asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Kovový obklad s ochrannou funkcí proti dešti

29.04.2009
Ke zhotovení kovových obkladů s ochrannou funkcí proti dešti se v současnosti používají různé materiály. Jednodušší tvarování umožňují například materiály jako měď a zinek, což je vhodné, je-li z důvodů hospodárnosti nutné zhotovit celou konstrukci na místě použití nebo vytvořit různé složité nebo oblé tvary. Díky způsobu kotvení kovových obkladů s ochrannou funkcí proti dešti není nutné ve výrobním závodě vyrábět některé typy panelů s různými tvary, ale lze je hospodárně zhotovit na staveništi.

Ukládání měděných desek jako tašek nebo šindelů se vyvinulo z kovových obkladů. Toto řešení se však odlišuje od původní myšlenky jednotného obkladu s ochrannou funkcí proti dešti, protože povrch těchto měděných desek může vytvářet skvrny, má záměrně nejednotnou strukturu a vrstvený charakter. Ústup od jejich používání na obklad s ochrannou funkcí proti dešti tak měl za následek častější používání trapézových plechů a zaoblených kovových desek. Ty umožňují skrýt kotvicí prvky za desky, které zapadají do sebe jako u kovových obkladů nebo tradičních střešních krytin.

V současnosti se často používají i částečně překrývající se struktury, které zakrývají dutinu za kovovým obkladem. Jejich kotvení je většinou přiznáno ve spojích panelů, ale spoje nemají takový charakter stínu jako u jiných způsobů kotvení. Obklady s ochrannou funkcí proti dešti jsou opticky působivé obvodové pláště a jejich úkolem není jen chránit proti povětrnostním vlivům – například obklady z perforovaného plechu, měkké oceli nebo hliníku, ale taktéž upravují vzhled fasády a zastiňují skleněnou stěnu. U těchto návrhů je vzhledové řešení zadní strany obkladu s ochrannou funkcí proti dešti stejně důležité jako řešení přední strany.

Při kotvení tohoto obkladu se často používají šrouby a svorníky, které se našroubují do držáků. Naopak méně časté jsou vystupující závitové tyče a viditelné matice.

Materiály
Obklady s ochrannou funkcí proti dešti jsou na rozdíl od jiných obkladových technik ploché. Zhotovují se ze speciálních vrstvených prvků. Na plastové jádro (tloušťky 3 až 5 mm) se z obou stran nalepí hliníkové plechy nebo se podle velkosti panelů použijí hliníkové plechy tloušťky 3 mm nebo ocelové plechy tloušťky 1 mm. Používají se i voštinové panely a mezi tenké kovové plechy, nejčastěji hliníkové, se nalepí kovová voštinová vrstva s tloušťkou asi 5 mm. Jeden z plechů je ještě ve výrobně upraven nátěrem, takže i na velkých fasádních plochách je zaručen jednotný vzhled.

Možnosti kotvení
Kovové obklady s ochrannou funkcí proti dešti lze kotvit:
  • přiznaným kotvením,
  • částečně přiznaným kotvením (zavěšené desky),
  • skrytým kotvením.

Výběr kotvení často závisí na tom, co je vidět přes styk zvenku. Když je cílem tmavý zastíněný styk, obkládaná stěna by měla mít tmavou barvu. V tomto případě postačí k upevnění panelů i krátké kotvy. Bude-li zadní stěna zateplena tepelnou izolací z polystyrenu, doporučuje se zakrýt ji průběžným profilem.

V případě přiznaného kotvení se desky ukotví v jednotlivých bodech buď šrouby se zapuštěnými hlavami, které lícovaně navážou na povrch desky, nebo šrouby s oblými hlavami, které se od povrchu výrazně odliší. Šrouby se zašroubují do kolejniček (většinou svislých, aby po nich mohla stékat voda), které zabezpečí jejich polohu.

Při kotvení s částečným přiznáním se visící desky zavěsí do speciálních konzol. Během výroby se okraje desek s ochrannou funkcí proti dešti zahnou, aby se potom zachytily na kolíky vystupující z konzol ve tvaru písmene C. Konzoly jsou upevněny na svislých profilech probíhajících podél svislých styků mezi deskami. Profily působí i jako optická clona, aby nebylo vidět dutinu za panely. Vodorovné styky se vytvoří vyhnutím horní a dolní hrany panelu.

Při skrytém kotvení se desky, které částečně zapadají do sebe, na horním konci připevní šrouby na vodorovné profily podle směřování panelu. Navazující panel se do něj zavěsí s překrýváním, zafixuje se a kotvení se zakryje. Styk v druhém směru se upevní buď podobným způsobem, čili hranami zapadajícími do sebe, takže struktura připomíná taškovou plochu, nebo se zakryje lištou.

Na rozdíl od obkladu s ochrannou funkcí proti dešti na bázi keramiky, například z terakoty nebo z přírodního kamene, lze obklady na bázi kovu mechanicky kotvit jen v jednom nebo dvou bodech (většinou na dolním konci desek, jsou-li desky zavěšeny za své horní konce). Kotvicí šrouby se obvykle nacházejí ve spoji s výjimkou kotvení desek s přiznanými upevňovacími prvky procházejícími přes panel. Znamená to, že je vidět část kotev, a proto je nutné je zahrnout do estetického řešení vzhledu fasády.

Nosný systém objektu
Nosný systém desek s ochrannou funkcí proti dešti tvoří většinou betonové zdicí prvky, které umožňují kotvení desek v jakémkoli bodu povrchu. Použít lze i skeletovou konstrukci, jejíž desky se ukotví do rámových prvků, a ne do vnější vrstvy nosného systému objektu. V případě, že je vnější vrstva dostatečně silná (hliníkový plech silný asi 6 mm), mohou se desky kotvit přímo do plechu, a ne do skeletové konstrukce. Pokud lehká obvodová stěna není schopna přenášet tuto přidanou zátěž obkladu (např. u kompozitních panelů), umisťují se mezi stropy další profily jako nosné prvky.

U nosného systému z betonových zdicích prvků je tepelněizolační vrstva většinou na vnější straně, aby se konstrukce ohřívala nebo ochlazovala (podle zeměpisné polohy). Vodotěsná vrstva se umístí přímo na vnější stranu betonu. Na zateplení je vhodné použít materiál s uzavřenými póry, který nenasává vodu a nesnižuje tak tepelněizolační účinek fasády. Funkcí tepelně­izolační vrstvy je chránit i vodotěsnou vrstvu. Kotvy se však neupevňují do nosné stěny přes tepelněizolační vrstvu.

U nosných stěn lehké konstrukce ze dřeva nebo lisované oceli se tepelná izolace ukládá mezi skeletovou konstrukci. Vodotěsná vrstva se aplikuje na vnitřní stranu (která je v zimě teplá) a další vrstva uzavře interiér prostřednictvím vnitřní ukončovací vrstvy. Držáky profilů obkladu se kotví přímo přes vnější vodotěsnou vrstvu s utěsněnými podložkami, aby na těchto místech nemohla pronikat voda.

Ve skeletovém nosném systému objektu jsou konzoly v bodech, které přenášejí zatížení do primární konstrukce. Při použití skeletových konstrukcí a obkladů s ochrannou funkcí proti dešti je nutno prvky dvou konstrukcí sladit už při navrhování, a ne až během výstavby.

Postup montáže
Při zhotovování obkladu s ochrannou funkcí proti dešti je důležité stanovit pořadí jednotlivých pracovních úkonů, to znamená zkoordinovat montáž nosného systému objektu, oken, tepelné izolace, vodotěsné vrstvy a desek s ochrannou funkcí proti dešti. Princip tohoto obkladu může být účinným a hospodárným řešením, jeho funkci však nelze omezit nesprávně realizovanou izolací proti vodě či poškozením tepelné izolace při montáži jednotlivých prvků v nesprávném pořadí. Za normálních okolností se okna utěsní ještě před montáží desek na nosný systém objektu, čímž se docílí vodotěsnosti obvodové stěny před namontováním ochranných panelů.

Běžný postup je takový, že se vybuduje nosný systém objektu a následně se namontuje vodotěsná vrstva a tepelná izolace. Do nosného systému se osadí okna a utěsní se v návaznosti na vodotěsnou vrstvu. Když se tepelná izolace ukládá na vodotěsnou vrstvu (u monolitického betonu, betonových prefabrikátů nebo zdicích prvků), je jednodušší aplikovat ji až po zabudování oken a dveří.

Příčníky (sloupky) obkladu s ochrannou funkcí proti dešti se uchytí na nosný systém objektu a poté se uchytí kovové desky, které se obvykle ukládají ve vodorovných řadách od terénu; rohové prvky a prvky u okenních otvorů lze kotvit zvenku na horní části desky. Kovové desky tak můžeme přizpůsobit liniím oken vzhledem k poloze a požadované šířce styků. U konstrukcí s otevřenými styky desek se většinou požaduje rozmístění desek, přes něž není vidět nosný systém objektu.

Okenní a dveřní konstrukce
Okenní a dveřní konstrukce se většinou zabudují ještě před osazením desek. Z tohoto důvodu se doporučuje ostění utěsnit speciálními prvky s ochrannou funkcí proti dešti nebo krycími plechy. Na rozdíl od fasádního obkladu z plechů zůstává většinou mezi krycím plechem a oknem štěrbina, aby se zachovala struktura spojů. Podobná spára zůstává v podobě otevřeného styku i mezi krycími plechy ostění a navazujícími deskami.

Protože okna a dveře se utěsní vodotěsnou vrstvou za deskami, a ne na samotnou desku, lze přerušení zachovat. Tyto otevřené styky se zhotovují tak, že se vodotěsná vrstva za nimi zakryje, přičemž je chráněna před neúmyslným poškozením uživateli budovy a možnými účinky slunečního záření. Okna a dveře mají na okrajích většinou přídavný širší rám nebo plechy, aby se tepelněizolační vrstva v dutině okolo otvoru mohla propojit a aby ji bylo možné překrýt deskou.

Atiky a parapety
V atikách jsou většinou styky mezi krycím plechem a deskou pod ním otevřené. Uzavřou se jen vodorovné spoje, aby se působením slunečního záření nepoškodil horní povrch atiky nebo její vodotěsná ochrana. Styky mezi krycími plechy lze zapustit a přizpůsobit obkladu vytvořením stínu nebo se mohou překrývat jako plechové tabule. Vodotěsná vrstva vytváří průběžnou těsnou vrstvu s navazujícím střešním pláštěm. Stěna se při terénu ukončí podobně kovovým pásem, ale se zapuštěnými nebo překrývajícími spoji.


Výňatek z publikace: Andrew Watts, Moderní fasády, Bratislava: JAGA GROUP, s. r. o., 2008.
Foto: archiv autora

Více informací: Moderní fasády

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media