asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Hydroizolace konstrukcí v trvalém styku s vodou

29.06.2009
Životnost konstrukcí, které jsou v trvalém styku s vodou, ovlivňuje nejen chemické složení a hydrostatický tlak vody na ni působící, ale často i zemní vlhkost a podzemní voda a její složení. Pro zajištění maximální ochrany takové konstrukce je mimořádně důležité ji spolehlivým způsobem ochránit.

Za konstrukce, které jsou v trvalém kontaktu s vodou, se považují zejména základové konstrukce, bazény, vodojemy, ČOV a nádrže. Za určitých podmínek jsou ale i některé jiné konstrukce jako například balkony a terasy vystaveny dlouhodobému působení vody (dlouhodobým dešťům, tajícímu sněhu). Pokud nejsou dostatečně proti působení vody chráněny, může postupně docházet k jejich degradaci, vzniku poruch a výrazně se tím sníží jejich životnost. Míra degradace významně závisí zejména na chemických vlastnostech vody. Konstrukce vystavené takové zátěži musejí být zabezpečeny účinnou hydroizolační vrstvou.

Moderní hydroizolační materiály dokonale zabraňují migraci vody do konstrukcí a omezují tak vznik poruch. Pro ochranu konstrukcí v trvalém kontaktu s vodou existuje celá řada hydroizolačních stěrkových systémů: hydroizolační systémy na bázi bitumenových pryskyřic, cementu, epoxidových a polyuretanových pryskyřic a v poslední době také bentonitové systémy. Přestože se stále více používají moderní stěrkové systémy, setkáváme se na stavbách i s hydroizolací bitumenovými pásy nebo plastovými fóliemi.

Vlastní konstrukce
Zhotovit vodotěsný beton takzvaně v domácích podmínkách je velmi problematické. Důvodem je přesné dávkování jednotlivých komponentů včetně přísad do betonu i technologický postup při zpracování, ukládání a ošetřování betonové směsi. Dokonale vodotěsný beton lze vyrobit pouze v betonárnách, kde je na základě požadované jakostní třídy, technických parametrů a požadavku na odolnost proti agresivním vlivům prostředí vyrobena podle konkrétní receptury betonová směs, která je pro ověře­ní svých vlastností podrobena řadě zkoušek.

Na našem trhu jsou dostupné materiály, které umožňují vyrobit kompaktnější a pro vodu méně propustnou betonovou směs. Pro tyto účely se používají těsnicí přísady nebo superplastifikátory a hyperplastifikátory. Zjednodušeně lze říci, že při stejné konzistenci betonové směsi omezují množství záměsové vody, zvyšují pevnost betonu a často umožňují snížit i dávkování cementu. Připravená směs má velmi dobrou zpracovatelnost a po vyzrání výrazně lepší technické vlastnosti. Pro zajištění dokonalé vodotěsné ochrany je však nutné (v závislosti na předpokládaném druhu zatížení stavební konstrukce) chránit je některým z uvedených hydroizolačních systémů.

Pozornost je třeba věnovat dilatačním i pracovním spárám, které vznikají například ve styku základové desky a obvodových stěn konstrukce. V tomto kritickém místě vzniká pracovní spára, která bez dodatečných opatření nezaručuje vodonepropustný spoj. Pracovní spárou dříve nebo později začne prosakovat a protékat voda a spára vlivem působení vody, která je často agresivní, postupně degraduje až do takového stavu, kdy je nutné ji dodatečně utěsnit (a omezit tak užívání zařízení, které již bylo uvedené do provozu).

Pro utěsnění uvedeného detailu se nejčastěji používá hydrofilní expandující profil na bázi bentonitu nebo akrylových polymerů. Profil se fixuje na povrch betonové desky před betonáží svislých konstrukcí. Krátkodobé působení vody nemá na materiál významný vliv; při dlouhodobějším zatížení vodou nebo vlhkostí však profil zvětší svůj objem a vytěsní tak mezeru v pracovní spáře, čímž zabrání pronikání vody. Podle konkrétní situace se pak spára vyplní pružným tmelem nebo překlene pružným pásem, který tvoří součást hydroizolační membrány uvnitř stavební konstrukce.

Hydroizolační vrstva
Železobetonová konstrukce, která je trvale zatížena vodou, by měla být chráněná z venkovní i vnitřní strany. Z vnější strany se dnes stále ještě používají bitumenové pásy nebo plasty, v posledním období se ale stále častěji setkáváme se stěrkovými hydro­izolacemi nebo bentonitovými systémy.

Před zahájením dalších prací je nutné ověřit, že podklad je dostatečně vyzrálý, pevný, bez přítomnosti trhlin a že na povrchu neulpívají zbytky odbedňovacích olejů, nátěrů, nečistot, mastnot, prachu, koroze, malt a dalších nesoudržných částic, které by mohly negativním způsobem ovlivnit přídržnost nanášených vrstev k podkladu. Případné trhliny v betonu musejí být vhodným materiálem utěsněny. Je-li třeba dodatečně vyrovnat podklad, je nutné použít materiály, které jsou pro tyto účely určeny. Jsou to buď speciální sanační betonové malty, nebo kvalitní cementové malty pro vyrovnání betonových ploch.

Vlastní hydroizolace se často provádí dvousložkovou stěrkou na bázi cementu. Před aplikací hydroizolační stěrky je důležité podklad dostatečně navlhčit. Zpomalí se tím proces vysychání a vyzrávání a současně se zabrání odebírání vody z podkladu, kterou cement potřebuje pro svou hydrataci. Směs také lépe penetruje do povrchových vrstev a zvýší se proto přídržnost hydroizolační stěrky k podkladu.

V praxi se při ochraně povrchů proti vodě hydroizolačními stěrkami na bázi cementu uplatňují dva druhy hydroizolačních stěrek. Jsou to jednak „tvrdé“ cementové stěrky používané nejčastěji pro hydroizolace vodojemů, záchytných nádrží, kanalizačních systémů, čistíren odpadních vod a podobně a také pružné stěrky s vysokým obsahem syntetických pryskyřic a polymerů používa­né nejčastěji jako součást hydroizolačních systémů bazénů v kombinaci s povrchovou úpravou barevnými nátěry pro plochy, které nejsou zatíženy větším provozem anebo které nejsou vystaveny agresivním chemickým vlivům prostředí. Kvalitní pružná hydroizolační stěrka na bázi cementu je schopna přemostit i dodatečně vzniklé mikrotrhliny v podkladu, zejména tehdy, je-li vyztužena síťovinou ze skelných vláken.

Dilatační spáry je nutné překlenout pružným pogumovaným pásem nebo PVC pásem. Ty se k podkladu běžně lepí přímo hydroizolační stěrkou, pokud ale předpokládáme větší pohyb, doporučuje se pásy k podkladu lepit epoxidovým tmelem. Pečlivou pozornost je třeba věnovat všem detailům, jako jsou prostupy bazénovým tělesem (přívody, protiproudy, odvodnění nebo osvětlení). Ty lze řešit s použitím speciálních manžet z téhož materiálu, utěsněním pružným bobtnajícím tmelem na bázi bentonitu nebo lépe kombinací obou materiálů. Před aplikací hydroizolační vrstvy se doporučuje konstrukci posoudit s ohledem na její rozměr, množství dilatačních spár, způsob provozního zatížení a podobně.

Hydroizolace jako finální vrstva
Ochrana povrchu konstrukce, která je trvale zatížena vodou, může být provedena hydroizolační stěrkou, kterou lze případně barevně upravit speciálním elastickým nátěrem na bázi akrylových pryskyřic. Doporučuje se kombinovat osvědčené materiálové systémy, které zaručují dokonalou kompatibilitu obou materiálů a díky tomu i dlouhodobou životnost stavebního díla. Kvalitní nátěr ještě více zvyšuje hydroizolační vlastnosti souvrství a současně chrání povrch proti nepříznivým vlivům prostředí.

Systém hydroizolačních stěrek je ekonomicky přijatelnější alternativou ochrany konstrukcí v trvalém kontaktu s vodou. Vhodný je pro nenáročný provoz rodinných bazénů na zahradě, zahradní a městské fontány nebo vodojemy (pro ty je požadován hygienický atest na styk s pitnou vodou). Výhodou je možnost jednoduché, i lokální opravy nebo celkové obnovy nátěru. Tento hydroizolační systém je však velmi zranitelný. Při necitlivé údržbě hrozí nebezpečí mechanického poškození hydroizolační vrstvy, třeba i ostrým kamínkem v podrážce bot při provádění jeho údržby.

Lepení obkladu a dlažby

Často je jako finální vrstva v bazénech, ale někdy i v menších vodojemech, navržen keramický obklad. Výběru obkladu je třeba věnovat dostatečnou pozornost. U bazénů hraje důležitou roli nejen kvalita vlastní keramiky, ale i dostatečná šíře sortimentu umožňující dokonalé zvládnutí všech detailů.

S lepením keramiky lze pokračovat až po dostatečném vyzrání hydroizolační stěrky. Vyvarujeme se tím nebezpečí zabudování vlhkosti do souvrství, ale i rizika mechanického poškození nevyzrálé stěrky při manipulaci s materiálem a pěším provozem obkladačů. Vytvořením hydroizolační vrstvy získáme nenasákavý a pružný podklad, který vyžaduje použití kvalitních lepidel. Doporučuje se používat ověřený systém jednoho výrobce stavební chemie.

Nejčastěji se používají rychle tvrdnoucí cementová lepidla C2F/ S1 nebo lepidla s prodlouženou zpracovatelností a vyšší deformační schopností C2FTE/ S2 (ve shodě s EN 12004 a EN 12002). Použití rychle tvrdnoucích tmelů zaručuje rychlý postup prací bez zbytečných technologických přestávek a prakticky vylučuje riziko zabudování vlhkosti, které hrozí při použití lepidel s normálním průběhem zrání.

Spárování
V dnešní době se všude setkáváme pouze s bazény, které mají chemicky upravovanou vodu. Z toho důvodu nelze v žádném případě doporučit spárovací hmoty na bázi cementu. Bazénová voda, z důvodu usnadnění údržby, často až příliš agresivní, způsobuje trvalé poškozování cementové spáry a jistou perspektivu budoucí opravy, často ve velmi krátké době po uvedení bazénu do provozu. Následné opravy jsou velmi pracné a finančně značně nákladné. Proto je třeba v těchto případech používat zásadně epoxidové spárovací hmoty.

Epoxidové spárovací hmoty jsou absolutně nenasákavé a vyznačují se vysokou mechanickou odolností, přídržností k podkladu, výbornou odolností proti chemickým vlivům agresivního prostředí i proti oděru a také trvalou barevnou stálostí. Kromě toho se velmi snadno čistí a usnadňují tak údržbu obložených ploch. Jsou odolné nejen proti působení bazénové vody ale i proti chemickým látkám, které se používají při čištění bazénů. Jsou vhodné i pro zatížení mořskou nebo termální vodou. Účinně také odolávají vyšší mechanické zátěži při čištění bazénů (např. strojní čištění ochozů, čištění tlakovou vodou apod.). Kvalitní epoxidové spárovací hmoty mají hygienický atest na styk s pitnou vodou.

Dilatační spoje a všechny pohyblivé spáry musejí být důkladně utěsněny. Pro jejich utěsnění je vhodný pružný silikonový tmel. U silikonových tmelů i spárovacích hmot je nezbytným předpokladem správné rea­lizace suchý, čistý a bezprašný podklad. Před aplikací se doporučuje všechny spáry dokonale vysát průmyslovým vysavačem a boční stěny obkladu penetrovat speciál­ním přípravkem, který zaručí dokonalou přídržnost tmelu ke stěnám spáry. Světoví výrobci stavební chemie dnes běžně dodávají silikonové tmely a spárovací tmely ve shodných barvách a v dostatečně široké barevné škále. Bazén lze napustit vodou až po vyzrání spárovací hmoty.

Jestliže byly dodrženy všechny předepsané technologické postupy a použity kvalitní materiálové systémy, bude bazénová konstrukce dlouhodobě sloužit svým uživatelům.


Jiří Zadorožný
Foto: archiv Mapei, s. r. o.

Autor je technický manager společnosti Mapei, s. r. o.

Článek byl uveřejněn v časopisu Realizace staveb.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media