Uffo – divadlo kolemjdoucím otevřené
Koncem září bylo v Trutnově otevřeno nové společenské centrum s variabilním divadelním sálem. Prosklenou postfunkcionalistickou budovu s neobvyklým názvem Uffo navrhli Radek Vopalecký a Luděk Štefek z architektonické kanceláře AG Studio.
Původním záměrem investora byla výstavba běžného divadla pro 300 diváků s galerií, kavárnou a infocentrem. Dialog architektů s investorem nakonec vyústil v konečnou velkorysejší podobu multifunkčního kulturního centra. „Náš návrh přinesl do projektu nový impulz a starosta města Ivan Adamec přivítal variabilitu využití tohoto kulturního centra nejenom z důvodu snadnějšího přístupu k dotacím z fondů EU – na divadlo jako takové se dotace neposkytují –, ale především z důvodu možnosti komerčního využívání těchto multifunkčních prostor,“ říká jeden z autorů projektu Ing. arch. Radek Vopalecký. Investora podle něj nelze hodnotit jinak než jako osvíceného, neboť jeho záměrem bylo přitáhnout do Trutnova kulturu, vytvořit podmínky pro pořádání nejrůznějších festivalů nadregionální úrovně a rozhýbat v Trutnově tzv. turistiku za kulturou.
Uffo vprostřed náměstí
Neobvyklý název pro společenské centrum nemá nic společného s mimozemskými plavidly, nýbrž byl vybrán jako pocta trutnovskému rodáku Danieli Uffo Hornovi, německy píšícímu literátu a politikovi z 19. století.
Jednoduchý strohý kvádr minimalistické budovy s výraznou plochou prosklené fasády kontrastuje s oblým tvarem vnitřního prostoru multifunkčního sálu, který je změkčen dřevěnými prvky. Vnitřní prostor budovy je navíc ozvláštněn dvěma efektními prosklenými tubusy výtahů. Budova s jedním podzemním podlažím o zastavěné ploše 67,80 × 62,90 m a třemi nadzemními podlažími o zastavěné ploše 30,6 × 48,6 m v sobě kromě sálu a obslužných prostor skrývá též podzemní parkoviště, bar a kavárnu. Koncepce provozu byla inspirována současným trendem výstavby polyfunkčních komerčně zábavných obchodních center pro „celou rodinu“, kde se mohou návštěvníci volně pohybovat, občerstvovat se v bufetech nebo kavárnách a prohlédnout si umělecká díla v galeriích.
„Objekt je svou architekturou rozdělen na část diváků se skleněnou fasádou co nejvíce otevřenou do prostoru náměstí a část provozní vyznačenou pevnou fasádou. Obě tyto fasády, jako vyjádření vnitřních funkcí jinak velmi jednoduché kubické formy objektu, spojuje v interiéru budovy oválná hmota jeviště a hlediště, která se promítá i do siluety objektu,“ píší v autorské zprávě architekti. „Sklo jsme použili, aby nová budova nepůsobila příliš hmotně,“ říká architekt Vopalecký. K opláštění pevné části stavby byly uvažovány sklocementové desky s povrchovou úpravou vytvářející graficky zajímavou formu.
„Rozhodovali jsme se mezi kamenným obkladem, kompaktními nebo sklocementovými deskami. Jediný materiál, který se v době zpracování tenderové dokumentace vyráběl v takto velkých formátech, byl právě sklocement. Jeho výhodou byla možnost vytvoření patiny pískovcového kamene. To se nakonec podařilo,“ dodává architekt.
Efekt průhlednosti
Uffo je situováno v blízkosti nádraží jako volně stojící objekt uprostřed náměstí Republiky a vytváří tak architektonickou dominantu tohoto prostoru. Je tím zvýrazněna výlučnost a význam objektu v městském organismu a zároveň se vytváří prostor náměstí pro veřejné produkce a kulturní akce. Prostor před Uffem je navíc ozvláštněn cyklem bronzových šelem, které jejich autor, sochař Michal Gabriel, nazval Smečka. Nové náměstí, které barvou dlažby opticky prostupuje do interiéru divadla spolu s veřejným a slavnostním osvětlením, zvýrazňuje výjimečnost funkce a architektury objektu.
Pravoúhlý prosklený objekt netvoří protipól stávající zástavby, neboť v jeho blízkosti nejsou žádné historické ani eklektické fasády. „Jediným kontrastem je tedy konfrontace divadla s barokním kostelem v pozadí, ale domníváme se, že je v pořádku, když se odpovídající doba promítne v použitém architektonickém stylu,“ podotýká ke kontextu místa arch. Vopalecký.
Strohost postfunkcionalistické budovy mizí při efektním večerním osvícení, které budovu mění v třpytivý průhledný objekt lákající kolemjdoucí k návštěvě. „Základní ideou byla transparentnost, tedy exponování toho, co se na jevišti děje, maximálnímu počtu obyvatel v Trutnově. Dříve procházeli komedianti městem, aby lákali na svá večerní představení. Toto divadlo je průhledné, aby bylo vidět, že se uvnitř něco děje, má provokovat zvědavost lidí a lákat k návštěvě představení,“ říká architekt Vopalecký.
Další myšlenkou, z níž návrh budovy vycházel, bylo podle architektů vytvoření maximálně variabilního prostoru, který by kromě klasického kukátka umožňoval také možnost pořádání konferencí, koncertů, plesů, diskoték, módních přehlídek, baletu, oper a muzikálů, koncertů vážné hudby, manéže, sportovních exhibicí, přednášek, happeningů a podobně. „Snad největší ranou pro nás bylo úmrtí našeho kolegy Miroslava Meleny, který s námi spolupracoval na divadelním provozu, a dokončovat takto technologicky náročné dílo bez něj bylo při prosazování myšlenek v realizaci obtížné,“ připomíná Radek Vopalecký.
Aréna pro kulturu
Unikátní je vlastní víceúčelový sál Společenského centra. Podle autorů stavby nemá takto vysoce variabilní divadelní prostor, který navíc využívá i přirozeného osvětlení, v Evropě obdoby. Sál kromě klasického divadla a kukátkové scény pro 391 diváků nabízí arénu pro 589 diváků. Půdorysně se tak blíží římskému koloseu. Odstraněním akustických panelů dochází dokonce i k expanzi „útulně-komorního“ hlediště do foyeru a vytváří se prostor pro maximálně 641 diváků, který může sloužit jako koncertní sál. „S myšlenkou, aby vnitřní sál nebyla jen jakási černá kobka, ale aby horní bazilika umožňovala i denní osvětlení interiéru, přišel právě Mirek Melena, který tuto ideu již úspěšně realizoval v brněnské Redutě nebo budějovické Bazilice.
Shodli jsme se v názoru, že v současné době nevyhoví novým kulturním trendům pouze klasické divadlo, že pokud se staví něco nového, mělo by to být nadčasové a vytvářet možnosti pro nejrůznější druhy představení,“ přibližuje okolnosti návrhu unikátního prostoru architekt Vopalecký. Sál má tvar arény, v jejímž středu je mobilní plošina. Ta slouží nejenom k přepravě hlediště do podzemního skladiště, ale současně vytváří rovnou podlahu, pódium či orchestřiště, podle toho, do jaké výškové polohy se nastaví. Z praktikáblů je možné postavit protilehlé hlediště, a herci nebo orchestr hrají uprostřed. „Když je divák v konfrontaci s reakcemi protějšího publika, nastává velmi intenzivní atmosféra nabitá synergickou energií,“ dodává.
Společenské centrum Trutnovska pro kulturu a volný čas
Autoři: Ing. arch. Radek Vopalecký a Ing. arch. Luděk Štefek
Spoluautor v oblasti divadelního provozu: doc. Miroslav Melena
Hl. inženýr projektu: Ing. Vebrová, AG Studio, a. s.
Zodpovědný projektant: Ing. Michal Fousek, AG Studio, a. s.
Statika: Ing. Antonín Sirotek, Recoc, s. r. o.
Divadelní technologie: Gradior Group, a. s., a Intersono SG, a. s.
Generální dodavatel: Bak stavební společnost, a. s.
Zahájení provozu: září 2010
Lidmila Ziková
Foto: Miloš Šálek
Autorka je spolupracovnice redakce.
