Od architekta, či z katalogu?
Jedno ze základních rozhodnutí, které vás čeká na cestě k vlastnímu bydlu je, zda investovat nemalou sumu do individuálního návrhu od architekta, či raději ušetřit a vybrat dům z katalogu. Obě varianty mají své zastánce a odpůrce. Není pravdou, že obětovat část rozpočtu na originální design je snobská libůstka pro horních deset tisíc, ale ani že projekt z katalogu si pořizuje jen člověk bez vkusu a zdravého rozumu.
Základní argumenty
Nejprve se podívejme na argumenty hrající ve prospěch individuálního designu. Jedním z prvních věcí, které se architekti učí, je, že dům není samostatná jednotka plující kdesi ve vzduchoprázdnu, ale součást prostředí. Každá nová stavba ovlivňuje své okolí a je tedy profesní i morální povinností navrhnout ji tak, aby okolí respektovala, neničila, naopak vkusně doplňovala. Samozřejmě to je v přímém rozporu s myšlenkou univerzálního domu, který libovolně kopírujete kdekoliv po světě.
Druhým pravidlem hned po respektu k okolí je respekt ke klientovi. Stejně jako každý pozemek je jiný, tak i každý člověk či rodina. Zodpovědný návrh nezačíná u rýsovacího prkna, ale u rozhovoru s budoucím obyvatelem domu. Architekt s vámi probere vaše přání, zvyklosti, způsob života, ale i plány do budoucna. Přeci jen bezdětný pár může zatoužit po potomkovi, naopak mladým rodičům jednou děti vylétnou z hnízda a dům musí být schopen se všem těmto změnám přizpůsobit. Při navrhování nezůstane jen u jedné varianty. Architekt vám nastíní více cest, kudy se ubírat, a vy si za jeho asistence vyberete to pravé pro vás. Teprve poté začne rýsovat.
Oproti tomu stojí ovšem dva zásadní argumenty hrající pro katalogovou výstavbu. Cena a čas. Zde se celá fáze hledání a zkoušení v podstatě vypustí. Zaplatíte firmě a do pár dnů můžete mít v ruce projektovou dokumentaci. Vzhledem k tomu, že stejný dům prodají i dalším klientům, cena za návrh se podstatně zredukuje. Na vlastní dům tak dosáhnou i lidé, kteří by jinak neměli šanci.
Úskalí katalogové výstavby
Jak bylo zmíněno výše, katalogová produkce není vázána na konkrétní pozemek. Tak to ovšem v reálu prakticky ani právně nefunguje. Pro získání stavebního povolení musíte vyhovět požadavkům úřadu a ta se mění dle konkrétního místa stavby (může jít o velikost, barevnost, materiály, sklon střechy atd.). Je jedno, že v jiných městech už se postavilo 100 verzí vámi vybraného domku, pokud nesplňuje podmínky dané na vaší parcele, povolení nedostanete.
Další problémem usazení na pozemek je vztah k terénu a světovým stranám. Katalogová produkce je navrhována na rovinatou parcelu a dům se zpravidla umísťuje způsobem, že se podíváte, kde na pozemku ústí přístupová cesta, a tím směrem natočíte dveře. Jste si jistí, že dispozice bude fungovat i tak? Architekt vám ohlídá, aby okno do vaší ložnice nebylo hned naproti tomu sousedovu, popř. aby váš obývák nebyl orientován na sever, ostatně má na to šest let studia a další tři roky praxe. Ale zvládnete to vy sami? A co když náhodou vlastníte parcelu ve svahu?
S orientací je spojena i úspora energie. Mít krásné francouzské okno vedoucí přímo na terasu vypadá na vizualizaci vždy nádherně. Pokud ho umístíte na jihozápad, budete mít krásně prosluněný a vyhřátý obývák vždy, když po práci přijdete domů. Pokud ale bude na severovýchod, světlo tam bude především ráno, když vy jste v práci, a odpoledne protopíte a prosvítíte majlant. Zvlášť v době, kdy každá budova musí mít energetický štítek, a dosažené hodnoty se promítají přímo do celkové hodnoty nemovitosti či výše nájmu, je vhodné si tyto věci ohlídat.
Další ošemetnou věcí jsou zvolené materiály a postupy. Je časté, že firmy kromě projektu nabízí i stavbu domu, popř. doporučí spřátelenou firmu. Díky tomu, že staví dokola deset stejných domů, mohou dosáhnout na množstevní slevy. Může to ale vést k případu, kdy záměrně v návrhu nepoužívají pro vás nejvýhodnější postup/materiál, ale ten, který jim poskytuje spřátelený dodavatel.
Samozřejmě všechny tyto situace jdou řešit, firma vždy nabízí (za nemalý obnos) možnost individuálních změn v projektu. A pokud si ke konzultaci přizvete odborníka, určitě vám ohlídá i aspekty, kterých byste si jako laik nevšimli. Pak se ovšem ztrácí ona základní výhoda katalogového domku – ušetření peněz a času vynaložené na odborné individuální konzultace. Vlastně vás takové postupné upravování může vyjít ve výsledku dráž než jeden původní originální návrh.
Jsou případy, kdy se architekt nevyplatí?
Jsou tedy vůbec případy, kdy se individuální návrh nevyplatí? Ano, jsou. Stačí se podívat do země, odkud trend katalogových domků a rychlých staveb na klíč přišel. USA. Bydlení tam pojímají poněkud jinak.
Je naprosto normální, že se rodina co pár let stěhuje. Investovat tedy do architekta, který bude týdny přemýšlet nad tím, jak navrhnout dům, který bude vyhovovat vaší čtyřčlenné rodině nyní i za dvacet let, až děti vyrostou, prostě postrádá smysl. To už budete bydlet úplně jinde. Naopak, potřebujete co nejuniverzálnější dispozici, aby se dům později dobře prodával.
Co se týče přizpůsobování terénu, platí dost často podobná rovnice. Zatímco u nás je třeba většinu domů zasadit do historické zástavby, okolní krajiny či složitě tvarovaného terénu, typickým obrazem bydlení na americkém předměstí je rovinatá placka přesně rozkrájená na identické obdélníkové parcely. Podobný trend můžeme vnímat i u nás. Ostatně stačí si srovnat obraz idylické vesničky s venkovskými domky a nejnovějších satelitních městeček,
To první má jakési genius loci, řád, soudržnost, historický vývoj, který je třeba nenarušovat. To druhé podobné kvality postrádá, je to zástavba vyrostlá přes noc. Není zde na co se odkazovat či navazovat. Soused vpravo si postaví kanadský srub, zleva budete mít růžové podnikatelské baroko a naproti high-tech kostku z betonu.
Stejně tak výběr materiálů s důrazem na dlouhověkost a nadčasovost najednou ztrácí význam. Ideálem se v duchu trendu „rychlostavění“ stává lehká dřevostavba, kterou za pár týdnů firma kdekoliv postaví, ale i rozebere.
Celý tento spor je tak především otázka přístupu k bydlení, Pokud stavbu domu vnímáte jako celoživotní dílo, které jednou zdědí vaše děti a děti jejich dětí, pak plánujete na desítky či možná i stovky let dopředu. V tom případě nikdy jinak, než s dostatkem času na přípravu, kvalitním individuálním návrhem a materiály. Na druhou stranu konzumní způsob života prostupuje celou společností. Už dávno si místo obleků šitých na míru chodíme kupovat konfekci, kterou by naši předci nejspíš nazvali polopadnoucím nedodělkem, co nevydrží ani pět let. Nikdo se na nás nekouká skrz prsty jen proto, že z našeho nového trička bude za rok hadr na podlahu, zatímco praděda měl svou oblíbenou košili od maturity až do hrobu.
Je nejspíš čas připravit se na dobu, kdy dům od architekta bude stejně vzácný jako boty šité na míru. Požadavek na dostupné bydlení pro všechny obyvatele je naprosto legitimní věc a katalogové projekty jsou účinná cesta, jak onoho cíle dosáhnout. Mají spousty nedostatků, ale dokud architekti a urbanisté nenaleznou lepší systémové řešení, je třeba se s tímto trendem smířit a místo odsuzování nad ním začít uvažovat. Najít cesty, jak se vyrovnat s negativními důsledky, které masová produkce katalogových projektů a spotřební přístup k bydlení přináší.
Karolína Kopecká
Foto: isifa/Shutterstock
