asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Solární trilobit

17.08.2010
Kvalitní doprava je základem úspěšného rozvoje ekonomiky každé země. O tom se přesvědčila i Čína, která v současnosti boduje množstvím unikátní architektury. Prudký ekonomický rozvoj, ale i olympijské hry konané před dvěma lety si mimo jiné vyžádaly investice do dopravy. Ty vedly také k vybudování největší dopravní stavby v Asii – železničního nádraží Jih položeného přibližně šest kilometrů od Zakázaného města. Nádraží je vlajkovou lodí pekingské vysokorychlostní železniční osy, na níž vlaky dosahují rychlosti až 350 km/h. Přestože se Číně dlouhodobě vyčítá lhostejnost k ekologii, stavba překračuje všechna očekávání – je významným příkladem implementace udržitelných principů v architektuře, především solární energie.
Monumentální stavba nahradila staré nádraží v jižní části Pekingu postavené zhruba před stoletím, známé jako Yongdingme. Nové nádraží s plošnou výměrou 940 tisíc metrů čtverečních, které je pravděpodobně zatím největší dopravní stavbou v Asii, ročně přepraví na trasách ­Peking–Tianjin a Peking–Šanghaj sto ­milionů pasažérů. Kapacita přepravy, ­architektura, jakož i technické zabezpečení díla představuje významný krok při transformaci Pekingu v moderní světovou metropoli.

Projekt rozsáhlého nádraží navrhla ­britsko-hongkongská firma Terry Farrell and Partners ve spolupráci s Tianjin Design Institute. K jeho vybudování bylo použito více než 60 tisíc tun oceli a 490 tisíc kubických metrů betonu. Na stavbě, která trvala tři roky, pracovaly přibližně čtyři tisíce dělníků. Nádraží, které vypraví každou hodinu 30 tisíc ­cestujících, je téměř energeticky ­soběstačné a na provoz potřebuje jen 150 lidí. Čína plánuje v průběhu dalších jedenácti let do výstavby asi 120 tisíc ­kilometrů železnic investovat ještě 735 milionů dolarů.

Podle Chrámu nebes
Pro tvorbu Terryho Farrella je charakteristický styl, který kombinuje technologické inovace hi-tech architektury s postmodernistickým vrstvením významů a konotací. V jeho tvorbě je patrná snaha porozumět historickým souvislostem místa, které následně zapojuje do příběhu každého projektu. To platí i v případě nového nádraží v Pekingu. Struktura stavby je složena z několika kompozičně na sebe navazujících kleneb, které vytvářejí otevřený, vzdušný interiér. Snad nejpůsobivější součástí stavby s eliptickým půdorysem, je střecha.
Oválná struktura má šířku 380 a délku 500 metrů. Pro design největší transparentní střechy na světě se stala inspirací architektura Síně modlitby za dobrou úrodu v nedaleké kulturní památce – Chrámu nebes.

Architekty upoutala především zvlněným tvarem a členěním. Motivy tradiční čínské architektury jsou přítomné v inte­riéru i exteriéru střešní konstrukce. Z vnitřní strany se jeví jako volně plynoucí stuha, při pohledu zvenčí by mohla připomínat mnoha nezainteresovaným pozorovatelům i trilobití pancíř, štíty či historické brnění čínských vojáků. Střecha s rozlohou dvaceti fotbalových hřišť je zavěšena na velkorozponové konstrukci.

Energie ze slunce
Nejdůležitější vlastností této unikátní architektury je její ekologický rozměr. Prosklené části střechy doslova zalévají interiér přirozeným světlem. Transparentní prvky střídají neprůhledné solární moduly, které slouží k výrobě elektrické energie. Solární komponenty jsou estetickou součástí architektury – podtrhují její atraktivitu a zároveň zabezpečují přirozené stínění interiéru, což přispívá ke snižování nákladů spojených s klimatizací. Z hlediska energetických úspor a architektonického designu lze realizovanou technologii považovat za přelomovou v dějinách solárních konstrukcí. Střecha obsahuje 3 246 solárních kolektorů. Je zatím největší stavební integrací solárních článků CIS (cell-in-space) technologie na světě. Jednotlivá fotovoltaická pole se skládají z devíti až osmnácti CIS modulů – každý má výkon 75 wattů.

Za pět hodin v Šanghaji
Nádraží je novou dynamickou strukturou města. Liniové umístění stavby narušuje monotónní geometrický urbanistický rastr sídelní struktury a zároveň dopravně provazuje město. Oválná dispozice stavby otevírá prostor nádražní haly směrem k cestujícím a umožňuje jasně čitelnou orientaci. Kromě dopravní má tento prostor ještě další funkce – můžeme zde najít mnoho obchodů, restaurací a komplexní železniční služby.

Budova má pět podlaží – dvě nadzemní a tři v podzemí. Příjezdové a odjezdové haly jsou podobně jako u budov mezinárodních letišť řešeny ve dvou nadzemních výškových úrovních, což zabezpečuje plynulost provozu objektu a výměny pasažérů. Cestující v obou případech vcházejí do prostorné centrální haly s výškou stropu až 40 metrů, která je tak velká, že by se do ní vešel i Boeing 747. V hale může najednou čekat na vlak až deset tisíc cestujících. Nádraží Jih je prvním čínským nádražím vybaveným systémem ATV (automatizovaným prodejem lístků), uvnitř haly se nachází 36 ATV zařízení a více než sto pokladen.

Každé tři minuty odjede z nádraží jeden vlak. Objemnou přepravu cestujících zabezpečuje 13 nástupišť s 24 kolejemi. Každé má délku přibližně 500 metrů. Tři nástupiště slouží pro standardní přepravu, šest je vyhrazených do Šanghaje a zbylé čtyři do města Tianjin. Díky vysokorychlostní přepravě se doba cestování do Šanghaje zkrátila ze 14 na 5 hodin. Přibližně 115kilometrovou trať mezi městy Peking a Tianjin projede vlak za půlhodinu. Vedle metra, které je soustředěno v druhém a třetím podzemním podlaží, je nádraží přístupné téměř všemi druhy dopravy – v prvním podzemním podlaží architekti soustředili 800 parkovacích míst pro osobní automobily, 40 míst je vyhrazených pro taxíky a dále se zde nachází třicet stanovišť autobusů. Plynulost dopravy zabezpečuje dopravní prstenec vybudovaný kolem hlavní haly nádraží.

Pekingská železniční stanice Jih

Investor: Ministerstvo železniční dopravy, Čína
Architekt: Terry Farrell & Partners
Spolupráce: Tianjin Design Institute
Zastavěná plocha: 940 000 m2
Hrubá podlahová plocha: 296 543 m2
Celková plocha pozemku: 32 000 000 m2
Denní transport pasažérů: 287 000
Roční transport pasažérů: 100 miliónů
Plocha střechy: 320 000 m2
Začátek výstavby: 2006
Konec výstavby: 2008
Stavební náklady: 1,44 miliardy eur

Miriam Turancová
Foto: Fu Xing, Zhou Ruogu Architecture Photography

Autorka je architektka.

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media