Hory lákají turisty i kapitál
Lyžařská střediska „nepraskají ve švech“ a vlekaři si „nemnou ruce“. Letošní sezóna je zatím slabá. Přestože prosperita tuzemských lyžařských středisek úzce závisí na klimatických a zeměpisných podmínkách, přicházejí sem investoři a každoročně investují stovky milionů korun.
Zřejmě nejvýraznější transakcí této sezóny byl vstup slovenského podnikatele Igora Rattaje do společnosti Snowhill, která provozuje mj. skiareály v Mariánských Lázních a v krkonošském Špindlerově Mlýně. A asi nejzajímavější „premiérou“ je letos otevření nového skiareálu na Plešivci v Krušných horách. Ještě donedávna sem zabloudili jen běžkaři kraje znalí, kteří se nebáli odbočit z Krušnohorské magistrály do neupravených stop. Letos se na Plešivci sjezdařům nabízí 10 km uměle zasněžovaných sjezdovek, čtyřsedadlové lanovky, pojízdné koberce, půjčovny lyžařských potřeb i skiservis. Prakticky ale není v Česku lyžařského sportoviště, malého či velkého, městského nebo soukromého, které by něco nového nevybudovalo.
Investice na horách míří zhruba trojím směrem. Jednak k rozšíření stávajících sportovišť: zlepšení kvality, prodloužení nebo rozšíření sjezdovek, obnovy nebo zvýšení počtu lanovek a vleků, apod. Extenzívní rozvoj je ale značně omezen zeměpisnými okolnostmi a také ochranou přírody a mnoho prostoru pro stavbu dalších a dalších sjezdovek už nezbývá. Do této strategie patří i snížení závislosti provozu skiareálu na počasí, což může prodloužit lyžařskou sezónu. Výkonná zasněžovací zařízení však nemohou pracovat proti teplotním výkyvům, i technický sníh (umělý neexistuje) potřebuje alespoň noční mrazy.
To jsou omezení, kterými netrpí například Alpy, jež jsou tuzemským horám hlavní konkurencí. „V českých střediscích se díky nadmořské výšce, kterou nám historicky nadělilo vrásnění, lyžuje v pásmu lesa, což je v Alpách málokde. Tamním střediskům navíc nikdo přes 40 let nebránil v rozvoji hraničními pásmy a dalšími podobnými ‚vymoženostmi‘. Chtít proto srovnávat kvalitu lyžování u nás a tam prostě nejde,“ říká Vladimír Kasík, spolumajitel, jednatel a provozní ředitel společnosti Sport Service, provozovatele lyžařského areálu Špičák na Šumavě.
Druhým směrem je zlepšení infrastruktury, dopravy, ubytování a zábavy, zvýšení luxusu služeb. V tom už lze zahraniční střediska napodobit úspěšněji. Třetí strategií je nabídka sportovního vyžití mimo lyžařskou sezónu, tedy zpravidla v létě.
„Co se týká využití areálu v létě, tak my jsme byli jedno z prvních středisek v ČR, které šlo touto cestou, a náš bikepark je dnes pojem v celé Evropě. ‚Luxus‘ služeb vnímám spíše jako jejich neustálou modernizaci, zlepšování,“ říká V. Kasík. „Míra luxusu by pak měla odpovídat zaměření střediska na tu kterou klientelu. Nedovedu si třeba dost dobře představit bikery, kteří by bydleli v supermoderních hotelech a po večerech objížděli místní diskotéky, to jde proti jejich naturelu.“
Do zimních sportů na Špičáku firma vkládá zhruba 80 % investičního rozpočtu, do letních zbývající pětinu. Zima je pro celkové tržby důležitější a sezóna je i delší, zhruba 100 až 120 dnů, letní trvá přibližně 90 dnů. „Většinou investujeme do nových nejmodernějších technologických zařízení, jako jsou sněžná děla, rolby, nové vleky, před dvěma lety třeba i do výrazného rozšíření sjezdovek, a podobně,“ říká V. Kasík. „V rámci modernizace infrastruktury samotného střediska pak do odvětví gastro, sociálního zázemí, půjčovny nejen lyžařského vybavení, ale i toho skialpinistického, různých sněžných skútrů, sněžnic, apod., do servisu, ale třeba i do pokrytí sítí wi-fi. V létě se věnujeme hlavně výstavbě bikerských tratí a zázemí pro jezdce.“
Zvyšování úrovně ubytovacích a restauračních služeb, případně dalších zábav, firma ponechává na jiných podnikatelích. „V současných českých podmínkách jsem spíše zastáncem myšlenky vybudovat jako páteřní místo oblasti kvalitní areál, který sem natáhne určitý typ klientely a ostatní nová infrastruktura (ubytování, zábava, apod.) je příležitostí pro další podnikatele, živnostníky. Pokud totiž nemáte za sebou zázemí velké finanční skupiny v řádech spíše miliard než stovek milionů korun (a když zrovna nepořádáte olympiádu nebo alespoň mistrovství světa, kde většinou pomůže státní rozpočet), není v silách žádného provozovatele lyžařského areálu, něco tak komplexního vybudovat.“
Za posledních 5 let společnost Sport Service proinvestovala na Špičáku přibližně 60 milionů korun. Návratnost investic počítá na 4 až 5 let. Ročně přivítali kolem 120 tisíc návštěvníků, kteří zde utratili v průměru 40 milionů korun. V uplynulých dvou letech počet návštěvníků rostl přibližně o 7 až 10 % ročně, čemuž odpovídaly i tržby.
Není obvyklé, aby se lyžařská střediska soustředila jen na určitou část klientely. Prakticky každé se snaží nabídnout sportovní i rekreační, rodinné vyžití. Vícedenní pobyt ale není levná záležitost. V přepočtu na kilometry se svezení po sjezdovce blíží cenám jízdy v pražském taxíku.
Určitou výjimku tvoří Špindlerův Mlýn, jehož nájemci se netají záměrem získávat především movitější klientelu. Noví vlastníci firmy Snowhill plánují dodržet dohodu se sportovními svazy, od kterých si areál pronajímají, proinvestovat zde během několika příštích let nejméně 800 milionů korun. V nejbližší době půjde o nové lanovky, rozšíření sjezdovek a o investice do letních sportů, např. cyklotras.
Text: Jan Tesař
Foto: thinkstock.com
