asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Omítky na cihlovém zdivu

12.08.2008
Omítky jsou malty určené k povrchové úpravě konstrukcí omítáním.

Omítky se dělí  podle několika kritérií. Z hlediska tepelněizolačních vlastností rozlišujeme omítky:
  • běžné,
  • lehčené (λ = 0,2 – 0,4 W/m . K),
  • tepelněizolační (λ = 0,09 – 0,2 W/m.K).
Lehčené omítky jsou optimálním kompromisem mezi pevností a tepelnou izolací. Použitím tepelněizolačních malt lze výrazně zlepšit tepelněizolační vlastnosti obvodového zdiva a tím i spotřebu energie na vytápění.

Dalším kritériem rozdělení omítek je jejich použití. Podle toho se omítky dělí na vnitřní a vnější. Vnitřní omítky plní funkci převážně vnitřní povrchové úpravy. Jejich tloušťka se většinou pohybuje v rozpětí 10 až 15 mm jádrové omítky a 1 až 3 mm štuku. Moderní strojní omítky jsou většinou jednovrstvé. Někdy se jako vnitřní omítky používají tepelněizolační omítky. Vnější omítky plní kromě estetické funkce (svou povrchovou úpravou) především funkci ochranné vrstvy proti povětrnostním vlivům a jejich změnám (teplo, zima, déšť, sníh, mráz atd.).

Fyzikálněmechanické vlastnosti vnějších omítek proto musejí odpovídat náročným požadavkům, jako je soudržnost s podkladem, přenášení tahových a tlakových napětí vlivem teplotních změn, přenášení napětí v důsledku teplotního spádu v rámci tloušťky omítky, odolnost proti změnám materiálu v podkladu a proti mechanickému poškození. U vnějších omítek se jako první vrstva omítky téměř vždy doporučuje přednástřik, ať již zhotovený na staveništi nebo jako suchá maltová směs. Zlepšuje přilnavost jádrové omítky, neboť právě ve styku omítky s podkladem vznikají největší napětí.

Častým problémem u omítek jsou trhliny. Nejčastější druhy trhlin a jejich příčiny jsou uvedeny v tabulce.



*) Aby se předešlo vzniku trhlin, doporučují výrobci suchých omítkových směsí u některých systémů vyztužit jádrovou omítku takzvanou výztužnou mřížkou/síťovinou.
**) Výkvěty jsou soli nebo sloučeniny vápna rozpustné ve vodě, které se vysrážejí na povrchu neomítnutého nebo omítnutého cihlového zdiva. Příčinou jejich vzniku je přítomnost těchto sloučenin v samotné cihle, maltě pro zdění nebo omítce. Vznik výkvětů způsobuje vyšší vlhkost ve zdivu, která soli rozpouští a působením difuzního tlaku vynáší na povrch zdiva. Po odpaření vody zůstává na povrchu zdiva bílý nebo žlutý povlak – výkvět. Když se výkvět vytvoří před omítnutím, musí se odstranit, protože jinak by způsobil nesoudržnost omítky s podkladem.


Pracovní postup při omítání

Podklad

Pro kvalitu každé omítky je velmi důležitá kvalita podkladu, v našem případě zdiva. Podklad pod omítku musí být dostatečně drsný, rovnoměrně savý, pevný, bez uvolněných částí, bezprašný a neznečištěný barvami nebo mastnotou. Pálený cihlářský střep je z hlediska soudržnosti s omítkou ideálním podkladem. Důležitým, ale u nás bohužel velmi často zanedbávaným požadavkem na úpravu povrchu zdiva je úplné vyplnění spár maltou až po okraj cihel. Tento požadavek je důležitý z hlediska rovnoměrného vysychání omítek a předcházení vzniku trhlin.

V případě, že spáry ve zdivu nejsou zcela vyplněny maltou, tloušťka omítky v místě spár je mnohem větší a vysychání bude pomalejší. V těchto místech se zvyšuje možnost vzniku trhlin v omítce. Instalační drážky ve zdivu je zapotřebí před vlastním omítáním pečlivě vyplnit vhodným materiálem. Při následující aplikaci tepelněizolační omítky je nejvhodnější i drážky vyplnit touto omítkou. Použije-li se na omítku klasická omítka, stačí drážky vyplnit vápenocementovou maltou. Teplota vzduchu a podkladu nesmí během zpracování a tuhnutí kles­nout pod +5 °C.


Přednástřik

Cementový přednástřik je vrstva, která zlepší soudržnost podkladu a omítky. Do přednástřiku se jako kamenivo používá ostrý písek frakce 0 až 4 mm. Přednástřik je potřebný při použití tepelněizolační omítky a při vnějším použití univerzální omítky. Při vnitř­ním použití univerzální omítky není nutný. Zdicí prvky mají lícové plochy upravené rýhováním, případně mřížováním pro zlepšení přídržnosti omítky.
Vlhčení podkladu a omítníky

Před použitím tepelněizolační omítky se musí podklad před nanášením důkladně navlhčit. Před samotným nanášením se zhotoví omítníky, kterými se určí tloušťka nanášené vrstvy.



Tepelněizolační omítka

Tepelněizolační omítka (stejně jako tepelněizolační malty pro zdění) slouží ke zlepšení tepelněizolačních vlastností zdiva. Vrstva tepelněizolační omítky musí být opatřena finální vrstvou (vrstvami) (viz bod 6). Tepelněizolační omítka se nanáší ručně zednickou lžicí a pomocí hliníkové nebo navlhčené  dřevěné latě se stáhne bez vyhlazení. Doporučená tloušťka omítky je při vnějším použití 20 mm. Omítku o tloušťce větší než 30 mm doporučujeme nanášet ve dvou vrstvách systémem „čerstvé do čerstvého“.


Jednovrstvá omítka

K omítání v interiéru jsou vhodné jednovrstvé omítky. Mají jemné zrno (max. 1 mm) a po jejich dostatečném zavadnutí je možné je vyhladit do konečné povrchové úpravy, aniž by bylo třeba nanášet další vrstvu. Univerzální jednovrstvou omítku lze použít v exteriéru i jako dokončovací vrstvu na tepelněizolační omítku.
Univerzální omítka se nanáší pomocí ocelového nebo plastového hladítka. Potom se zarovná hliníkovou latí. Při nanášení této omítky se musejí dodržet tyto hodnoty minimálních tlouštěk:
  • při vnitřním použití
  • nosné stěny 10 mm,
  • dělící příčky 8 mm, stropy 8 mm;
  • při vnějším použití
  • obvodové stěny 20 mm.
Plochy, které se budou obkládat obkládačkami, se nesmějí zahladit. Pokud by tloušť­ka omítky byla větší než 2 cm, je třeba ji nanášet ve dvou vrstvách. Při použití na vnější (fasádní) omítku je nutné použít na podklad cementový přednástřik.


Finální úprava

Tepelněizolační omítky musejí být po dostatečném vyzrání zajištěny vrchní uzavírací vrstvou vzhledem k tomu, že mají nízkou pevnost v tlaku a jsou méně odolné proti mechanickému poškození. Možných řešení je několik. Nejsnazším řešením je použít jednovrstvou omítku vhodnou do exteriéru. Dále je možné uzavřít povrch tepelněizolační omítky tenkou vrstvou štukové omítky (3 až 5 mm), na kterou se nanese finální vrstva v podobě ušlechtilé omítky v požadovaném odstínu a zrnitosti.

Upozornění
Všechny čerstvě omítnuté plochy je třeba chránit před rychlým vysycháním – po dobu prvních dvou dní musejí být udržovány ve vlhkém stavu. Dále je nutné dbát na to, aby před nanesením konečné povrchové úpravy byla podkladová (jádrová) vrstva dostatečně vyzrálá. Doba potřebná ke zrání je u univerzální omítky deset dní na 10 mm tloušťky omítky, u tepelněizolační omítky je pět dní na 10 mm tloušťky omítky.


Ing. Gabriel Szöllösi ve spolupráci s Ing. Tomášem Seppem
Foto: archív vydavatelství

Gabriel Szöllösi má ve společnosti Wienerberger Slovenské tehelne, s. r. o. na starosti technickou podporu prodeje, technické poradenství, tvorbu technických podkladů k výrobkům, vývoj nových výrobků, prokazování shody, spolupracuje se zkušebnami, školami a výzkumnými pracovišti.

Tomáš Sepp je ředitel marketingu ve společnosti ­Baumit.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media