asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Království písma za gotickou fasádou

16.09.2009
Muzeum Champollion v ospalém historickém městečku Figeac v jižní Francii je příkladem zajímavého prolnutí grafiky a architektury. Design „obalu“ je v současné době právě to, co přitáhne pozornost veřejnosti, co tvoří identitu budovy. A o to šlo architektům Alainu Moattimu a Henri Rivi`erovi spolu s grafickým designérem Pierrem di Sculio především. Nápad s dvojitou fasádou je nedílnou součástí projektu, díky němuž architekti zvítězili v soutěži. Zároveň plní podmínku veřejných soutěží ve Francii, aby stavba obsahovala jedno procento umění. Nejde o nějaké pokoutní stavění nového domu za zbytkem historické fasády tak, aby to nebylo příliš poznat – jak mají ve zvyku někteří developeři v centru Prahy.

Jean-François Champollion byl francouzský badatel a archeolog z 19. století. Je považován za zakladatele egyptologie – jako první rozpoznal vztah mezi hieroglyfickými a non-hieroglyfickými písmy. Své teze o „hieroglyfických, figurativních, ideografických a abecedních systémech starověkého Egypta“ zveřejnil v roce 1824; v téže době rozluštil písmo slavného kamene Rosetta z doby Ptolemaia V. a vyvolal tím senzaci. Jeho znalost klasické řečtiny přispěla k rozluštění písma, o nějž usilovalo už mnoho badatelů před ním.

Muzeum na památku J.F. Champolliona bylo ve Figeacu otevřeno už v roce 1986 v jeho rodném domě; bylo věnováno především hieroglyfům a egyptologii. Představitelé města se rozhodli, že expozici by prospělo rozšíření, ale také současnější pojetí vystaveného obsahu, aby přitáhl širší veřejnost. V novém muzeu na 200 čtverečních metrech měl vzniknout prostor i pro klínové písmo, čínskou kaligrafii, ryté piktografy starověkých Mayů nebo ukázky první abecedy zemí Středozemního moře a prvních knih. Koneckonců sám Champollion studoval či znal mnoho jazyků – například perštinu, arabštinu, etiopštinu a sanskrt.

1000 znaků v mědi

Podtitul zadání na novou budovu zněl „písma světa“. Muzeu bylo vyčleněno několik domů v centru města. Zadání reflektuje současný vývoj médií, která nám psaný obsah zprostředkovávají – součástí muzea je také multimediální čtecí salon – a putování po historii výzkumu hieroglyfů zpestřují interaktivní výstavní prvky a hry. Ve veřejné soutěži města zvítězil koncept ateliéru Agence Moatti et Rivi`ere.

Výběr poroty se však vůbec nezamlouval památkářům: „Náš koncept považovali za příliš moderní a necitlivý k historickému centru a hodnotě domu. Museli jsme absolvovat několik veřejných konferencí, kde jsme památkáře i veřejnost přesvědčovali, že náš návrh je opravdu kontinuitou starého města,“ píše Alain Moatti v odpovědi na dotaz ASB.

Z urbanistického i ekonomického hlediska je přitom jednoznačně racionálnější umístit muzeum v centru města, které oživuje a kde si jej turisté všimnou.

Fasáda ze 13. století sice zůstala zachována, ale tak, aby bylo symbolicky zdůrazněno téma. Toho se podařilo dosáhnout fascinujícím způsobem – vytvořením druhé, ustoupené fasády ze skla potaženého fólií z vrstev mědi a polymerního plastu. Druhá fasáda, která nese tisíc písmen, je vidět průhledy mezi okenními otvory a v parteru pod gotickými lomenými oblouky podloubí na skleněných vstupních dveřích. Lesklá měděná barva nijak výrazně nekontrastuje s vnější kamennou fasádou, naopak ji zdůrazňuje a funguje jako atraktivní podklad. Lodžie vzniklé ustoupením vnitřní fasády jsou z obyčejných pozinkovaných roštů a jsou veřejnosti přístupné.

Odkaz na arabský styl
Fólie je materiál naprosto současný. Je důkazem čím dál běžnějšího prolínání uměleckých a industriálních výrobních procesů – byla vyrobena s využitím navýsost průmyslového materiálu, na druhou stranu grafický designér Pierre di Sculio se svým týmem ručně vyleptal do fólie tisíc znaků z celého světa.

Architekti nazývají fasádu, potažmo celou stavbu mašrabijským typografickým polyglotem. Mašrabíja je arabský styl průčelí domu charakterizovaný okny s vyřezávaným mřížovím (obvykle od druhého podlaží výš), který se hojně využíval od středověku do poloviny 20. století. U muzea Champollion orientální dekorativní mřížoví zastupují starověké znaky, ale princip je podobný, a stejně jako v Egyptě či arabských zemích je použit pouze u fasády směřující do ulice.

Fólie je průsvitná pouze v místě znaku, což vytváří zajímavou hru se světlem uvnitř dispozic a dokresluje atmosféru ­výstavy. Zároveň zabraňuje průniku přirozeného světla, které bývá pro historické exponáty obvykle nežádoucí. V noci je součástí světel města.

Nádech tajemství si expozice drží i v dalších tématech, mimo jiné díky kvalitnímu nasvícení. Multimediální dojem v první, tzv. Champollionově místnosti, vyvolává použití fiktivního hlasu badatele jako průvodce expozicí, který má návštěvníka vtáhnout do bohatého světa písma.

Alain Moatti a Henri Rivi`ere nechali grafické téma prolnout celým domem, písmo je i součástí schodů v muzeu. Přitom zachovali také původní kamennou dlažbu ve vstupním foyer a krovy v posledním podlaží, došlo také k očištění původní fasády. Architekti si pro svůj návrh vypůjčili jeden krajový prvek – o jedno podlaží přizvedlá střecha „soleilo“ je typická pro místní lidovou architekturu.



Průhledy fasádou v expozici ze starověkého Egypta



Podélný řez a schéma rozmístění expozic

Champollionovo muzeum – Písma světa
Místo: Place Champollion, 46100 Figeac
Investor: město Figeac
Architekt: Agence Moatti et Rivi`ere
Design, typografie: Pierre di Sculio
Plocha: 4 750 m2
Náklady na realizaci (bez daně): 6 500 000 eur
Projekt: 2001
Realizace: 2007-2008
Spolupráce: Betom Toulouse & Paris (konstrukce, statika), Pascal Payeur (muzeografie), Seulsoleil (design osvětlení)
   

Iva Nachtmannová s využitím informací serveru FrenchEntrée.com
Foto: Luc Boegly, Marc Deville
Výkresy: Agence Moatti et Rivière

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media