvíratelná okna dokonce ani v nadzemních podlažích. A čistí se z plošiny.“ Okna v přízemí budovy Archy skutečně všechna otvíratelná nejsou, ale pohodlně se dají umýt z úrovně terénu.

Konec horkých fénů

Sídlo firmy Country Life není klasický rodinný dům s běžnými nároky na spotřebu, nelze ji proto s tímto typem domu srovnávat. Kvůli provozu pekárny a jídelny jsou zde nárazové výkyvy spotřeby elektřiny i teplé užitkové vody. Vytápění a teplou užitkovou vodu zajišťují kotle na dřevoplyn o výkonu 50 kW a 25 kW, které je možné výkonově kombinovat. Firma využívá dřevo z okolí, které skladuje v areálu. Teplá voda se shromažďuje ve čtyřech tisícilitrových nádržích a v bojlerech umístěných vždy co nejblíže místu odběru. Přes jaro a léto dotuje výrobu teplé vody devět solárních fototermických kolektorů na několika místech na sedlové střeše. „V zimě bohužel kolektory nefungují, protože slunce je od prosince do února schované za nedalekým kopcem,“ vysvětluje „solární zádrhel“, způsobený sevřeným údolím, ředitel Country Life.

Obě budovy mají rozdílnou tepelnou setrvačnost, proto například při shromáždění lidí ve společenském prostoru v zimě je možné všechen teplý vzduch z rekuperační jednotky pustit pouze tam, a vedlejší budova přesto nevychladne. Pokud je Archa prázdná, systém lze opět okamžitě „přepnout“ do kanceláří nebo provozů.

Rekuperační systém funguje na principu recirkulace: vytváří mix, v němž část tvoří přefiltrovaný vzduch z budovy s odpadním teplem a do něho je obvykle ze třetiny „přimíchán“ vzduch zvenčí. Poměr si mohou uživatelé domu přizpůsobit podle aktuální potřeby. Vzduch zvenčí přichází podzemním potrubím, proto v zimě není tak mrazivý jako vzduch venku. Za letních veder to zase není horký fén, jaký nás uhodí do tváře, když za parného dne otevřeme okno. Nedochází tu k obrovským výkyvům teplot, na které jsou lidé zvyklí v konvenčně izolovaných budovách.

V některých publikacích se hovoří o suchém vzduchu jako možném problému, který může v pasivním domě nastat v době mrazů. Setkal se s tím ředitel jako uživatel budovy? „Za celé čtyři roky jsme to nezaznamenali. A přepínat systém na vytápění tady je nutné až zhruba od deseti stupňů pod nulou. Izolace je skutečně perfektní,“ pochvaluje si úspornou budovu Otakar Jiránek. Architekt Brotánek přidává příklad odjinud: obyvatelé pasivních domů v Židlochovicích (projektant ing. Petr Mareček) už druhou sezónu netopili, resp. nemuseli přepnout systém rekuperace na dohřev přiváděného vzduchu, protože v zimě neklesly teploty pod -5°C. „Do této teploty to není třeba, protože domy stačí vytopit vnitřní pasivní zisky z života v domě.“

Otakar Jiránek, ve shodě se svým neutuchajícím ekologickým optimismem plánuje další možnosti úspor energie: „Doporučuji všem, kteří plánují stavět nízkoenergetický nebo pasivní dům, aby byli ještě důslednější než my. Uvažoval jsem například už o tom, že bychom nějak využívali odpadní teplo z pekárny. Stále je tady co zdokonalovat.“


Iva Nachtmannová
Foto: archiv ateliéru Aleše Brotánka, autorka

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media