Golf Club Hostivař

Golfový klub nemusí bezpodmínečně navrhovat vášnivý golfista. V případě klubu Golf Hostivař to ovšem platí, alespoň pokud jde o jednoho z autorů návrhu – architekta Petra Koláře z ateliéru ADR: „Golf je skvělá hra. Už dávno neplatí, že je to hra pro horních deset tisíc. A díky šikovně vymyšlenému systému hendikepů bych mohl hrát i s Tigerem Woodsem a oba bychom si zahráli.“

Jeho slova potvrzuje i fakt, že v České republice již existují desítky golfových hřišť, zejména ta příměstská jsou hojně navštěvovaná. Přestože konkurence ještě není tak ostrá, kluby se už nyní předhánějí v tom, který nabídne něco navíc.

Nový golfový klub Hostivař (správně sídlí v Horních Měcholupech) s devítijamkovým hřištěm nabízí několik takových bonusů. Především nápaditě vyřešené hřiště (návrh  společnosti Golfer), podmínky pro celoroční provoz, široké zázemí, využitelné jak individuálními hráči, tak pro firemní účely, a navíc tréninková hřiště pro děti a začátečníky. Vzhledem ke krátké historii nemohl nabídnout letitou tradici, orientoval se proto opačným směrem: na moderní architekturu a design.

Ateliér ADR se mu v tomto zadání snažil vyjít vstříc – i s mnoha omezeními, která parcela měla. Území, určené podle územního plánu k zastavění, nepředstavuje příliš rozlehlou plochu a nad pozemkem vedou z jižní i západní strany dráty vysokého napětí, v jejichž ochranném pásmu nelze stavět.

„Když jsme to všechno vzali v úvahu, zbýval k zastavění jen úzký pruh pozemku. Z toho také vycházel náš návrh. Je vlastně celkem jednoduchý,“ konstatuje Petr Kolář. Sluší se podotknout, že pozemek byl dříve skládkou, urbanisticky jde tudíž o racionální využití prostoru, který nebyl příliš vhodný pro bydlení. Budova je navíc izolována proti pronikání radonu z podloží.

Orientaci objektu v ose sever – jih určuje snaha poskytnout hráčům výhled na golfové hřiště. Jde o dvě komunikačně propojené hmoty, částečně podsklepené. Hlavní budovu tvoří v přízemí vstupní prostor s restaurací, golfovou prodejnou a recepcí.

Vstupní lobby je průchozí na čtyři světové strany, návštěvník se odsud dostane jak přímo na hřiště, tak do restaurace či na takzvaný indoor golf – halu pro trénink v době nepříznivého počasí, kde jsou odpalovací rampy, cvičné jamky a golfové simulátory (umožňují odpalovat na plátno s virtuální krajinou). V suterénu jsou šatny se skříňkami na golfové soupravy.

V prvním patře se nachází bar, klubové prostory, jednací místnosti a kanceláře. Před barem je terasa prvního podlaží s posezením a výhledem na golfové hřiště. Přístup na terasu umožňuje i vnější betonové schodiště, obložené latěmi z odolných exotických dřevin. Druhá terasa navazuje na restauraci v jižním křídle budovy.

Namísto slunečníků slouží ke stínění terasy pevně zakotvené membránové zastřešení, které nenápadně odkazuje na jedno z proslulých moderních golfových hřišť v Dubaji. Podobný způsob zastřešení použili architekti z ateliéru ADR i v návrhu nedalekého krytého odpaliště; stává se tak spojovacím prvkem obou objektů.

Design v barvě greenu
Název ADR je zkratkou tří slov: architektura, design, realizace. Ateliér proto stále častěji oslovují klienti, kteří chtějí vše od návrhu budovy až po vybavení interiéru včetně nejmenších detailů. Zkušenost s těmito zakázkami ADR do jisté míry zúročil i při realizaci Golfu Hostivař. Interiéry odrážejí poslední trendy moderního designu, působí velice svěže a nápaditě. Architekt Petr Kolář přitom zdůrazňuje, že přednost zde měla nejprve funkce, až poté design. „Jde o veřejný prostor, snažili jsme se proto o takový interiér a vybavení, aby nebylo nutné je po půl roce fungování rekonstruovat, respektive vyměňovat.“

Proto převažují materiály jako plast, překližka, kov; ani masivní dřevo a sklo nechybí. Dekor plovoucí podlahy v přízemí se propisuje do dekoru židlí v restauraci. Květináče v interiéru restaurace i v tréninkové hale jsou stylově sjednocené, u obou variant dali architekti ateliéru ADR přednost hranatým tvarům.

Velkorysým prvkem je robustní obdélníkový květináč v přízemí tréninkové haly, osazený několikametrovými živými bambusovými stromy. Olistěné vršky bambusů dosahují až do výšky druhého podlaží, takže vlastně zdobí obě podlaží najednou. Světlo k nim přichází střešním světlíkem.

Volba bambusu jistě nebyla náhodná. Stromy barevně ladí jak s umělým trávníkem odpalovací haly, tak s barvou i rostlinným dekorem tapet v baru prvního podlaží. Rovněž pult v recepci je podsvícen nazelenalým světlem a židle v tréninkové hale i v baru jsou téže barvy. Výrazným prvkem v prvním podlaží je otevřený krb, který dotváří atmosféru ­firemních večírků.

Investor a provozovatel areálu v jednom, společnost Sport Hostivař, ve své koncepci myslel na golfisty všech věkových kategorií, proto zde nechybí dětský hrací koutek s hlídáním, oddělený prosklením. Oživení zde skleněným příčkám dodávají samolepicí fólie s motivy živočišné říše. Osvěžující prvek v podobě fólií se objevuje také v prosklení dveří malé jednací místnosti a ve vstupní hale – tentokrát v podobě siluet golfových hráčů.

Bohužel tepelná pohoda pro děti není zajištěna ideálně, v místnosti chybí klimatizace a v letních vedrech se prostor i přes vnější žaluzie silně ohřívá, což ve spojení s plastovým kobercem na podlaze není dobrá kombinace. Ovšem vzhledem k velkému podílu prosklených ploch a skutečnosti, že ve většině prosklení jsou otevíratelná pouze malá okna, vůbec není snadné udržet v létě komfortní klima v celé budově.

Fasáda jako image
Navazující hmota v severní části objektu je odpalovací hala. Kvůli jasným technickým požadavkům s ní nemohli architekti příliš pracovat. „Naším záměrem bylo, aby budova zapadla do okolí. Proto bylo třeba zvolit takovou fasádu, která hmotu potlačí. Kámen by byl příliš náročný, a jestliže jsme nechtěli, aby se příliš podobala montovaným halám a zároveň nebyla drahá, zbývalo jedině dřevo,“ říká Petr Kolář.

Architekt tedy požádal Jiřího Beránka, sochaře a pedagoga ze své domovské Vysoké školy uměleckoprůmyslové, aby jim pomohl s návrhem a realizací fasády.

Výsledkem jsou stěny pobité dlouhými prkny v několika vrstvách přes sebe. Pro někoho může tento originální reliéf představovat stonky trav ve větru, pro jiného třeba rozházené hůlky kdysi oblíbené dětské hry mikádo. Díky jemně dávkované porci umění – alespoň podle slov architekta Koláře – golfový klub získal nezaměnitelnou image. Image, kterou denně využívá při své marketingové prezentaci.

Iva Nachtmannová
Foto: autorka