Školka, která měla být centrem pro rodinu
Původně měla v Praze-Dejvicích na místě staré budovy mateřské školy vzniknout nová, nízkoenergetická stavba zasazená do sochařsky modelované zahrady, k níž by přiléhala tělocvična i kavárna. Ačkoli byl návrh na cestě k realizaci postupně osekáván, výsledná stavba si ponechala dynamickou hravou formu housenky, kam se děti budou těšit.
Trnitá cesta k realizaci
Původně se počítalo s tím, že hlučnou Evropskou třídu odstíní další zástavba a školka bude mít prostornou osluněnou zahradu směrem na jih. „Předpokládali jsme, že investor bude chtít na výstavbu školky získat peníze, a proto jsme plánovali vytvořit v rámci proponované další zástavby celé komunitní centrum. Ke školce jsme chtěli připojit ještě tělocvičnu, do které by mohla chodit sportovat široká veřejnost,“ představuje původní záměr jeden z autorů projektu Ondřej Kaluš. Dispozice počítala s dvojím provozem – večerním, kdy by se dalo vstupovat do tělocvičny, aniž by bylo nutné procházet školkou, a denním, kdy by byla školka propojená s tělocvičnou přímo. „V jejím prostoru by se mohly konat besídky, karneval nebo v nepřízni počasí by byla prostorem pro aktivní hry,“ dodává architekt.
Součástí projektu měla být také kavárna, kterých je v okolí nedostatek. „Do nárožního objektu, který měl podle původního plánu odstínit silnici, jsme proto navrhli kavárnu sousedící s hřištěm, v níž by čas mohli trávit i rodiče. Rozpočet by to příliš nezvýšilo, kvalitě prostředí by to naopak velmi prospělo,“ vysvětluje další ze spoluautorů mateřské školy Ondřej Zabloudil.
Ačkoli původní návrh investor vybral právě pro jeho celistvost a promyšlené uspořádání, došlo postupně k několika razantním změnám. Rostislav Říha za tím vidí politické spekulace a neprofesionální management: „Před volbami se radní zalekli komerční části projektu, takže jsme museli kavárnu i tělocvičnu škrtnout. Poměrně pozdě jsme se také dozvěděli, že stávající budova školky, která měla být zbořená a s níž jsme nepočítali, zůstane. Kdybychom to věděli od začátku, návrh by vypadal úplně jinak. Při navrhování se vždy snažíme vycházet z kontextu místa a využít jej co možná nejlépe.“
–>–>
Nízkoenergetická housenka
Novostavba mateřské školy má v souladu s původním návrhem dvě podlaží, v každém z nich jsou dvě třídy s kapacitou 25 dětí. Budova je částečně zapuštěna do terénu a střecha nad částí přízemí je využívána jako hřiště navazující na terén zahrady. Tvar horního podlaží je v kontrastu k pravoúhlému přízemí organicky tvarovaný a připomíná housenku.
„Poslední poznatky z metodiky předškolní výchovy ukazují, že děti jsou schopné uvažovat spíše v abstraktnějších konceptech a že přeplnit zdi motivy zvířátek může být pro jejich vývoj spíš kontraproduktivní. Jsou schopné vnímat abstraktní principy, které určují uspořádání stavby,“ vysvětluje Rostislav Říha, co vedlo architekty k této hravé podobě školky, a odhaluje další změnu, kterou musel návrh projít: „Proto jsme spodní patro zakopané pod zem navrhli jako betonové, těžké, naopak horní patro měla být lehká dřevěná hmota připomínající housenku. Když se však během navrhování upravila norma, která nedovoluje postavit školskou stavbu ze dřeva, museli jsme ustoupit ze záměru postavit dřevostavbu, ale lehký dojem se nám podařilo zachovat v obkladu.“ Dnes je tedy alepoň fasáda tvořena latěmi ze sibiřského modřínu a doplněna pruhy z červených cembonitových desek.
Součástí zadání investora byl požadavek na energetickou úspornost objektu, které bylo dosaženo jednak zapuštěním do terénu a minimem ploch obrácených k severu, jednak zateplením obvodových konstrukcí dvaceti centimetry tepelné izolace a použitím kvalitních izolačních oken. Přestože architekti úspornost objektu chápou jako samozřejmost, nepodřizují jí koncept stavby bezvýhradně. „K nízkoenergetičnosti lze přistupovat různým způsobem: přizpůsobíme-li podobu domu tomu, aby byl co nejméně energeticky náročný, nebude pak třeba provozně optimální,“ říká Rostislav Říha.
Spotřeba energie na provoz budovy je i tak podle architektů výrazně nižší než u běžných staveb splňujících současné legislativní požadavky. Obvodové konstrukce byly navrženy tak, aby minimálně splňovaly, ale spíše přesahovaly doporučené hodnoty součinitele prostupu tepla podle ČSN 73 0540.
Vytápění a větrání je zajištěno pomocí rekuperace s tepelným čerpadlem, což bylo zároveň nejvhodnější řešení vzhledem k vyššímu okolnímu hluku a požadavku, aby směrem k rušné třídě byla okna neotvíravá. Pro přípravu teplé vody jsou využity solární kolektory, umístěné na střeše.
Navrhované dispozice
Architekti v rámci přípravy projektu zkoumali systém předškolního vzdělávání i dětskou psychiku. Z výzkumu vyplynulo například také to, jaká koncepce prostoru je nejvhodnější. Nicméně v závěrečné fázi návrhu došlo k dalším změnám.
Školka měla mít podle původního návrhu dva vstupy – jeden směrem od administrativních budov v sousedství školky z klidné ulice, kde je možné parkovat, a druhý přes zahradu, aby rodiče nemuseli procházet budovou, když si vyzvedávají děti v odpoledních hodinách často právě tam. „Po vstupu do budovy mělo být přes chodbu vidět, že dále pokračuje zahrada. Ta byla modelovaná ve spolupráci se sochařem Milanem Váchou. Umisťovali jsme do ní různé kameny, chtěli vytvořit umělou grottu. Osa fungovala i v návaznosti na tělocvičnu, která se měla v budoucnosti postavit,“ popisuje Rostislav Říha.
Každá třída měla mít vlastní vstup do zahrady s mnoha herními prvky. „Zvláště proto jsme navrhli školku jako patrovou a z jedné strany zapuštěnou do terénu, který má tvar misky,“ vysvětluje Ondřej Kaluš a dodává: „Z limitů území se snažíme dostat ke konceptu, který je optimální.“ Dnes ovšem všechny děti vstupují do zahrady přes jedno zádveří nevyhovujících rozměrů. Každá třída měla svoji šatnu a umývárnu, vše funkčně propojené s hernou. Pak byly propojeny dvě třídy a vytvořena společná šatna, což zase ovlivnilo podobu horní části obložené dřevem, jejíž přesahy měly krýt vstupy před nepřízní počasí. Nyní však tuto funkci neplní.
Na osu chodby byl navázán prostor, kde by mohli rodiče čekat na své děti a kde by se mohly pořádat výstavy. „Zamýšleli jsme vytvořit lobby fungující jako centrum, na které by logicky navazovaly další provozy, například přebalovací místnost. Ten prostor v realizovaném projektu zůstal, ale dnes bohužel nefunguje tak, jak by měl, protože se do něj musí vstupovat dveřmi ze zádveří, navíc v přezůvkách,“ upřesňuje Ondřej Kaluš. „Chtěli jsme také, aby administrativní zázemí bylo přístupné hned od vchodu. Dnes je kvůli koncepční změně opět nutné projít celou budovou školky.“ Počítalo se také s tím, že se o budovu a zeleň bude starat školník, pro kterého architekti podle zadání navrhli přilehlý domek. Z toho také sešlo. Bohužel také z návrhu zelené, zatravněné střechy přízemí. Investor se ohradil, že by její zavlažování znamenalo vyšší náklady, a tak živou zeleň nahradil umělý povrch. „Dnes však zavlažovací systém udržuje zelenou zahradu,“ upozorňuje na paradox Rostislav Říha.
Půdorys 1. NP
Půdorys 2. NP
Podélny řez
Architekty nejvíce mrzí, že neproběhla diskuse. Zastupitelé městské části chtěli projekt stihnout do voleb a zástupci mateřské školy si snadno prosadili svou. „Byli zvyklí na provizorium a to promítli do svých požadavků,“ říká Ondřej Kaluš a dodává: „O změny si požádali pozdě, když už byl projekt projednávaný. Kdyby s požadavky přišli dříve, snažili bychom se je zakomponovat, přizpůsobit.“ Školka si však zachovala svou hravou formu housenky s kulatými okny, která může rozvíjet dětskou fantazii. Její funkčnost by však mohla být mnohem lepší, ba dokonce mohla být živým centrem pro celou rodinu. „Pro architekta je navrhování školky pěkná práce. Vložili jsme do toho hodně úsilí, o to více nás to mrzí,“ shodují se architekti z autorského týmu.
| Mateřská škola Velvarská Místo: Praha-Dejvice Investor: Městská část Praha 6 Architekt: Rostislav Říha a kol., RH-Arch Generální projektant: D-plus projektová a inženýrská, a. s. Generální dodavatel: Konstruktiva Branko, a. s. Plocha pozemku: 9 989 m2 Zastavěná plocha: 873 m2 Projekt: 2007 Realizace: podzim 2009 – září 2010 Náklady: 46 mil. Kč |
Kateřina Kotalová
Foto: archiv RH-Arch
Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.
