Vnitřní zateplení pro ty případy, kde nelze zateplit fasádu
Zateplení staveb patří k nejžádanějším stavebním úpravám, protože kritickými místy v domě uniká drahá tepelná energie. Nejhůř na tom jsou okna a dveře (30 – 40 %), obvodový plášť (20 – 25 %), střecha (15 – 20 %) a podlaha (5 – 10 %).
Nevýhody vnitřního zateplení
Dům lze zateplit jak zvenčí, tak zevnitř, ovšem oba způsoby se od sebe výrazně liší. Nevýhodou vnitřního zateplení je zejména fakt, že původní zdivo je nadále vystaveno nepříznivým klimatickým podmínkám. K tomu je nutno připočíst, že vlivem vnitřní izolace ztrácí obvodové zdivo schopnost akumulovat teplo a při poklesu teploty ho vracet. Tím může dojít k jeho promrzání a následně ke vzniku trhlin, jimiž konstrukce vlhne a vznikají plísně. Další nevýhodou je i zmenšení obytné plochy místnosti. Proto se vnitřní zateplení provádí mnohem méně často a víceméně jen tehdy, když není možno fasádu zateplit vnějším zateplovacím systémem, například u historických objektů.
Hlavní nevýhodnou vnitřního zateplení z tepelně technického hlediska je problémem kondenzace vodních par na vnitřním líci studeného obvodového zdiva, které v konstrukci zůstávají a negativně ji ovlivňují. Aby se tomu zabránilo používají se parozábrany. Ovšem kvalitní provedení parozábrany a zajištění její jednoznačné správné funkce je u vnitřního zateplení téměř nemožné. Proto se jako mnohem reálnější pro vnitřní zateplení jeví používání tzv. kapilárně aktivních izolantů.
Jako nejvhodnější materiál pro vnitřní zateplení byl definován kapilárně aktivní křemičitan vápenatý. Tepelně izolační desky z křemičitanu vápenatého si ve svých tepelně izolačních vlastnostech nikterak nezadají s běžnými izolanty používanými pro vnější zateplení, což dokládají provedené evropské výzkumy i počítačové simulace. Navíc izolační desky z křemičitanu vápenatého odstraňují hlavní problém vnitřního kontaktního zateplení – přítomnost vzniklého kondenzátu v konstrukci stavby. Jsou totiž kapilárně aktivní. Kapilární aktivita umožní materiálu pojmout rychle velké množství kondenzátu a vlhkost rychle transportovat mimo konstrukci tak, že není nutno používat parozábranu. Předpokladem je však normální větrací režim v místnosti.
Dalšími benefity desek z křemičitanu vápenatého jsou třída reakce na oheň A1 a zásaditý charakter, který neumožňuje vznik plísní na jejich povrchu. Materiál, v jehož složení převládá vápno, písek a vzduch bez přídavků umělé hmoty, vláken, zpěňovačů nebo přísad hliníku, je bezproblémový z ekologického hlediska a lehce zpracovatelný. Jeho pórovitá struktura je docílena zdravotně nezávadnou technologií výroby na bázi účinků proteinů.
Materiál samotný ovšem řešením vnitřního zateplení není. Nezbytný je odborný návrh zateplení s ohledem na dispozici bytu, včetně detailů napojení na konstrukce a počítačových výpočtů tepelné a vlhkostní bilance. Teprve pak lze navrhnout optimální složení zateplení a eliminovat vlivy případných tepelných mostů.
Marie Urbancová
