asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Říše pohádek a přírodních cyklů

20.08.2010
Nedaleko Prahy, za zdí selského dvora s dřevěnou branou a rozeklaným stromem, se skrývá pohádkový svět. Téměř mateřská náruč pro děti od tří do šesti let. Je to školka ve Slušticích podle návrhu architekta Víta Poláka. Investorem je společnost Maitrea.
„Nejmenší děti nijak příliš okolní vzdálený prostor nepřitahuje, pro ně je důležitá intimní blízkost. Proto nevadí, že dům je tak trochu utopený v zahradě a není tolik otevřený výhledům,“ vysvětluje autor školky Vít Polák. Budova školky je schovaná za stromy a za torzem obvodové zdi původního selského stavení. Orientace budovy byla předurčena vzrostlými stromy, které chtěl architekt ušetřit pokácení, a také dalšími zachovanými domy na pozemku. (Nyní slouží jako klub pro rodiče s nejmenšími dětmi, rukodělné dílny a byt personálu.) Zahrada je nevelká, avšak členitá a torzo kamenné zdi porostlé břečťanem jí dodává punc historické romantiky 19. století.

Skryté umístění je i v souladu s principy waldorfské pedagogiky, která klade důraz na pozvolné otevírání se světu. V době, kdy se dítě narodí, přijde o jeden ochranný obal. Dalším jsou rodiče a domov. Postupně tyto ochranné obaly odpadávají a dítě se vydává dál. Proto se i interiér třídy ve waldorfských školách liší svým designem podle věku dětí. V první třídě jsou například barvy stěn teplejší a s každým ročníkem se barvy tříd mění na chladnější. Pozvolna také ubývá atributů spojených s dětstvím (hračky, dekorace).



V objektu sluštické školky jsou děti konečným uživatelem a centrem pozornosti. Cílem je, aby se cítily bezpečně a uvolněně, aby byla respektována osobnost každého z nich. Prostor waldorfské školky je proto živě tvarovaný a zároveň má určitý archaic­ký řád. Každá místnost je organizována kolem čitelného středu, je celistvá. Mezi jednotlivými místnostmi panuje určitá hierarchie. Je tu vnímatelný rozdíl mezi atmosférou místností pro aktivní každodenní činnosti, pro odpočinek a pro slavnosti.

V konceptu budovy hraje jistou roli také fakt, že investor i architekt Vít Polák patří mezi příznivce architektury s využitím přírodních surovin a materiálů, starého čínského umění feng šuej a principů baubiologie (obor, který se zabývá vlivem staveb na zdraví člověka). Nebrání se ani organickým formám, ale s respektem k okolní zástavbě, ovšem ne vždy a za každou cenu. „Budova je pro mě vždycky kus světa, který vytvářím. Proto se pokaždé znovu ptám, jaký ten svět má být. Jaký obraz světa budou vnímat lidé, kteří tu budou žít. Forma se pokaždé rodí úplně od začátku,“ popisuje svůj přístup k navrhování Vít Polák.

Řád sloužící k ukotvení

Školka má centrální vstupní halu s proskleným vstupem a horním přisvětlením, z ní vedou dvě křídla do dvou tříd. Z haly se dá projít dále ke kancelářím v zadní části domu a do druhého podlaží, kde je společenský sál. Ten neslouží pouze dětem, ale i širší veřejnosti pro volnočasové aktivity. Přízemí je také propojeno s kuchyní, která stojí trochu stranou, se samostatným vstupem pro zásobování.

Třídy jsou rozděleny na několik částí podobně jako u klasických školek, ale přesto vypadají velice odlišně. Nejen díky atypickým půdorysům a směřování ke středu, ale také převažujícím dřevem nábytku a přírodními barvami. Například ani ložnice nemají postele umístěny v řadě podél zdi, ale do kruhu uprostřed místnosti.
Dominantou obývací místnosti, kde si děti hrají a povídají s učitelkami, je velké kruhové okno, které vytváří zátiší se starobylou postelí s dřevěnými čely a výhledem do zahrady. Celá místnost je vybavena starobylým nábytkem a působí archaicky až rustikálně. Výřez zahrady, který je oknem vidět, vytváří pohádkovou kompozici se stromem v popředí a světlou cestou dolů do zeleně.

Vít Polák si všiml tohoto pohledu a při návrhu objektu s ním počítal, takže to není náhoda. „Je to obraz, který se v průběhu roku mění, což odkazuje na přírodní rytmus, střídání ročních dob, na které se waldorfská pedagogika výrazně orientuje. V dnešním velmi otevřeném a uvolněném světě má tento řád dítěti pomoci k určitému ukotvení pro dobu dospělosti, kdy se vydá do světa,“ dodává architekt.

Stejné kruhové okno je v obou třídách a opakuje se také ve vstupní hale. Tam však neslouží k pohledu ven z budovy, ale dovnitř, k místnosti pro učitelky. „Říkám tomu s nadsázkou třetí oko,“ vysvětluje Vít Polák. U tohoto okna je možné usednout a rozjímat s výhledem do zahrady, případně jen tak čekat na schůzku z někým z personálu nebo na příchod dítěte.

Všechny stěny v přízemí (mimo stěn s keramickým obkladem v kuchyni) jsou omítnuty přírodní hliněnou omítkou. Ta je někde opatřena výmalbou, jinde pohledovým jílovým štukem s plastickými otisky rostlin. V umývárně jsou omítky z tadelaktu, tradičního marockého voděodolného štuku, a dlažba z vápence. „Omítka se při úpravě brousí kamennými oblázky,“ popisuje architekt. Vytápění je soklové, vzduch stoupá podél stěn úzkou štěrbinou.

V interiéru všech místností převažuje dřevo, barevná nebo přírodní hliněná omítka a textilní závěsy na oknech, plast waldorfské školky obvykle odmítají. Pouze v kuchyni je další prvek – nerez, který vyžadují hygienické předpisy.

Nepostradatelná pro fungování praktického provozu školky je místnost aktivit, která slouží zároveň jako jídelna i herna a dílna. Kromě propojení s velkou kuchyní je vybavena menší, „domácí“ kuchyní, kterou využívají pro práci děti. Waldorfská pedagogika totiž vede děti k samostatnosti při péči o domácnost a k manuální zručnosti – a součástí tohoto přístupu je také pravidelné pečení chleba.

Planety a nebeská klenba
To vše se děti naučí nenásilnou cestou a bez rozdílu věku i pohlaví. Pokud chlapce baví vařit a péct, může se v tom rozvíjet a nemusí se orientovat jen na takzvané mužské práce. Děti se zde často učí také práci s hrnčířskou hlínou. Místnost pro aktivity má horní osvětlení a kruhový strop, který zdůrazňují svítidla z alabastru, každé s jinou kresbou, které vypadají jako planety visící v éteru.

Středobodem druhého podlaží a také esteticky nejvýraznější částí budovy je společenský sál. Nejen díky oválnému půdorysu, ale především díky klenbě dřevěného stropu z tenkých latí, které jsou zaobleny a směřují do ústředního bodu. Tím je střed organicky tvarovaného hedvábného svítidla s horním nasvícením. Jeho světlo je tlumené a jemné, dá se spíše přirovnat k měsíčnímu svitu než k oslňujícímu slunci.

Nebeskou báň – symbolicky vyjádřeno – ještě zdůrazňují skrytá světla na její „hraně“. Pod touto hranou jsou po obvodu sálu zavěšeny závěsy z jemné, mírně průsvitné tkaniny. Když se zatáhnou, vznikne uzavřený prostor s jasným středem ve stropní klenbě. Sál tak navozuje až spirituální atmosféru. Výhled ze sálu a navazující terasy ke všemu směruje pohled ke kupoli obecního kostela.


Půdorys 1. NP


Situace
1 – mateřská škola, 2 – komunitní centrum (stávající objekt), 3 – provozní zázemí areálu (stávající objekt), 4 – hospodářské zázemí pro zahradu (stávající objekt), 5 – altán


Mateřská škola ve Slušticích

Místo: Sluštice
Investor: Maitrea, a. s., Praha
Architekt: Ing. arch. Vít Polák
Projekt: Ing. Pavel Melicher, ANUET
Hlavní dodavatel: Status, stavební, a. s.
Realizace: 2010


Iva Nachtmannová
Foto: Tomáš Rasl

Autorka je publicistka, spolupracovnice redakce.

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.
Rostislav
Waldorfská mateřská škola v Praze
Odpovědět | 24.04.2014, 06:46

Další z Jaga Media