asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví
Partneři kategorie

Školka inspirovaná ovocnými sady

16.04.2010
Barevnými bublinami filtrované slunce vytváří uvnitř školky hravou i trochu snivou atmosféru. Španělský architekt Xavier Vilalta tento působivý prvek nezvolil náhodou. „Do architektury jsem se pokusil otisknout krajinu i své vzpomínky na dětství – ovocné sady a jejich barvy i geometrický řád,“ říká tento mladý autor minimalistické, veselé a nízkonákladové školky v katalánském Els Alamús.
Els Alamús, malou vesnici uprostřed rovinaté katalánské provincie Lleida, obklopují pole a ovocné sady – tedy převážně krajina upravená lidskou prací a technikou do geometricky přesných tvarů a rovných řad jabloní, třešní, broskvoní či meruněk. Nová místní mateřská škola stojí na okraji obce, na hranici mezi rodinnými domky a krajinou. Obojí se do podoby stavby otiskuje a zároveň zde prolíná: třídy kryté zatravněnou střechou a dvůr se táhnou ve směru polí, kanceláře a zázemí v patře zas svou podobou i orientací navazují na zástavbu rodinných domků.
   
Vzpomínky na katalánské dětství
Hlavním inspirujícím momentem projektu byla architektova osobní zkušenost a vzpomínky na dětství prožité v obci vzdálené od Els Alamús pouhých patnáct kilometrů. „Chtěl jsem do architektury otisknout dětství, jak si ho pamatuji. Vzpomínám si na nesčetné ovocné stromy, prostory osvětlované sluncem procházejícím skrz jejich koruny a vrhající tetelivé stíny a v zimě na jejich dokonale organizované řady a geometrii větví odrážející se na stěnách.” To vše se zde zhmotnilo. Geometrickou síť tvoří východně orientovaná prosklená fasáda s tabulkami vloženými do hliníkových profilů. Barvy zralého ovoce i podzimního listí do architektury pronikají skrze zelená, žlutá, červená a oranžová skla, jež vyplňují okrouhlé otvory ve fasádě.

Při výstavbě byly použity především průmyslově vyráběné konstrukční prvky z oceli, betonu, skla a dřeva – až na dvě výjimky: zemina na zatravněnou střechu a na míru vyrobená barevná skla. Ta jsou vytvořena z plechových ocelových profilů třech velikostí o průměru 20, 15 a 10 cm, zasazených do betonových panelů. V interiéru prozařují chodbu a v exteriéru dodají školce reprezentativní charakter, který se snadno vryje do paměti. Kontrastují s antracitově šedým probarveným betonem na západní fasádě a ladí s teplým odstínem zelené a žluté v interiéru.

Hlavní konstrukci tvoří ocelové nosníky, betonové panely a prosklené stěny zasazené do hliníkových profilů, v úrovni prvního patra je nahrazují polykarbonátové desky. Vnitřní příčky tvoří především lehké dřevotřískové panely s vylepšenými izolačními a akustickými vlastnostmi.

Zemina s trávníkem, použitá na zelenou střechu, jakousi střešní zahradu, funguje částečně jako izolace a také jako mimikry. Škoda jen, že zároveň nefunguje také jako skutečná zahrada a není přístupná dětem.

Prolínání
O koncepci propojení dvou odlišných celků uvažoval architekt už od počátku projektu: jedním přízemním, přiléhajícím ke svahu, a druhým, připojeným pod mírným úhlem k prvnímu a zvedající se do úrovně prvního patra.

Přízemí první části zahrnuje dvě třídy, propojené šatnou, toaletami a ložnicí, podél nichž vede chodba k přilehlé terase a dvoru. Druhý celek se zvedá do patra nad svahem. Odtud je z kanceláří pro učitele a z přilehlé terasy vidět přes zatravněnou střechu až na dvůr s dětskými prolézačkami, skluzavkou a pískovištěm. Pod kancelářemi je kuchyň, provozní a technické zázemí a vestibul, který může být flexibilně podle potřeby spojen s první třídou a transformován tak v jídelnu či společenský sál pro besídky a jiné podobné akce. Obě patra i funkční a objemové celky jsou propojeny schodištěm zapuštěným do svahu.

Prolínají se zde tak dvě funkčně odlišné hmoty i architektura jako projev lidské tvůrčí činnosti s přírodním terénem. Stavba přiléhající ke svahu působí, jako by byla do něj vnořená, ba dokonce z něj vyrůstala.

Následovat?
Školka, jejíž stavba byla financována z obecního rozpočtu, představuje jednu z možností, jak lze i s omezeným rozpočtem postavit funkční a architektonicky působivou nadčasovou stavbu. Jistá výhoda španělských architektů spočívá v trochu volnějších pravidlech a normách, které se týkají například požadavku minimální velikosti prostoru na jedno dítě.

Školka v Els Alamús má kapacitu šestnáct dětí, což podle slov autora školky odpovídá třídám o velikosti alespoň 20 m2. K dalším požadavkům patří také upravení vnitřního prostředí, aby se dalo maximálně předcházet úrazům. „Všechny hrany, ­radiátory, dveře a podobně musejí být kryté. V případě pilířů jsem navrhl speciální ochranné výstelky,“ vysvětluje architekt.

Ani ne třicetiletý barcelonský architekt Xavier Vilalta jednoduchými výtvarně-architektonickými prostředky vytvořil bezpečnou, dobře zapamatovatelnou školku, v níž mohou děti prožívat malá dobrodružství, zkoumajíce svět filtrovaný barevnými okénky. Ocenila ji také mezinárodní porota prestižní architektonické soutěže LEAF Award a před dvěma roky její autor získal titul Mladý architekt roku.

Arreletes Day care center
Místo: Els Alamús, Lleida, Španělsko
Investor: město Els Alamús
Architekt: Xavier Vilalta
Plocha: 255 m2
Spolupráce: Mario Campos Romero, GN Arquitectos
Projekt: 2005–2006
Realizace: 2007–2008
Náklady: 230 000 € (přibližně 6 mil. Kč)


Kateřina Kotalová
Foto: Jordi Anguera

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.

Komentáře

Další z Jaga Media