Sanace ekologických zátěží jsou nákladné, ale nutné
Galerie(1)

Sanace ekologických zátěží jsou nákladné, ale nutné

Není to tak dávno, kdy pojmy „environmentální zátěž“ a „ochrana životního prostředí“ přestoupily ze slovníku občanských hnutí a vědců do slovníku ekonomického. Životní prostředí bylo po většinu 20. století považováno za bezbřehý, nikomu nepatřící a tedy bezcenný ( penězi neohodnotitelný) statek.

Teprve v 80. a důrazněji od 90. let se o škodách na životním prostředí začalo hovořit jako o externích nákladech, které je zapotřebí někomu konkrétnímu přiřadit, respektive požadovat jejich úhradu. Dnes ochrana životního prostředí patří ke všem druhům ekonomických i společenských aktivit, má své náklady a ty nejsou nízké.

Ekologickou zátěží je doprovázena prakticky každá lidská činnost. Někdy zátěž trvá jen tak dlouho, dokud trvá ta činnost (hluk, světelný smog). Jindy může činnost zatěžovat životní prostředí ještě desítky let (těžební průmysl) i stovky let (jaderný průmysl) poté, co skončila. Podobně je to s rozsahem poškození. Může být místní (skládka odpadů), může být globální (znečištění oceánů). Zůstává povrchové, nebo stoupá do ozonových výšin či naopak proniká do nejhlubších geologických vrstev Země. Od rozsahu a trvání zátěže se v podstatě odvíjejí náklady na prevenci, snižování zátěže či její odstraňování ex post.

V České republice jedním z prvních, ne-li docela prvním velkým ekologickým programem bylo odsíření uhelných elektráren. Společnost ČEZ zahájila program již v roce 1992 a do roku 1998 do něj investovala celkem přes 110 miliard korun. Dnes to bude znít jako legenda, ale bez dotací.

Tato investice byla částečně chápána jako preventivní ochrana životního prostředí, ale částečně, přestože se týkala fungujících a perspektivních elektráren, i jako vypořádání se s ekologickou zátěží minulosti. Podobně docházelo k „ekologizaci“ dalších průmyslových provozů, zejména hutních, chemických a strojírenských. Například ostravská hutní společnost Arcelor Mittal od roku 2003 investovala do ochrany životního prostředí 4 miliardy korun. Odstraňování rozsáhlých starých ekologických zátěží v chemičce Spolana Neratovice probíhá prakticky nepřetržitě od povodní v roce 2002. Jen sanace kontaminovaných budov a pozemků mezi roky 2005 a 2008 stála více než 4,5 miliardy korun.

V souvislosti s privatizací v první polovině 90. let stát převzal odpovědnost za tzv. staré ekologické zátěže. Obecně se za ně považují masivně poškozená území v důsledku průmyslové výroby před rokem 1990. Týkají se však také území opuštěných armádami (nejprve Sovětskou, později i Českou), majetků restituovaných, apod. Svůj podíl na vzniku těchto lokalit měl i veřejný sektor a chybné, jednostranně zaměřené plánované hospodářství stále chudších komunistických vlád. Ekonomické možnosti státu neumožňovaly realizovat opatření, která jsou dnes zcela běžná. Objektivně však je nutné dodat, že dřívější předpisy neřešily ochranu životního prostředí a především chyběly znalosti o důsledcích různých typů kontaminace na lidské zdraví a přírodu. Ekologické zátěže vznikaly (a dodnes vznikají) mj. úniky nebezpečných látek z technologií v továrnách, nedbalou likvidací nebezpečných odpadů na nezabezpečených skládkách, nevhodným skladováním surovin, odpadů i různých produktů výroby, nedbalostí obsluhy či zanecháním starých opuštěných provozů bez náležitého úklidu a zabezpečení.

S novými vlastníky podniků a dalšího nemovitého majetku stát (dříve fond národního majetku, nyní ministerstvo financí) uzavírá smlouvy o úhradě sanací těchto zátěží. Podle údajů MF za staré ekologické zátěže vzniklé před privatizací bylo přijato od roku 1991 do poloviny roku letošního 285 záruk v celkové hodnotě 206,6 mld. Kč, z toho uhrazeno bylo 57,2 miliardy korun. MF garantuje zvlášť úhrady starých ekologických škod a revitalizaci krajiny v celkové hodnotě 37,7 mld. Kč, uhrazeno bylo 19 miliard korun. Nejvíce garancí (21 mld. Kč) má Moravskoslezský a Jihomoravský kraj následovaný Karlovarským a Ústeckým (15 mil. Kč).

Na úhradu nákladů se využívají peníze získané privatizací státního majetku. Sanace starých ekologických zátěží je jednak povinností vůči životnímu prostředí, jednak ale obnova zasažených území umožní jejich další využití.

Jan Tesař
Foto: thinkstock.com