asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví
Partneři kategorie

Hliněné domy nejsou minulostí

04.06.2010

V poslední době se ve výstavbě mezi netradičními materiály začíná prosazovat kdysi běžná, ale dávno zapomenutá hlína. Příkladem využití hliněného zdiva a omítek je rekonstruovaná stavba zvaná Šupináč nebo sportovní centrum v Benicích.

Hliněné zdivo bylo v minulosti zcela běžným stavebním materiálem, který se používal při výstavbě celých zemědělských usedlostí, domů, chlévů, stájí, stodol a dalších hospodářských budov ještě v prvních desítiletích 20. století. Zdivo z nepálených cihel se dodnes dochovalo v některých českých lokalitách, ale především na Moravě, kde se nacházejí celé soubory domů z hliněného zdiva.

Prastarý materiál
K nejstarším technologickým postupům patřilo dusání hlíny či pěchování (pichovanica) a její tlučení v bedněném dřevěném šalování užívaném jako pohyblivá forma k postupné výstavbě stěn, do nichž se dodatečně vyřezávaly otvory pro okna a vstupní dveře. Stavby z nepálených hliněných cihel „vepřovic“ patří k nejmladším a nejrozšířenějším objektům. Do hliněné hmoty se tenkrát přidávaly kromě plev a drobně sekané slámy také prasečí štětiny.

Mezi nejrozšířenější technologie výstavby zdí patřila tzv. nabíjená technika. Nabíjené zdivo je způsob stavby hliněných stěn postupným udusáváním hlíny smíšené se slámou do prkenného bednění. Bednění je posunováno vertikálním způsobem až do požadované výšky obvodové zdi nebo příčky. K nejrozšířenějším technologiím patří i výstavba z nepálených hliněných cihel, které byly zhotovovány v dřevěné formě. Dobře prošlapaná hliněná směs se tlačila v dřevěných formách obdélníkového tvaru a velmi jednoduché konstrukce, poté byly cihly sušeny a použity na výstavbu stěn.

V Čechách a na Moravě se využití nepálených cihel od 19. století postupně omezovalo, neboť v té době došlo k technologickým změnám při výrobě pálených cihel (karuselová cihlářská pec), což vedlo k jejich následnému zlevnění. V současnosti zažívá použití nepálených cihel renesanci. Začínají se vkládat do stavebních konstrukcí hlavně pro své výborné akumulační vlastnosti, regulaci vlhkosti vzduchu a vytvoření vhodnějších mikroklimatických podmínek v objektu. Hlína nutně nemusí být dominantním materiálem při stavbě domu, ale využitím jejích pozitivních vlastností v jednotlivých konstrukcích na stavbě lze pozitivně ovlivnit kvalitu bydlení. Hlínu lze využít jak u nosných konstrukcí, tak v nenosných konstrukcích, jako jsou akumulační zdi či příčky nebo jako výplňový materiál, například v hrázděných konstrukcích.

Často se hlína uplatní i na úpravy povrchů – hrubé hliněné omítky, jemné hliněné omítky, omazánky roubených a týněných konstrukcí. Hliněné omítky je možné nanášet nejen na hliněný podklad, ale i na jakýkoliv jiný druh materiálu jako například kámen, cemento-pískové cihly, běžné pálené cihly a dřevěný podklad (i z OSB desek). Jsou vhodné k omítání nasákavých stavebních konstrukcí všeho druhu, pro nesavé materiály je lze použít spolu s výztužným roštem nebo sítí.

„Hliněné nepálené cihly a hliněné omítky se v současnosti nejčastěji používají v interiérech, a to kvůli své vlastnosti pojímat vlhkost, což zvládají nejlépe v porovnání s jinými stavebními materiály. Z tohoto důvodu je nepálená cihla dobrá do inte­riéru, kde je hodně dřevěných prvků, neboť dřevo je takto hlínou ochráněno před neustálým přijímáním a odevzdáváním vlhkosti, a tak se šetří. V ideálním případě by se vlhkost hliněného interiéru měla pohybovat kolem 50 procent oproti běžnému interiéru, kde může být zhruba kolem 35 procent,“ říká Aleš Dorazil ze serveru Hliněné stavby. Kromě jímání vzdušné vlhkosti má nepálená hlína i další zajímavé vlastnosti. Například v místnosti jakožto přírodní materiál vytváří zdravé záporné ionty a pak také velice dobře a hlavně rychle do sebe akumuluje teplo.

Šupináč
Příkladem využití hliněných stavebních materiálů – cihel, malty a omítek – při rekonstrukci je dům nazvaný Šupináč. Jedná se o budovu bývalého skladu v Ostravě, který byl rekonstruován a přeměněn na administrativní budovu. „Šupináč je druhým krokem v postupném znovuzrození zdevastovaného průmyslového areálu v centru Ostravy; je místem pro práci,“ říkají autoři architektonického návrhu z ateliéru Létající inženýři (Tomáš Havlíček, Pavel Magnusek, Martin Hloch). Jde o malou kancelářskou budovu, kde dříve býval sklad stavebnin.

Šupináč je původní dřevěný skelet, v podstatě hrázděná konstrukce, který byl v poslední moment uchráněný před asanací. Nově byla hrázděná konstrukce vyzděna nepálenými cihlami, spojovanými a omítanými hliněnou maltou. Vnější stěny byly tepelně izolovány a kryty odvětrávanou fasádou s cementotřískovými šupinami. Fasáda z barevných šupin tak tvoří zajímavý protipól k hrázděné konstrukci přiznané v interiéru. Okna, podlahy a vnitřní doplňkové konstrukce jsou modřínové; podlaha ve vstupní hale a v sociálním zázemí budovy je litá PUR hmota; dělicí příčky mezi jednotlivými kancelářskými prostory jsou z drátoskla, omítky v sociálním zázemí gletované, stavba je vybavena inteligentním ovládacím systémem. Standard kanceláří (v budově jsou celkem tři) zvyšuje bezprostřední propojení s venkovními mikroprostory (terasa se stromem, japonské atrium).

Šupináč
Místo: areál firmy NOKO reality, s. r. o., Brandlova 9, Ostrava
Architekt: Létající inženýři – Tomáš Havlíček, Pavel Magnusek, Martin Hloch
Stavebník: NOKO reality, s. r. o.
Náklady: 6 000 000 Kč
Zastavěná plocha: 195 m2
Obestavěný prostor: 1 500 m3
Hlavní dodavatel (dodavatelé): Bodinger, BRYPA, s. r. o., ­HA-VEL family, s. r. o.,  Marek Vlček, ­svépomoc
Realizace: 2006–2008

Park Holiday
Z novostaveb, které využívají hliněných technologií, jsme si vybrali sportovní a ubytovací komplex Park Holiday v Benicích u Prahy, který byl dokončen před dvěma lety. Stavební program areálu je velmi rozsáhlý. Skládá se ze čtyřhvězdičkového hotelu o sto lůžkách, kongresového centra pro zhruba 150 účastníků, několika restaurací a barů včetně vinného sklepu s degustačními prostory, souboru krásy a zdraví a souboru sportovního, respektive volnočasového. Posledně jmenovaný zahrnuje čtyři vnitřní a čtyři venkovní tenisové kurty, venkovní volejbalový kurt, dva kurty squashové, dva golfové trenažéry, velké fitness centrum, aerobik a spinning.

Samostatný celek tvoří bowling se čtyřmi dráhami. To vše je doplněno rekreačním patnáctimetrovým bazénem se saunami (a mrazírnami), solárii a dětským bazénovým a tělocvičným centrem. Celý komplex je obsloužen přibližně 250 podzemními parkovacími stáními. Autorem komplexu je architektonická kancelář Petr Suske – SEA, která je známa tím, že se dlouhodobě zabývá problematikou hliněných staveb.
„Na počátku stála představa sportovních klubových staveb, které charakteristicky zachytil na svých plátnech a kresbách Kamil Lhoták. Tyto stavby se pro mne vyznačovaly – velmi zjednodušeně – jednoduchými formami, levným stavebním materiálem, prostorem a romantikou tvořenou barevným kouzlem nechtěného doplněnou moderním strojem. To vše posunuté do lehké současné nadsázky slibovalo zaručený úspěch,“ říká v autorské zprávě architekt Petr Suske. Tato představa byla od počátku v konfliktu s velkým stavebním programem a normovými a technickými požadavky současného stavění. Takže je k spatření pouze vyvoleným.

A jak vypadá realita? Vstupní prostor ovládají mechanické sochařské kreace Mikuláše Adamovského a Františka Skály (juniora). Celému prostoru vévodí dřevěná socha Gustava Frištenského v nadživotní velikosti s tepajícím mocným mechanickým srdcem. Čelní stěnu vstupní haly zabraly mechanické výjevy ze života sportovců uváděné v činnost vhozením kuličky zakoupené v recepci. Pánský klub a toalety v patře patří velkoplošným nástěnným malbám Tomáše Bíma.

Použité nosné konstrukce jsou převážně železobetonové, skeletové s monolitními stropy. Velké rozpony vstupní haly jsou zastropeny předpjatými železobetonovými panely. Tenisové haly jsou postaveny z dřevěných lepených rámů.

Z hlediska využití netradičních materiálů je zajímavá především hospoda, která je postavena odvážnou technologií dusané hlíny do bednění jako svislé nosné konstrukce v kombinaci s dřevěnými stropy a povalovou střešní konstrukcí. Venkovní dřevěný plášť je převážně z thermowoodu (dřevo severských smrků a jedlí zahřáté na přibližně 300 °C), který nevyžaduje žádnou následnou úpravu laky či nátěry v kombinaci s barvenými standardními smrkovými palubkami. Dalším výrazným exteriérovým materiálem jsou stínicí textilní plachty (membrány) před vstupem a před hliněnou hospodou. V interiéru se uplatňuje pohledový beton, dřevěné obklady (dub a cedr), hliněné nepálené cihelné zdivo, respektive hliněné dusané konstrukce, a barevné omítky.

Architektonický koncept se snaží volně respektovat měřítko a tradiční formu místní zástavby – což nebylo vzhledem k poměrně rozsáhlému stavebnímu programu lehké. Velké objemy tenisových hal – dřevěných stodol – zmenšuje barevným pruhováním. Většina vnitřních prostor je propojena s okolní přírodou velkými prosklenými stěnami.

Energetická náročnost provozu je snížena nadstandardními tepelnými izolacemi obvodového pláště a omezením nároků na klimatizaci architektonickým řešením exponovaných prostor (masivní akumulační konstrukce, stínění fasád). Energetické úspory měly být také dosaženy využíváním práce cvičenců k výrobě elektrické energie. Tento smělý koncept nakonec nebyl zrealizován. Zůstaly pouze dva rotopedy (umělecká díla) ve vstupní hale, které pohání přes dynamo dva motorové cvičence zavěšené pod stropem na závodních drahách.

Zvláštní pozornost si zaslouží konstrukce z nepálené hlíny použité jako nosné zdivo a jako dekorativní volné stěny. Tradiční vepřovice je zde nahrazena cihlou vytvořenou z hlíny o poměrně nízkém obsahu jílu (do 20 %) slisovanou pod velkým tlakem v hydraulickém lisu. Taková cihla má poměrně vysokou pevnost (2 až 7 MPa), kterou příliš neztrácí ani ve vlhku. Z těchto cihel a malty přibližně stejného složení jsou postaveny dělicí stěny a příčky ve vstupní hale a restauraci. Nosné stěny v hospodě jsou postaveny tradiční technologií pisé, to znamená hlínou dusanou do bednění. Oproti tradičnímu dusání zde bylo použito systémové betonářské bednění a hydraulický pěch s vysokým krokem.

Hlína s vhodnou granulometrickou křivkou (málo jílů, hodně písku a prachu) je dusána po asi 15centimetrových vrstvách. Ihned po nadusání celé formy se zdivo odbedňuje. Takto vyrobená zeď má okamžitou pevnost okolo 0,4 MPa. Její pevnost v čase stále stoupá. Tato zeď může být bez úprav vystavena povětrnosti. V tomto konkrétním případě je hliněná zeď opatřena z vnějšku tepelnou izolací a standardně omítnuta. Hliněné zdivo v interiéru je opatřeno hydrofobizačním nátěrem pro zpevnění povrchu a snížení prašnosti.

Rekreační a sportovní komplex Park ­Holiday  Praze – Benicích

Architekt: Architektonická kancelář: Petr Suske – SEA
Spolupracovníci: Ing. Jiří Jakeš, Ing. arch. Patrik ­Dolák, Ing. arch. Michal Havelka, Ing. arch. Jarka Kopečná,
Ing. Dominik Wallenfels
Investor: LIVETA, a. s.
Dodavatel: Podzimek a synové, s. r. o.


Lidmila Ziková
s využitím podkladů serveru Hliněný dům a autorské zprávy Architektonické kanceláře Petr Suske – SEA
Foto: Ester Havlová, archiv ateliéru Létající inženýři, Iva Nachtmanová

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media