Bourání industriálního dědictví
Galerie(3)

Bourání industriálního dědictví

Nedávno zmizely poslední zbytky karlínské Rustonky, nejstarší pražské strojírny z roku 1832, zánik hrozí havířovskému nádraží postavenému v tzv. bruselském stylu nebo například bývalé přádelně bavlny firmy A. Landsberger ve Frýdku-Místku. Lze proti tomu něco dělat?

V případě Havířovského nádraží vyzvala Česká komora architektů nového ministra dopravy Antonína Prachaře (ANO) a zároveň podala návrh na Ministerstvo kultury, aby prohlásilo objekt za kulturní památku. Vlastník objektu, České dráhy, a. s., na konci února revokoval své původní rozhodnutí z prosince 2013, v němž sliboval zachování této výjimečné industriální stavby. Souhlas plánu na demolici stávající nádražní budovy a výstavby nové navíc v posledních dnech vyjádřil právě i ministr dopravy Antonín Prachař.

V případě Slezanu, bývalé frýdeckomístecké přádelny bavlny, se odborná pracoviště Magistrátu Frýdku-Místku a Krajského úřadu Moravskoslezského kraje shodla, že nepodpoří prohlášení areálu Slezanu za kulturní památku, protože nemá zachovaný interiér a do části objektu bylo stavebně zasaženo. Navíc jeho statika je ve špatném stavu a bylo třeba budovu zásadně rekonstruovat, nebo demolovat. Zvítězila druhá varianta.

Bývalá textilka postavená Landsbergerem a bratry Neumanny, později Slezan (foto Daniel Beránek)

Přijdeme o výlučné nádraží?
Vlakové nádraží v Havířově je dílem architekta Josefa Hrejsemnou a vzniklo v letech 1964 až 1969. Je jednou z kvalitních ukázek architektury 60. let a patří tak ke světově uznávanému vkladu českých architektů v oblasti industriálního dědictví. 60. léta minulého století jsou přitom zcela výlučnou érou z hlediska dějin architektury a stavby z tohoto období jsou národní vizitkou, která dalece překročila hranice Československé republiky a získala jí ve světě patřičný ohlas. Pro výlučnost havířovského nádraží hovoří i četné reakce předních českých architektů a historiků architektury a designu. Za všechny jmenujme například laureáta Ceny Ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury Emila Přikryla či první dámu české architektury a taktéž laureátku ocenění Ministerstva kultury Alenu Šrámkovou. Ta v dopise ministru kultury Danielu Hermanovi (KDU-ČSL) uvádí: „Náhodou se ke mně dostala informace, že vyvstává akutní nebezpečí zbourání budovy nádraží v Havířově. Já osobně to považuji za absurdní čin. Prosím Vás naléhavě, pomozte zachránit budovu, která dle mého přesvědčení dokumentuje skvělé roky naší „evropské“ architektury po době socialistického realismu.“

„Likvidaci kulturního odkazu našich předků vždy doprovází smutek a prázdnota. A tento hřích nám neodpustí především budoucí generace. Zbourání stavby takto zásadního významu osobně považuji za závažně trestuhodný čin. Úkolem Komory a všech architektů nyní bude vysvětlit odborné a laické veřejnosti kulturní, průmyslový i politický význam bruselské éry, která Československo reprezentovala a dodnes reprezentuje nejen v oblasti architektury, ale i užitého umění a průmyslového designu,“ upřesňuje architekt Josef Smutný, místopředseda ČKA.

Na rozdíl od předchozího podání, které učinilo občanské sdružení Důl architektury, ČKA v žádosti uvádí nové skutečnosti, které nebyly dosud předloženy:

  • Došlo k založení nové Komise pro ochranu památkového fondu 20. století v rámci Národního památkového ústavu, které vypovídá o vážnosti, s jakou chce ČR přistupovat k historickým hodnotám minulého století. Architekt Ondřej Beneš, člen této komise, rovněž vyjádřil svůj nesouhlas se zbouráním této stavby.
  • Budova nádraží není veřejnosti lhostejná, naopak došlo k výraznému nárůstu společenského zájmu a míry poznání hodnot.
  • Konkrétní studie doložily, že stavbu lze adaptovat tak, aby mohla i nadále sloužit svému účelu.
  • Na základě ultrazvukové diagnostiky bylo zjištěno, že železobetonová konstrukce sochy zv. „Směrník“ není v havarijním stavu.

Ve prospěch havířovského nádraží však hovoří nejen hlasy odborníků, ale i veřejnosti. Česká komora architektů se proto rozhodla spojit síly s občanským sdružením Důl architektury, neboť participaci veřejnosti považuje za zcela zásadní.

Osud sedmičky nejasný
Ve Frýdku-Místku je situace naléhavější, neboť s likvidací budovy se má začít v nejbližších dnech. Budovu č. 7, známou jako „sedmička“, si přitom přeje zachovat většina místních. Ti se obávají toho, co by mohlo na místě, kde Slezan stojí, vyrůst. O tom, že veřejnosti není osud Slezanu lhostejný, svědčí rovněž vznik petice, v níž veřejnost vyjadřuje přání, aby byla budova zachována.

I v tomto případě zaslala Komora žádost o prohlášení stavby za kulturní památku. Tato žádost však byla v květnu loňského roku Ministerstvem kultury zamítnuta se zcela opačným odůvodněním – že stavba je standardní a ničím výjimečná. „Namísto ochrany našeho prostředí připomíná chování odpovědných českých institucí spíše letecký bombardovací svaz nepřátelských vojsk,“ dodává Josef Smutný.

Odborníci v oblasti architektury jsou přesvědčeni o tom, že stát by o tovární budovy tohoto typu měl projevovat zvýšený zájem. Pozitivní příklady z poslední doby, jako je např. rekonstrukce industriální budovy Classic 7 v pražských Holešovicích nebo Uhelný mlýn v Libčicích nad Vltavou, který získal ocenění Grand Prix architektů 2013, ukazují, že vhodně zvolená rekonstrukce těmto starým továrním budovám dokáže vrátit jejich jas a zpřístupnit je opět veřejnosti. Všechny tyto ukázky kvalitní a citlivé rekonstrukce by si Moravskoslezský region určitě zasloužil. „Považujeme za zásadní, aby se nevratná rozhodnutí obecně činila až po debatě s odbornou i laickou veřejností. Jednání ve skrytu bez debaty jsou netransparentní a vyvolávají otázku, komu prospějí. Bourání staveb je přirozenou součástí nakládání s architekturou, tedy vystavěným kulturním prostředím. Vždy však musí být zřejmé, že výsledkem bude lepší prostředí,“ doplňuje předseda ČKA Petr Lešek.

Proti tomuto neprůhlednému procesu návrhu demolice se Komora ostře vymezuje a bude žádat přezkoumání odborné kvality stanovisek vydaných v rámci návrhu na prohlášení za kulturní památku a také přezkoumání dokumentů, sloužících jako podklad pro demoliční řízení. Případně se bude opakovat příběh Rustonky.

Teplárna, poslední pozůstatek Rustonky byl zdemolován 1.3. 2014 (foto ŠJů)

ZUZANA HOŠKOVÁ, RED
FOTO: WIKIPEDIA