asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Konstrukční zásady jednovrstvého cihelného zdiva

07.05.2008
Typickým příkladem jednovrstvé zděné stěny je obvodová (vnější) zděná stěna zhotovená ze svisle děrovaných velkorozměrových cihelných bloků – tvarovek. V tomto příspěvku se budeme věnovat jejich geometrickým charakteristikám, které rozhodují o konstrukčním uspořádání z nich zhotovených stěn.

Typy cihelných zdicích prvků

Jednovrstvé cihelné zdivo je vyzděné z pálených cihelných zdicích prvků (cihelných bloků) tak, že jeho tloušťka se rovná jednomu z půdorysných rozměrů použitých cihel, tj. buď jejich délce, nebo šířce. Je třeba rozlišovat:
•    cihelné bloky pro klasické zdění o výšce 238 mm, které se vyzdívají na normální nebo tepelněizolační maltu,
•    broušené cihelné bloky o výšce 249 mm, které se lepí speciálními maltami.

Oba typy jsou určeny k jednoúčelovému použití, a to například s těmito rozměry: se šířkou 440 mm (popř. též 400, 380, 365 či 490 mm), délkou 247, 248 či 250 mm a výškou 238 mm, respektive 249 mm. Tvar bočních ploch těchto cihel (ploch kolmých k líci stěny) je přizpůsoben pro spojení systémem pero a drážka, a proto se zazubené styčné spáry tloušťky 3 mm nevyplňují maltou. Poměrná průřezová plocha svislých děr (označovaná častěji jako podíl děrování) je 50 až 57 %. Uspořádání děr společně s vhodnou objemovou hmotností střepu (materiálu) cihel je takové, aby stěna zhotovená z těchto cihel vyhovovala požadovaným tepelnětechnickým vlastnostem.

Vazba mezi vrstvami cihel

Pro zachování tepelnětechnických vlastností je při zdění rohů a koutů stěn, v ostěních a u parapetů třeba používat doplňkové tvary cihelných bloků. Doplňkové tvary, jako jsou půlky, rohovky, koncové a nízké cihly, navíc umožní dosáhnout požadovaného rozměru stěny, samozřejmě při dodržení pravidel pro tzv. vazbu mezi jednotlivými vrstvami cihel.

Délka převázání velkorozměrových cihel v jedné vrstvě je oproti cihlám v obou přilehlých vrstvách minimálně 0,4násobek výšky cihel, v ideálním případě se rovná polovině délky cihel. Pro cihelné bloky o výšce 238 mm je tedy minimální délka převazby 95 mm, pro bloky s výškou 249 mm je minimální délka převazby 100 mm (polovina délky cihel je 125 mm).

Ložná spára

Skladebná délka cihel (ve směru délky stěny) a skladebná výška cihel jsou stejné, a to 250 mm. Půdorysný modul 250 mm je výhodný a osvědčený i v případech, kdy svislé nosné konstrukce jsou jak zděné, tak i betonové. Z výškového modulu 250 mm a výšky cihel 238 mm vyplývá, že tloušťka ložných spár by měla být 12 mm. Tato tloušťka zcela postačuje k vyrovnání přípustných rozměrových tolerancí cihel a zajišťuje, aby v maltovém loži ležela celá cihla. U staticky namáhaných stěn a příček se ložná spára vyplní maltou vždy celá. Je-li výška broušených cihel 249 mm, tloušťka ložných spár broušených cihel je cca 1 mm.

Tyto cihly vyžadují přesné provedení speciální první spáry (založení na jednotné vodorovné rovině) a poté již k vyzdění celého podlaží zcela postačí tloušťka spáry 1 mm při dodržení výškového modulu 250 mm.

Dodržení výšky zdiva

Dodržení výškového modulu 250 mm je dosti obtížné, neboť vzhledem ke světlé výšce místnosti nejsou poloha a rozměry oken vždy stejné, takže musíme počítat i s různými výškami zdiva. Týká se to především výšek parapetů, výšek stěn pod úložnými plochami nadokenních a nade­dveřních překladů a celkových výšek stěn. Je tedy potřebné i zdivo s jinými výškovými násobky, než je modul 250 mm. Proto se vyrábějí svisle děrované cihly tzv. nízkého řezu. Výška těchto cihelných bloků je 155 mm a s 12milimetrovou vrstvou maltového lože (tj. s ložnou maltovou spárou) dosahují v jedné vrstvě cihel výšku 167 mm, což jsou 2/3 výškového modulu 250 mm. Kombinací vrstev cihel s modulem 250 mm a vrstev cihel s modulem 167 mm lze navrhovat téměř libovolné výšky zdiva ve stěnách s otvory, požadované výšky vyzdívek betonových a ocelových skeletů vícepodlažních budov a vyzdívky nosných konstrukcí vícepodlažních hal. Hodnoty možných výšek stěn dosažených kombinací vrstev s modulem 250 a 167 mm (s odstupňováním po 83 mm, tj. po 1/3 výškového modulu 250 mm) jsou uvedeny v tabulce.

Vyzdívání vnitřních nosných stěn

Pro vyzdívání vnitřních nosných stěn jsou určeny svisle děrované cihly rozměrů (d × tl. × v): 497 × 190 × 238 mm, 372 × 240 × 238 mm, 247 × 300 × 238 mm. Pro tloušťky stěn 240 a 300 mm je možno použít univerzální nízké cihly 240 × 300 × 155 mm, jež mají všechny čtyři boční plochy opatřeny mělkými drážkami. Svislé styčné spáry zdiva z těchto cihel se vyplňují maltou.

Zděná příčka z plných nebo podélně děrovaných cihel

Klasickým příkladem jednovrstvé cihelné stavební konstrukce je zděná příčka (zpravidla nenosná) z plných nebo podélně děrovaných pálených cihel, a to buď z dvouděrových nebo víceděrových, popřípadě speciálních velkorozměrových příčkovek uložených v běhounové vazbě; délky všech cihel jsou rovnoběžné s líci příčky a délka převázání cihel se rovná polovině jejich dél­ky. Nejmenší přípustnou délkou převázání cihel je 40 mm, ale současně musejí platit podmínky pro vazbu velkorozměrových cihel.

Pokud se pro vyzdívání vnitřních stěn a příček použijí cihly starších typů (CP, CV, CDm, Pk-CD apod.), bývají jejich rozměry odvozeny od modulu 300 mm. V tomto případě se maltou rovněž vyplňují i svislé styčné spáry. Tloušťka ložných či šířka styčných spár je většinou 10 mm a všechny spáry se vyplňují maltou v celé své šířce.

Kotvení příčky

Významnou konstrukční zásadou při zdění jednovrstvých příček je jejich bezpodmínečné přikotvení k přilehlým nosným svislým prvkům. Tím se zajistí jejich stabilita proti překlopení. Přilehlými nosnými svislými prvky mohou být cihelné nosné stěny, cihelné nosné pilíře, betonové stěny a betonové nebo ocelové sloupy.

Ke zděným nebo betonovým stěnám nebo sloupům se zděné příčky připojují pomocí speciálních stěnových spon, které se k hoto­vému prvku připevní například pomocí šrou­bů s hmoždinkami, nastřelením nebo případ­ně zazděním. V nosných cihelných stěnách nebo pilířích se pro připojení příček vynechá­vají drážky nebo kapsy. Při zdění příčky se do nich zasunou cihly, z nichž se příčka vyzdívá. V místech, kde nelze drážky nebo kapsy ze sta­tických nebo jiných důvodů vytvořit (obvyk­le k tomu dochází u pilířů), se vyloží ze zdiva nosného prvku cihly označované jako ozuby. Takto řešená připojení se používají tehdy, jsou-li výšky zdicích prvků nosných stěn a příček ve stejném výškovém modulu.

Akustické stěny

Způsob napojení na přilehlé konstrukce (podlahu, stěny, strop) je velmi důležitý u stěn, na které jsou kladeny vyšší akustické požadavky. Tzv. akustické stěny, nejčastěji oddělující místnosti bytu od jiných hlučných prostorů, se vyzdívají speciálními zdicími prvky, které většinou mají vysokou objemovou hmotnost, nebo naopak z lehkých zdicích bloků, které se vylévají cementovou maltou nebo betonem. Novinkou jsou akustické zdicí prvky s objemovou hmotností do 1 000 kg/m3, se speciálním děrováním a případně se speciálně tvarovanou styčnou spárou. Stěny je potřebné po celém jejich obvodu od přilehlých konstrukcí oddělit akustickou podložkou či vložkou tak, aby se hluk z jedné místnosti nepřenášel tzv. vedlejšími cestami šíření z dělicí stěny do těchto přilehlých konstrukcí a odtud dále do druhé místnosti.

Vznik akustických mostů

Jakýmkoli zásahem do akustických stěn (například vedením vzduchotechniky, kanalizačního či vodovodního potrubí stěnou, zasekáním elektroinstalačních krabic apod.) může vzniknout tzv. akustický most, který výrazně snižuje neprůzvučnost stěny. Všechna případná místa styků instalačních vedení s akustickou stěnou je proto nutné upravit pomocí vhodných izolačních materiálů.

Akustické mosty se mohou vytvořit v místech nesprávného napojení podlahy ke stěnám po celém obvodu místnosti. Abychom tomu zabránili, musejí být v jednotlivých místnostech tzv. plovoucí podlahy. To znamená, že betonová vrstva podlahy se oddělí od stropní a stěnové konstrukce akusticky měkkou hmotou (nejlépe speciální minerální vlnou, kročejovou izolací, překrytou stavební lepenkou), která vytvoří oddělující vrstvu zachycující kročejové chvění. Aby se toto chvění nepřenášelo do stěnových konstrukcí, musí být betonová vrstva dilatována po celém svém obvodu speciálním izolačním páskem tloušťky cca 5 mm a podlahová lišta nesmí akusticky vodivě propojovat podlahovou krytinu se stěnovou konstrukcí.


Ing. Antonín Horský
(Převzato z příručky Cihlářský lexikon)
Foto: autor

Autor je produktovým technikem ve společnosti Wienerberger cihlářský průmysl, a. s. Je rovněž spoluautorem Cihlářského lexikonu, který vydává Cihlářský svaz Čech a Moravy (CSČM).

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media