Tadao Ando vytvořil v Benátkách nové muzeum současného umění

Po renovaci paláce Grassi realizoval japonský architekt Tadao Ando v Benátkách svoje další dílo. Původní velkosklad Punta della Dogana přetvořil v nové výstavní prostory muzea současného umění. Dílo podpořené magnátem Françoisem Pinaultem kombinuje vzpomínky na minulost se současnou inovací obnovením funkčnosti staré budovy a vytvořením současných estetických hodnot. Ando po sobě zanechal dílo, které vyjadřuje jeho silnou osobnost a mentalitu při zachování originality původní architektury. Výstavní prostor nabízí kontrast materiálů a prvků, díky čemuž se dosahuje napětí a dynamiky.

Realizace idey
Otcem myšlenky zrealizovat takovéto muzeum je francouzský magnát, mecenáš a sběratel současného výtvarného umění François Pinault, který je nejen sběratelem umění, ale má i eminentní zájem o architekturu. Pinault se rozhodl založit nadaci současného umění a pro její umístění našel pochopení právě ve starobylých Benátkách.

V červenci 2006 byla vypsána soutěž na centrum současného umění v prostorech bývalého velkoskladu Punta della Dogana. Vítězem se stalo Palazzo Grassi, přičemž v červnu 2007 byl veřejně představen ideový projekt, jehož autorem byl japonský architekt Tadao Ando. Architektonická studia se začala zpracovávat v létě roku 2007 a hotový projekt architekt prezentoval v září téhož roku. Na podzim 2007 byly vyřízeny veškeré administrativní procesy a uzavřeny kontrakty hlavních dodavatelů stavbu. Na přelomu let 2007 a 2008 byla získána ostatní povolení týkající se statiky a vyřešení ochrany proti povodních prostřednictvím takzvaného vodního hold-up tanku. Začátkem roku 2008 byla vyřešena i otázka povolení k modifikaci interiéru a exteriéru a restaurování existujících stěn. Poté mohly být zahájeny rekonstrukční práce, které trvaly 14 měsíců. Proces obnovy budovy byl završen 25. března 2009. Dodávkou mobiliáru do kavárny, šaten a ostatních prostorů zázemí byly následně dokončeny práce v interiéru. Slavnostní otevření pro veřejnost se konalo 6. června 2009, a to vernisáží expozice nazvané Mapping the Studio: Artists from the François Pinault Collection v Punta della Dogana a Palazzo Grassi.

Punta della Dogana
Punta della Dogana v Benátkách je původně jednoduchá a racionální budova bývalého velkoskladu. Půdorys objektu má trojúhelníkový tvar a kopíruje podobu špičky ostrůvku Dorsoduro. Interiér tvořila jedna dlouhá obdélníková místnost rozdělená paralelními stěnami. Všechny příčky, které byly dodány během rekonstrukce, architekt respektoval a důkladně zrenovoval do původní podoby. Po odhalení původních cihlových stěn a dřevěných konstrukcí získal prostor energii a obnovila se vzpomínka na bývalé přímořské zákazníky. Centrum budovy a centrální náměstí mezi dvěma střechami vytvořily prostorové mantinely pro renovaci. Jako výjimku z požadavku zachovat co nejvíce z původní stavby vložil Tadao Ando betonovou kóji – kostku, kterou docílil dramatického přerodu prostoru. Vznikl tak dialog mezi elementy nové generace v jádru struktury. Objekt si zachoval sílu historie obohacenou o vizi budoucnosti. Základní myšlenkou architekta při renovaci exteriéru bylo zachovat originální fasády kromě vstupu, který byl přemístěn jinam. Design dveří a oken působí na první pohled velmi moderně, přestože byly vyrobeny v souladu s tradičními benátským řemeslnými postupy.

Renovace historické architektury si vždy vyžaduje nesčetné množství povolení a nutí architekta ke konsensuálnímu přístupu. I v případě projektu Punta della Dogana architekt upustil od zakomponování sloupů, které měly podle něho symbolizovat dialog mezi historickým základem a novou výzvou. Tadao Ando si ctí minulost a umně ji spojuje s přítomností. Neprosazuje se agresivními tvary, ale klade důraz na vytvoření harmonického prostředí s minimalistickými nástroji, což je typické pro japonské architekty.

Ochrana proti povodním
Objekt bývalého velkoskladu Punta della Dogana a k ní přináležející pozemky mají rozlohu kolem 5 000 m² s výhledem na kanály Grande a Giudecca. Půdorys má tvar trojúhelníku s délkou 105 metrů. V podélné fasádě se nachází 20 monumentálních bran. Vnitřní strukturu představuje devět hal rozdělených příčkami, z nichž každá má průměrnou šířku 10 metrů a výšku 7 metrů. V exteriéru se nacházejí balkony o šířce 9 metrů a věž obohacující špičku Dorsoduro až do výšky 28 metrů.

Typickým problémem v Benátkách je voda. S tímto živlem se musel vypořádat i tým okolo architekta Tadaa Anda. Přízemí leží 1,5 metru nad úrovní moře. Na benátské podmínky je takováto hodnota ještě relativně přijatelná. Náměstí San Marco se nachází pouze 90 cm nad úrovní moře, což každoročně způsobuje problémy. Stavbu zabezpečuje nejen zpevňující hold-up tank, ale i pohotovostní mobilní moduly, které dokážou ochránit galerii až do výšky 2,10 metru.

K ochraně proti povodním byly použity nové technologické postupy, ochranné stěny mají nejvyšší kvalitu. Po rozhodnutí architekta ponechat viditelné zdivo byla u všech cihel důkladně eliminovány hnilobné procesy a destrukční elementy a následně byly kladeny stehovou metodou – takzvanou scuci-cuci. Metoda byla velmi náročná s nejvyšší garancí konzervace, aby se cihly v maximální možné míře podobaly nejen barevně, ale i kvalitou těm původním. Všude, kde to bylo možné, se postupovalo podle původních, v Benátkách již ověřených stavebních metod. 

Inteligentní technika
Kontrolu klimatických poměrů zajišťuje instalace mimořádně efektivní vzduchotechniky. Systém s adekvátním osvětlením výstavních prostorů zase zabezpečila firma Soprintendenza.

Architektonická koncepce zahrnuje technologie v betonové kostce, která je situována ve středu dispozice budovy. Tadao Ando kladl důraz na to, aby se vytvořené dílo prezentovalo extrémně homogenně barevně i strukturálně. Snažil se také zabezpečit ty nejlepší podmínky pro instalaci a následně i vystavení děl současného moderního umění ze sbírky Françoise Pinaulta.

Pokud jde o podlahu, v centru betonové kostky autor projektu upřednostnil tradiční benátskou podlahu masegni. V přízemí můžeme vidět i podklad z cementového potěru a nakonec linoleum v prvním poschodí. Vytápění je podlahové a tvoří ho 28 kilometrů vinutého potrubí naplněného horkou vodou.

Také monumentální brány vyrobili místní mistři a vzdali tak hold poctivému řemeslu.

Střecha prošla kompletní rekonstrukcí – má novou výztuž a byla kompletně rekonstruována střešní krytina v počtu asi 90 000 kusů. Projekt zahrnuje i restaurování původních soch. Celkově se pracovalo s 10 000 tunami různého materiálu.

Muzeum současného umění Punta della Dogana
Místo: Benátky
Architekt: Tadao Ando
Soutěž: červenec 2006
Architektonická studie: léto 2007
Zahájení rekonstrukce: červenec 2008
Ukončení rekonstrukce: duben 2009
Otevření: 6. 6. 2009
Původní funkce stavby: velkosklad
Zastavěná plocha: asi 5 000 m²
Tvar pozemku: trojúhelník, základna 75 m, délka průčelí 105 m
Ochrana proti povodním: budova leží 1,5 m nad úrovní moře, což zajišťuje dostatečnou přirozenou ochranu v době přílivu; pro porovnání, náměstí San Marco v Benátkách leží jen 90 cm nad mořem; stavba je rovněž zpevněna takzvaným hold-up tankem, jehož rozloha je 2 500 m²; v pohotovosti je i mobilní ochrana dveří, která stavbu uchrání před velkou vodou až do výšky 2,10 m
Stavební materiál: cihla, recyklovaná cihla, původní střešní krytina
Použity tradiční stavební metody
Celková cena: 20 milionů €
V rámci projektu byly také zrestaurovány existující sochy
Střešní krytina: obnovená původní střešní krytina
Zachovalo se 50 % plochy originálních tašek, dlaždic a cihel
Podlahy: tradiční benátská podlaha masegni v prostorech kostky, což je nejvyšší poschodí, v přízemí cementový potěr a na prvním poschodí linoleum
Rámy: 20 monumentálních kovových rámů jako vchodů, tvarovaných a vytvořených tradiční benátskou metodou

Tadao Ando – narodil se v Ósace v roce1941. Tadao Ando je architekt -samouk, který se vzdělával cestováním po Evropě. Byl fascinován Le Corbusierem. Ve své práci se snažil řídit architektonickým dědictvím svého idolu. Zpočátku navrhoval jednoduché rodinné domy, které vyjadřovaly jeho vizi čisté architektury, která má svého ducha. Andova pověst dobrého architekta se šířila velmi rychle. Návrhy kostelů a muzeí ukazují jeho schopnost spojit estetiku a ducha budovy i krajiny v harmonický celek. Takovýto soulad vytváří pro návštěvníky nevšední zážitek. Tadao Ando je hluboce ovlivněn japonskou tradicí, přičemž středem jeho zájmu je interakce světla a materiálu. Tradice ho však nesvazuje, dokáže tvořit i v duchu západního moderního myšlení. Používá čisté přímočaré formy, jimiž dokáže vytvořit meditativní pnutí mezi interiérem a exteriérem, mezi světlem a stínem a také mezi objektem a historickým kontextem. Tadao Ando získal za svoje projekty, například za návrh Chrámu světla nebo Chrámu na vodě, oba v Ósace, několik ocenění. Kromě toho přednášel na mnohých prestižních univerzitách jako Yale, Columbia či Harvard. V roce 1995 získal nejvyšší ohodnocení pro architekta – Pritzkerovu cenu za architekturu. Získané peníze věnoval městu Kobe, jehož část byl zcela zničena zemětřesením. V poslední letech spolupracoval na již zmíněných projektech pro Nadaci Françoise Pinaulta.

Ing. arch. Renáta Rehorovská
Foto: autorka, Punta della Dogana

Autorka je architektka ve svobodném povolání, publikuje články o architektuře a umění v odborných časopisech.