asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Galerie jako světelné médium

26.08.2009
Co dělá tzv. mediální fasádu tak přitažlivou pro mnohé architekty a umělce? Dnes, ve světě informací, digitalizace a nových technologií, se umění do architektury vrací odpovídajícím způsobem. Příkladem může být architektura spojená s počítačovým uměním v historickém jádru rakouského Lince. Rozšíření centra Ars Electronica, kde se každoročně koná stejnojmenný festival umění nových médií, bylo letos dokončeno podle projektu rakouského studia Treusch Architecture.

Nová budova Ars Electronica Center byla otevřena na začátku letošního roku a původní centrum elektronických umění rozšířila téměř trojnásobně. Architekt Andreas Treusch navrhl také novou fasádu pokrytou LED osvětlením, díky němuž může měnit barvy, vytvářet různé vzory, nápisy i animace.

„Chtěli jsme propojit stávající Ars Electronica Center a jeho novou přístavbu, aby mohly být vnímány jako jeden celek,“ říká Andreas Treusch. Výsledkem je stavba zahalená v jakési schránce ze skla a světla podobná krystalu. Na břehu Dunaje nepůsobí zcela jako architektura, ale spíše jako skulptura nebo skleněné plátno se světelným uměním.

Technika na vlastní kůži
Muzeum Ars Electronica slouží pro výzkum nových technologií v oblasti kultury i vědy. Je v něm umístěn jeden z největších a nejstarších archivů počítačového umění, jehož sbírka se již přes 25 let rozšiřuje a je přístupná samozřejmě i na internetu.

Už od roku 1979 se zde každoročně v září koná stejnojmenný festival elektronického umění. Mezi vystavujícími bývají designéři, umělci i vědci, pořádají se workshopy a sympozia.

Ars Electronica Center je nazýváno muzeem budoucnosti. Návštěvníci si mohou nejen prohlédnout, ale také na vlastní kůži vyzkoušet technologické novinky představované poutavou formou i těm nejmladším.

Na šesti podlažích se nachází galerijní prostory, konferenční místnosti a restaurace. Je zde také Futurelab – laboratoř, v níž umělci, inženýři a vědci pracují na nových ­interaktivních digitálních projektech.

Pod palubou
Muzeum bylo postaveno na severní straně od Dunaje, tedy na opačném břehu, než je historické centrum Lince. Původní budova z roku 1996 ve tvaru kvádru byla rozšířena o další dvě budovy, s nimiž je propojena ocelovou konstrukcí obloženou sklem; vytváří s nimi homogenní celek.

Vůbec celý urbanistický koncept je založen na principu dialogu architektury s okolím a zachovává volný výhled na řeku Dunaj. Centrum elektronických umění svým tvarem a umístěním v blízkosti řeky mírně připomíná loď. Kromě vícepodlažní hlavní budovy jej tvoří také výstavní plochy pod jakousi platformou neboli spodní palubou – zónou k odpočinku, která přechází v náměstí a spojuje hlavní budovu a prostory Futurelabu. Tyto výstavní galerijní plochy jsou variabilní – díky posuvným stěnám je lze podle potřeby flexibilně rozdělit buď na menší sály, nebo rozsáhlé výstavní plochy.

Druhá, nová budova je sídlem uměleckého Futurelabu s horní palubou, z níž vede na spodní palubu kaskádovité schodiště. Experimentální dílny a výzkumné laboratoře Futurelabu, kde se odehrává propojení umění s novými médii, jsou na spodním podlaží.

Nad nimi se pak nacházejí kanceláře a prostory k odpočinku. Horní paluba poskytuje dost prostoru pro výstavy, představení a rozmanité akce. Široké schodiště vedoucí na střechu Futurelabu může také sloužit jako stupňovité hlediště při venkovních prezentacích videoartu, filmů, ale i divadelních představení a podobně.

Projekční plochy

Hlavní ideou návrhu je propojení stávající budovy s těmi novými skrze konstrukci ze skla a oceli, díky níž budova působí jako krystal. Dvojitá skleněná fasáda, z části průhledná a z části průsvitná, je osvětlována LED technologií. Jednotlivé diody tvoří panely, které jsou instalovány mezi těmito dvěma vrstvami fasády a mohou být individuálně ovládány – mění barvu, jas a intenzitu.

Aby bylo dosaženo lepšího efektu, bylo použité lité sklo. „Takové řešení bylo samozřejmě dražší, ale lité sklo rozptyluje světlo mnohem lépe než klasické,“ vysvětluje Andreas Treusch. 

Tento osvětlovací systém, v Evropě unikátní, umožňuje naprogramovat fasádu různých barev a měnit její vzhled – od křišťálově bílé kostky po barevnou a proměnlivou stavbu, pulzující jakoby v rytmu hudby. „Skleněná fasáda není jen obálkou, která budovu chrání, ale je také povrchem, kterým může komunikovat navenek,“ říká architekt.

 Světelná show    
Foto: Andrea Ehrenreich
Fasáda jako reklamní plocha?    
Foto: Andrea Ehrenreich
Dům jako krystal    
Foto: Andreas Buchberger

Fasáda, kterou možno naprogramovat, aby měnila barvu, vytvářela obrazy a pohyblivé animace, na sebe strhává pozornost. Už nejde jen o vymezování veřejného prostoru, ale o útok na naše smysly podobný, o jaký se pokouší reklama a média. Mnohým konzumentům tento útok není nepříjemný, naopak jej vítají jako oživení všedních denních kulis. Mediální fasády – včetně té v Linci – se snaží zaujmout dominantní pozici ve městě.

Fasáda jako monitor
Architektura z cihel a pixelů či programovatelných LED diod je stále na počátku svých možností. Vývoj směřuje k propojování komunikace a spolupráce mezi architekty, grafickými designéry, umělci pracujícími s novými médii i programátory. Podíl na vzhledu města mohu mít dnes už i kolemjdoucí. Například projekt Blinkenlights v Berlíně umožňuje lidem naprogramovat prostřednictvím internetu piktogram nebo slovní sdělení na kancelářskou budovu. Druhý příklad: Dexia Tower v Bruselu je pokrytá RGB diodami, které lze ovládat na nainstalovaném panelu dotykem ruky.

Individuální interakce pak nabízí kolektivní zážitek a budova získává novou funkci. Prezentuje umění a komunikuje. Jak tvrdí odborník v oblasti umění nových médií Lev Manovich – jsme pouze na počátku cesty, kterou slibuje nová screen architecture.


Podélný rez


Půdorys

Rozšíření Ars Electronica Center
Místo: Linec, Rakousko
Architekt: Treusch Architecture – Andreas Treusch
Investor: Město Linec
Projekt: Harald Jakober
Spolupráce: FCP Fritsch, Chiari & Partner, ZFG, ZT Pfeiler
Osvětlení: Multivision Anzeigesysteme
Fasáda: GIG Fassadenbau
Ocelová konstrukce: Grömer Stahl
Soutěž: 2006 (1. místo)
Projekt: 2006
Realizace: 2007–2. 1. 2009
Plocha pozemku:: 4 227m2
Zastavěná plocha:3 336 m2
Podlahová plocha: 5 074 m2
Náklady: 30 mil. eur


Kateřina Kotalová
Foto: Andrea Ehrenreich, Rupert Steiner, Andreas Buchberger


Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media