asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Univerzita Ewha v Soulu podle konceptu Dominique Perraulta

19.02.2010
Dominique Perrault je náchylný k vytváření skrytých a zahloubených míst, dalo by se říct hnízd. Předvedl to už víckrát – například velodromem a olympijským bazénem v Berlíně, francouzskou národní knihovnou v Paříži či knihovnou Kansai v Japonsku. Jeho touhu dobývat a přivlastňovat si nová území reprezentuje i nový školní areál univerzity Ewha v Soulu, otevřený vloni na jaře.
Soul je moderní velkoměsto, které se poč­tem svých výškových budov blíží Tokiu či dalším asijským metropolím. Taková místa přímo vyzývají architekty, aby přispěli svým návrhem dalšího mrakodrapu.

Univerzitní areál je však velmi společenským objektem, kde účelem je setkávat se, ať už v posluchárnách, čítárnách, v kavárnách při odpočinku mezi přednáškami nebo při neformálních kulturních akcích. Tyto funkce by výšková budova mohla zajistit v oddělených podlažích, dostatek prostoru pro shromáždění 22 000 studentek by však mohl být problémovým bodem. Nápad pustit se místo do výšek pod úroveň okolního terénu vypadá v prostředí Soulu jako překvapivý manévr.

Prostorové balancování

Měřítko areálu je velkorysé – rozloha komplexu je 70 000 m2, budova má šest podlaží. Je rozdělena na dva symetrické vrchy, jakési stolové hory stojící proti sobě. Mezi nimi leží dlážděné údolí – strž o rozloze 25 × 250 metrů.

Do údolí se na jedné straně pozvolna svažuje rampa pro pěší a na druhé straně se sklonem o něco strmějším jsou zasazeny obrovské kamenné schody, střídající klasické schodiště.

Výraz zelený vrch vůbec není od věci, zastřešení obou budov je totiž pokryto po celé délce zelenými zahradami – proto vypadají jako mírná pahorkatina. Podoba objektů nutí pozorovatele k otázkám: vrchy, nebo domy? Kde je průčelí a kde zadní trakt? Kde končí fasáda a začíná střecha? Mnoho stavebních termínů se v kontextu Perraultova návrhu stává nevyužitelným balastem.

Trvalo dva roky, než architekt přesvědčil vedení univerzity o neobvyklém konceptu. „Investoři očekávali spíš francouzskou krajinnou architekturu. Snažil jsem se je přesvědčit, že přímo kus přírody se bude do univerzitního areálu mnohem víc hodit. Po dvou letech tuhle ideu akceptovali,“ řekl Dominique Perrault pro britský časopis Icon nedlouho po slavnostním otevření nového areálu.

Dominique Perrault koncept nazývá prostorovým balancováním mezi krajinou a architekturou. „Lidé obvykle bývají nervózní, pokud mají jít do podzemních prostor, ale ne v této budově – není to sevřený a těžký prostor. Je to trochu paradox, protože v Ewha je určitá jemnost architektury, a přitom vytváříte budovu, která je zároveň krajinou i architekturou. Přestože je budova rozlehlá, dobře zapadá do okolního prostředí,“ řekl architekt. Některé studentky křesťanské univerzity v rozestupu obou budov viděly symbolické rozestoupení vln, mezi nimiž Mojžíš převedl svůj lid přes moře.

Ticho pod střechou
V kontrastu k přírodní scenérii na povrchu jsou fasády i interiér naprosto nepřírodní a minimalistické. Oba paralelně uspořádané objekty mají celkově prosklené fasády, tvořené vždy stejně velkými úzkými tabulemi zasazenými do konstrukce z nerezové oceli, vytvořené speciálně pro tuto zakázku. Prosklenými fasádami proniká světlo hluboko do objektu. Hladká ocelová žebra z pláště vyčnívají, rytmizují fasádu a dodávají jí technicistní vzhled díky přiznaným spojům.

Interiér je uspořádán lineárně a pragmaticky. Hned za fasádou je soustava schodišť a chodeb vedoucích do jednotlivých podlaží, které zprostředkovávají exteriéru dynamiku univerzitního života.

V meziprostorech jsou kouty pro čtení a kávu s pohodlným posezením. V místnostech, jejichž funkce to umožňovala, jsou prosklené stěny, aby denní světlo pronikalo hlouběji do nitra budovy. Barvami prostor nehýří, převažuje bílá a šedá a probarvené mléčné sklo.

Na obou koncích budovy pod svažující se střechou je prostor pro veřejné aktivity a posluchárna. Čím výš student vystoupá, tím tišší je prostor. Všechna podlaží jsou číslována jako podzemní. V nejvyšším – minus prvním podlaží – jsou učebny, v minus čtvrtém podlaží jsou naopak hlučnější provozy jako kavárny, banky, malé obchody, výstavní galerie a restaurace.

Nechybí tu ani posilovna. Zadáním univerzity bylo vytvořit pulsující „city“ s veškerým zázemím, aby studentky po vyučování nemusely jezdit za zábavou a sportem do centra města.

Záměrem architekta bylo také umožnit společenský život mimo skleněné stěny. Kamenné schody do údolí mezi kopci mají sloužit jako hlediště přírodního amfiteátru. Zahrady jsou protkány stezkami a osvětleny pouličními lucernami, takže je možné na zelenou střechu vyrazit i po setmění.

Surrealisticky působí kontrast moderního designu budovy se sousední novogotickou cihlovou budovou, která patří k původní zástavbě univerzity. Budova je částečně ponořena pod úroveň střechy komplexu.


Zelené údolí
Tým Dominique Perraulta myslel také na ekologické aspekty a energetický provoz budov, důmyslně zde aplikoval kombinaci několika různých systémů. Fasády obou hmot jsou z izolačních skel. Zelené střechy zlepšují vnitřní prostředí především v době horka a také přívalových dešťů, kdy zadrží značnou část dešťové vody, která bývá příčinou záplav. Dešťová voda ze střech se filtruje a poté shromažďuje v nádržích v technickém zázemí a využívá se podle aktuální potřeby (zavlažování, splachování).

Přítomnost opěrných zdí budovy vedla k myšlence využít je jako média pro získávání geotermální energie ze země prostřednictvím tepelného labyrintu, kterým cirkuluje vzduch a podle sezóny se buď předehřívá nebo předchlazuje. Jako další ochlazující médium v létě slouží povrchová voda v podzemní nádrži. Tepelná čerpadla spolu s rekuperační jednotkou díky těmto zdrojům v zimě vzduch v budově předehřívají a v létě ochlazují. Doplňujícím zdrojem energie je kogenerační jednotka na výrobu tepla i elektřiny. Podle údajů architektonického studia obnovitelné zdroje pokryjí provoz v létě ze 70 % a v zimě z 80 %. V mezidobí je díky otvíratelným oknům ve fasádách možná přirozená ventilace.


Podélný řez, vlevo výtahová šachta


Podélný řez se zákresem elevace terénu


Schéma využití dešťové vody v budovách univerzity Ewha


Schéma systému ventilace a ochlazování budov Ewha v různých sezónách (Pro lepší náhled na obrázek klikněte)

Poslání univerzity Ewha
Jméno Ewha znamená v korejštině kvetoucí hrušně. Mnoho historiků spekuluje, že pěstování hrušní nedaleko bydliště zakladatelky univerzity, křesťanské misionářky Mary F. Scranton, bylo inspirací pro tento název. Škola byla založena roku 1886, v roce 1946 získala akreditaci od vlády. Cílem univerzity bylo posilovat právo žen na vzdělání. Současným posláním univerzity Ewha je vychovat intelektuálně vyspělé ženy, které budou tvořit a spojovat kultury díky vícejazyčnému vzdělání a uskutečňovat tři základní ctnosti – poznání, dobrotu a krásu.

Jin – poznání – představuje hodnotu, kterou by univerzita neměla nikdy zaned­bat, neboť ta je hlavním důvodem její existence. Deuk (korejsky dobrota) se stává hodnotou, pokud je sdílená s ostatními. Je to disciplína, která nutí myslet na chudé a cítit jednotu s Bohem. Mi (korejsky krása) představuje harmonii. Je to umělecký cit v lidských bytostech, který usiluje o harmonickou krásu v každém jednotlivci.

Zdroj: internetové stránky Ewha


Iva Nachtmannová
Foto: André Morin – Adagp

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media