Atypické bednění

Atypické (speciální) bednění se využívá u nezvyklých, tvarově a staticky náročných konstrukcích nebo při speciál­ním postupu výstavby. Svoje uplatnění nachází i při realizaci opěr, pilířů, pylonů, mostovek a jader výškových staveb (šplhací, samošplhací bednění).

Atypické bednění se realizuje u konstrukcí, které mají splňovat speciální vlastnosti dané projektem (pohledovost, vodotěsnost betonové konstrukce, schopnost konstrukce zabránit pronikání radioaktivního záření – například u jaderných elektráren, cyklotronových center). Tyto požadavky musejí být zohledněny už při navrhování atypického řešení bednění.

Návrh bednění
Při návrhu a dimenzování bednění musíme brát v úvahu všechna zatížení, která mohou na bednění působit (stálé zatížení, tlak na bednění způsobený vlastnostmi čerstvého betonu, staveništní zatížení, zatížení způsobené větrem a sněhem). Rozhodujícím zatížením na bednění je tlak, který beton vyvíjí na stěny bednění. Tento tlak závisí kromě jiných faktorů na objemové hmotnosti betonu. Objemová hmotnost běžného čerstvého betonu s výztuží je asi 26 kN/m³.

Obr. 1: Graf pro navrhování maximální šířky panelů pro samozhutnitelný beton (SCC) v závislosti na výšce betonáže u kotevního systému 15,0 mm.

Při větší objemové hmotnosti (například u betonů, které zabraňují pronikání radioaktivity, je objemová hmotnost až 45 kN/m³) je nutné zvýšené zatížení zohlednit při návrhu a realizaci bednění, a to například zvýšením počtu kotevních míst či snížením rychlosti betonáže. Speciálním případem je použití samozhutnitelných betonů (SCC), kde nelze počítat s vlivem rychlosti betonáže (pro tekutou konzistenci a dlouhou dobu zpracovatelnosti). Proto se při návrhu bednění počítá s plným hydrostatickým tlakem.

Atypické bednění pro pilíře
Na obr. 2 jsou znázorněny dva atypické mostní pilíře, které byly zabedněny rozdílně navzdory identickému systému zabednění. V obou případech jde o systém tzv. krabice, která může být vytvořena z nosníkového i rámového systémového bednění (obr. 3).

Firmy zabývající se bedněním umějí bednění vyprojektovat, vytvořit montážní plány, ale i atypické bednění zhotovit (servis hotových souborů) (obr. 6). Taktéž přímá dodávka (just-in-time) na místo použití šetří místo na staveništi a sníží náklady stavebních firem na projektování a montáž.

Obr. 2: Dva atypické tvary mostních pilířů	Obr. 3: Sada bednění pro pilíř výšky 7,8 m	Obr. 5: Pohled na pilíř

Na obr. 4 se nacházejí všechny komponenty, z nichž se toto atypické bednění skládá. Jde o kombinaci nosníkového bednění a dřevěných ramenátů. Nosnou kostru tohoto bednění vytváří tzv. krabice, kterou tvoří systém ocelových (univerzálních) příčných paždíků a dřevěných bednicích nosníků, které jsou navzájem pevně spojeny (svorkou příruby, rohovou příložkou) a ukotveny pomocí kotevních tyčí. Kotevní tyče mohou mít různé průměry (15 a 20 mm) v závislosti na velikosti zatížení. Dřevěné ramenáty se přibíjejí pomocí hřebů k dřevěným nosníkům. Minimální výška i tloušťka ramenátu je 50 mm. Vzdálenost mezi ramenáty je 250 mm.

Obr. 4: Příčný řez atypickým bedněním pilíře

Na obr. 5 je pohled na atypické nosníkové bednění, jehož výška je 8,35 m. K zabezpečení bednění před účinky větru a na montáž bednění se používají panelové vzpěry různých výšek. Jejich vzdálenost se odvíjí od tlaku větru a u výškových staveb, kde je tlak větru jedním z rozhodujících zatížení (nebo tam, kde se očekává velké zatížení větrem), je třeba počet vzpěr ověřit statickým výpočtem. Vzpěry se musejí kotvit do dostatečně nosného podkladu. U pilířů se vzpěry obvykle kotví pomocí hmoždinek a šroubů do betonových panelů.

Vzdálenost příčných paždíků, které vytvářejí kotevní roviny, jsou závislé na výšce a rozměru pilíře. Čím je pilíř vyšší a půdorysně větší, tím je vzdálenost paždíků (kotevních rovin) menší. Vzdálenosti jednotlivých příčných paždíků se proto pohybuje v rozpětí od 950 do 1 400 mm (na schématu 1 200 mm). Maximální vzdálenost nejspodnějšího příčného paždíku od roviny terénu je 300 až 450 mm (na schématu 450 mm). Pravidlem je, že vzdálenost příčných paždíků (kotevních rovin) směrem k hornímu konci bednění může narůstat (protože tlak čerstvého betonu na bednění s výškou klesá). Kromě statického hlediska se musí dbát i na bezpečnost na takových atypických bedněních, které se zabezpečí doplněním standardních bezpečnostních prvků, jako jsou betonovací konzoly a bezpečné výstupové systémy. Výstupový systém je složen z žebříků a ochranných košů.
 
Výběr bednění
Vhodný výběr bednění závisí na mnoha faktorech. Při výběru bednění se doporučuje zohlednit nejen statické, konstrukční, časové, ale i ekonomické hledisko. U systémových bednění existují dvě základní skupiny, a to nosníkové a rámové systémové bednění, přičemž každé lze doplnit o atypické části (např. dřevěné ramenáty). Nosníkové bednění se dá vhodně přizpůsobit jakémukoliv tvaru a zatížení. Rámové bednění lze téměř okamžitě použít na stavbě.

Z cenového hlediska výběr bednění ovlivňuje především počet opakovaných použití a jeho složitost. Při malém počtu opakování je ekonomičtější použít rámové bednění, kde se platí jen nájem. U nosníkového bednění je nájemná sazba menší než u rámového bednění, ale kromě nájmu se tu vyskytuje i kupní část, kterou představují bednicí desky. Kupní část je většinou vyšší než nájem bednění za měsíc, proto se toto bednění využívá při vyšším počtu opakování. Počet opakování, při němž je výhodnější použít nosníkové bednění, se pohybuje od 5 do 20 opakování, podle náročnosti bednění.

Ing. Peter Martinák
Foto: archiv autora

Autor pracuje ve firmě Doka Slovakia, Debniaca technika, s. r. o., jako technik a produktpromotor.

Literatura
1. Bašková, R.: Realizácia betonových konstrukcií. In: Stavebný trh, 2008.
2. Interná literatúra, projektová dokumentácia a fotodokumentácia firmy Doka Slovakia, Debniaca technika, s. r. o.

Článek byl uveřejněn v časopisu Realizace staveb.