Kamenná dlažba I. Pevný kámen pod nohama
Přírodní kámen je pro svou pevnost, odolnost, trvanlivost a v neposlední řadě i krásu využíván od pradávna jako materiál pro stavbu domů i realizaci funkčních prvků v zahradách, parcích či na veřejných prostranstvích. Vpravdě ideální je pro pochůzné plochy jak v interiéru, tak v exteriéru.
Efektně vypadá jak čistě řezaný na přesné geometrické tvary, tak i štípaný. Při výběru jsou základními kritérii tvrdost, otěruvzdornost, barva a mimo jiné i původ – a to nejen z důvodu výjimečné kvality. Zvláště při aplikaci kamenných prvků v exteriéru bychom totiž měli přihlížet k druhu a vzhledu kamene, tak aby v dané lokalitě působil co nejpřirozeněji. Mezi nejčastěji používané typy patří žula, kvarcit, čedič nebo mramor, méně vhodný pro pochůzné plochy je pro vyšší otěr například pískovec. Při pokládce je možné kombinovat kámen s dalšími materiály, vždy je třeba dbát na podobné vlastnosti různých materiálů a jejich chování v odlišných klimatických situacích.
Mnoho tváří kamene
Hlavními přednostmi přírodního kamene jsou odolnost vůči mechanickému opotřebování a klimatickým vlivům – tvrdost, otěru- či mrazuvzdornost, nenasákavost, a v neposlední řadě také stálost – svůj vzhled ani vlastnosti v čase významně nemění. Výchozím parametrem pro použití některého typu kamene k určitým účelům je zmíněná tvrdost, odstupňovaná a seřazená v Mohsově stupnici. Nejměkčím druhem je mastek, nejtvrdším pak diamant. Tvrdost ovlivňuje jak trvanlivost výsledného produktu, tak i mechanickou odolnost a vzhled. Vlastnosti přírodního kamene jsou podle druhu dány konkrétní horninou a dále místem a způsobem vzniku – díky tomu se pak může lišit v kvalitě kámen jednoho druhu, vytěžený na různých místech, významně jej mohou ovlivnit i metody opracování a finální povrchová úprava. Ovšem zmíněné vlastnosti mohou být do určité míry i nevýhodou – tvrdost a odolnost vyžaduje náročnější technologie zpracování, kámen žádaného vzhledu a vlastností se může vyskytovat v obtížně dostupných lokalitách. V neposlední řadě jde o vyčerpatelnou surovinu a podle toho bychom s ní měli zacházet. To vše má za následek také vyšší cenu.
Kamenná dlažba venku i uvnitř
V exteriéru je kamenná dlažba vhodná jak na úpravu parků či zahrad, tak i dvorů a vnitřních traktů budov a podobně, neboť při minimální péči odolává většinou i prudkým změnám podmínek. Na pochůzné, pojezdové nebo jinak výrazně namáhané plochy je doporučováno použití kamene o vysokém stupni tvrdosti, ovšem s přihlédnutím k zátěži konkrétní plochy, na chodník není třeba tak tvrdý kámen jako na příjezdovou cestu a podobně. Naopak v interiéru není zátěž dlažby taková, lze zde proto s výhodou využít i měkčí kámen. Současně je možné vybírat surovinu v širší míře i s ohledem na estetické vlastnosti – tedy přirozenou barvu, texturu, povrchové opracování a podobně. Podle vkusu a stylu interiéru je tedy možné použít nejen žulu, ale i pískovec či mramor…
Opracování přírodního kamene
Pryč jsou doby, kdy dělníci v lomech lámali kámen za každého počasí v nebezpečných podmínkách. Tento materiál si můžeme vně i uvnitř příbytků dopřát ve větší míře mimo jiné i díky moderním metodám zpracování – nejčastěji na CNC strojích, kde je upravován od dělení až po povrchovou úpravu. CNC systém poskytuje navíc možnost opracovat kámen s vysokou přesností a kvalitou i do prostorově nepravidelných útvarů.
Text: Dana D. Daňková
Foto: Befhome, Česká žula, Magicrete, Technistone
