asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Hydroizolace spodní stavby mPVC fólií

26.02.2010

Přestože jsou hydroizolační PVC-P fólie ve stavebnictví už poměrně známé, nedoporučuje se jejich svépomocná montáž; neodborná aplikace představuje riziko a dostatečně zkušený izolatér se znalostí na sebe navazujících stavebních postupů nesmí chybět u žádné hydroizolace spodní stavby zabezpečené fólií. Hydroizolační fólie pro spodní stavbu mají sice adekvátní mechanicko-fyzikální  vlastnosti, ale nejsou vhodné pro všechny typy konstrukcí spodní stavby.

V případě železobetonové základové desky, jejíž výztuž zasahuje do obvodových stěn, musíme umístit hydroizolaci pod ní, protože opracování jednotlivých prutů proti průniku tlakové vody je ve větším počtu nemyslitelné. Konstrukční řešení musí být co nejjednodušší a musí zohledňovat návaznost jednotlivých stavebních etap.

Základní technologické zásady při použití hydroizolačních a izolačních termoplastických fólií:

  • lze je volně uložit mezi ochranné PP geotextilie, případně  zároveň použít bodové mechanické kotvení,
  • není potřebné vytvářet náběhy při přechodu vodorovné a svislé roviny,
  • nemusejí se uzavírat pod tlakem,
  • hydroizolaci a izolaci proti radonu, popř. izolaci proti průniku různých chemických látek, tvoří jedna vrstva PVC-P fólie,
  • podklad musí být rovný, bez ostrých hran a nerovností a bez jakékoliv penetrace,
  • uložení hydroizolační fólie na syntetickou geotextilii vytváří smykovou vrstvu, proto vhodnost použití musí v některých případech posoudit statik,
  • uloží-li se fólie volně, jen těžko se dají lokalizovat netěsnosti – projevy zatékání se objevují jinde, než v místě netěsnosti.


Zásady pro navrhování tlakových izolací s PVC-P hydroizolační fólií
Realizace a umístění hydroizolačního souvrství musí v každém místě chráněných konstrukcí zabránit kontaktu s tlakovou podzemní vodou a ve všech přestupech jejímu průniku do chráněných prostorů. Je proto nutné použít povlak z jedné vrstvy příslušné hydroizolační fólie s minimální tloušťkou 1,5 mm v jednovrstvém systému.

Tímto pravidlem se řídíme i v případě málo propustných nebo nepropustných základových zemin, u kterých součinitel propustnosti zeminy K nedosahuje hodnoty 1 . 10–4 (m/s) vždy, i když hydrogeologický průzkum nezjistí přítomnost podzemní vody. Existuje i dvojvrstvý systém, který umožňuje kontrolu těsnosti během životnosti izolace a v případě potřeby i její sanaci. Tento systém je určený pro náročné stavby, jakými jsou tunely apod.

Při přestupech nacházejících se trvale pod hladinou tlakové vody vyžaduje technologický předpis použití výhradně pevné nebo volné ocelové příruby, běžné opracování přestupů není při trvalém zatížení tlakovou vodou přípustné.

Hydroizolační fólie se nenamáhá jen hydrodynamicky.  Největší namáhání hydroizolační fólie nastává ve fázi jejího zabudování – tehdy hrozí největší riziko poškození během stavebních prací. Proto od samého počátku velmi záleží na správně navrženém pořadí vrstev podlahy tak, aby se hrozící rizika minimalizovala. Příklady doporučené skladby jsou na obr. 2 až 6.

Ochrana před mechanickým poškozením
Dobrý projekt by měl vždy pamatovat na ochranu před mechanickým poškozením, ať už v důsledku manipulace s armaturou nebo pohybu pracovníků, vykonávajících stavební práce. Na ochranu vodorovné plochy hydroizolace je vhodný betonový potěr s tloušťkou 50 mm. Při izolování „do vany“ je nutné do příslušné výšky ochránit i svislou část hydroizolace, např. deskami z polystyrenu nebo jiného materiálu – během ukládání armatury totiž hrozí její poškození. V takovém případě plní ochranné desky svoji úlohu jen dočasně (pouze při ukládání armatury), proto jejich životnost nemusí být dlouhá.

Správný postup hydroizolačních a stavebních prací
V případě, že už samotný projekt počítá s ochrannou betonovou vrstvou, vylučuje se v první etapě ukládání hydroizolační fólie jen pod obvodové zdivo a pozdější napojení na zbývající vodorovnou a svislou plochu.

Pozdější napojování je pro tlakovou hydroizolaci nepřípustné. Obnažené přesahy se tak vystavují neúměrnému mechanickému namáhání, které neeliminuje ani zabalení do ochranné geotextilie. Napojí-li se hydroizolační fólie později, k čemuž může dojít i s poměrně dlouhým časovým odstupem, jsou přesahy znečistěné a vyhotovení jinak velmi bezpečného spoje se tak stává reálně rizikovým. Vodorovná hydroizolace v ploše se potom často dodatečně napojuje ve více etapách, což výrazně zdržuje a prodražuje  průběh stavebních prací.

Hydroizolace se musí zkoordinovat se stavbou tak, aby byla rozčleněná na co nejmenší množství etap a aby se průběžně s izolací jednotlivých úseků řešila i příslušná ukončení. Právě nedokončené části hydroizolace mohou být zdrojem průniku velkého množství stékající, většinou povrchové vody do stavby. V takových případech způsobí problémy a zcela jistě znepokojí zainteresované stavební subjekty dočasné zatékání vody, které se objevuje i po ukončení hydroizolačních prací.

Doporučené postupy
Izolační vana
Vhodným způsobem izolace spodní stavby proti tlakové vodě je vytvoření tzv. izolační vany.
Výhodou tohoto způsobu je, že jej lze obvykle realizovat v jedné etapě, a to po celé vodorovné i svislé ploše. Následně se může nanést ochranný potěr, uložit armatura a dostatečně silná, horní železobetonová deska. To je nevyhnutné v případě, že z okolí stavby se nepřetržitě čerpá spodní voda za účelem snížení její hladiny pod úroveň zhotovované vodorovné hydroizolace. Svislou izolaci je možné realizovat  v etapách; v první etapě se izoluje mělká vana jen nad úroveň horní železobetonové desky. Izolační vana se nejčastěji zhotovuje z betonových tvárnic nebo cihel, v závislosti na výšce stěn a požadavku na jejich pevnost (obr. 2).

Dvojetapový systém
Tento způsob se používá nejčastěji tam, kde se předpokládá riziko výskytu tlakové vody a lze vytvořit pracovní jámu s dostatečným prostorem k zaizolování vnější strany obvodové stěny (svislá izolace). Právě zde se často už v projektu nesprávně ignoruje ochranný betonový potěr, který určuje, že se hydroizolační fólie klade v pásech jen pod obvodové zdivo, což je vzhledem k už jmenovaným důvodům nesprávné.

Je-li už provedená vodorovná hydroizolace, musí se nanést ochranný potěr o tloušťce 50 mm s dostatečných přesahem minimálně 200 mm v exteriérové části směrem k pozdějšímu napojení svislé izolace. Přesah je třeba dostatečně ochránit před poškozením a přihlédnout k možnému časovému odstupu od dalšího napojení (obr. 3).

Obr. 4: Správný zpětný spoj s vodorovným přesahem podkladu
1 – zpětný spoj, 2 – ochrana hydroizolace při zasypávání, 3 – zabránění vniku ostrých předmětů,
4 – ochranný potěr
Obr. 5: Zpětný spoj na svislé stěně, který je možné použít jen u budov s jednoduchým půdorysem, neobsahujícím žádné vnitřní rohy.


Svislá hydroizolace se v přesahu spojuje s vodorovnou hydroizolací tzv. zpětným spojem (obr. 4). Vodorovný zpětný spoj je spolehlivý jen tehdy, pokud podkladová betonová deska přečnívá na ploše od obvodových stěn aspoň o 100 mm.

Jedním z nejčastějších důvodů reklamací funkčnosti hydroizolace spodní stavby je právě nekvalitní vyhotovení zpětného spoje z důvodu chybějícího přesahu vodorovné podkladové betonové desky nebo základového pásu a nezohlednění způsobu vytváření zpětného spoje. Příklady správné volby spojování přesahu vodorovné izolace se svislou jsou na obr. 5 a 6.

Ochrana svislé hydroizolace při zasypávání
Hydroizolační fólie se musí standardně uložit mezi syntetické geotextilie s minimální plošnou hmotností 300 g/m2. Svislá izolační fólie může být při zasypávání dodatečně chráněná před mechanickým poškozením profilovanou fólií, která má při zvýšeném radonovém riziku zároveň funkci ventilační vrstvy. Fólii je dále možné ochránit pomocí různých, např. sádrokartonových desek apod., příp. přizdívkou z cihel nebo betonových tvárnic. Během stavby je nevyhnutné při už aplikaci ochranných vrstev zabránit vniknutí ostrých předmětů, jako jsou úlomky tvárnic, betonu apod. do prostoru např. mezi přizdívku a hydroizolaci (obr. 7).

V obou zvolených postupech je nutné počítat s opačným tlakem spodní vody a úměrně tomu přizpůsobit časovou posloupnost jednotlivých zabezpečovacích vrstev skladby podlahy, případně stěn.

Kontrola hydroizolace před zabudováním
Vzhledem k tomu, že jakékoli dodatečné opravy jsou velmi komplikované, doporučuje se, pokud je to možné, využít v případě každé tlakové izolace služby specialistů, kteří vykonají zkoušky těsnosti hydroizolačního povlaku, a to např. vysokonapěťovou jiskrovou zkoušku, která dokáže poměrně přesně odhalit poškození, příp. nedostatečné svaření, zejm. v detailech.

Bohužel neexistuje hydroizolační materiál, na jehož funkčnost by neměla vliv nevhodná montáž; to znamená, že výběr kvalitního hydroizolačního materiálu jde ruku v ruce s výběrem kvalitní, prověřené a erudované izolatérské firmy. Taková náročná realizace, jako je hydroizolace proti tlakové vodě, nedává prostor ke kompromisům, takže je třeba využít všech dostupných prostředků ke kontrole a zabezpečení správných technických postupů. Případné opravy jsou finančně velmi náročné a někdy prakticky nemožné.


Text: Marek Gahír
Foto, obrázky: archív autora

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media