asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Uniformitě se lze vyhnout dobrým urbanistickým konceptem

21.08.2008
Administrativní budovy jsou příliš širokým pojmem pro velmi různorodou škálu staveb od úřadů až po banky. Právě budova ČSOB od Josefa Pleskota se stala důležitým milníkem svým demokraticky uspořádaným vnitřním prostorem s výrazně městotvornými prvky. Obrátili jsme se na autora této banky, abychom na jejím příkladě sledovali posun tohoto typologicky i investorsky vděčného druhu staveb.


V jakých hlavních rysech se obecně liší dnešní koncept administrativních budov (AB) od 80. či 90. let minulého století? 

Typologie administrativních budov se zase tak moc nemění, neboť  je stále velmi ovlivněna ergonomií člověka. Rozestupy nábytku mezi sebou, základní velikosti stolů, šíře uliček, chodeb zůstávají dlouhá léta prakticky stejné. Přesto se administrativní budovy proměňují působením elektronických a telekomunikačních médií. Vnitřní uspořádání administrativních budov nezměnily jen počítače, ale možná více mobilní telefony, nikoli v jejich primární funkci, ale jako prostředek získávání a zpracovávání informací. Je-li člověk díky nim odpoután od místa, stává se i prostor administrativních budov flexibilnější a variantnější. Administrativní prostor získává stále více společenskou dimenzi, a ne náhodou se mluví o kavárenském typu prostředí. 

Co je podstatné při tvorbě AB? 

Důležitá je modulace, která vychází z lidského rozměru a ze společenské dimenze, ale dnes se modulová osnova nutně týká i aut, která musí obsáhnout, aby se dokázala racionálně směstnat s lidmi do jedné budovy. A samozřejmě je nutná ekonomie. Tyto tři aspekty, lidský rozměr (včetně společenského rozměru), technika a ekonomie jsou faktory, které ovlivňují rozměr prostorové jednotky s rozumnou dělitelností.  

A kde je ta míra rozumnosti? 

Například u ČSOB jsme dospěli po dlouhé době k pravidelnému rastru 8, 1 x 8, 1 m, který je dělitelný na 3 x 2, 7. Osová šíře jednoho eventuálního modulového prvku, kterému by se dalo říkat  místnost, je 2, 70 m. Někteří tvrdí, že rozumná míra je spíše 9 x 9 m, kdy rozměr jednotky je 3 m, někdo se ale kloní i k tomu, že stačí 7, 5 m nebo 7, 8 m, ale my jsme dospěli k 8, 1 m. Jakmile se jde nad 9 m, zhoršuje se dost výrazně ekonomická složka. Znamená to totiž tlustší, a tedy dražší stropní konstrukce. Je ale třeba individuálně a vždy velmi pečlivě zvažovat podle velikosti místa a podle typu kancelářské budovy její vhodný modul.  

Do jaké míry je důležité nepřekročit rozpočet stavby? Respektive do jaké míry je pro architekta svazující rozpočet? 

V případě ČSOB byl rozpočet stanoven hned na základě studie a nesměl se překročit. Riziko nesl v tomto případě developer Skanska, ale my jsme zodpovědnosti rozhodně zbaveni nebyli. Skanska měla pochopitelný zájem velmi šetřit a ČSOB měla naopak mechanismy, jak získávat parametry, které si zadala.  Stavba měla rozpočet necelé dvě miliardy a nakonec byl překročen asi o 200 milionů, ale to bylo investicemi navíc. My jsme se již v architektonickém konceptu rozhodli, že k tomu, co banka chce, musíme získat určité objemy, ale nepotřebujeme uplatňovat obzvlášť drahé materiály. To není proto, že by na to banka neměla, ale podobně jako zralý člověk usoudila, že nepotřebuje prvoplánově deklarovat bohatství.  

Jak jste v případě ČSOB pracoval se světlem, když tam neexistuje pevná vazba pracovník – místo? 

On má svoje místo přidělené. Na svém stole musí mít normové hodnoty, které jsou striktně dané našimi hygienickými předpisy. Ale usilovali jsme o to, aby budova byla celkově světlá. Jakmile chcete, aby budova byla všude světlá, tak po jejím obvodě jsou místa příliš přesvětlená. Tato disproporce se musí vyvážit umělým světlem a také vhodným zastíněním.  V některé části místnosti máte pocit tmy, protože prostor u okna je přesvětlený. A tento rozdíl vnímáte jako velký kontrast, který  způsobuje to, že správně osvětlené místo vnímáte jako tmavé. Vyvažování kontrastů je jedna z důležitých věcí. Rád hovořím o harmonizování, vyvažování prostředí. Zvolit správné umělé osvětlení, abyste vůbec nevnímal jeho působení, bylo velkým problémem. Je v tom určitý primát, že jsme zvolili většinové osvětlení pomocí stojacích lamp a 90 procent svícení přes bílý strop.  

Je AB kompromisem mezi požadavky managementu investora (či uživatele, není-li totožný s investorem) a zaměstnanců na nižší funkční  hierarchii nebo plní zadání investora, aniž by zohledňovala všechny, kdo budou budovu využívat? 

Vždy jde o nějaký kompromis. Kompromis nepokládám za ústupek, ale za bezvadný institut domluvy mezi lidmi. Vůbec jsem nezaznamenal, že by klient usiloval o snížení kvality nebo o neposkytnutí toho, co komu patří na nižší úrovni. Vlastně nemám žádnou zásadně špatnou zkušenost. Nemohu potvrdit novinářské články, které říkají, že plánování administrativního prostoru je namířeno proti zaměstnancům a všechno je zacíleno na prospěch manažerů. Někdo to může tak pociťovat, ale přes mou etickou linii se to zatím nikdy nedostalo.  

Existuje nějaká nepřekonatelná kolize, i v případě ideálně harmonických vztahů zadavatel – autor, mezi požadovaným výrazem, který architekt považuje pro konkrétní stavbu za „nutný“, a zadávacími podmínkami?

  Ani o této kolizi opravdu nic nevím, nehledě na to, že u administrativní budovy je nějaká nutnost výrazu dost nadneseným pojmem. Nutnost použití technických fasádních prvků, to ano… Jde o stínicí systémy, kvalitní skla a podobně. O těchto věcech se vždy vedou dohady. 

Do jaké míry bývá konečný produkt – AB – výsledkem kompromisu mezi autorem a investorem? A kde je hranice, za niž by už autor neměl ustupovat v případě neakceptovatelných požadavků investora? 

Dílo by mělo být výsledkem kompromisu, a tedy i spolupráce. Proto takovou váhu přikládám požadavkům a promyšlenému zadání investora. Když mi řeknete, co chcete, já přijdu na to, jak to mám udělat. Za této situace žádná hranice neexistuje. Na hranici můžeme narazit pouze v případě, že investor požaduje něco neetického. Jakmile by chtěl, aby budova škodila nadmíru jiným, ubírala příliš světla, zamezovala provětrávání a podobně, už by tu hranici člověk neměl překračovat. Kdyby chtěl někdo pokácet les kvůli novostavbě administrativní budovy, tak bych takovou zakázku nepřijal.  

Je-li navrhován pro určitou územní enklávu celý soubor AB, jak se lze nejlépe vyhnout uniformitě? 

Uniformitě se člověk těžko vyhýbá tvarovými kreacemi. Uniformnímu působení se lze vyhnout jedině dobrým urbanistickým konceptem a velkým podílem přírodních prvků. Když je urbanistický koncept v pořádku, může odpadnout individualistické nebo extravagantní pojetí jednotlivých domů. O době klasicismu nebo o architektuře 19. století můžeme klidně hovořit jako o uniformních stylech. A přesto je tak nevnímáme, byť vlastně nevíme proč. Mojí jedinou odpovědí je, že je v pořádku „podlaha“ města, to znamená vztahy v půdorysech a jejich převedení do prostoru, správný podíl zeleně, kompaktní parky, správné vyznění přírodních prvků jako jsou řeka, les, kopce, morfologie, topografie. Tyto prvky dokáže moderní urbanismus velmi ničit. Žádná doba nikdy nepřerovnávala takové množství zeminy a nepřeskupovala tolik materiálu jako ta naše. Je lepší, když se s terénem příliš nehýbá. Když vytváříme umělé hory doly, tak ztrácíme pevnou půdu pod nohama.  

Jaká byla specifika  ČSOB ve vztahu k širšímu prostředí? 

Rozhodli jsme se ji postavit nad stanici metra. Informace o tom, že jsme zničili louku, byla hodně zavádějící, protože šlo o záhrab z hloubení metra, a kdyby lidé viděli, co všechno navážka obsahovala, tak by ztratili iluze o nějaké louce. Právě z tohoto důvodu sbírá ČSOB body v ekologických hodnoceních, protože jsme stavěli na dříve stavbou znečištěném místě. Navázali jsme i na dávné osídlení, jak ukázal archeologický průzkum.  Budovu jsme koncipovali jako mohutný nízký monoblok navazující na podobné objemy valící se Radlickým údolím od Waltrovky až po toto místo. Dále směrem ke Smíchovu již ale pokračovat nemohou, duch místa se zde mění. Nízká stavba se zelenou střechou může do okolní přírody dokonale vrůst. 

V jakých hlavních charakteristikách se liší AD od jiných typologicky příbuzných budov (například škol, nemocnic atd.)? 

Když nepočítám radnice nebo ministerstva, tak hlavní rozdíl je v tom, že se administrativní budovy nepořizují z veřejných prostředků. A lze to říci i obráceně – školy a nemocnice se pořizují hlavně z veřejných prostředků. Tento rozdíl se pak promítá i do jejich zcela odlišného způsobu využívání.  

Co je pro vás největším kamenem úrazu mezi stavbami typologicky podobnými administrativním budovám?

Hrůzu mi nahání, když se řekne komerční nebo komerčně administrativní centrum. To je příklad divného zmonolitňování funkcí, které mně úplně nesedí. Vím, že se už trochu pokročilo dál, že se už přeci jenom daří opouštět tu prvobytně kapitalistickou manýru: jedna kancelář vedle druhé, ale pořád mě to děsí.  

Lze  předávat studentům nějaké obecné typologické postupy?

Je mnoho věcí, které se mění málo a o kterých je potřeba vědět. Například ony ergonometrické danosti, z nichž vyplývá celá řada prostorových dimenzí. Rozhodně předávat se dají i zkušenosti z techniky prostředí. Dá se ale také předávat i přesvědčení, že stavby se mají v krajině i ve městech chovat ohleduplně a zbytečně neodcizovat z veřejného prostoru, co odcizeno být nemusí.



Michal Janata
Foto: Jan Maký a Tomáš Souček

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media