asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Bezpečná práce nad vodou a v její blízkosti

08.01.2013
Každé vodní dílo musí být realizováno tak, aby byly splněny všechny požadavky na bezpečnost pracovníků. Je tedy třeba přizpůsobit nejen výstavbu stavebních konstrukcí jednotlivých objektů, které jsou budovány v korytech vodních toků k plavebním účelům, ale i dalších návazných staveb na břehu.
Přípravné práce
Způsob a rozsah opatření při ochraně staveniště před ohrožením vodou se stanoví již v projektové dokumentaci stavby. Ve fázi jejího zpracování má být jako příloha Zásad organizace výstavby vypracován orientační časový plán, ze kterého lze dovodit, kdy může dojít k rizikovým střetům vybraných pracovních postupů. Podle Přílohy č. 5 k nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, patří mezi rizikové činnosti práce nad vodní hladinou nebo v její těsné blízkosti spojené s bezprostředním nebezpečím utonutí. Můžeme k nim rovněž přiřadit práce, při kterých hrozí pád z výšky nebo do volné hloubky více než 10 m. Obě tyto činnosti vystavují fyzickou osobu zvýšenému ohrožení života nebo možnému poškození zdraví a při jejich realizaci tedy vzniká povinnost zpracovat Plán BOZP.

Pokud má být pracoviště dočasně umístěno na vypuštěném dně pod původní vodní hladinou, je třeba předem určit způsob a rozsah nutného snížení hladiny. Většinou se přistoupí k úplnému převedení vody jinam, k jejímu přehrazení nebo k odčerpání.

Práce nad vodou a v její blízkosti
Mezi stavby sloužící vodní dopravě patří přístavy, jež zajišťují tzv. dopravu plavidel v klidu. K nim je třeba přiřadit ještě plavební komory, průplavy, kanály apod. Umělé ochranné hráze a zdi podél koryt vodních toků musí umožnit dostatečný průtočný profil pro bezpečné převedení návrhového průtoku vody.

K pracím nad vodní hladinou a v její těsné blízkosti patří také činnosti spojené s osazováním kilometráže a se značením vodních cest. Znaky kilometráže se často osazují ve svažitém terénu u vodotečí, na břehové zdi, na zábradlí apod. V těchto velmi náročných podmínkách se osazují hektometrovníky, půlkilometrovníky a kilometrovníky a současně s osazováním prvků nové kilometráže se likvidují prvky dřívějšího značení. Z těžko přístupných míst musí být odstraněny původní betonové základy zna­ček, dorovnává se a upravuje okolní terén.

Přístavy
Přístavy a přístaviště umožňují bezpečné zastavení a vyvázání plavidel spojené s nástupem a výstupem osob nebo s vyložením a naložením nákladu, jsou zde tedy polohy určené pro stání plavidel a překladní polohy pro plavidla. Pokud jsou přístaviště určena pouze pro kotvení menších rekreačních plavidel, nazývají se mariny. Bazény ochranných přístavů plní svou funkci zejména v případě zvýšené vodní hladiny při povodňové ochraně plavidel.

Pro vyvázání plavidel se používají trvale osazené typové vázací (úvazné) prvky, mezi něž patří velký litinový úvaz (tzv. velké pachole – např. únosnosti 160 kN) a úvazný litinový trn v zapuštěné kapse (tzv. malé pachole – např. únosnosti 100 kN), který může být nižší nebo vyšší. Malá pacholata jsou umístěna v líci přístavní zdi ve výklencích ve dvou výškových úrovních vzdálených od sebe 1 500 mm. Dále se k vyvazování plavidel používají jednoduché nebo dvojité vázací (vyvazovací) kruhy. Pro eliminaci sil vznikajících nárazem plavidel do přístavního mola se podél přístavní hrany často osazují masivní odrazníky (např. tzv. fendry).

Horní hrany přístavních a nábřežních zdí a překladních zdí kontejnerových terminálů jsou opatřeny zaobleným kovovým opancéřováním a stejným způsobem musí být zaobleny z bezpečnostních důvodů i všechny další horní hrany, neboť díky tomu se lana po nich snadno smýkají a nezadrhávají se. Na zaoblené hrany se za žádných okolností nevstupuje.

V přístavních stěnách jsou zapuštěna obslužná schodiště, která z břehu běžně nevidíme. Na přístavních molech je dále v nezbytném rozsahu instalováno trvalé ochranné zábradlí a základní záchranné prvky. Na začátku a na konci vyvýšeného přístavu se realizují svahové kužele opevnění břehu tvořené kamenným záhozem.

Lana pro plovoucí mola (tzv. pontony) jsou přes vázací kruhy kotvena do betonových bloků na břehu. Někdy se ke kotvení plovoucích mol používají kluzné objímky nasazené na dlouhé ocelové sloupy (tzv. dalby).


Stavební práce v přístavech
K typickým stavebním činnostem v přístavech patří bagrované sondy (často spojené s potápěčskými pracemi), přípomoce lodními mechanismy, vrtací práce pro trvalé pramencové kotvy stěn, mikropilotáž, beranění štětových stěn, provádění monolitických železobetonových konstrukcí, hutnění zpětných zásypů aj.
Jednou z nejnáročnějších činností při stavebních pracích v přístavech je přesné polohové a svislé osazení a kotvení vysokovodních sloupů (dalb) do dna.

Například při budování nové přístavní zdi je třeba si uvědomit, že práce budou probíhat v prostoru stálé vodní hladiny přístavního bazénu. Z toho vyplývá, že všechny používané mechanismy musí být v bezvadném technickém stavu a pro případ možné havárie je nutné předem dohodnout s hasičským záchranným sborem a příslušným povodím eventuální použití norných stěn apod.

V případě modernizace stávající překladní (břehové) hrany je možné například postavit novou svislou přístavní zeď v rozsahu několika nových překladních poloh. Zeď se poté po celé délce vybaví vyvazovacími zařízeními (pacholata s vázacími kruhy na koruně zdi a pacholata ve zdi), která slouží k úvazu plavidel při překládce, případně též k nouzovému vyvázání porouchaných plavidel při zvýšených vodních stavech.

Během opravy spojené se snížením horní hrany přístavní zdi, kdy se odstraňuje část zdi z opracovaných kamenných kvádrů, manipulujeme s kamennými kvádry, které mohou být vysoké 400 mm, široké od 250 do 800 mm a dlouhé od 600 mm do 1 000 mm. Veškerá manipulace s kvádry proto musí probíhat tak, aby nedošlo k úrazu, případně k poškození tohoto ceněného stavebního materiálu vzhledem k jeho dalšímu eventuálnímu využití například při opravách městských nábřežních zdí.

Plavební komory
Celý prostor plavební komory se člení na část horního ohlaví, vlastní plavební komoru, část dolního ohlaví a část vývaru pod dolními vraty.

V plavební komoře jsou zabudovány svislé dřevěné odrazné trámce chránící hladké líce stěn před poškozením plavidly. Plavební komora je pro zajištění bezpečnosti osob a plavidel vybavena typovými úvaznými prvky a nikami pro zapuštěné stoupací žebříky, dále je zde osvětlení a plavební značení. Horní hrana zdí plavební komory je zakončena zaobleným pancéřováním. Na vlastní plavební komoru navazuje tzv. horní rejda a tzv. dolní rejda, jež jsou vybaveny typovými úvaznými prvky pro stání plavidel, která čekají na proplavení.

V ohlavích jsou ve stěnách plavební komory umístěny svislé drážky tak, aby mohla být v případě havarijního uzavření plavební komory osazena provizorní horizontální hradidla, jež jsou vždy uložena v dosahu na horním platě plavební komory.

Při výstavbě nového vodního díla určeného ke vzdouvání vody nebo při jeho rekonstrukci se stavba osazuje vodočetnou latí do výškové úrovně koruny hráze nebo limnigrafem pro měření výškové úrovně vodní hladiny.

Stavební práce v plavebních komorách
Ke stavebním činnostem v plavebních komorách patří kotvení stěn komory pomocí táhel do opěrných bloků, osazování prefabrikovaných stěn plavební komory, úprava jejího spodního či horního plata, provádění monolitických železobetonových konstrukcí, hutnění zpětných zásypů aj. Pro rychlé havarijní uzavření plavební komory se vytváří v blízkosti svislé osazovací rýhy skládka ochranných prvků a upravuje se vjezdová signalizace na horním a dolním ohlaví u komory.

Některé práce se realizují pod budoucí vodní hladinou v plavební komoře (např. prodloužení zapuštěných výstupních žebříků, úpravy dilatačních spár apod.), k čemuž je třeba komoru dočasně vypustit. Stávající výstupní žebříky se zpravidla nahrazují novými nerezovými, s nízkými bezpečnostními výstupními madly umístěnými za hranou horního plata, a tyto nové žebříky bývají obvykle prodlouženy pod minimální dolní plavební hladinu nebo až na samotné dno plavební komory.

Hladké líce stěn plavební komory chrání před poškozením plavidly svislé odrazné trámce, přičemž užitná šířka plavební komory (například 12,0 m) nesmí být osazením těchto trámců nijak dotčena. Trámce, vyrobené zpravidla ze speciálně vybraného velmi kvalitního dubového dřeva, jsou kotveny přes zabetonované ocelové nosníky.

V rámci modernizace pohonů plavební komory lze demontovat původní hydraulické agregáty, jež ovládají vzpěrná vrata segmentových uzávěrů obtoků plavební komory, a nahradit je novými. Současně je možné repasovat těsnicí manžety hydraulických válců a původní hydraulický olej nahradit olejem ekologicky šetrnějším.


Kolektivní ochrana proti pádu do vody
Na staveništi je nutné na všech pracovištích a komunikacích (bez ohledu na jejich výšku nad vodní hladinou) zajistit ochranu proti pádu, a to přednostně prostředky kolektivní ochrany podle zvláštního právního předpisu. Tím je nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky.

Trvalé ochranné zábradlí se podle ČSN 74 3305 nemusí zřizovat na volném okraji pochůzné plochy přístavního mola, pokud by zábradlí bránilo základnímu provozu, pro který je plocha určena. Přesto se doporučuje možnost neúmyslného pádu omezit například bezpečnostní značkou, vyznačením bezpečnostního pásu, omezením přístupu nebo trvalým dozorem, eventuálně odnímatelnou zábranou provozu (např. lano, řetěz, závora apod.), která však nenahrazuje zábradlí. Trvalé ochranné zábradlí se podle ČSN 74 3305 nemusí rovněž zřizovat na volném okraji pochůzné plochy, kdy je hloubka volného prostoru maximálně 3 m a kde je na pochůzné ploše podél jejího volného okraje nepochůzný bezpečnostní pás široký nejméně 1 500 mm, zřetelně vymezený například obrubníkem, keři apod.

V přístavech a plavebních komorách se však vyskytuje mnoho ploch, kde je přesto zapotřebí osadit trvalá ochranná zábradlí. Pro ně platí ČSN 74 3305, jež popisuje způsob měření hloubky volného prostoru. Za volný prostor se považuje prostor pod úrovní pochůzné plochy, do kterého může neúmyslně spadnout osoba z jejího volného okraje. Volný prostor může být vymezen stavebními či jinými konstrukcemi nebo přírodními útvary (např. přirozený či upravený svah, skalní stěna, vodní hladina apod.), eventuálně se může jednat o jejich kombinaci. Hloubkou volného prostoru se rozumí svislá vzdálenost mezi úrovní volného okraje pochůzné plochy a dnem volného prostoru, za něž se však nepovažuje vodní hladina, ale až pevné dno pod vodní hladinou a při hloubce vody větší než 3 m se za dno považuje vodorovná rovina ležící 3 m pod úrovní vodní hladiny. Podle hloubky volného prostoru se potom stanovuje nejmenší dovolená výška zábradlí.



Individuální způsoby ochrany proti pádu do vody
Pokud není možné při stavebních pracích přednostně zajistit ochranu proti pádu do vody spolehlivými prostředky kolektivní ochrany, musí pracovníci obdržet vhodné osobní ochranné pracovní prostředky určené pro ochranu před utonutím, jež umožňují zachycení osoby nad vodní hladinou, případně vytažení již tonoucí osoby z vody, a to vždy na základě konkrétní situace a místních podmínek. Ty určuje výška pracoviště nad vodní hladinou, rychlost vodního proudu, hloubka vody apod.


Záchrana tonoucích pracovníků
Nejúčinnějším prostředkem určeným k záchraně tonoucích pracovníků jsou záchranná plavidla. Ta však nejsou pokaždé k dispozici, proto musí být vždy na staveništi základní záchranné pomůcky k záchraně tonoucích osob. Mezi ně patří záchranný kruh, jenž bývá zhotoven z korku. Jeho vnitřní průměr je 450 mm, hmotnost cca 5 kg, ale přesto může být pro zachraňovaného nebezpečný, pokud je jím tonoucí při neopatrném zacházení zasažen.

Při záchraně tonoucího z plavidla se někdy používá dřevěná tyč, dlouhá 2 až 3 m a na obou koncích opatřená koženými poutky, dále se používají záchranné balóny se sítí, stabilní záchranná prkna, záchranné pásy apod. Plaváním se tonoucí zachraňuje pouze až v případě, kdy nejsou k dispozici žádné záchranné pomůcky.

Povinnosti zhotovitele
Zhotovitel musí vždy zajistit veškerou možnou ochranu proti pádu do vody podle nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky. Není-li pracoviště nad vodou přístupné přímo z břehu, musí též zajistit pomocí vhodného plavidla bezpečnou přepravu zaměstnanců na pracoviště a zase zpět na břeh.

Během práce s osobními ochrannými pracovními prostředky nad vodou musí být na tomto pracovišti trvale přítomna osoba, která je prokazatelně (na základě písemného potvrzení) vyškolena v poskytování první pomoci. Současně musí být na takovém pracovišti k dispozici prostředky pro poskytnutí první pomoci pro vytaženého tonoucího pracovníka.

TEXT: Ing. Kamil Barták, CSc.
Foto: Archiv autora

Autor se zabývá kontrolou technické úrovně významných staveb a jejich realizací.

Literatura:
1.    Vyhláška č. 590/2002 Sb., o technických požadavcích pro vodní díla
2.    Nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky
3.    Nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích
4.    ČSN 74 3305 – Ochranná zábradlí
5.    archiv autora

Článek byl uveřejněn v Realizace staveb.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media