asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Památník estonské osvobozenecké války

08.04.2010
Zakázek na zpracování památníků není v dnešní době mnoho. Pro realizace tohoto druhu staveb byla zlatým obdobím léta po válce a potom v době rozmachu sovětského impéria, kdy se stavěly památníky kdekomu a leckde. Avšak zakázka pro estonské ministerstvo obrany na zpracování památníku estonské osvobozenecké války se lehce vymkla době a způsobila ve světě celkem slušné politické rozbroje.
Historické pozadí a architektonický záměr
Estonsko bylo od roku 1721 součástí carského Ruska a roku 1918 se vymklo z jeho područí a vyhlásilo samostatnost. Ihned po kapitulaci Německa v 1. světové válce, na konci roku 1918, začala estonská osvobozenecká válka neboli válka za nezávislost. V ní se Estonsko během dvou let za podpory Británie, Francie a Itálie postupně ubránilo celé řadě nájezdů rudé armády i jednotek baltoněmecké Zeměbrany. Válka skončila 2. 2. 1920 podepsáním Tartské smlouvy, podle níž byla uznána s konečnou platností nezávislost Estonské republiky, ale jak všichni víme, netrvala dlouho.

Na počest této události se snažilo Estonsko postavit památník již řadu let, usilovněji pak po rozpadu Sovětského svazu. V minulosti na něj bylo vypsáno již sedm architektonických soutěží, ale až ta poslední byla dotažena do konce. Jako reprezentativní místo pro památník bylo zvoleno Náměstí svobody v Tallinu pod pevností Kiek in de Kök, kde měla být v minulosti osazena socha neznámého vojína.

Protože ale přibližně třicet procent obyvatelstva Estonska tvoří lidé ruské národnosti, vznikly kvůli plánovanému památníku vnitropolitické rozbroje podporované i ze zahraničí a celá akce se ocitla pod drobnohledem.

Architektonický návrh a okrajové podmínky
Náměstí svobody prošlo s ohledem na stavbu památníku kompletní rekonstrukcí; z obyčejného parkoviště v centru hlavního města se stal úctyhodný prostor pro relaxaci. Památník je umístěn do rohu tohoto náměstí, ihned pod vrchol kopce Harjumägi. Tvoří ho podstavec vysoký 17 m, na kterém je osazeno nejvyšší estonské vyznamenání – Estonský kříž 1. řádu o velikosti 6 × 6 m. Tímto vyznamenáním nebyl za celou dobu jeho existence nikdo vyznamenán a možná právě proto byl v podobě památníku věnován lidu Estonska.

Z padesáti architektonických návrhů postoupily do druhého kola soutěže tři. Zvítězil návrh, ve kterém se architekt rozhodl pro konstrukci, která bude připomínat led a v noci bude prosvícená. Jako základní stavební materiál bylo zvoleno sklo. Bylo třeba vyřešit problém, která firma je schopna takovou konstrukci realizovat. Z dvanácti společností, které byly posuzovány v tendru, zvítězilo sdružení společností z České republiky.

Na začátku projektování bylo nutné ujasnit si okrajové podmínky a stanovit projekční a realizační normy, které nejsou (stejně jako u nás) jednotné. Rozhodovalo se ještě mezi všeobecně zavedeným systémem СниП a souborem rozpracovaných norem EC.

Nakonec byla zvolena kombinace obojího: z každé normy byl vybrán extrém, takže konstrukce v podstatě splňuje požadavky obou norem. Základní rychlost větru byla oproti normové hodnotě 23 m/s v zadání stanovena na 40 m/s. Teplota vzduchu u moře se podle zadání pohybovala od – 40 do + 38 °C.

Nejnáročnějším bodem zadání byl požadavek na odolnost konstrukce památníku proti vandalismu – skla musela být nerozbitná. Odolnost pro obvodový skleněný plášť proto byla stanovena jako odolnost proti průstřelu samopalem AKC-74Y.

Založení
Konstrukce se nachází ve složitých základových poměrech v prudkém svahu kopce Harjumägi. Základní skalní podloží v hloubce od 9 do 16 m je tvořeno pískovci. Ty byly pokryty mnoha vrstvami nezhutněných navážek, humidních zemin, cihel a suti. Z toho důvodu byla základová deska o tloušťce 1 200 mm osazena na devíti vrtaných pilotách o průměru 550 mm a délce 5,6 m vet­knutých do skalního podloží na absolutní kótě 12 m n. m. Samotná deska má rozměr 5,4 × 5,9 m. Stanovení tloušťky desky se potom odvíjelo od požadavků na mrtvou předpínací kotvu VSL L6-7. Na základové desce byl po osazení prvního pylonového prvku vybudován podzemní obslužný bunkr, ve kterém je umístěna veškerá technologie s rozvaděči a mycím systémem. Bunkr dále slouží i jako přístup do konstrukce.

Pylon
Pro nosnou konstrukci památníku byly zvoleny dva základní materiály. Podstavec (pylon) je vytvořen z prefabrikovaného předpínaného železobetonu a kříž z oceli. Prefabrikovaná konstrukce je tvořena deseti dílci o půdorysném rozměru 1 770 × 2 270 mm s tloušťkou stěny 450 mm. Do základního dílce v bunkru vysokého 1 885 mm jsou umístěny vstupní dveře do pylonu. Následujících osm dílců je typických, s výškou 2 106 mm, a v každé stěně mají obslužný otvor 550 × 450 mm. V závěrečném horním dílci o výšce 667,5 mm jsou umístěny 4 aktivní kotvy předpínacího systému VSL E6-7. Dále je zde umístěna kotevní deska s otvorem pro průlez do konstrukce kříže.

Předpínací systém s mrtvou obloukovou kotvou v základové desce a aktivními kotvami byl zvolen pro jednoduchou montáž. Podle původního předpokladu měl být pylon sestaven z prefabrikovaných dílců, shora měla být provlečena a sepnuta lana. Tento předpoklad se následně ukázal jako mylný, protože i přes veškerá opatření došlo k malému posunu mrtvých kotev během betonáže základové desky přibližně o 4 mm a vyústění kotvy nedoléhalo přesně na kanálky v prefabrikátech.

Montáž byla následně přepracována a lana VSL ST1570/1770 6-7 byla provléknuta s velkým úsilím prvním prvkem osazeným na základové desce. Následně byly další dílce zavěšené na jeřábu navlékány na lana jako korálky. K protahování lan následně sloužil druhý jeřáb. Tento způsob montáže byl velice časově náročný a trval tři dny. Konstrukce každého dílce byla okam­žitě připevněna pomocí 4 kusů montážních desek přišroubovaných do drážek Halfen-HTA 72/48-fv-350 AQ.

Spáry mezi jednotlivými prvky byly vyplněny lepidlem SIKADUR 31 Normal Glue. Po jeho zatvrdnutí se po sedmi dnech předepnula betonová konstrukce a lana se aktivovala silou 199,16 kN. Po předepnutí konstrukce byly zrušeny montážní spoje a drážky HTA byly použity pro osazení schodišťových podest propojených žebříky. Na každé z podest byl umístěn patrový rozvaděč pro osvětlení pylonu.
Jednotlivé prvky jsou spojeny pouze pomocí předpínacích lan. Pro lepší osazení byly na jejich povrchu provedeny osazovací naváděcí pyramidy, které zároveň fungují pro přenos smykových sil od větru.

Kříž
Jako nosná konstrukce kříže byl po různých variantách z betonu zvolen ocelový prostorový rám, aby mohla být zevnitř obsluhována světla v kříži. Kříž byl nejdříve sestaven v montážní hale ve Velkých Popovicích a po odsouhlasení architektem rozebrán, transportován a znovu sestaven ve stanové hale vedle pylonu.

Následně na něj byl osazen i obvodový plášť a celý kříž vážící 17 tun byl osazen na konstrukci pylonu. Pro zcela přesné osazení sloužil naváděcí jehlan, který zapadl do průlezu ve vrcholovém prefabrikovaném dílci. Ten byl po ukotvení odříznut.

Obvodový plášť
Samostatnou a asi nejtěžší kapitolou na celé realizaci bylo provedení skleněného obvodového pláště. Aby celý pomník vypadal jako z ledu, byla postupně vyvíjena speciální materiálová skladba tak, aby vyhovovala architektům a zároveň splňovala požadované mechanické vlastnosti. Výsledná konstrukce skel o celkové tloušťce 50 mm je tvořena dvěma obvodovými kalenými tabulemi o tloušťce 10 mm, mezi které je vsypán skleněný spečený střep a prostor mezi střepy je vylitý pryskyřicí. U referenčních vzorků skel se ověřovaly jejich mechanické vlastnosti a vykonala se certifikace.

Odolnost byla zkoušena podle ČSN EN 1063 Sklo ve stavebnictví – Bezpečnostní zasklení – Zkoušení a klasifikace odolnosti proti střelám. Zkoušky byly provedeny kalibrovanou hlavní Luger ráže 9 × 19 mm, 8,0 g, z referenční vzdálenosti 5 m.

Skleněné tabule jsou na pylonu rozmístěny souměrně, vždy tři na šířku a sedm na výšku. Kotveny jsou pomocí šesti kotevních bodů na ocelovou pozinkovanou nosnou konstrukci, která je kotvena do betonového pylonu pomocí kotev Mungo. Pod skleněnými tabulemi se nachází ještě konstrukce z nerezového plechu, která tvoří odrazovou plochu pro světlo a dopomáhá tak doj­mu, že pomník je z ledu. Osazení jednotlivých dílců bylo po důsledných přípravných pracích velice jednoduché a rychlé. Po osazení a rektifikaci byly tabule doplněny o krytky šroubů a krycí rohové lišty.

Skla na kříži byla ukládána (na rozdíl od systémového řešení na pylonu) podle přesných kladečských výkresů. Znak Estonska je z vrstvených tabulí. Vodorovné konstrukce kříže jsou pokryty trny proti ptákům. Speciální dodávku tvořil osvětlovací systém a v konstrukci byly pro něj připraveny pouze rozvaděče a kotevní systém.

Výsledek realizace
Realizace památníku probíhala pod neustálým dohledem médií i místních občanů; každá sebemenší chyba byla předmětem hlavních večerních zpráv. I přes tuto situaci se povedlo konstrukci velmi precizně sestavit a připravit pro slavnostní rozsvícení; prezident Estonské republiky Thomas Henrik Ilves památník rozsvítil přesně v 0:00 v Den nezávislosti Estonska 23. června 2009.

Základní údaje
Objednavatel: Ministerstvo obrany Estonské republiky
Architekti: Andri Laidre a Kadri Kiho
Generální dodavatel: Celander Ehitus OÜ
Dodavatel památníku: Sanssouci International, Martin Cháb
Koordinace projektu: Brickline, s. r. o., Ing. arch. Jan Švancar
Statika a stavební dozor: RECOC, s. r. o., Ing. Karel Košek
Betonové konstrukce: Betoneelement, Pikor Rauno
Ocelové a skleněné konstrukce: 2HP, s. r. o., Pavel Rudolf
Hlavní sklář a autor osvětlení: Pavel Baxa


Ing. Karel Košek
Foto: archiv firmy

Autor pracuje ve firmě RECOC, s. r. o., jako vedoucí kanceláře Východní Evropa.


Článek byl uveřejněn v časopisu Realizace staveb.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media