asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Slavná Ladronka povstala z rozvalin

14.02.2007
Stavba roku 2006 a Zvláštní cena poroty v soutěži Best of Realty doprovázejí znovuzrození Ladronky, kdysi barokního statku, později a donedávna ruiny v parku na pražském Břevnově. Prostě úspěšný projekt, dá se říct. Nebo také pozoruhodný příběh, který vypráví o síle souladu a spolupráce.
Ladronka stojí na zvláštním místě. V širším centru Prahy, ale zároveň na rozlehlé, dva a půl kilometru dlouhé planině, jejíž jižní okraj končí jizvou po středověkém opukovém lomu a prudkým, skalnatým srázem od Břevnova k Motolu, porostlým houštinami a divokou travou.

Ladronku dal koncem 17. století postavit italský hrabě Filip Ferdinand de la Crone, po pražsku hrabě Ladron. Jednopatrová usedlost obklopená vinicemi sloužila celé 18. století jako zájezdní hostinec při významné říšské silnici mezi pražskou Loretou a klášterem v Hájku u Unhoště. Původně renesanční, později barokně přestavěná budova byla vystavěna ve tvaru písmene L, měla jednoduchou fasádu, obdélníková okna a vysokou valbovou střechu. Skrývala v sobě ubytovací prostory a šenk. Takto se budova zachovala v podstatě dodnes.

Po smrti hraběte Ladrona koupil hospodu a přináležející pozemky velkopřevor řádu Maltézských rytířů na Malé Straně hrabě von Poetting. V okolí nechal postavit dvacet mariánských kapliček, které tvořily křížovou cestu.

Na počátku 19. století byla postavena nová silnice, která se Ladronce vyhnula, a tím byla ukončena její kariéra jako zájezdního hostince. Ladronka se změnila v typickou zemědělskou usedlost. Ale s tím, jak se rozšiřovalo hlavní město, zaniklo i toto živobytí. V roce 1922 přešla do majetku města Prahy a sloužila už jen k bydlení. Objekt začal nezadržitelně chátrat. Ještě v 50. letech minulého století tu bydlelo deset rodin a později si zde Státní statek zřídil sklady, ale to už se barokní usedlost začínala měnit v ruinu.

V roce 1993 objekt obsadili squatteři a paradoxně tak jeho zánik zpomalili. Po sedmi letech však byli ilegální nájemníci vystěhováni a městská část Praha 6, vlastník Ladronky, spřádala projekty na renovaci a její další využití. První záměry na rekonstrukci objektu zapsaného v seznamu Státních kulturních památek však odnesla velká voda v srpnu 2002. O rok později bylo okolí Ladronky upraveno na park pro sport a využití volného času.

Rekonstrukce Ladronky samotné začala v roce 2004. Byla koncipována o poznání skromněji než před povodněmi, ale i tak přišla na 75 milionů korun. Opravená a dostavěná usedlost byla slavnostně otevřena 5. září 2005 u příležitosti pětaosmdesátiletého výročí existence Prahy 6. Vloni získala Ladronka titul Stavba roku a Zvláštní cenu poroty v soutěži Best of Realty.

Originál nebo současnost

Investorem rekonstrukce a dostavby byla městská část Praha 6. Jeho záměrem bylo zachovat charakter stávající usedlosti, ale rekonstrukcí ji změnit na kulturní a sportovně-rekreační středisko.

Realizace se ujalo studio Šafer Hájek Architekti, s. r. o. (SHA). Práce započaly podrobným historickým průzkumem objektu. Při něm byly nalezeny původní fasádní materiály a barvy, krovy na stodole, pozůstatky původních trámových stropů a kleneb v přízemních místnostech hostince a původní černá kuchyně, která je dnes součástí jednoho z restauračních salonků. Po stržení novodobých konstrukcí se objevily dva původní vjezdy do dvora, které byly při rekonstrukci obnoveny, a na dvoře ručně hloubená, 70 metrů hluboká studna.

„Rozhodli jsme se především zachovat to málo, co zůstalo z původní stavby. Udrželi jsme všechno, co bylo použitelné,“ říká architekt Jaroslav Šafer. „Zároveň jsme odmítli vytvářet repliku nebo nějaký retro styl při dostavbě zničených částí usedlosti. Tam, kde musela vzniknout dostavba, jsme šli nekompromisně do soudobého architektonického výrazu a využívali jsme moderních materiálů a postupů. Vznikl tak harmonický soulad historických budov a současných prvků.“

U původních staveb autoři zachovali křivost zdí, nepravidelnost okenních otvorů a robustní, sebevědomé sedlové střechy. Fasády byly zhotoveny v klidném, klasicistním stylu, ovšem se zachováním původních renesančních a později barokních zbytků. Konečné provedení fasád vrátilo Ladronce plasticky i barevně zvýrazněné pilastry. Omítky jsou vápenné, aby se i co do použitého materiálu maximálně přiblížily zvyklostem stavebníků před 380 lety. Klempířina je vyvedena v zinku, který připomíná kdysi používané olovo.

Dostavby naopak svým výtvarným řešením i materiálem vypovídají o době nanejvýše současné. „Už dříve jsme realizovali několik rekonstrukcí s dostavbami. Nikdy jsme nenapodobovali historii, pro nové části stavby jsme pokaždé volili současný výraz,“ říká Oldřich Hájek, druhý z autorů architektonického návrhu.

Ladronka není výjimkou. Novodobé konstrukce jsou kombinací skla, stavebních profilů z válcované oceli a velkoformátových ocelových desek. Sklo je do profilů přímo lepené, aby se tak zdůraznila soudobá bezrámová technologie zasklívání. Naproti tomu povrchová úprava, spojovací prvky a další konstrukční detaily se blíží zámečnické a kovářské práci. K oplechování bylo použito klasického zinku. Veškerá ocel je pokryta grafitovým nátěrem. Všechny dostavby jsou barevně laděny do šedé, od nejsvětlejšího odstínu zinku po téměř černý grafit.

Velké prosklené plochy otevřely usedlost svému okolí. Z parku je vidět do Ladronky a lidé uvnitř se mohou těšit výhledy do parku nebo na jihozápadní straně do údolí Motola a na celou jižní část Prahy.

Bezprostřední spojení historické a soudobé architektury vytváří napětí, díky němuž stavba získává určitý děj. Ostrý kontrast vzniká spojením těžkého cihlového a opukového zdiva s lehkými ocelovými a skleněnými konstrukcemi. „Kontrast historických a soudobých prvků a detailů stavby komentuje běh času a dokládá respekt k historickému dědictví,“ říká J. Šafer.
„Na celé stavbě je asi nejzajímavější kontrast historických a soudobých prvků a energie z toho plynoucí. Ta je v souladu s energií areálu volného času v parku, kde se prohánějí lidé na on-line bruslích, kolečkových lyžích nebo na kolech. Takto rekonstruovaná usedlost je dobrým funkčním centrem moderní zábavy,“ dodává O. Hájek.

Nechali nás pracovat

Od počátku celého projektu měla Praha 6 jasný záměr o účelu a fungování obnovené Ladronky. Jediné, co neměla, byl nájemce, který objekt bude provozovat. „Je správné, že základní koncept a principy návrhu této veřejné budovy byly stanoveny bez nájemce, který do této části  projektu a realizace nezasahoval,“ podotýká J. Šafer. Smlouvu s ním uzavřel vlastník objektu až zhruba dva měsíce před dokončením stavby. Kromě technologického zařízení kuchyně a barů si nájemce zařídil interiéry včetně nábytku sám. „Investor – městská část Praha 6 – nám plně důvěřoval a vždy nás vedl k maximální kvalitě, nikdy ne opačně. Proto ta stavba není poznamenána žádným kompromisem,“ zdůrazňuje architekt Šafer.

Architekti vysoce hodnotí také práci generálního dodavatele, stavební společnosti Podzimek a synové, s. r. o. „Při rekonstrukci byli velmi ohleduplní k původnímu domu, protože mají značné zkušenosti s historickými objekty. Zodpovědně vybrali zásadní subdodavatele,“ chválí O. Hájek. „Výbornou práci odvedli i řemeslníci. Firma Jofo, která dělala ocelové konstrukce dostaveb, předvedla precizní provedení a vynikající spolupráci.“

Historický obytný dům slouží provozu luxusní restaurace se salonky v prvním nadzemním podlaží a s barem, lokálem a dalšími oddělenými salonky ve druhém podlaží. Podlahy jsou prkenné nebo vydlážděné čedičem.

Z patra se dá po moderní ocelové lávce nade dvorem přejít na terasu, která je vlastně střechou dostavěného restauračního skladu. Z terasy jsou krásné výhledy na Prahu. Ocelová konstrukce schodiště pak návštěvníka vrátí z terasy oběma nohama pevně na zem, respektive do dvora.

Ten je z protější strany uzavřen původním objektem stodoly, v níž je dnes umístěna výletní restaurace s bowlingem, a je proskleným krčkem spojena s dostavěným objektem půjčovny sportovních potřeb, která je ovšem v zimě využívána rovněž pro potřeby restaurace.

Tréma

Z Ladronky a okolního parku se brzy stalo vyhledávané odpočinkové místo Pražanů nejen z blízkých čtvrtí. Negativních ohlasů na rekonstrukci a dostavbu historického objektu je mezi lidmi velmi málo, mezi odborníky prakticky žádný. Ladronka se stala slavnou. Popravdě ji však ještě dříve proslavili squatteři, kteří ji hájili proti Praze 6 tak dlouho, až byli za asistence sdělovacích prostředků násilně vystěhováni. Ateliér SHA se tak v roce 2004 pouštěl do práce na dobře známém a veřejností sledovaném objektu. „Uvědomovali jsme si dohled veřejnosti, ale – řečeno v nadsázce – nepřipustili jsme si žádnou trému,“ říká architekt Hájek.

Výsledek už známe, díky vynikající spolupráci investora, architektů a stavebníků došla Ladronka dvou prestižních ocenění. Co je ale nejdůležitější, že sem rádi chodí lidé.

„Lidem se usedlost líbí, protože se v ní orientují a mohou se svobodně pohybovat. Objekty jsou průchozí a díky terase a proskleným plochám neizolují návštěvníka od okolí, ale ponechávají mu pocit volného prostoru,“ říká J. Šafer. A jeho kolega Hájek dodává: „Úspěch Ladronky u veřejnosti je úžasným povzbuzením v práci. Když mám nějaké tvůrčí pochybnosti, zajdu na Ladronku a pozoruji tu energii spokojených davů.“

Název stavby:
Rekonstrukce usedlosti Ladronka
Místo: Praha 6 – Břevnov
Ulice, číslo: Tomanova 1, č. p. 1028
Charakteristika:
Rekonstrukce a dostavba historického objektu a úprava parku
Investor: Městská část Praha 6
Architekt: Šafer Hájek Architekti, s. r. o.
Projektant: AED Project, a. s.
Architektonický návrh interiérů: Šafer Hájek Architekti, s. r. o.
Projekt interiérů: Šafer Hájek Architekti, s. r. o.
Začátek realizace: 04/2004
Konec realizace: 08/2005
Náklady na realizaci:
hl. m. Praha – 32 mil. Kč
městská část Praha 6 – 42 mil. Kč

Funkce (původní, současná): původně barokní statek a zájezdní hostinec, později squatt v dezolátním stavu. Dnes luxusní restaurace, bowling, půjčovna sportovních potřeb, občerstvení. Objekt se nachází uprostřed parku upraveného na rekreační plochu: pěší cesty, cyklistické a bruslařské stezky. Hlavní cesta lemována historickými a obnovenými výklenkovými kapličkami.

Zajímavosti stavby: Při rekonstrukci odkryty pozůstatky původní barokní černé kuchyně a nástěnné malby z 19. století, také ručně hloubená studna hluboká 70 metrů.

Specifika stavby:
Ve výtvarném scénáři rekonstrukce jsou vedle sebe vědomě postaveny rekonstruované zbytky historické budovy s typickou křivostí zdí, nepravidelností okenních otvorů a rozmanitostí sedlových střech a nové prvky se zcela soudobým výrazem.
Nové prvky jsou navrženy v kombinaci skla, oceli a obkladu z velkoformátových desek.

Technické údaje

Konstrukční řešení: V konstrukci skleněných výplní jsou použity ocelové prvky vycházející ze zámečnického až kovářského zpracování válcovaných profilů. Skleněné výplně jsou lepeny přímo k těmto prvkům, aby bylo docíleno kontrastu moderní bezrámové zasklívací technologie a  poměrně tradičního zámečnického řemesla. Konstrukční ocelové prvky lávky a venkovního schodiště jsou z válcovaných profilů.



Řezy


Půdorys


Materiály: kámen, cihly, přírodní štuk, pálené tašky, ocel, sklo, přírodní dřevo, velkoformátové obkladové desky, pozinkované plechy
Střešní krytina: pálené tašky
Omítky vnější, vnitřní: přírodní štuk, velkoformátové obkladové desky, pozinkovaný plech
Okna: ocel, dřevo, sklo
Dveře: ocel, sklo, přírodní dřevo, velkoformátový obklad z plechových desek
Generální dodavatel: Podzimek a synové, s. r. o.
Subdodavatelé:
Baumit, spol. s r. o. (zdicí materiály, fasády a omítky)
Jofo, s. r. o. (ocelové prvky a konstrukce, kovářské a zámečnické díly)
Kerner, spol. s r. o. (truhlářské prvky)
S Konstrukce, s. r. o. (tesařská část stavby, střechy)
GMB group, a. s. (zařízení kuchyně)
Dřevovýroba Podzimek, s. r. o. (dřevěné podlahy)


Jan Pekař
Foto: archiv společnosti SHA, Jan Pekař

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media