asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Dřevodomy

14.12.2007
Dřevostavby představují suchý stavební systém, který je alternativou výstavby nejen rodinných domů. V porovnání s běžnou výstavbou mají domy na bázi dřeva svoje výhody, ale i nevýhody. Většinu nevýhod je možno v současnosti odstranit pomocí moderních materiálů a technologií. Dřevodomy mohou sestávat z různých stavebních systémů. Při jejich návrhu, ale i výstavbě je však třeba myslet na vlastnosti dřeva (nabobtnávání, vysychání) a eliminovat jejich účinek na konstrukci.


Konstrukční systémy dřevostaveb

Nejčastěji používané konstrukční systémy dřevostaveb lze roztřídit do několika základních skupin:

– srubové stavby,
– hrázděné stavby,
– sloupkové stavby,
– panelové stavby,
– skeletové stavby,
– stavby z maloformátových tvarovek.


Srubové stavby

Pro výstavbu srubových staveb se používala jehličnatá kulatina, ale i trámy hraněné ze dvou, tří nebo čtyř stran. Nejpoužívanějším způsobem spojování srubových trámů bylo spojování pomocí prostorového rybinového spoje, případně zámkovým spojem, který se uplatňoval hlavně při spojování spodních trámů.

Jen výjimečně, u méně důležitých staveb, se používaly jednodušší metody spojování pomocí přeplátování s ponechaným přesahujícím zhlavím. V současnosti se však stále častěji setkáváme s tzv. kanadskými sruby. Vyrábějí se z jehličnaté kulatiny a trámy se spojují pomocí přeplátování s ponechaným zhlavím.

Samotná realizace srubových staveb je náročná na řemeslnou zručnost pracovníků. Při jejich výrobě lze postupovat různými způsoby. Sruby se mohou vyrábět přímo na místě – trámy je většinou třeba zhotovit přímo na stavbě, kde se hned i skládají. Druhou možností je, že se celý srub vyrobí a poskládá v kryté hale a potom se jednotlivé části převezou a smontují na staveništi. Třetí možnost zahrnuje použití tesařských CNC automatů. Tento způsob je ale investičně nejnáročnější a na rozdíl od předchozích metod ho mohou vykonávat pouze zaměstnanci s potřebnou kvalifikací. I při použití třetí možnosti se však musí celý srub sestavit nejprve ve výrobní hale, aby se předešlo zbytečným komplikacím na stavbě.

Při výstavbě srubu je důležité správné osazení základových trámů, aby nedocházelo k jejich zvýšenému vlhnutí působením zemní nebo dešťové vlhkosti. Dalšími důležitými detaily je správné osazení otvorových konstrukcí s dilatační spárou a osazení svislých nosných prvků s rektifikačními kotvicími prvky. Tyto detaily vyžadují zvýšenou pozornost, protože srubové trámy jsou citlivé na změnu vlhkosti a v závislosti na ní mění během roku svůj rozměr.

Spojování srubových trámů u tzv. kanadského srubu Kanadský srub

Hrázděné stavby

Tento systém byl kdysi oblíbený ve městech západní Evropy. U nás jsou však hrázděné stavby spíše ojedinělé. Hrázděné stavby se v období druhé poloviny 19. a začátku 20. století uplatňovaly hlavně při výstavbě železničních stanic a lázní.

Sloupkové stavby

Sloupkové stavby byly vyvinuty v USA a v Kanadě. Jejich vznik podnítila průmyslová revoluce, která umožnila výrobu velkého množství řeziva se stejnými rozměry a laciných hřebíků standardních rozměrů a vlastností. V původním americkém systému „two by four“ se používají víceméně jen dvě dimenze řeziva – 2“ × 4“ čili asi 50 × 100 mm v případě sloupků a 2“ × 8“, tedy asi 50 × 200 mm, při výrobě vodorovných překladů, stropnic a krokví při osové vzdálenosti nosných prvků 400 nebo 600 mm. V současnosti se (zejména kvůli větší tloušťce tepelné izolace) často používají sloupky s průřezem 50 až 60 mm × 120 až 160 mm.

Mají-li dřevostavby splňovat požadavky na tepelněizolační vlastnosti i při náročnější výstavbě tzv. pasivních domů, musejí se sloupky z rostlého dřeva nahradit tenkostěnnými nosníky. Prostorovou stabilitu sloupkových staveb většinou zabezpečuje oplášťování z aglomerovaných velkoplošných materiálů. Z hlediska stavebního systému je možno sloupkové stavby rozdělit do dvou podskupin:
  • tzv. balloon frame – sloupky probíhají od základového prahu k okapu a stropní nosníky jsou přiloženy k sloupkům,
  • tzv. platform frame – sloupky jsou přerušeny stropem a stropní nosníky jsou položeny na vrchní hranol rámu.
Sloupkové stavby nevyžadují při montáži žádnou těžkou mechanizaci. Jejich nevýhodou je, že celá výroba probíhá přímo na staveništi. To může být u složitějších staveb zdlouhavé a konstrukce je po dobu montáže vystavena nepříznivému počasí, což může negativně ovlivnit její vlastnosti. Pro zrychlení montáže na staveništi lze některé pracovní činnosti přenést do dílny (např. nařezání dřevěných prvků na konečný rozměr apod.). Stejně jako u srubových staveb se musí dohlédnout na správné řešení styku konstrukce se základovou konstrukcí. Mnoho škody může způsobit i chybná montáž parozábrany, vnějšího obkladu nebo krytiny. Pro zvýšení požární bezpečnosti sloupkových staveb se většinou po­užívají vnitřní sádrokartonové obklady.

Fragment stěny sloupkového nebo panelového konstrukčního systému Fragment srubové stěny se zateplením na interiérové straně

Panelové stavby

Tento stavební systém je v současnosti u budov na bázi dřeva u nás nejrozšířenější. Základem panelových staveb je dřevěný nos­ný rám, který je nahrubo opláštěný velkoploš­ným materiálem. Osové vzdálenosti a rozměry nosných prvků dřevěného rámu jsou podobné jako u sloupkových staveb. Na opláštění se používá dřevotřísková deska, OSB deska, sádrovláknitá deska, cementotřísková deska apod. Panely se mo­hou vyrábět s různým stupněm finální úpra­vy – od hrubých rámů opláštěných z jedné strany velkoplošným materiálem až po panely se zabudovanými okny a dveřmi a pane­ly s finální úpravou interiérové i exteriérové strany a se zabudovanými rozvody. Mohou mít různé velikosti – od panelů s rozměry 1 200 × 2 600 mm, k jejichž montáži není potřebná těžká mechanizace, až po celostěnové panely, které vyžadují těžkou mechanizaci k přepravě i montáži. Při montáži je důležité správné vzájemné spojování i kotvení panelů k základové konstrukci.

Skeletové stavby

Základem skeletové stavby je prostorová konstrukce tvořená svislými sloupy a vodorovnými průvlaky. Obvodové stěny a příčky nejsou nosné, ale někdy zabezpečují prosto­rovou tuhost konstrukce. Výhodou tohoto systému je možnost použití při větších roz­pětích a variabilita umístění příček i během životnosti stavby. Skeletové stavby mohou být uplatněny i při výstavbě nízkoenergetických budov, protože z konstrukčních systémů dřevostaveb umožňují nejjednodušší vytváření velkých prosklených ploch.

Stavby z maloformátových tvarovek

Tyto systémy na první pohled kopírují způsob zdění z cihlářských tvarovek. Jde však o suchý způsob montáže založený na jednoduché modulové výstavbě ze standardizovaných, průmyslově vyráběných tvarovek.
U všech typů staveb na bázi dřeva je třeba si uvědomit, že dřevo je biodegradovatelný materiál. Aby nedošlo k jeho poškození, musíme ho chránit před zvýšenou vlhkostí, a to jak během skladování na staveništi, tak i při zrychleném postupu montáže stavby – minimálně zakrytím střešní fólií. Stavět by se mělo vždy až na vyzrálé základové konstrukci. Před zahájením výroby konstrukce je třeba nejprve zkontrolovat přesnost provedení spodní stavby, aby se předešlo zbytečným nepříjemným překvapením během montáže.


Ing. Milan Šulek
Foto: autor, Ing. Stanislav Jochim, Ing. Roman Nôta
 
Autor je doktorandem na Katedře nábytku a dřevařských výrobků na oddělení dřevěných stavebních konstrukcí Technické univerzity ve Zvolenu. Zabývá se možnostmi využití netradičních materiálů ve stavebních konstrukcích na bázi dřeva při zachování náročných energetických požadavků.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media