asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Projektanti první na řadě

16.11.2012
Drastický pokles zakázek a chyby v zákoně o zadávání veřejných zakázek budou ještě v příštím roce dusit projektanty. Ti jsou první v řadě těch, na kom se v procesu přípravy a realizace staveb šetří.
Projekční práce, stavební dozory a další inženýrské služby nabízené za polovinu i třetinu ceny „normální“, ceny „slušné“ či „obvyklé“ signalizují, že něco v branži není v pořádku. Ne, nejde o inflaci uvozovek, ty jsou zde užity proto, že žádný z těchto termínů nemá oporu v závazné definici. Nicméně tvrzení, že příliš laciný projekt může v důsledku znamenat nekvalitní stavbu, jež neslouží svému účelu (v lepším případě), nebo stavbu nebezpečnou (v horším případě), reálný základ jistě má.

Propad, propad, propad
Ve druhém letošním čtvrtletí pokračoval propad stavebnictví. Český statistický úřad (ČSÚ) hlásí, že ve srovnání se stejným obdobím loni se objem produkce snížil o 5,1 %. Pro projektanty je varující, že počet zakázek stavebních podniků s 50 a více zaměstnanci se meziročně snížil o třetinu. Celková hodnota těchto zakázek klesla o 21,5 %, z toho v pozemním stavitelství o 4 %, v inženýrském o téměř 35 %. Průměrná hodnota stavební zakázky činila 3,5 mil. Kč a vzrostla meziročně o 16,7 %, což svědčí o tom, že velké stavby jsou u ledu. Zásoba práce pro velké stavební podniky se v hodnotě snížila o 14,6 %. Nově vydaných stavebních povolení ve druhém čtvrtletí bylo o 13,6 % méně než ve stejném kvartálu loni a jejich hodnota byla nižší o 22,5 %.

„Krize se od minulého roku dále prohloubila a sektoru mohou aktuálně pomoci jen dvě věci – růst zakázek nebo redukce nabídky na trhu, to jest ukončení činnosti části společností, tak aby rozsah kapacit lépe odpovídal současné poptávce a nedocházelo například k podávání nabídek s dumpingovými cenami a k jiným negativním aktivitám, které škodí jak ekonomickému, tak i odbornému rozvoji trhu. Bohužel druhá varianta je pravděpodobnější,“ hodnotí současný stav oboru Jiří Vacek, ředitel výzkumné společnosti CEEC Research, která koncem léta vydala výroční zprávu o výsledcích konjunkturního průzkumu mezi projekčními společnostmi ve stavebnictví.

Podle názoru ředitelů dotazovaných firem klesne letos objem inženýrských a projekčních prací o dalších 5,2 % a ani příští rok se trend ještě nezmění. Pesimističtější pohled na současný stav odvětví mají šéfové firem v oboru pozemního stavitelství než stavitelství inženýrského. Podle těch prvních v roce 2013 jejich výkony dále klesnou o 1,2 % proti letošnímu roku, podle druhých by mohl nastat mírný růst, asi 0,9 %. „Blíží se konec rozpočtového období v EU a je úkolem každého odpovědného úředníka, který tyto prostředky spravuje, je vyčerpat, jinak by na svém místě nemusel být. Proto i ta trocha optimismu pro nejbližší období,“ soudí Miroslav Kos, generální ředitel společnosti Sweco Hydroprojekt. Tato firma se specializuje na vodohospodářské stavby a Miroslav Kos odhaduje, že proti roku 2009 jsou dnes její tržby, z velké většiny realizované na státních zakázkách, o 40 % níže. „Po roce 2007 se otevřely strukturální fondy EU a to znamenalo v letech 2009 a 2010 obrovský rozmach výstavby,“ říká Miroslav Kos. „Pak se zjistilo, že se s penězi z fondů nezachází dobře a efektivně. Zároveň s vlivem hospodářské krize nastal pokles výstavby jak pozemních, tak infrastrukturních staveb. Přitom podle projektů, do kterých se mělo investovat, měl největší boom přijít v letech 2012 a 2013.“

Ceny jsou proklatě nízko
Na trhu projekčních a inženýrských služeb nastal značný převis kapacit nad reálnou poptávkou. Ve studii CEEC jej ředitelé odhadují na téměř 20 %. Podle jejich názoru je řada projekčních firem, především středních a malých, ohrožena na existenci. Odhadují, že zanikne asi 12 % subjektů.

Taková situace vede celkem přirozeně ke snižování nabídkových cen, vlastní do­brovolný odchod z trhu plánuje skutečně málokdo. Ale i podsazování cen má své meze. Podle Pavla Křečka, předsedy České komory autorizovaných inženýrů a techniků (ČKAIT), jsou tyto meze již výrazně překračovány. „Je vyhlášena veřejná soutěž, přihlásí se do ní například 80 uchazečů, projekčních firem i jednotlivců, a nejnižší nabízená cena je na desetině ceny nejvyšší,“ ilustruje situaci na příkladu. „To není reálné. Zákon určuje, co má být obsahem projekční dokumentace. Za nabízenou cenu mnohdy ani není možné požadavky zákona splnit. Kromě toho nabízené ceny často ani nemohou krýt provozní náklady projektanta.“

V lepším případě dochází ke kontroverzím mezi zadavatelem a projektantem o vícepracích, navýšení ceny atd. V horších případech je odevzdán nekvalitní projekt, jehož nejzazším důsledkem může být nebezpečná stavba. Zákon o veřejných zakázkách této situaci nahrává, protože vyhlašovateli tendru nařizuje vybrat nabídku s nejnižší cenou. Respektive hledisko kvality je natolik upozaděno a výběrové úřednictvo je natolik neochotné nést rizika rozhodování a odpovědnosti, že dražší než nejlevnější nabídku k výběru nedoporučí. Celková ekonomická výhodnost nabídky není kritériem.

„Výrazný tlak na cenu se projevil ve zhoršení kvality práce. Čtyřicet procent ředitelů uvádí, že jejich firma realizuje méně kvalitně než dříve,“ shrnuje výsledky průzkumu firma CEEC. „Nově se objevil termín ‚hranice bezpečné ceny‘, po jejímž překročení může mít následně realizovaná stavba problémy s bezpečností pro své uživatele.“

S řešením prohrajete
S novelou zákona o veřejných zakázkách je podle průzkumu CEEC nespokojeno 58 % respondentů (70 % v oboru inženýrského stavitelství). A tak se žádají změny legislativy. Ne že by nebylo co zlepšit, ale podobně jako v jiných situacích, ani tentokrát by to nebylo nezbytně nutné, kdyby se platné zákony rozumně dodržovaly. „Existuje ustanovení o mimořádně nízké ceně. Ale jak ji určit?“ vysvětluje advokát Petr Novotný z realitního týmu advokátní kanceláře Vilímková, Dudák & Partners. „Zadavatel je povinen opatřit si vlastní odhad hodnoty zakázky. Z nabídek vyškrtne tu nejvyšší. Ale co s tou nejnižší? Jak pozná, že je nepřiměřeně nízká, když několik nabídek je, v porovnání s jeho odhadem hodnoty zakázky, nepřiměřeně nízkých?“
Podobně Petr Novotný připouští, že dumping je nezákonný. Ale velmi těžko se dokazuje. Mimořádně nízká cena nemusí být ani nepřiměřená, ani dumpingová. Může vyplývat z mimořádné konkurenční výhody soutěžitele nebo třeba z nějaké dotace. Pro podezření z dumpingu by bylo také nutné znát náklady projektanta nebo obvyklou cenu nabízených služeb na trhu, a to obojí je problém. „Proto se tyto věci v praxi zpravidla nedaří vyřešit. Ale zadavatel má možnost nastavit zadávací dokumentaci tak, aby se dopad mimořádně nízkých cen snížil. Například podle vlastní odhadní ceny si stanoví spodní hranici nabídkové ceny. Ale musí to být v zadávací dokumentaci,“ říká P. Novotný.

O jedno z možných řešení se pokusila ČKAIT, když před časem vydala závazný honorářový řád pro členy komory. Ten ale napadl Úřad na ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) jako kartelovou dohodu. Udělil dokonce Komoře pokutu půl milionu korun, po odvolání ji ale zrušil a peníze vrátil. „Opírali jsme se o praxi v jiných evropských zemích. Například v Německu, kde závazný honorářový řád fungoval,“ vysvětluje Pavel Křeček. „Také jej tam zrušili, ale brzy poznali, že volný trh vše nevyřeší, a tak tam v určitém omezeném režimu, pro vybrané stavby, opět platí.“ Nyní ČKAIT navrhuje zavést u nás institut průměrné ceny nabídek a stanovit maximální odchylku (např. v rozmezí 8 až 10 %), v rámci které (oběma směry) by byl výběr dodavatele veřejné zakázky „v pořádku“.

Princip mediánu jako vodítka pro určení férové ceny nabídky podporuje i ředitel Kos. „Je to podle směrnice EU a povede to ke spontánnímu srovnání nabídkových cen,“ soudí. „Nechci, aby se zde vymýšlely novelizace a nové zákony. Měly by se převzít evropské normy, není třeba nic vymýšlet. Připravuje se směrnice EU COM(2011) 896 (Directive of the European Parliament and of the Council on public procurement – pozn. red.), nechť se převede do našeho práva v plném znění a bez národních dovětků.“

Připomíná tím, že systém zadávání veřejných zakázek je problematický nejen kvůli cenám, ale i jako brzda rozvoje. Jedná se o vyhlášku 230 k zákonu č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, která vstoupila v platnost letos 1. září. Podle ní musí být zadávací dokumentace na úrovni dokumentace pro provádění stavby (prováděcí dokumentace). „Tvrdost a přesnost zadání prakticky nepřipouští variantní řešení, brání využívání principu ‚design–build‘, brzdí inovace a ve výsledku zvyšuje cenu projektů,“ tvrdí Vladimír Kos. Přitom i tento princip je ze zákona přístupný a známý pod pojmem Yellow Book. „Zadat dnes správně veřejnou zakázku je téměř nemožné. Uzavření výběrových řízení se stává velkým problémem,“ dodává.

Tratí i zákazník
Projekční firmy a projektanti mohou podhodnoceným zakázkám po určitou dobu vzdorovat. Některé nákladové položky, jako jsou např. vzdělávání, prezentace, konference, průzkumy trhu (včetně poznávání nových postupů, technologií, materiálů), zpracovávání nabídek do neúspěšných výběrových řízení aj., se dají krátkodobě krátit. Naproti tomu firmy řadu výdajů musejí hradit kontinuálně, zatímco za zakázku, která nezřídka trvá rok i déle, inkasují až po jejím dokončení. Dostávají se tak do akutních finančních problémů nebo začnou zastarávat, ztrácet znalosti i špičkové odborníky.

„Problém podhozených cen je především ke škodě klientů,“ říká otevřeně Miroslav Kos. „Zákazníci i my zjišťujeme, že malé levné firmy na projekty odborně ani kapacitně nestačí. Přebíráme v poslední době řadu nedokončených projektů.“

Nepodařilo se zatím dokázat, že na některé stavbě, která v posledních letech havarovala, byl chybný projekt, respektive že byl chybný z důvodu podfinancování inženýrských služeb. „Zadavatel stavby, projektant i stavební firma se zatím v případě kolize vždy nějak dohodli. Neznám případ, že by se došlo až k soudu mezi zadavatelem veřejné zakázky a stavební firmou,“ potvrzuje advokát Novotný. „Je to ale zvláštní, že soudní spory nejsou. Dokud nebudou probíhat žádné soudní spory, není vše v pořádku.“

Někoho propustit, něco vyvézt
Projekční firmy se snaží propadu trhu, charakteristickému snížením zakázek i tržeb, čelit především reorganizacemi a snižováním počtu pracovníků, kteří se nezabývají přímo pracemi pro klienty. Z průzkumu CEEC vyplývá, že průměrný podíl zaměstnanců pracujících pro klienta na celkovém počtu zaměstnanců stoupl proti loňsku o 7 procentních bodů na 85 %. Počet firem, kde je tento podíl nižší než 80 %, je sotva 17 ze sta. Tlak na efektivitu činnosti projekčních společností je tedy velmi silný.

Přesto jen 30 % ředitelů firem z inženýrského stavitelství a jen 19 % z oboru pozemního stavitelství věří ve zlepšení svého tržního podílu. Většina dotázaných (v průměru 56 %) očekává, že se jejich postavení nezmění. Zároveň 80 % respondentů je přesvědčeno, že některé firmy z trhu odejdou.

Společnostem se snížila zásoba práce na 4,9 měsíce proti 5,6 měsíce loni. Přitom 39 % firem připouští, že mají méně zakázek proti minulému roku, respektive jen 18 % odpovědělo, že zakázek má naopak více.

Získání zakázky je tedy v současné době pro projektanty nejvážnějším problémem (byrokracie, systém veřejných zakázek a neprůhledná veřejná správa je problém druhý v pořadí). Za nejefektivnější způsob, jak získat kontrakt, všichni dotazovaní považují dlouhodobé vztahy se zadavatelem a skoro všichni (98 %) na základně osobních kontaktů. Naopak výběrová řízení nebo přímá poptávka zákazníků jsou v rámci celého vzorku hodnoceny jako nejméně efektivní zdroje nových zakázek. Podíl vyhraných výběrových řízení na celkovém počtu podaných nabídek se pohybuje těsně pod třetinou. „Škála jednotlivých odpovědí je ale velmi pestrá. Většina odpovědí se pohybovala mezi 10 a 50 %,“ vysvětluje CEEC údaje ze svého průzkumu. „Je třeba zmínit, že se jedná pouze o vážně míněné nabídky, kterým společnosti věnují potřebnou přípravu a čas. Stejně jako u stavebních společností, i zde někteří ředitelé projekčních společností zmiňovali, že v části výběrových řízeních se účastní pouze jako ‚křoví‘, případně že bez hlubší přípravy posílají nabídky na téměř cokoliv, co se vypíše, v naději, že se jim podaří někde uspět; takovýto typ nabídek není zahrnut do výše zmíněného průměru.“

Za této situace nepřekvapí, že 44 % firem přijme i zakázku s nulovou nebo zápornou marží a 28 % dotazovaných je ochotno porušit vlastní předpisy o řízení rizik. Přitom jsou zde patrné rozdíly podle segmentu trhu. Nevýhodné zakázky přijímá jedna ze tří firem pozemního stavitelství (loni 23 %), risk management porušuje 22 % z nich. Veřejná výběrová řízení na projekty financované z veřejných zdrojů považují za podprůměrně transparentní, výrazně lépe hodnotí transparentnost tendrů na stavby za soukromé peníze. Firmy z inženýrského stavitelství přijímají zakázky s nulovou nebo zápornou marží téměř z 60 % a častěji také porušují vlastní interní předpisy. „Je to dáno tím, že situace v oblasti těchto zakázek je podle tvrzení respondentů stále podstatně náročnější – jedná se zejména o zakázky financované veřejným sektorem, kde jsou rozpočty konzistentně zkracovány. Dále je to způsobeno větším vyhladověním trhu – za poslední roky bylo totiž vypsáno jen minimum větších zakázek oproti předchozímu období. Proto firmy potřebují urgentněji získat alespoň nějaké zakázky k zajištění práce a ke svému přežití,“ komentuje CEEC. Jako nadprůměrné však tyto firmy hodnotí veřejná výběrová řízení, a to pro stavby jak ze soukromých, tak z erárních zdrojů.

Jednou z možností, jak si při poklesu tuzemského trhu polepšit, je práce v zahraničí. Kontrakty v cizině potvrdilo 40 % dotazovaných projekčních firem. Znalosti a odbornost přitom nejsou do zahraničí snadno přenositelné. Týká se to především odlišných norem, zvyklostí, mnohdy práci ztíží jazyková bariéra. V cizích zemích se proto hlavně navazuje spolupráce s místními projektanty nebo se expanze řeší akvizicí tamní firmy. Čistý export inženýrských služeb ve stavebnictví je poměrně řídký jev. Ze stejného důvodu se nedá říci, že by zahraniční společnosti působící u nás zásadně likvidovaly tuzemské projektanty a projekční kanceláře. Společnosti, které se zúčastnily průzkumu CEEC a působí v cizině, uvádějí podíl tržeb v zahraniční na celkových tržbách firmy mezi 5 a 20 %.

Jan Tesař
Foto: Thinkstock

Autor je stálým spolupracovníkem redakce.

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media