Akustické vlastnosti zděných konstrukcí
Galerie(3)

Akustické vlastnosti zděných konstrukcí

Partneři sekce:

Základním kritériem pro hodnocení akustické jakosti prostředí v budovách je průkaz dodržení nejvýše přípustných hodnot hluku, stanovených legislativními předpisy o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, a na ně navazujícími předpisy.

Vlastní posouzení z hlediska stanovených požadavků se provádí podle požadavkové normy ČSN 73 0532. Splnění stanovených minimálních požadavků na zvukově izolační vlastnosti dělicích a obvodových konstrukcí pak s velkou pravděpodobností zajišťuje dodržení limitů hlučnosti v chráněných místnostech podle nařízení vlády o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací.

V dalším textu jsou uvedeny požadavky a kritéria na ochranu vnitřního prostředí budov před hlukem, a na zvukovou izolaci stavebních konstrukcí a mezi místnostmi na stavbách. 

Požadavky na vzduchovou neprůzvučnost mezi místnostmi v obytných budovách 

Vážené jednočíselné hodnoty vzduchové neprůzvučnosti mezi místnostmi v budovách, určené vážením podle ČSN EN ISO 717-1 z třetinooktávových hodnot veličin změřených podle ČSN EN ISO 140-4, nesmí překročit nejvýše přípustné hodnoty stanovené v tabulce 1:
•    váženou stavební neprůzvučností R‘w, pro místnosti se společnou celou plochou stěny, příčky nebo stropu,
•    váženým normalizovaným rozdílem hladin DnT,w, pro místnosti, které nemají společnou dělicí konstrukci, tj. bezprostředně spolu nesousedí. 

U místností, které mají společnou.jen část dělicí konstrukce menší než je plocha příslušné stěny, příčky nebo stropu při pohledu z vysílací nebo přijímací místnosti, musí požadavek stanovený v tabulce 1 splňovat alespoň jedna z vážených hodnot DnT,w,  nebo R‘w

Tabulka 1 – Požadavky na vzduchovou neprůzvučnost mezi místnostmi v obytných budovách

Požadavky na zvukovou izolaci obvodových plášťů obytných budov 

Vzduchová neprůzvučnost obvodových plášťů budov musí vyhovovat minimálním požadovaným hodnotám, které jsou pro hodnocení vnějších obvodových konstrukcí stanoveny v tabulce 2 jednočíselnými veličinami, váženou neprůzvučností R’w, R’45°, w, R’tr, s, w  nebo R’rt, s, w a pro hodnocení ochrany místnosti před venkovním hlukem váženým rozdílem hladin DnT, w , Dls, 2m, nT, w, Dtr, 2m, nT, w v závislosti na venkovním hluku, vyjádřeném ekvivalentní váženou hladinou akustického tlaku A LAeq, 2m. Přípustná je interpolace. Uvedené jednočíselné vážené veličiny se určují metodou stanovenou v ČSN EN ISO 717-1 z veličin v třetinooktávových kmitočtových pásmech, definovaných v ČSN EN ISO 140-5.

Tabulka 2 – Požadavky na neprůzvučnost obvodových plášťů obytných budov

Neprůzvučnost zděných konstrukcí

Zděné konstrukce mají z akustického hlediska řadu výhod, týkajících se zejména šíření zvuku konstrukcí. Tyto výhody spočívají především v nižší rychlosti šíření zvukových ohybových vln zdivem a ve vysokém útlumu při šíření podélných zvukových vln na rozhraní střídajících se hmot cihla – zdicí malta.  

Neprůzvučnost jednoduchých příček a stěn

Neprůzvučnost jednovrstvých stavebních konstrukcí je v zásadě tím lepší, čím jsou tyto konstrukce těžší. Zároveň platí, že vzduchová neprůzvučnost vzrůstá s kmitočtem dopadajícího a vyzařovaného zvuku. Pouze v oblasti koincidence se vzduchová neprůzvučnost zhoršuje, protože se v této kmitočtové oblasti vzájemně ruší účinek setrvačné hmoty a ohybové tuhosti. Ohybová tuhost může na zvukovou izolaci působit rozdílným způsobem. Účinek ohybové tuhosti je nevýhodný u jednovrstvých stavebních konstrukcí, pokud kritická frekvence leží v rozsahu 200 Hz až 2000 Hz – to jsou např. zděné příčky s plošnou hmotností 20 kg/m2 až 100 kg/m2. Vysoká ohybová tuhost je naopak výhodná u silných zdí, pokud kritický kmitočet je nižší než cca 200 Hz. To platí pro všechny zděné konstrukce s plošnou hmotností min. 150 kg/m2

Neprůzvučnost dvojitých příček a stěn

Pokud se má u jednovrstvých stavebních dílců dosáhnout vysoké zvukové izolace, vycházejí nutně velmi vysoké plošné hmotnosti. Tak vysoké plošné hmotnosti nejsou nutné, pokud se zvolí dvouvrstvé konstrukce. Z akustického hlediska označuje termín dvouvrstvý dvě jednotlivé vrstvy, které jsou odděleny, resp. spojeny vzduchovou nebo pružnou izolační vrstvou. Obě vrstvy jsou natuho spojeny pouze po obvodě, ve styku s navazující boční konstrukcí. Další konstrukční spoje by měly být pružné a měly by přenášet co možná nejméně zvukové energie. Pokud mezi vrstvami je pouze vzduchová mezera, musí být opatřena zvukově pohltivým izolačním materiálem. 

Izolování dutých vrstev 

Stojaté podélné vlny, které vznikají v dutých vrstvách konstrukcí, např. mezi sádrokartonovou předstěnou a cihelnou příčkou, mohou vyvolat citelné snížení celkové neprůzvučnosti. Z toho důvodu je nutné vyplnit tyto vzduchové vrstvy zvukově pohltivými materiály. 

Hlavní vlivy na neprůzvučnost cihlových stěn

Pro neprůzvučnost je rozhodující zejména plošná hmotnost stěny. Je výhodné, jestliže výchozí objemová hmotnost střepu tvárnice je co nejvyšší, stejně tak je výhodný vyšší poměr hmoty a nižší poměr dutin. Z akustického hlediska je obecně výhodné, jestliže dutiny nejsou stejně velké (vzhledem k jejich rezonanci), jestliže mají nepravidelný tvar, a jestliže jsou co nejmenší (příčný rozměr dutiny by neměl být větší než 1/4 tloušťky příčky). Neprůzvučnost může výrazně ovlivnit tloušťka omítkové vrstvy a její hmotnost. Výrazný vliv na neprůzvučnost má přesnost rozměrů zdicích prvků, která umožňuje zdění s pravidelnými spárami. Důležitá je kvalita zdění. Rovnoměrné a úplné vyplnění spár je podmínkou dobré neprůzvučnosti. Neprůzvučnost stěn z tvárnic zděných na pero a drážku, kde vertikální spoj je suchý, je závislá také na tvaru a přesnosti spoje. 

Ing. Jindřich Schwarz, CSc.,
Centrum ­stavebního inženýrství, a.s. 

Autor je dlouholetým odborníkem na akustiku, vedoucím zkušebny stavební akustiky CSI, a. s.