asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Vnější omítky

29.09.2008
Úlohou vnější omítky je především ochrana obvodových stěn budovy před povětrnostními vlivy. Kvalita omítky přímo souvisí s kvalitou a vzhledem konečné povrchové úpravy vnějšího zdiva. Kvalitní omítka na domě má tedy nejen estetickou funkci, ale plní i úlohy v oblasti tepelné a zvukové izolace.Nezanedbatelná je i její difuzní schopnost, vodoodpudivost a dostatečná pevnost.

Omítka obecně

Omítka se skládá z pojiva, plniva, přísad a vody. Pojiva mohou být minerální vápno, sádra, cement anebo organické živice a disperze na bázi plastů. Plniva, jako písky, kamenné drtě, moučky, perlitové hmoty a jiné, jsou materiály, které spolu s pojivy a vodou vytvářejí hmotu omítky.

Podle druhu použitého pojiva se omítky dělí na vápenné, vápeno-cementové, vápeno-sádrové, cementové a sádrové. Podle druhu použitého plniva se rozlišují omítky z kamenných drtí, s lehčeným plnivem a textilní omítky. Nanášejí se na různé podklady – od dřeva přes zdivo až po beton. Význam omítek je ve zkvalitnění povrchu konstrukčních prvků a vytvoření vhodného základu pro aplikaci konečné povrchové úpravy stavby.

Nejprve se obeznamte s podmínkami

Výběr omítky se musí přizpůsobit podkladu. Jen důkladný výběr omítky vzhledem k podkladové konstrukci může zaručit její 100procentní funkčnost. Nejprve detailně zjistěte materiálové složení a kvalitu podkladu (zda má stabilní tvar, jakou má rovinnost, homogennost, ložné spáry a jiné). Nezapomeňte, že před začátkem prací na hrubé stavbě v exteriéru je nutné ukončit všechny mokré procesy v interiéru. Speciální pozornost věnujte vlhkosti zdiva. Na základě těchto požadavků lze zvolit přísady, které zlepšují parametry omítky, jako jsou vodotěsnost, rezistence vůči soli, tuhnutí, mrazuvzdornost, zpracovatelnost, přilnavost k povrchu, disperze, pórovitost atd. Výsledek bude optimální, pokud sladíte vlastnosti podkladu a omítky.

Před samotným začátkem nanášení vnější omítky musejí být osazeny háky a objímky odpadních trubek, příchytky požárních žebříků a rovněž ukončeny všechny konstrukční práce na průčelí (balkony, lodžie). Dodatečné provedení těchto detailů by omítku poškodilo a znehodnotilo.

Skladba vnější omítky

Omítku tvoří více vrstev maltoviny, která se nanáší na povrch zdí a jiných stavebních ploch. Skládá se z postřiku, jádra a štukové vrstvy. Postřik je řídká malta o tloušťce maximálně 5 mm, která tvoří podklad pro jádro. Specialisté kladou důraz na jeho dostatečné vyzrání. Na 1 mm tloušťky se doporučuje počítat s dobou dozrávání asi 24 hodin. Pokud by postřik nebyl dostatečně vyschlý, oddělí se od podkladu, později způsobuje vypadávání menších i větších kusů omítky. Omítkové jádro může tvořit jedna nebo více vrstev, přičemž každá z nich může mít tloušťku maximálně 20 mm.

Při aplikaci další vrstvy musí být předešlá vrstva dostatečně suchá a zdrsněná. Teprve poslední vrstva je rovná a hladká. Na závěr se na vrstvy jádra nanese 3 až 4 mm tlustá takzvaná štuková vrstva omítky. V průběhu nanášení, tuhnutí a tvrdnutí jednotlivých vrstev nesmí teplota vzduchu, podkladu a materiálu klesnout pod + 5 °C. Omítka může být nanášena ručně nebo strojově. Ručně se omítka nahazuje zednickou lžící a zahladí se antikorovým hladítkem. Strojové zpracování znamená aplikaci omítacím strojem. Materiál se většinou nastříká ve tvaru housenky.

Před realizací omítky dávejte pozor na následující skutečnosti: Nasákavé podklady předem navlhčete, protože příliš suchý podklad by způsobil opadání omítky. Příliš mokrý podklad zapříčiní stékání hmoty. V případě velkých nerovností podklad vyztužte pletivem nebo síťkou. Doporučený přesah výztuže je minimálně 10 cm. Takto dosáhnete kvalitního vniknutí postřiku do různých spár. Na větší díry použijte výplň z kousků stavebního materiálu, protože příliš tlustá vrstva omítky nerovnoměrně vysychá, takže vznikají trhliny a praskliny. Na soklu se používají speciální silikátové omítky anebo omítky s obsahem vodního skla.


Z přírodních materiálů se na obklad soklů používají pískovce, břidlice, andezit, travertin, kamenivo nebo žula. Působivé jsou i mozaikové omítky, které se skládají z barevných kamínků. Dodržováním základních technologických postupů a návodů předejdete zbytečným poruchám, komplikacím i finanční zátěži v budoucnosti.

Bonus navíc

Kvalitní omítka má významný vliv na tepelněizolační vlastnosti obvodového zdiva. Aplikací tepelněizolační omítky můžete zlepšit tepelněizolační vlastnosti zdiva. V zásadě se jedná o klasický omítkový systém, v němž jádrovou omítku tvoří tepelněizolační omítka.

Ke speciálním omítkám patří i sanační omítky. Sanační omítkové systémy nebo vnější hydrofobizované omítky se používají proti vlhkosti. Umožňují rychlé a stálé odpařování vlhkosti ze zdiva. Jsou vhodné i při sanaci kulturních památek a někdy se do nich přidávají fungicidní přípravky proti tvorbě plísní.

Omítky, známé už ve starověku, prošly významným vývojem. Mezi běžnými soukromými stavebníky jsou v oblibě průmyslově vyráběné omítkové směsi – lidově nazývané pytlované omítky, které mají více předností. Patří mezi ně stálá receptura při výrobě i zaručené vlastnosti. Vysokou cenu vyváží úspora času, komfort a kvalita.

Moderní architektura používá omítky jako výrazový prostředek založený na barevné pestrosti a strukturální odlišnosti omítek, proto neváhejte a podívejte se po omítce, která ochrání váš domov a vytvoří příjemný estetický objekt.

Nejčastěji používané omítky

Hrubá vápenná omítka má tloušťku 15 mm a obsahuje plnivo se zrny do velikosti 7 mm. Použitím hydraulického vápna se zvýší odolnost omítky proti nepříznivým klimatickým podmínkám. Požadovanou barevnost získáme přidáním barviva přímo do malty anebo povrchovým nátěrem omítky přírodními barvami.

Hladká vápenná omítka se zhotovuje podobně jako hrubá vápenná omítka. Její povrch se však upravuje vyhlazováním nebo stříkáním.


Štuková omítka
se skládá ze dvou vrstev: jádro má tloušťku 8 až 12 mm a povrchová vrstva je o tloušťce 3 až 5 mm. Jsou-li na zdivu nerovnosti, je zapotřebí na něj nejprve nanést vyrovnávací podklad z vápeno-cementové malty a až potom omítku. Jádro štukové omítky se nanáší na navlhčené zdivo nebo na zatvrdlý podklad. Před nanesením štuku se musí povrch jádra zdrsnit. Lícní vrstva se vyhlazuje nebo ozdobně rýhuje, kartáčuje, odsává a podobně.

Jednovrstvá omítka
je systém, v němž jsou jádro a štuková vrstva spojeny do jedné vrstvy, čímž se zkrátí doba potřebná ke zpracování omítky a její aplikaci jako přednástřik. Mívá tloušťku 15 až 20 mm. Kromě minerálních omítek, obsahujících pojivo ve formě vápeno-cementových hydrátů a plnivo v podobě kameniva, jsou také omítky paropropustné, vodoodpudivé s hlazenou nebo rýhovanou povrchovou strukturou.


Andrea Rozborová
Foto: Baumit, Hasit, Rannila a archiv vydavatelství JAGA  GROUP

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media