asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Požární bezpečnost se zaměřila na zateplení staveb

15.01.2010
V minlém roce intenzivně probíhaly revize norem požární bezpečnosti staveb a změny se dotkly téměř každého, kdo chtěl stavět či opravovat. ČSN 73 0802 Požární bezpečnost staveb – Nevýrobní objekty a ČSN 73 0810 Požární bezpečnost staveb – Společná ustanovení byla vydána již v první polovině roku 2009 a přinesla novinky také pro zateplování objektů. Právě problematika tepelných izolací obvodových stěn je oblastí, která se v soudobém kontextu dotýká odborné i laické veřejnosti. Požární bezpečnost patří neodmyslitelně k základním vlastnostem tepelněizolačních systémů a její význam se zvětšuje s rostoucí výškou budovy.
Řešení vnějších tepelných izolací novostaveb
Přestože v současné době dochází k útlumu výstavby nových objektů, je třeba uvažovat o tepelných izolacích již při plánování a zpracování projektu. Tepelná izolace totiž může značným způsobem ovlivnit vlastnosti obvodových konstrukcí především z hlediska požární bezpečnosti. V ČSN 73 0810 je totiž zřetelně stanoveno, že tepelná izolace je považována za součást obvodové konstrukce. Tato skutečnost může ovlivnit konstrukční systém stavby, což má vliv například na maximální dovolené rozměry požárních úseků, nejvyšší možnou výšku nadzemní části objektu a s tím souvisí také stanovení stupně požární bezpečnosti požárních úseků.

Jak známo, dodatečné změny v projektu mohou velmi významným způsobem prodražit stavbu. Orientace v technických normách požární bezpečnosti staveb není snadná, a proto je jednodušší spolupracovat již od počátku se specialisty na požární bezpečnost staveb.

Stavební objekty se podle konstrukčních částí (druhy DP1, DP2 nebo DP3) použitých v požárně dělicích a nosných konstrukcí zajišťujících stabilitu objektu třídí na objekty s nehořlavými, smíšenými a hořlavými konstrukčními systémy. Pokud budou splněny všechny požadavky, mohou být obvodové stěny zatříděny jako konstrukční části druhu DP1 (tyto podmínky neplatí pouze pro novostavby v pravém slova smyslu, ale jak je uvedeno v ČSN 73 0810, také pro stavby kolaudované po roce 2000):
  • Pro objekty s požární výškou hp ≤ 12 m (aniž by výška obvodové stěny přesáhla úroveň stropní konstrukce podlaží odpovídající této výšce) platí:
    • povrchová vrstva, tepelná izolace, nosné rošty, upevňovací prvky a případně další součásti tepelněizolačního systému tvoří ucelený výrobek třídy reakce na oheň B, přičemž výrobek tepelněizolační části musí být nejméně třídy reakce na oheň E a musí být kontaktně spojen se zateplovanou stěnou,
    • povrchová vrstva musí vykazovat index šíření plamene is = 0 mm . min–1,
    • pokud jsou podle normových ustanovení požadovány v obvodových stěnách požární pásy, musí být třída reakce na oheň uceleného výrobku tepelněizolačního systému A1, případně A2.
  • Pro objekty s požární výškou hp > 12 m, ale nejvýše do 30 m (obr. 1), platí:
    • mohou být do úrovně 12 m zatepleny podle postupu uvedeného v prvním bodě, pokud některá z kodexu požárních norem takové úpravy nevylučuje,
    • musí být nad úrovní 12 m tepelné izolace třídy A1, popřípadě A2.

Obvodové stěny nad úrovní 12 m musejí být vždy hodnoceny jako DP1 včetně konstrukce vnějšího tepelněizolačního systému. U některých zvláštních druhů objektů je speciálními projektovými normami požární bezpečnosti staveb vyloučeno použití jiných materiálů na obvodové konstrukce než s třídou reakce na oheň A1 nebo A2, jedná se například o stavby zdravotnických zařízení.

Obvodové stěny, které je nutno hodnotit jako konstrukční části druhu DP1, musejí mít nosnou část obvodové stěny z výrobků třídy reakce na oheň A1 (popřípadě A2). Současně musí být v požárních úsecích, kte­ré mají v obvodové stěně otvory (například okna), kterými je umožněn výtok horkých plynů nebo plamenů z případného vnitřního požáru, instalováno samočinné stabilní hasicí zařízení. Vnější části obvodových stěn (jednotlivé materiály, povrchové vrstvy, tepelně­izolační vrstvy a podobně) však mohou být i z výrobků třídy reakce na oheň B, pokud:
  • se stěny nenacházejí v prostoru jiného objektu nebezpečném z hlediska požáru,
  • je požární výška objektu hp ≤ 22,5 m a obvodová stěna nepřesahuje úroveň stropní konstrukce podlaží odpovídající této výšce,
  • jsou tyto povrchové úpravy uchyceny na nosné části obvodové stěny,
  • případné provětrávací mezery v povrchových vrstvách neumožňují šíření požáru nebo horkých plynů mimo hranici požárního úseku na obvodové stěně,
  • je index šíření plamene is = 0 mm . min–1.

Zároveň musí být zkouškou podle ISO 13785-1 prokázáno, že do 30 minut nedojde k šíření plamene po vnějším povrchu nebo po tepelné izolaci přes úroveň 0,5 m od spodní hrany zkoušeného okenního nadpraží nebo založení zateplovacího systému, a to v případě splnění jedné z těchto podmínek:
  • požární úseky s okny v obvodové stěně, kterými je umožněn výtok horkých plynů nebo plamenů z případného vnitřního požáru, nemají instalované samočinné stabilní hasicí zařízení,
  • obvodová stěna přesahuje hranici hp ≤ 22,5 m,
  • zateplovací systém je založen nad terénem.

Za konstrukční části druhu DP1 mohou být považovány také obvodové stěny jednopodlažních objektů, které jsou z vnitřní a z vnější strany tvořeny z výrobků třídy reakce na oheň A1 a jejich stabilita je nezávislá na tepelněizolační výplni i třídy reakce na oheň B, pokud požadovaná požární odolnost konstrukce nepřesahuje 30 minut. Pokud vymezené požadavky nejsou splněny, považují se obvodové stěny s vnější tepelnou izolací třídy reakce na oheň C až E za konstrukce druhu DP2, i když ostatní části obvodové stěny jsou třídy reakce na oheň A1 či A2.

Z hlediska požární bezpečnosti jsou tedy zcela nepřípustné provětrávací mezery, které probíhají svisle tepelněizolačním systémem a umožňují tak proudění horkých plynů v případě požáru navíc v kombinaci s jinými materiály než třídy reakce na oheň A1 nebo A2. Přitom jsou na českém trhu firmy, které takové produkty nabízejí nejen pro novostavby, ale také pro dodatečné zateplení, kde jsou požadavky obdobné.

Řešení dodatečných vnějších tepelných izolací
Mírnější požadavky požární bezpečnosti, ke kterým bylo přistoupeno i s ohledem na finanční dostupnost stále více se rozšiřujícího zateplování panelových domů, mohou být uplatněny pouze ve specifických případech. Základní podmínkou je, že takto zateplovaná stavba musela být zkolaudována do konce roku 2000. Co se týká staveb s požární výškou do 12 m, tedy zejména rodinných domů, nejsou na ně z hlediska požární bezpečnosti kladeny žádné nové požadavky.

Konstrukce dodatečných vnějších tepelných izolací, tedy tepelná izolace, nosné rošty, povrchová vrstva, upevňovací prvky, případně další specifikované součásti (dále jen „konstrukce“) jsou posuzovány jako ucelený výrobek. Konstrukce musí splňovat tyto požadavky.
  • Povrchová vrstva musí vždy vykazovat index šíření plamene is = 0 mm . min–1. Konstrukce s výškovou polohou hp ≤ 22,5 m (pozn. 1), které:
    • jsou kontaktně spojeny se zateplovanou stěnou – musejí dosáhnout třídy reakce na oheň B, přičemž tepelněizolační materiál musí být minimálně třídy reakce na oheň E,
    • obsahují dutiny umožňující svislé proudění plynů – musejí splnit třídu reakce na oheň A1 nebo A2;
  • Konstrukce s výškovou polohou hp > 22,5 m musejí být třídy reakce na oheň A1 nebo A2.

Pokud obvodové konstrukce stávajících objektů splňují požadavky na požární pásy nebo stěny v požárně nebezpečném prostoru a jsou dodatečně zatepleny, považují se za vyhovující i s touto dodatečnou úpravou.

Poznámka 1:
Dodatečné vnější tepelné izolace mohou být prove­deny nejvýše do úrovně stropní konstrukce podlaží, které odpovídá této výšce. Například hranice 22,5 m je dosaženo v prostoru oken 7. NP, ale konstrukce třídy reakce na oheň B je možné aplikovat až do úrovně stropu tohoto podlaží (obr. 2). Na výšku stropní konstrukce, atiku, římsu a podobně se nebere zřetel.


V úrovni založení zateplovacího systému, okenních a jiných otvorů musí být konstrukce dodatečných vnějších tepelných izolací zajištěny tak, aby při zkoušce podle ISO 13785-1 nedošlo do 15 minut k šíření plamene po vnějším povrchu nebo po tepelné izolaci přes úroveň 0,5 m od spodní hrany zkušebního vzorku (dále jen „šíření plamene“).

Založení zateplovacího systému vyhovuje, pokud je:
  • umístěno pod okolním terénem (obr. 3),
  • použito pásu tepelné izolace třídy reakce na oheň A1 nebo A2 výšky 0,5 m (obr. 4a),
  • na spodní stranu použito výrobků třídy reakce na oheň A1 nebo A2 (například kovové lišty tloušťky alespoň 0,8 mm) a při zkoušce podle ISO 13785-1, ale pouze s výkonem 50 kW, nedojde k šíření plamene (obr. 4b).

Je důležité dbát na kvalitu provedení zateplovacího systému v místě založení, protože v případě vzniku požáru například v suterénu objektu (kde jsou v bytových objektech nejčastěji sklepní kóje) může být značně tepelně namáháno.


Obr. 4: Založení zateplovacího systému nad terénem

Za vyhovující je považováno řešení okenních otvorů, které má:
  • nejvýše ve vzdálenosti 15 cm nad stávající plochou nadpraží pás tepelné izolace třídy reakce na oheň A1 nebo A2 výšky 0,5 m (pozn. 2) a
    • tento horizontální pás probíhá nad všemi okny nebo
    • nad jednotlivými okny přesahuje hranu ostění o 1,5 m;
    • kolem ostění a nadpraží takové úpravy, že při zkoušce ISO 13785-1 nedojde k šíření plamene, přičemž musí být tato úprava provedena u všech oken.
Tyto požadavky musejí být splněny minimálně u oken nad úrovní hp ≥ 12 m (obr. 5). Výjimku tvoří jednotlivá okna chráněných únikových cest, která nemusejí splnit výše uvedené požadavky, protože zde nevzniká riziko výtoku horkých plynů z požáru.


Obr. 5:  Horizontální pásy dodatečné vnější tepelné izolace

Poznámka 2:
Výška tepelněizolačního pásu třídy reakce na oheň A1 nebo A2 může být nižší než 0,5 m jen v případě, že se zkouškou podle ISO 13785-1 prokáže, že nedojde k šíření plamene. Doposud provedené zkoušky však ukazují, že této podmínce vyhoví i pás o výšce menší než 0,2 m.


Lidé nemohou vždy předvídat průběh požáru, jelikož závisí na mnoha vzájemně se ovlivňujících okolnostech. Proto se využívá zkušebních metod, které jsou schopné podat určitou výpověď o chování nejen jednotlivých materiálů, ale také celých systémů v souvislosti s prostředím, kterému jsou vystavovány. Vnější tepelně­izolační systémy obvodových konstrukcí mohou být ohrožovány zejména působením plamenů a horkých plynů vystupujících okenním otvorem z interiéru, hořícím materiálem v blízkosti objektu (například zaparkované auto před domem) nebo požárem sousedního objektu. Na tyto skutečnosti se snaží reagovat i nově zrevidované české technické normy oboru požární bezpečnosti staveb.

Tab. 1: Požadavky na konstrukce vnějších tepelněizolačních systémů – zateplení novostaveb (zachování hodnocení obvodové konstrukce DP1)



Tab. 2: Požadavky na konstrukce vnějších tepelně izolačních systémů – dodatečné zateplení




Ing. Pavla Tománková
Foto: archiv autorky a Sdružení EPS

Autorka pracuje na Ministerstvu vnitra – generálním ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky.

Literatura
1. ČSN 73 0802 Požární bezpečnost staveb – nevýrobní objekty. Praha: ÚNMZ, 2009, 122 s.
2. ČSN 73 0810 Požární bezpečnost staveb – Společná ustanovení. Praha: ÚNMZ, 2009, 44 s.
3. ISO 13785-1 Zkoušky reakce na oheň pro fasády. Část 1: Středně rozměrová zkouška. Ženeva: 2002. 10 s.
4. Lukášová, P.: Dodatečné zateplování budov, 112, 7/2009, s. 10–11.
5. Lukášová, P.: Požadavky požární bezpečnosti na zateplování staveb. Střechy, fasády, izolace, 10/2009, s. 20–23.


Článek byl uveřejněn v časopisu Realizace staveb.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media