asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Národní technická knihovna

29.07.2009
Stavbu Národní technické knihovny, jejíž brány se veřejnosti otevřou letos 9. září, neprovázely žádné kontroverze ani politické mediální přestřelky jako návrh nové Národní knihovny – proběhla regulérní architektonická soutěž. Přesto jde co do významu o stavbu naprosto srovnatelnou. Nejen svou velikostí a kapacitou, ale i snahou změnit celkový přístup ke čtenářům tak, aby odpovídal 21. století. Autorem návrhu je studio Projektil.

Soutěž probíhala v roce 2000, o její nutnosti přesvědčil ministerstvo školství ředitel Státní technické knihovny (STK) Martin Pokorný, který má architekturu takzvaně v krvi. Sešlo se 44 návrhů a několik z nich bylo zajímavých, ale návrh Projektilu – tehdy AK Architekti – se výrazně lišil. „Líbilo se nám, jak se inteligentně zmocňoval celého pozemku dvojicí masivní knihovny a hubeného parkovacího domu, takového Pata a Patašona. Proto jsme neudělili druhé místo, ale až třetí, abychom dali najevo, jak výrazně projekt vyčníval nad ostatními,“ říká Martin Pokorný.

Dalším kladem podle názoru ředitele i poroty byl úsporný koncept provozu budovy. Tvar budovy – oválný čtverec –, jehož obvod se blíží kružnici, předznamenává minimalizaci ochlazované nebo ohřívané plochy při maximálním vnitřním objemu. Dalšími aspekty, s nimiž se počítalo už v projektu, byly přirozená ventilace a cirkulace vzduchu, sálavé vytápění s využitím akumulační vlastnosti betonu (tzv. technologie aktivace betonového jádra), rekuperace a noční ochlazování, dvouplášťová fasáda, automatické stínění.

Několik let trvalo, než vláda uvolnila na knihovnu prostředky, realizace začala až v roce 2006. Šlo o veřejnou stavbu, do níž se nastěhují fondy tří knihoven: Vysoké školy chemicko-technologické (VŠCHT), Českého vysokého učení v Praze (ČVUT), STK a navíc pobočka městské knihovny Praha 6; proto měli do fáze projektové přípravy možnost zasáhnout i jejich zástupci. Parkovací dům tak byl na žádost ČVUT a Prahy 6 z projektu vyškrtnut a parkování přesunuto do podzemních pater. „Projekt to prodražilo, ale naštěstí šlo o měkké podloží ze sprašových jílů, proto nebyla realizace složitá,“ říká Martin Pokorný. Sklad knih je od parkovacích ploch oddělen, parkuje se po obvodu podzemních podlaží.

Vize průchodnosti
Došlo i k dalším změnám v projektu – některé byly v souladu s původním záměrem architektů, některé už méně. Výrazným prvkem jsou čtyři vchody do budovy z různých směrů. „Instituce mají tendenci prosazovat jeden hlavní vchod, nejlépe hlídaný, my jsme chtěli co nejvíc otevřít budovu veřejnosti, tak jako se podařilo v knihovně Rema Koolhaase v Seattlu,“ říká Roman Brychta z Projektilu. V projektu tak měl parter plnit funkci piazzety, místa srazu studentů.

To se ovšem příliš nezdařilo. Velkou část této plochy zabírá bariéra z prosklených stěn se vstupními otáčivými dveřmi a místem pro sběr odevzdaných knih. Z hlediska knihovníků je toto místo asi jediné, kde se půjčování a vracení knih může odehrát – je to uzlový komunikační bod, kudy musí každý čtenář projít. Zkomplikovala se tu vize architektů, že každý bude moci volně přijít do knihovny, aniž by se musel legitimovat. Každý bude muset mít pro vstup čipovou kartu – dovnitř systém pustí pouze majitele opencard, karty ISIC nebo návštěvnické karty přidělené za zálohu.

Kvůli tomu a zčásti i kvůli neprůhledným skleněným stěnám, které oddělují dvoranu v prvním podlaží, se do parteru dostane málo světla – místo tak působí spíše jako vestibul metra. Stěny byly podle ředitele nutné k oddělení požárních úseků. Vedoucí marketingu Pavel Procházka zase říká, že stěny žádala VŠCHT z důvodu obav o odcizování knih. K nižšímu průniku světla z exteriéru přispělo i vložení patra v prstenci po obvodu budovy. Stalo se tak na přání poradců investora – je zde zřejmá snaha o rozšíření pronajímatelných ploch.

Přesto je v NTK mnoho míst, která účel příjemného místa k setkání mohou splnit – například kavárna na strategickém místě orientovaná směrem do ulice Technická a za dobrého počasí také prostranství před knihovnou vybavené lavičkami. A koneckonců i knihovna sama, rozlehlý prostor s bezpočtem židlí, pohovek a křesel, které lze využít k rozhovoru, pokud neruší ostatní. V šestém podlaží jsou to také osluněná atria s posezením.

Snahu postihnout trendy vybavenosti světových knihoven dokazuje i noční studovna, která je v jedné z místností po obvodu parteru. Prvotní záměr NTK je zprovoznit knihovnu do 22 hodin, plánuje se provoz i přes celou noc. Teď už bude záležet hlavně na personálu, jak bude k návštěvníkům přistupovat.

Umění se vrací
Otevřený prostor NTK od 2. do 6. podlaží je tím, co dominuje a každého návštěvníka na první pohled ohromí. Opakující se lomené linie robustního schodiště z pohledového betonu působí až majestátně, zejména při pohledu shora. Stejně tak hlavice nosných sloupů. Robustním dojmem působí budova i přes průsvitnou fasádu.

Světlo nedopadá dovnitř dispozice, kde jsou umístěny regály pro volný výběr knih. „Knížky jsou v šeru a čtenáři na světle po obvodu. Tak to má být. Nejsou tu téměř žádné chodby, kde by bylo nutné svítit,“ pochvaluje si dispoziční řešení knihovny ředitel Martin Pokorný. Líbí se mu i umístění kanceláří zaměstnanců severovýchodním směrem, který není tolik exponovaný slunci.

Přirozeného světla je dostatek rovněž pro individuální studovny, novinku v českém knihovnickém světě. Jsou to nevelké boxy po obvodu dvorany v horních patrech oddělené příčkami; každý s vlastním vchodem. Část těchto studoven bude pronajímatelná na celý semestr, každá má připojení na internet a zásuvku, bude možné pronajmout si k nim i počítač a tiskárnu. „Je to v západním světě dnes už rozšířená záležitost, a zájem o tyto studovny je velký. Nikde jich nemají dost,“ vysvětluje ředitel knihovny.

Chrámový dojem záměrně narušují angažované aktivistické kresby po obvodu dvorany od výtvarníka Dana Perjovschiho, kterého vybral architekt Roman Brychta s kurátory Vítem Havránkem, Tomášem Vaňkem a Tomášem Dvořákem. Dokonce se už v projektu s něčím takovým počítalo. V době socialismu tato výtvarná složka měla honosný název CUD – centrální umělecké dílo. Architekti tuto myšlenku po téměř dvaceti letech oživili, ve vyzvané soutěži se objevily instalace, které byly až příliš očekávatelné. Jediný Perjovschi z nich vybočoval a víc se tak přibližoval studentům.

Šeď betonu oživují sytě barevné podlahy. Jak vznikl nápad probarvení podlahových ploch, jsme psali v článku o Hipposdesignu  – byly využity mapy definující tlaky stropních desek. Podobně racionální základ mají i kóty na fasádě nebo údaj, kolik kalorií spálí návštěvník při zdolání jednoho schodu. Vtipné je také číslování boxů výškou IQ (jen od vyšších hodnot). Autorem těchto nápadů je grafický designér Petr Babák z Laboratoře, opět přizvaný ke spolupráci Projektilem. „Jde nám o to, aby vizuální styl nebyl v rozporu s architektonickým konceptem,“ říká Roman Brychta.

Volba interiérových prvků padla jednoznačně na trvanlivé a odolné materiály. Černobílé knihovnické pulty jsou z corianu, židle a stoly pro čtenáře od firmy Vitra. Kromě barevných podlah a nerezových dveří převažuje pouze černá a bílá. Bílá barva podle architekta nejméně odvádí pozornost od studovaného obsahu.

Tolerance a zájem
Progresivní, až techno-optimistický, ale zároveň i hravý design knihovny dotvářejí odhalené kabely elektroinstalace i s krabičkami, které nejsou rozmístěny v pravidelných pravoúhlých liniích, ale tak, aby vedly nejkratší cestou od jedné krabičky ke druhé. Zářivky osvětlení směřují vždy do pomyslného středu objektu. Co na tento stropní chaos říká ředitel Pokorný? „Proč by to tak nemohlo být? Podhledy musíte čas od času vyluxovat, tohle jistě ne,“ usmívá se ředitel.

Roman Brychta z Projektilu má celkově dobrý pocit ze spolupráce s ředitelem technické knihovny. „Samozřejmě to nebylo tak, že nám hned schválil jakýkoliv nápad, se kterým jsme přišli – diskutovalo se. Ale bylo vidět, že má k oboru vztah. Chodil a pečlivě kontroloval průběh realizace. Nemusel být překvapený z výsledku, protože neustále pracoval na tom, aby výsledek byl podle jeho představ.“

Ředitel Pokorný dodává: „Naštěstí jsme měli dobře nastavenou smlouvu s developerem projektu. Zajistil za nás to, na co nemáme kapacitu – dohady se subdodavateli, financování. Dohodli jsme se, že nebudeme mluvit do hrubé stavby, ale vymínili jsme si vliv na interiéry, elektroinstalaci, zařizovací předměty. Více než dva roky jsme týden co týden měli sezení o tom, jak co bude vypadat, někdy padla i hlasitá slova. Nakonec jsme se ale vždy dohodli. Podařilo se postavit knihovnu v termínu a bez dodatečného navyšování nákladů.“ V českých poměrech u veřejných zakázek věc téměř nevídaná.

Půdorys 1. NP – v prstenci noční studovna, městská knihovna, kavárna, přednáškový sál, zázemí správce budovy a obchod Půdorys 6. NP se dvěma podstřešními atrii

Národní technická knihovna
Místo: Praha – Dejvice, areál vysokých technických škol
Investor: Státní technická knihovna, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR
Architekt:
  • autoři: Projektil architekti, s. r. o. – R. Brychta, A. Halíř, O. Hofmeister, P. Lešek
  • spoluautoři, interiér: Hipposdesign – R. Babák, O. Tobola
  • vizuální styl, infosystém: Laboratoř – P. Babák
  • centrální umělecké dílo: Pas, Dan Perjovschi
Generální projektant: Helika, a. s.
Generální partner výstavby: Sekyra Group, a. s.
Generální dodavatel: Sdružení Metrostav, a. s., a OHL ŽS, a. s.
Soutěž: 2000
Autoři soutěžního návrhu: R. Brychta, A. Halíř, V. Králíček, P. Lešek
Projekt: 2004–2006
Realizace: 2006–2009


Iva Nachtmannová
Foto: Lukáš Kalivoda, Andrea Lhotáková

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media