asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Pozdrav z rýnských delt

19.05.2009
Komplex administrativních budov Spielberk Office Centre v Holandské ulici v Brně – Štýřicích je obklopen vodním živlem. Není to náhoda. Dalo by se říci, že si holandský investor přivezl do Brna kus své země, kterou si bez vody nikdo nedovede představit.

Autorem konceptu je Studio Acht – Václav Hlaváček a Ben Hoek (čti Huk – pozn. red.), návrh krajinářské části vypracoval Lodewijk Baljon (čti Lodevejk – pozn. red.). Interiéry navrhl Václav Hlaváček. Spoluautory realizace jsou architekti Petr Pelčák, Petr Hrůša, Ivan Wahla a Tomáš Rusín.

Investor netoužil po historizujících replikách amsterdamských úzkých domků, ale po moderním administrativním komplexu, který by těžil z výhodné pozice v širším centru města s výhledem na panorama hradu Špilberk, což je zřejmé i z názvu kancelářského parku. Zároveň byl přístupný diskusi s architekty a přivítal z provozního pohledu nepraktické, až romantické „doplňky“. „Remon Vos má vlastnosti ideál­ního investora v tom, že dokáže vyvážit rozum a efektivitu s citem a romantikou,“ říká Václav Hlaváček. Soubor administrativních budov tak protíná velkorysá vodní plocha s dřevěným molem, lavičkami a kamennými valy, které se střídají s rákosím a bambusovými keři. Nádrž napájí voda ze studní na pozemku.

Dobrá adresa
„Holanďané dovedou špičkově pracovat s prostředím, co se týče krajinné architektury. Nejsou to zahrádkáři, oni skutečně tvoří krajinu. Přitom z jejich přístupu cítíte respekt k vodnímu živlu,“ konstatuje architekt. Při prvních úvahách o tom, jak budou rozloženy jednotlivé hmoty na parcele, hrála pro něj důležitou roli blízkost řeky Svratky. „Chtěl jsem, aby orientace budov zachovala pohledy na řeku, respektive topoly, které dávají tušit její přítomnost. Ta je klíčová pro zachování génia loci. Díky jejich rozmístění vznikl úžasný prostor pro Lodewijka Baljona,“ vysvětluje Václav Hlaváček.

Umělé jezírko se zelení lemuje cesta z klasických dlažebních kostek místního původu, komunikace smíšeného typu, bohužel na některých místech zahlcená parkujícími vozy. V létě vodní živel přitahuje – zaměstnanci firem ho využívají v poledních přestávkách i po práci. Není to prvek ­samoúčelný a investor si je téhle devizy vědom, protože na ní postavil vizuální styl celé prezentace Spielberku.

Pět nižších budov celého komplexu – takzvané Villas – je na parcele rozloženo mírně do tvaru C a uzavírá tak celý areál. Jezírko vyplňuje prostor mezi Villas a souborem prosklených budov s názvem IQ Budovy. Soubor pravděpodobně do dvou let doplní ještě samostatná výšková administrativní budova a hotel. Celý komplex působí kompaktně a navzdory velkým hmotám prosklených kvádrů nevyvolává dojem přehuštěné parcely.

Vily jsou objekty s exkluzivními kancelářemi pro menší počet firem, jejichž účelem je poskytnout – s nadsázkou řečeno – rodinnou atmosféru. Částka za nájemné je tu o 1 až 2 eura/m2 vyšší než v IQ budovách „přes jezero“, ovšem společnosti tu sídlí na prestižní adrese. Jsou dobře viditelné z rušné Heršpické ulice, naprosto odlišné od okolní výstavby. Šikovně řešená loga firem po okrajích střech je vidět zdálky, a přitom fasádu nehyzdí žádné kontrastní různobarevné tabule. Na rezidentní firmy upozorňují i totemy před jednotlivými objekty.

Cihlový reliéf

Půdorys všech pěti vil je shodný – jsou to dva částečně se překrývající čtverce. Plocha mimo průnik daných čtverců je využita pro terasy. První a třetí budova je vůči předchozí o 90 stupňů pootočena, proto vyvolávají dojem odlišnosti, alespoň na první pohled při procházení po okružní cestě. Změněná orientace budov tak poskytuje různé výhledy z teras. Střešní terasy v  nejexkluzivnějším čtvrtém podlaží jsou místy zatravněny. Obyvatelé kanceláří v přízemí prvních dvou administrativních vil se dívají z oken přímo na vodu – jezírko vytváří jakési slepé rameno mezi těmito dvěma objekty.

Opláštění vil pak výrazně připomíná vliv holandské architektury – jsou z lisovaných holandských cihel, jejichž materiál pochází z rýnských delt a střídají se světlejší a tmavší odstíny. Architekt Hlaváček nechtěl, aby byl narušen jednolitý reliéf zdiva, proto jako maltu prosazoval křemičitý písek bez pigmentů. „Přestože mě místní kolegové odrazovali nejprve od tradičních cihel s vysvětlením, že jsou příliš rustikální, a poté se jim nelíbil ani návrh pojiva, trval jsem na svém. Investor za mým názorem stál. V takové chvíli je jeho důvěra důležitá,“ říká Václav Hlaváček.

Komunikační jádra menších budov jsou vždy ve středu, vstup do budovy vede recepcí v přízemí. Zcela proskleny jsou rohy v přízemí a ve vertikálních částech, čímž je narušen klasický systém střídání okenních otvorů a zdiva. V nižších podlažích jsou prosklené plochy stíněny pevnými lamelami, které tak opticky přenášejí horizontální linie z cihel i na zasklenou část fasád a v interiéru poskytují větší soukromí.

Interiér recepcí je pojat minimalisticky. Jako podlahovou krytinu zvolil architekt ve vilách portugalský mramor – tmavě hnědý Emperador s bílým žilkováním; strohost prostoru zmírňují jemné květinové dekory na stěnách doplněné stylizovanými umělými stromy na nerezových nohách. V protějších objektech se květinový motiv v recepci opakuje. Dalším motivem potisku jsou siluety trav, které opět vrací do hry krajinu z exteriéru. Recepce IQ budov doplňuje solitérní nábytek a snížené bílé podhledy, strop včetně rozvodů nechal architekt přiznaný. Méně exkluzivní charakter prostoru naznačují dřevěné parkety.

Výhoda půdorysu H
Za pozornost stojí i osmipodlažní prosklené IQ budovy, spojené v úrovni parteru v úrovni druhého až pátého podlaží propojovacími krčky. Fasáda pásu přízemí je opět v holandské cihle, opakuje se tu motiv z protějších objektů. Hmoty čtyř prosklených budov jsou nad ní posazeny příčně, jakoby nesené štíhlými sloupy pod jejich okraji, což zvýrazňuje i uskočené první podlaží. Díky nadsazení hlavních hmot vznikly v prvním podlaží široké terasy. „Tento koncepční model je ­specializací Bena Hoeka. Díky němu jsou první patra v takových budovách oblíbená. Nájemci tu mají kontakt s ruchem ulice a zároveň jsou v létě dobře stíněni,“ říká Václav Hlaváček. Prosklení v propojovacích můstcích je odlišeno použitím širokých lamel vnějších žaluzií. U hlavních budov se střídají v opláštění pásy neprůhledného skla v místě podlah s pásy průhlednými s okenními otvory.

Devizou půdorysu propojených hmot do tvaru H je možnost pronajmout si celé ­podlaží v obou budovách a získat tak 4 450 čtverečních metrů na jednom patře. Počítá se zde s postupným rozšiřováním společností. Zatím tuto možnost příliš mnoho firem nevyužilo, nerozšiřují se až takovým tempem, jak si developeři původně představovali. „Mnohé nadnárodní firmy požadují pro svou pobočku jen několik pracovních jednotek, proto jsme snížili minimální pronajímatelnou plochu,“ naznačuje dosavadní vývoj v oblasti pronájmu projektová manažerka CTP Investu Milena Uhrová.

Nicméně veškeré prostory jsou – jak už je dnes obvyklé – velice variabilní. Ačkoli jsou navrženy jako open plan administrativa, je možné je rozdělit akusticky izolovanými příčkami na jednotlivé kanceláře. V současnosti jsou IQ budovy pronajaty z 68 procent. Nejmenší administrativní jednotka má 16 čtverečních metrů.

V parteru je rozsáhlá plocha pro doprovodné služby – v současné době se postupně obsazuje (notář, kadeřnictví, fitcentrum, kavárna, v plánu je supermarket a jídelna). Služby jsou součástí záměru investora poskytnout klientům kanceláří co nejširší doplňkový servis. „Zjistili jsme, že klienti IQ budov nejsou občas ochotni ani přecházet z jedné budovy do druhé na oběd a raději si pošlou pro jídlo donáškou,“ popisuje zvyklosti zaměstnanců Spielberk Office Centre Milena Uhrová. Proto je důležitým cílem v příštích týdnech dokončení jídelny.

CTP Invest zajišťuje nejen development, ale i následné služby: úpravu administrativních ploch pro jednotlivé klienty, správu budov a tzv. in-house tým (recepční služba, úklid). Původní záměr zařídit pro klienty také vlastní mezinárodní mateřs­kou školku se nakonec neuskutečnil – nesetkal se totiž s velkým zájmem. „Klientům chyběla zahrada, kterou mateřské školky obvykle mají. Navíc už v Brně jedna mezinárodní školka je,“ vysvětluje konec sociálně odpovědného záměru Milena Uhrová.

CTP Invest nezanedbal ani infrastrukturu na tomto území. Areál v těžišti protíná komunikace s místem pro zastávku hromadné dopravy a malé náměstí; nechal také opravit podchod pro pěší pod ­Heršpickou ulicí. Na návrh Václava Hlaváčka a profesora Jiřího Stráského byla postavena lávka pro pěší přes řeku Svratku. ­Díky svému progresivnímu technickému řešení a estetickému vyznění získala dvě ceny v mezinárodní soutěži Footbridge Awards v portugalském Portu v konkurenci 217 návrhů z celého světa.

Náročná spolupráce
Při pátrání po hlavním autorovi této relativně rozsáhlé realizace je skutečně nesnadné se zorientovat. Spolupráce na realizaci probíhala složitě, a to nejen z důvodu česko-holandské komunikace a sídla části Studia Acht v Nizozemí.

Časopis ASB oslovil Remona Vose, generálního ředitele společnosti CTP Invest, s dotazem na autorský podíl ateliéru Hrůša & Pelčák. Remon Vos spolupráci s nimi potvrdil takto: „(Architekti Hrůša a Pelčák) …byli méně zapojeni do tvorby konceptu a návrhu,“ zároveň však dodal, že „přispěli velmi dobře k úspěchu tohoto projektu.“

Architekt Petr Hrůša vidí situaci poněkud odlišně. Původní koncept, ačkoli zajímavý, byl podle něj plný „matných rozevlátých objemů“ na úrovni hrubých skic od architekta Bena Hoeka. Následovaly vzájemné diskuse Studia Acht s brněnskými architekty, kteří se podepsali na prvních objektech administrativních vil. Poté ze spolupráce odstoupil Ivan Wahla a Tomáš Rusín. Podoba vil se „dále rozvíjela v oblasti doplňujících námětů ještě s Hlaváčkovou postupující interpretací našeho konceptu objektů do jím doporučovaných konečných materiálů,“ píše Petr Hrůša. Řešení výškových budov pak prý bylo především záležitostí spolupráce architektů Václava Hlaváčka, Petra Pelčáka a Lenky Musilové.

Další návrhy a náměty architekta Hlaváčka od stavebního řízení do kolaudace prý „způsobovaly značné spoluautorské i manažerské napětí, pokud se mělo vše vejít do našeho architektonického názoru, termínů, garancí atd. Spolupráce byla tedy spoluautorská, nicméně ne vždy partnerská,“ zní názorové stanovisko Petra Hrůši.


Iva Nachtmannová
Foto: CTP Invest, s. r. o., Studio Acht, Architekti Hrůša & spol., Ateliér Brno

Článok bol uverejnený v časopise ASB.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media