Program na obnovu předměstských aglomerací
Ředění zástavby není možné donekonečna. Překročením určité meze se kvalita bydlení na okrajích měst rapidně zhoršuje. Při posuzování kvality bydlení není možné brát v úvahu pouze obytnou jednotku jako takovou bez širších vztahů k sídelnímu celku. Samostatný dům s pozemky pro vlastní obživu jeho obyvatel je v postindustriální společnosti výjimečný. Současný dům je závislejší na svém okolí, stejně jako jeho obyvatelé, kteří jsou nuceni ho daleko častěji opouštět. Život v dnešní postindustriální společnosti je ve své podstatě městský. Sociolog Henri Lefebvre dokonce používá pro postindustriální společnost termín „městská společnost“.
Důsledky zastavění krajiny
Co je to sídelní kaše?
V čem je sídelní kaše nebezpečná?
Proč je dobré sídelní kaši zahustit?
Jak docílit zahuštění sídelní kaše?
Jaká je reakce na sídelní kaši v Evropě? Komise EU uvádí v dokumentu „The Green Paper of the urban environment“ z roku 1990: „Rozvoj předměstí je vnímán jako hrozba fungujících měst a spokojeného života v nich. Vzhledem k absenci veřejného života, nízkému počtu kulturních aktivit, vizuální jednotvárnosti a časovým ztrátám při dojíždění je periferie vnímána jako neúspěch.” Zpráva evropské agentury pro životní prostředí uvádí ve zprávě z roku 2006 „Urban sprawl in Europe – The ignored challenge“ (EEA Report No 10/2006): „K rozrůstání městských aglomerací dochází tehdy, pokud tempo změny využití půdy je vyšší než tempo populačního růstu. Podle uvedené zprávy byla urbanizována již více než čtvrtina území Evropské unie. Evropané se dožívají vyššího věku a většina z nás bydlí samostatně, čímž vytváříme vyšší nároky na životní prostor. Cestujeme na delší vzdálenosti a spotřebováváme více statků. V období od roku 1990 do roku 2000 bylo v Evropě zastavěno více než 800 000 hektarů půdy. To odpovídá trojnásobku rozlohy Lucemburska. Pokud se tento trend bude prosazovat i nadále, rozloha našich měst se v horizontu o něco málo více než sto let zdvojnásobí.“
Zahradní města Koncem 19. a začátkem 20. století se stále silněji prosazovaly ideje hlásající cestu pryč ze špinavých průmyslových měst za jeho okraje, do zeleně, za sluncem a zdravým vzduchem – ideje programově bojující za rozvolnění zástavby. Za „otce“ tzv. zahradních měst je považován Ebenezer Howard, který vydal v roce 1902 knihu „Zahradní města zítřka“. Howard chtěl nalézt způsob, jak příliv obyvatel do měst nejen zabrzdit, ale navíc obrátit, učinit venkov přitažlivější oproti městu. Hledal cestu, jak odlákat obyvatele z „nezdravého města“ do „zdravé krajiny“. Když už venkov ztratil hlavní roli v hospodářství a stávající města nebyla schopna poskytnout dostatečný příjem přistěhovalcům, pak jediné východisko spatřoval v založení měst nových. Howard byl, ostatně jako každý vizionář, skálopevně přesvědčen, že jeho řešení ztělesňuje tu nejlepší možnost, protože zároveň spojuje přitažlivost městského „společenského“ života s venkovským „zdravým“ životem do rozumné jednoty. Vymyslel pro nové osídlení nový pojem „Town-Country“, tj. město-venkov. Je zajímavé, jak Howard venkovský život považoval za zdravý a městský za nemocný. Ačkoli Howard výslovně mluvil o městech a ve svých návrzích používal pojmy jako velká třída, bulvár nebo křišťálový palác, je jeho pojetí města veskrze neměstské, antiurbánní. Jím navrhované hustoty osídlení odpovídají pouze běžné dvoupodlažní řadové zástavbě, v žádném případě však ne městu. Pojem zahradního města se ujal v souvislosti s pozdějším hnutím za výstavbu zahradních měst, přičemž původní ideje samostatného nového města se nikde nerealizovaly; vždy se stavěla jen předměstí napojená na stávající města. Howard byl již mezi svými současníky značně populární a jeho následovníci, architekti Unwin a Parker, postavili ještě za jeho života jedny z prvních vzorových předměstí Letchwork a Hampstead Garden Suburb. Hnutí za rozvoj zahradních měst se z Anglie postupně rozšířilo především do severní Evropy a dále po světě. V Praze jmenujme například čtvrť, která nese přímo název Zahradní město, a dále např. Spořilov, Ořechovku nebo Krč. Ač vize zahradních měst významně ovlivnily rozvoj předměstských aglomerací, je dobré zdůraznit, že z původních myšlenek o vzniku samostatných měst byla přejata pouze idea bydlení v zeleni, která vedla spíše k extenzivní zástavbě řadovými domy. Přesto je ale kvalita veřejných venkovních prostranství realizovaných zahradních měst, jejich ulic, parků a náměstí, nesrovnatelně lepší než u většiny dnešních kolonií rodinných domů. |
Pavel Hnilička
Foto: autor
Autor je architekt, v Praze vede vlastní atelier, je autorem knihy Sídelní kaše, v níž se zabývá suburbánní výstavbou kolonií rodinných domů.