asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Co změní předpisy o energetické náročnosti budov

27.05.2013
Přijetím novely zákona o hospodaření energií – po přehlasování veta presidenta republiky v Poslanecké sněmovně v září 2012 – se požadavky na energetickou náročnost budov staly součástí našeho právního řádu a jsou právně vynutitelné. Projednávání této novely provázela negativní mediální pozornost a kritická vymezení poslanců a senátorů vůči evropským energetickým směrnicím. Komentáře právní úpravy se zúžily na kritiku vnucované bruselské regulace a povinnost energetických štítků budov (správně průkazů energetické náročnosti budov).
Otázkou je, co tedy přinese splnění požadavků zákona č. 318/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů. Evropské energetické směrnice (první z roku 2002 a druhá z roku 2010 – směrnice o energetické náročnosti budov) jsou naplněním šestého základního požadavku na stavby – Úspora energie a tepla. Šest základních požadavků na stavby je součástí evropského práva od roku 1989, kdy byly formulovány a přijaty evropskou směrnicí o stavebních výrobcích (směrnice 89/106/EHS). Z evropské dohody zakládající přidružení České republiky k Evropským společenstvím z roku 1995 vyplynul závazek slučitelnosti národních právních předpisů s právními předpisy Společenství a rovněž závazek převzetí evropských technických norem a plné kompatibility technické normalizace. Šest základních požadavků na stavby převzala Česká republika do svého stavebního zákona a jeho prováděcích vyhlášek. V platném stavebním zákoně se v § 156 definuje: „Pro stavbu mohou být navrženy a použity jen takové výrobky, materiály a konstrukce, jejichž vlastnosti z hlediska způsobilosti stavby pro navržený účel zaručují, že stavba při správném provedení a běžné údržbě po dobu předpokládané existence splní požadavky na mechanickou odolnost a stabilitu, požární bezpečnost, hygienu, ochranu zdraví a životní prostředí, bezpečnost při udržování a užívání stavby včetně bezbariérového užívání stavby, ochranu proti hluku a na úsporu energie a ochranu tepla.“

V roce 2011 byla evropská směrnice o stavebních výrobcích zrušena a nahrazena Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU č. 305/2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh. Základní požadavky na stavby byly rozšířeny ze šesti na sedm a některé, zejména požadavek č. 6, byly upraveny. Šestý požadavek tak nyní zní:

„6. Úspora energie a tepla
Stavba a její zařízení pro vytápění, chlazení, osvětlení a větrání musí být navrženy a provedeny takovým způsobem, aby jejich spotřeba energie při provozu byla nízká s ohledem na uživatele a na místní klimatické podmínky. Stavby musí být rovněž energeticky účinné a musí v průběhu své výstavby a odstraňování spotřebovávat co nejmenší množství energie.“

Legislativa z pohledu ČR
Navrhování a schvalování evropských směrnic má svá pravidla, k nimž patří předložení návrhu nové směrnice vládám a parlamentům členských států. Vláda ČR vydala předběžně stanovisko k návrhu směrnice v prosinci 2008, aniž by vyčkala faktického zahájení legislativního procesu v Evropském parlamentu. V Parlamentu ČR se návrhem směrnice zabývaly tři výbory Senátu a jeden výbor Poslanecké sněmovny. Všechny výbory podobně jako vláda vzaly návrhy na vědomí, a to ještě před tím, než byly do textu směrnice zaneseny zásadní úpravy v Evropském parlamentu. Nepovažovaly rovněž za nutné předložit návrh k projednávání na plénu Poslanecké sněmovny či Senátu. Čeští zástupci v Evropském parlamentu a v jeho výborech velkou většinou návrh druhé energetické směrnice podpořili. Česká republika tak nevyužila možnost ovlivnit obsah a požadavky stanovené druhou energetickou směrnicí.

Směrnice vždy ukládají vládám členských států povinnost jejich transpozice (převzetí) do národních právních předpisů. V případě druhé energetické směrnice bylo toto datum stanoveno na 9. července 2012. Nesplněním této povinnosti se Česká republika vystavuje nebezpečí žaloby Evropské komise a sankce Evropského soudního dvora, která může činit až 500 tisíc korun za den.

Další předpisy
Druhá evropská energetická směrnice (2010/31/EU) byla publikována v Úředním věstníku EU 18. 6. 2010. Její transpozici do českého právního řádu připravovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO). Návrh novely zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií předložilo MPO vládě začátkem roku 2012, vláda návrh projednala, schválila 29. 2. 2012 a téhož dne jej předala Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Národní legislativní proces byl ukončen přehlasováním veta prezidenta republiky 19. září 2012 v Poslanecké sněmovně.

Novela zákona o hospodaření energií, provedená zákonem č. 318/2012 Sb., nabyla účinnosti 1. ledna 2013. Novela se 38krát odvolává na prováděcí právní předpisy a předpokládá vydání sedmi nových prováděcích vyhlášek. Z nich k datu účinnosti novely zákona o hospodaření energií byly ve Sbírce zákonů publikovány dvě vyhlášky:
  • č. 441/2012 Sb., o stanovení minimální účinnosti užití energie při výrobě elektřiny a tepelné energie,
  • č. 480/2012 Sb., o energetickém auditu a energetickém posudku.

Dalších pět vyhlášek zatím chybí, byť bez jejich vyhlášení není možné plnit požadavky novely zákona o hospodaření energií. Důležitá je zejména vyhláška o energetické náročnosti budov, která stanoví požadavky na energetickou náročnost budov (přímo nebo spíše odkazem na ČSN, ČSN EN a TNI), obsah průkazu energetické náročnosti budov a jeho grafické znázornění. V návrhu této vyhlášky předpokládá MPO účinnost k 1. 4. 2013.

Žádný čas tak nedostala na přípravu implementace (uplatnění) nových energetických požadavků na budovy stavební praxe – projektanti, zhotovitelé staveb, stavebníci, energetičtí specialisté, tvůrci a dodavatelé stavebního software. Zatím tyto požadavky ani neznají – pokud nemají přístup do pracovních komisí a institucí, které text vyhlášky připravují a vyjadřují se k němu.

Specifika prováděcích předpisů
Tolik diskutované průkazy energetické náročnosti budov jsou formálním vyjádřením energetických vlastností obálky budovy a je­jího technického zařízení. Zákon o hospoda­ření energií stanoví především povinnost stavebníkům a vlastníkům budov plnit při nové výstavbě a při změně dokončené budovy nebo při výměně stavebních prvků obálky budovy nebo výměně jejích technických systémů požadavky na energetickou náročnost budovy podle prováděcího právního předpisu (stanoví je chybějící vyhláška o energetické náročnosti budov). Tyto požadavky jsou rozděleny do dvou úrovní a vyžadovány v závislosti na kategorii budovy a její energeticky vztažné ploše.

A.    Požadavky na nákladově optimální úrovni jsou závazné od 1. 1. 2013 pro novostavby a větší změny dokončených budov.
B.    Požadavky na budovy s téměř nulovou spotřebou energie jsou závazné pro novostavby podle kategorie budovy:
a)    budovy vlastněné a užívané orgánem veřejné moci nebo subjektem zřízeným tímto orgánem
  • s energeticky vztažnou plochou větší než 1 500 m2    závazné od 1. 1. 2016,
  • s energeticky vztažnou plochou větší než 350 m2    závazné od 1. 1. 2017,
  • s energeticky vztažnou plochou menší než 350 m2    závazné od 1. 1. 2018,
b)    ostatní budovy
  • s energeticky vztažnou plochou větší než 1 500 m2    závazné od 1. 1. 2018,
  • s energeticky vztažnou plochou větší než 350 m2    závazné od 1. 1. 2019,
  • s energeticky vztažnou plochou menší než 350 m2     závazné od 1. 1. 2020.

Při výměně stavebních prvků obálky budovy nebo výměně technického systému budovy, která není větší změnou dokončené budovy, a má-li budova platný průkaz energetické náročnosti, jsou vlastníci budovy povinni plnit požadavky na energetickou náročnost měněných prvků podle prováděcího právního předpisu. Dokumentaci, která se vztahuje k měněným prvkům, jsou povinni uchovávat pět let.

V praxi se setkáváme zpravidla s tím, že právní předpisy a technické normy reagují s určitým zpožděním na technický rozvoj a technický pokrok. V případě nových energetických požadavků na budovy předbíhají právní úpravy stav techniky. Již dnes na tuto skutečnost reagují výrobci stavebních materiálů a výrobků novými produkty ve svých výrobních programech. Vyšší kvalitu a pečlivé provedení detailů vyžadují nové energetické požadavky také v oblasti navrhování a provádění staveb.

Problémy nových energetických požadavků
U budovy stojící na hranici pozemku a sousedící s jiným soukromým pozemkem nebo s veřejným prostranstvím nemůže vlastník budovy provést dodatečné zateplení stavební obálky, kterým by překročil hranici pozemku, byť třeba jen o 20 až 30 cm. Je nutné vždy předem, před provedením dodatečného zateplení, řešit soukromoprávní vztah s majitelem sousedního pozemku (odkoupením potřebné části, věcným břemenem) nebo s obcí (v případě veřejného prostranství). Přestože zákon o hospodaření energií a prováděcí vyhláška ukládá povinnost dodatečného zateplení (a tím splnění požadavků na energetickou náročnost budovy), ochrana soukromého vlastnictví to neumožňuje.

Novela zákona o hospodaření energií definuje a zavádí nový dokument – energetický posudek. V § 9a novela stanoví, kdy je třeba zajistit zpracování energetického posudku. Patří sem kromě jiného posouzení proveditelnosti projektů týkajících se snižování energetické náročnosti budov financovaných z programů podpory ze státních, evropských finančních prostředků nebo finančních prostředků pocházejících z prodeje povolenek na emise skleníkových plynů. Nové nařízení vlády č. 468/2012 Sb., které k podmínkám programu PANEL 2013+ vyžaduje doložit k žádosti o poskytnutí úvěru na opravu nebo modernizaci domu jen průkaz energetické náročnosti, opomíjí energetický posudek.

Pro navrhování, provádění a užívání staveb jsou v prvé řadě závazné stavební předpisy. Související právní předpisy (energetické, hygienické, chránící životní prostředí) či podmínky dotačních programů musí respektovat požadavky, terminologii a postupy stavebního zákona a jeho prováděcích předpisů. Platný stavební zákon ukládá vlastníkovi stavby povinnost uchovávat po celou dobu trvání stavby ověřenou dokumentaci odpovídající jejímu skutečnému provedení podle vydaných povolení. Pokud se v případě starších staveb nedochovala, je vlastník stavby povinen dokumentaci skutečné provedení stavby pořídit. Vlastník stavby oznamuje stavebnímu úřadu také změnu účelu užívání stavby nebo její části; změna je přípustná jen na základě souhlasu nebo povolení stavebního úřadu. Ověřená dokumentace skutečného provedení stavby je podkladem pro zpracování průkazu energetické náročnosti budovy, pro dokumentaci k žádosti o poskytnutí dotace nebo úvěru v rámci dotačních programů.

Požadavky pro budovy orgánů veřejné moci
Novela zákona o hospodaření energií stano­ví některé specifické požadavky pro budovy vlastněné a užívané orgány veřejné moci nebo subjekty zřízenými těmito orgány. U těchto budov musí být průkaz energetické náročnosti umístěn na veřejně přístupném, dobře viditelném místě. Podle zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů, se rozumí orgánem veřejné moci státní orgán, územní samosprávný celek a fyzická nebo právnická osoba, byla-li jí svěřena působnost v oblasti veřejné správy. Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů obsahuje v § 1 výčet orgánů veřejné moci: „státní orgány, orgány územních samosprávných celků, Pozemkový fond České republiky a jiné státní fondy, zdravotní pojišťovny, Český rozhlas, České televize, samosprávné komory zřízené zákonem, notáři a soudní exekutoři“. Trestní zákoník a nový občanský zákoník řadí mezi orgány veřejné moci také soudy. Podle nálezu Nejvyššího soudu je orgánem veřejné moci Policie ČR.

Výčet orgánů veřejné moci v zákoně o elektronických úkonech není však úplný, resp. zcela přesný. Podle nálezu Ústavního soudu právo kontroly odborových orgánů podle nového zákoníku práce je výkonem státní správy, „neboť i v tomto případě jde o výkon veřejné správy státem delegované na právnické osoby, tedy o správní řízení“. Nejvyšší soud dospěl ve svých rozsudcích k závěru, že činnost Pozemkového fondu není činností státního orgánu, ale orgánem veřejné moci s pravomocí správního orgánu je finanční arbitr.

Majitelé soukromých nájemních domů
Struktura žadatelů o účast v programu Zelená úsporám ukázala, že mezi nimi zcela chyběli majitelé soukromých nájemních domů. Náklady na realizaci energetických opatření hradí vlastník domu; naproti tomu prospěch ze snížení nákladů na provoz domu získávají nájemci bytů. Právní úprava nájemních vztahů zatím neumožňovala, aby pronajímatel mohl dosažené úspory promítnout do zvýšení nájemného. Od 1. 1. 2014 nabývá účinnosti nový občanský zákoník. V § 2250 stanoví:
(1)    Provedeli pronajímatel stavební úpravy, které trvale zlepšují užitnou hodnotu pronajatého bytu či celkové podmínky bydlení v domě, anebo mají za následek trvalé úspo­ry energie nebo vody, může se s nájemci dohodnout o zvýšení nájemného, nejvýše však o deset procent z účelně vynaložených nákladů ročně. Souhlasí-li s návrhem na takové zvýšení nájemného alespoň nájemci dvou třetin bytů v domě, platí zvýšené nájemné i pro ostatní nájemce.
(2)    Nedojde-li k dohodě podle odstavce 1, může pronajímatel navrhnout zvýšení nájemného z těchto důvodů ročně o tři a půl procenta z vynaložených nákladů; má se za to, že náklady byly vynaloženy účelně. K návrhu, který neobsahuje výši ná­jemného nebo nedokládá splnění podmínek podle tohoto ustanovení, se nepřihlíží.

Diskutabilní úprava podle odstavce 1 je vázána na souhlas dvou třetin nájemníků. Úprava podle odstavce 2 nebude dostatečně motivovat majitele nájemních domů k realizaci energetických opatření. Možnost úpravy nájemného by se měla odvíjet ze skutečně dosažené úspory na provoz domu, nikoliv z uznatelných nákladů na energetická opatření.

TEXT: Marie Báčová
Foto: thinkstock.com

Autorka je poradkyně předsedy České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě.

Článek byl uveřejněn v Realizace staveb.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media