asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Pod australskými vlnami

23.07.2010
Jižní kříž není jen známé souhvězdí, které pomáhalo v orientaci námořníkům na jižní polokouli. Je to také název nově zrekonstruovaného nádraží a dopravního uzlu v australském Melbourne. Leží na třídě Spencer Street na západním konci hlavní obchodní čtvrti naproti sportovnímu stadionu Docklands. Jeho futuristicky vyhlížející střecha se vlní mezi mrakodrapy druhého největšího města nejmenšího kontinentu světa. Autorem této železniční stanice je britský architekt Nicholas Thomas Grimshaw, jehož rukama prošlo už mnoho významných projektů dopravních terminálů.
Historie melbournského nádraží na Spencer Street sahá až do poloviny 19. století, kdy bylo slavnostně otevřeno. Teprve o dvacet let později bylo propojeno s druhým místním nádražím Flinders, které dodnes funguje v historické budově z přelomu 18. a 19. století a z něhož odjíždějí převážně městské a příměstské vlaky. K dalšímu většímu rozšíření došlo až v 60. letech minulého století.

Když na začátku nového tisíciletí vznikla potřeba kompletní rekonstrukce a modernizace nádraží dříve známého pod názvem Spencer Street Station, město oslovilo  architektonickou kancelář Grimshaw se sídlem v Melbourne, jednom ze tří měst, kde architekti pod vedením Nicholase Grimshawa pracují.

Impozantní brána do Melbourne
Projekt měl svým rozsahem především odpovídat očekávanému nárůstu poptávky po veřejné železniční dopravě, propojit stanici s centrálním autobusovým nádražím a centrum města s rozvíjející se čtvrtí Docklands. Jedním z cílů projektu byla však také podpora regenerace přilehlého okolí a komerčního rozvoje v této oblasti.

Tyto pragmatické požadavky však odkrývají pouze polovinu příběhu. Investor usiloval o stavbu, která by se vryla do paměti jako světoznámý symbol města Melbourne. Druhé největší australské město totiž na rozdíl od hlavního a největšího města Sydney nemělo dominantu takového významu, jako je opera od dánského architekta Jørna Utzona.

Proto se zastupitelé města rozhodli oslovit mezinárodně uznávaného architekta, který je schopný vytvořit z vlakového nádraží skutečný veřejný monument. Cílem tedy nebyla jen efektivní a funkční budova, ale impozantní dominanta, která jako první uvítá návštěvníky Melbourne přijíždějící vlakem.

Sázka na jistotu
Architekti z mezinárodně uznávané kanceláře Grimshaw se z tohoto pohledu jevili jako nejlepší řešení, sázka na jistotu. Mezi jejich realizace totiž patří takové nezapomenutelné stavby, jakými jsou londýnský mezinárodní terminál přistavěný k železniční stanici Waterloo z roku 1922, letiště v Curychu či budovy na londýnském letišti Heathrow. Kromě kanceláře Grimshaw na projektu spolupracoval také místní ateliér Jackson Architecture.

Práce na projektu byly zahájeny v roce 2000 a o dva roky později se začalo s realizací. Financován byl v rámci PPP projektů prostřednictvím developerské společnosti Civic Nexus consortium, která financovala nejen stavbu, ale také obnovu dopravních cest. Celkové náklady původně odhadované na 700 milionů dolarů se vyšplhaly na téměř 900 milionů.

Projekt nádraží Southern Cross není pouze moderní stanicí, ale především impozantní bránou, která spojuje regiony a nově vznikající čtvrť Docklands s centrální obchodní čtvrtí Melbourne. Rozsáhlý projekt zahrnoval přestavbu bývalé stanice Spencer Street Station do nového dopravního uzlu, vybudování nových tratí a rozvoj obchodní čtvrti včetně nových kancelářských budov. Díky rekonstrukci stanice vznikl nový městský prostor se stezkami pro pěší.

Moderní vybavení
Nové nádraží tvoří lehký prosvětlený prostor s celoskleněným průčelím. Velká hala s okny prosklenými do všech směrů umožňuje nejen dostatečný průnik světla, ale usnadňuje také orientaci ulicemi obklopujícími budovu. Pod střechou se nacházejí administrativní prostory a pod nimi obchody a služby.

Pod vlnami, které halu kryjí, je instalováno více než 120 obrazovek s informacemi o příjezdech a odjezdech. Cestujícím jsou k dispozici komfortní klimatizované čekárny, bezpečné úschovny zavazadel, hlídané parkoviště pro 800 automobilů, kavárny, restaurace a pokrytí wifi sítí. Vše je vybaveno komfortními sedadly, příjemným osvětlením a cestovními informačními systémy. V těsné blízkosti nádraží jsou vybudovány také terminály pro odjezd autobusů. Na nádraží se odbaví přibližně 15 milionů cestujících ročně.

Střecha, která dýchá
Dominantním architektonickým i estetickým prvkem je především zvlněná střecha připomínající moře i písečné duny, která vizuálně sjednocuje všechny části nového dopravního uzlu a poskytuje chladný, stinný a příjemný veřejný prostor. Střecha je navržena s ohledem na charakteristické, velmi teplé klima v této části Austrálie a potřebu čistého vzduchu bez škodlivin, které vypouštějí projíždějící vlaky. Proto byl vyvinut pro potřeby tohoto projektu speciální systém ventilace.

Ačkoliv je střecha voděodolná, dokáže dýchat. Jednotlivé střešní vlny působí jako vzduchojemy, které shromažďují horký vzduch společně se zplodinami. Horký vzduch a zplodiny jsou foukané ven skrze štěrbiny na vrchu každé střešní vlny díky větru.

Tyto severozápadní a jihozápadní větry vanou přes zvlněnou střechu tak, že zajišťují celoročně přirozenou výměnu vzduchu uvnitř nádražní haly. „Toto řešení je současnou reinterpretací pilové neboli shedové střechy, která je charakteristická především pro industriální architekturu 19. století v Evropě,“ vysvětluje architekt Nicholas Grimshaw.

Na střeše je také nainstalovaný systém na zachytávání dešťové vody, který šetří až 20 milionů litrů ročně. Voda je odvedena do dvou zásobníků v podzemních tunelech. Využívá se ke splachování toalet, pro úklid a pro údržbu blízkých parků a zahrad.

Střešní systém je vytvořen v rámci komplexní geometrie, bez opakování a symetrie. Přesto však byly jednotlivé části střechy navrženy tak, aby je bylo možné vyrobit v sérii, a tím snížit náklady.
Aby masívní konstrukce působila lehčeji, jsou páteřní nosníky pokryty kontinuálním pásem opláštění z polštářů z ETFE fólie. Na rozdíl od skla, které by mohlo zatížit strukturu jak fyzicky, tak vizuálně, polštáře ETFE posilují iluzi transparentnosti a lehkosti.

Průnik do historie
V roce 2007 se do nádražní haly vrátila nástěnná freska z původního nádraží, jejímž autorem je od Harolda Freedman. Šestatřicet metrů dlouhá a sedm metrů vysoká stěna s freskami ilustrujícími významné etapy historie přepravy v letech 1835 až 1935 byla při demolici původní budovy uchráněna a šetrně přenesena do nové.

Město Melbourne se tak konečně dočkalo nové impozantní stavby, které už nyní začíná fungovat jako symbol místa. Denně tudy projíždí 55 tisíc cestujících ze čtrnácti nástupišť. Stříbřité vlny mezi výškovými budovami tak plní svůj účel – propojují město vizuálně i dopravně; jsou nezapomenutelnou dominantou a vstupní branou.

Nádraží Southern Cross 
Místo: Melbourne, Austrálie
Investor: Leighton Contractors
Architekt: Grimshaw architects
Spolupráce: Grimshaw Jackson JV
Konstrukce: Winward Structures
Realizace: 2006
Plocha: 60 000 m2
Náklady: 900 milionů USD




Kateřina Kotalová
Foto:

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media