asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Za červeným cimbuřím

26.02.2010
Nejen rekonstrukce, ale také moderní dostavba malého hotelu v portugalském Felgueiras je uctivá k tradici a odráží archetypální vzory místní vesnické architektury šlechtického sídla z období středověku. Zapuštěná pod zem zároveň pokorně splývá s krajinou a okolními vinicemi. Autorem hotelu Paço de Pombeiro je César Machado Moreira z architektonického ateliéru Ezzo.
Alternativní způsob trávení dovolené na venkově, pro kterou se vžil pojem agroturistika, lidé využívají stále více. Chtějí si odpočinout od rychlého, hlučného města a hledají útočiště uprostřed půvabné krajiny, na chalupách, ekofarmách, ale i v komfortních penzionech a hotelech s rurální atmosférou. Obliba tohoto typu turistiky spojeného s pobytem na tradičních venkovských usedlostech roste i v Portugalsku. To byl také jeden z prvotních impulzů, proč se rozhodli majitelé usedlosti Paço de Pombeiro poblíž města Felgueiras pro její obnovu a rekonstrukci. Ta zahrnovala vybudování několika pokojů pro hosty v historické budově a dostavbu dalších nových prostor s pokoji a bazénem. Historické sídlo uprostřed rozsáhlých vinic tak společně s architekty z ateliéru Ezzo proměnili v příjemný hotel s rodinnou atmosférou.
 
Paměť místa
Projekt stojí uprostřed farmy, která náleží téže rodině už od 14. století; pozemek zaujímá rozlohu deseti hektarů a devadesát procent je využíváno pro pěstování vinné révy. Uprostřed těchto vinic stálo donedávna panské sídlo, které bylo částečně udržované, avšak okolní prostory, zahrnující původní kuchyň, sklepy, chlévy a stáje, byly značně zchátralé. Architekt César Machado Moreira popisuje, jaký cíl měl před sebou: „Chtěli jsme především ponechat vše původní, aby byla uchována paměť místa neporušená, a vytvořit novou budovu s dalšími pokoji, která by rozšířila kapacitu hotelu. Ta měla být od historické stavby oddělená a souznít s okolím.“

Integrovat novostavbu do prostředí se architektům z atelieru Ezzo bezesporu podařilo. Stavba zasunutá pod zem, nebo možná právě naopak - vysunutá ze země - splývá s krajinou a nijak neruší stávající dominantu historického sídla.

Dům jako negativ
Na otázku s jakými problémy se museli architekti vypořádat, odpovídá César Machado Moreira stručně: „Řešili jsme běžné technické problémy, nejtěžší však bylo dosáhnout toho pravého tónu červené barvy betonu. Vytvořili jsme ho přimícháním oxidu železa do klasického šedého betonu.“ Právě červená zemitá barva, která odpovídá barvě zdejší půdy, vyvolává v pozorovateli dojem, že nová stavba vystupuje přímo ze země.

Tento koncept odkazuje k jednomu z nejznámějších land-artových děl s názvem Double Negativ (Dvojitý negativ) od amerického umělce Michaela Heizera. Ten v roce 1969 na stolové hoře Mormon Mesa v nevadské poušti vyhloubil hluboký a dlouhý příkop a vedle něj z vytěžené zeminy vytvořil násep stejného tvaru a velikosti, jen v negativu. César Machado Moreira inspiraci Heizerovou tvorbou potvrzuje a dodává: „Dílo je v případě Heizerovy tvorby více tím, co bylo, než tím, co aktuálně je. Tento motiv se otiskl do konceptu našeho projektu Paço de Pombeiro. Hlavní myšlenka nové budovy byla právě tato: spíše něco ze země vzít než do ní vložit.“

Architekti tak mohli oním „vyzdvihnutím z půdy“ docílit maximálního začlenění domu do krajiny a zároveň vytvořit estetickou architekturu se svébytným výrazem. Průčelí členěné rytmicky rozloženými pilíři tvoří nejen předěl mezi jednotlivými pokoji, ale i optickou hradbu či dokonce cimbuří. Navazuje tak také svou estetikou na historickou budovu, rovněž zdobenou cimbuřím.

„Specifická textura povrchu jednotlivých pilířů je tvarována pomocí forem z dřevěných prken, které byly stlučeny k sobě a fungovaly jako forma pro odlití betonových prvků,“ prozrazuje architekt César Machado Moreira některé stavební postupy a upřesňuje: „Dřevěná prkna byla ručně upevněná zdánlivě nahodilým způsobem. Tím byl ještě více podpořen dojem, že stavba vznikla navršením vyhloubené země, respektive vyvýšením toho, co bylo pod zemí, nad povrch. Stejně jako Haizerův Dvojitý negativ.“

Architekti tedy přizpůsobili tvar, texturu a barevnost hlavní koncepční myšlence projektu – odečítání. Stavba nijak nevyčnívá a vzhledem k dominantě historické budovy se zdá, že v krajině mizí. Jedinou viditelnou částí je bazén, který je zapuštěn do svahu přecházejícího v zatravněnou střechu.



Pokoje otevřené i chráněné
Mezi červenými pilíři pod touto střechou lze pohlédnout skrze prosklené stěny a vstupní dveře na šest komfortně zařízených pokojů s výhledem na vinice. Jejich situováním níže do svahu a směřováním kolmo k hlavní budově, je vytvořeno soukromí.

Pokoje jsou členěny na tři části: u vstupu je obývací pokoj, nižší stěna jej odděluje od ložnice a funguje zároveň jako čelo postelí a skrze malý dvorek prosvětlený stropním oknem lze ve všech pokojích, kromě jednoho krajního, vstoupit do koupelny. Tímto uspořádáním je zajištěno ještě více soukromí bez narušení přímého vztahu mezi pokoji a krajinou. Interiér, stěny, podlaha i střecha jsou laděné do stejné barevnosti – odstínu červenozemě.

V hlavní budově, která byla postavena před více než pěti sty lety, dbali architekti především na zachování charakteru původní architektury a identity místa. Jedna její část slouží majitelům k trvalému bydlení, v dalších prostorách jsou opět pokoje pro hosty.

„Lidé, kteří navštíví usedlost Paço de Pombeiro, budou mít příležitost užít si rodinné, soukromé chvíle v rurálním prostředí a obklopeni staletými stavbami, zatímco bydlet mohou v komfortní současné stavbě,“ dodává architekt César Machado Moreira.





Hotel Paço de Pombeiro

Místo: Felgueiras, Portugalsko
Architekti: Ezzo
Hlavní architekt: César Machado Moreira
Spolupráce: Fátima Barroso, Hugo Torres, ­Carla Barbosa, Sneha Kumar
Projekt: 2005
Realizace: 2008
Zastavěná plocha: 200 m2
Náklady: 650 tisíc eur


Kateřina Kotalová
Foto: João Ferrand

Článek byl uveřejněn v
časopisu ASB.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media