asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Přestavba kláštera na Mandarin Oriental Hotel

19.05.2008
Rekonstrukce a dostavba bývalého areálu magdalenitek získala v roce 2007 titul Stavba roku. Respektuje a zároveň plynule navazuje na předešlé etapy stavebního vývoje. Nově dostavované části jsou jasně odlišitelné od historických fází. Přitom mají svůj specifický výraz. Jednoduchá čistá geometrie z exteriéru působí až klášterně střídmě. Použití materiálu a zpracování detailů vyvolává především v interiéru dojem výjimečnosti a luxusu. Dostavba areálu nevytváří homogenní celek, ale podtrhuje heterogenitu areálu danou pestrým architektonickým vývojem. Vcelku působí jednotně, nepodbízivě.
Areál bývalých klášterních budov je ohraničen ulicemi Hellichovou, Nebovidskou, Harantovou a Karmelitskou. Soubor nesourodých budov s ústředními objekty  čp. 459 a čp. 387 vznikl raně barokní přestavbou ze starších renezančních pražských domů. V severozápadním okraji své plochy zahrnuje v jádru někdejší zástavbu bývalého kláštera bílých sester magdalenitek, později přetvořeného na dominikánský klášter, zrušený na konci 18. století. V jeho stěnách jsou ukryty obvodové zdi původního nedochovaného kostela sv. Máří Magdaleny. Uvnitř objektu čp. 459 se v jádru dochoval pozdně gotický třípodlažní věžový dům. Od konce 70. let 19. století do 90. let 20. století v klášterním areálu sídlila Státní tiskárna cenin. Komplex budov je zapsán v Ústředním seznamu památek pod čp. 387 jako kulturní památka a zároveň je součástí Pražské památkové rezervace.

V historické zástavbě se tento zprvu nenápadný sakrální areál, obehnaný vysokou barokní zdí, otvírá hlavní vstupní branou v nároží při křížení ulic Nebovidské a Harantovy. Hlavní brána sloužící zároveň jako vjezd je sice nepůvodní, svým stylem ale zcela zapadá do kontextu ostatních vstupů. V celkové přestavbě je ne zcela běžným příkladem, kdy se u nových prvků přistoupilo ke zhotovování historických kopií. Zopakování výrazu původních bran u hlavního vstupu bylo v kompozici autentické barokní zdi jediným esteticky přípustným řešením. Přenesením veškeré provozní zátěže na nepůvodní vstupní bránu bylo zmírněno opotřebovávání ­původních vstupů.

Jiný ideový přístup byl zvolen u dostavby. Při vstupu se nejprve odhaluje prostor menšího dvora s průhledem do centrálního nádvoří a rozehrána mozaika stylově nejednotných fasád. Koncepce dostavby vycházela z historických souvislostí areálu. Vznikala na základě zpracovaných podkladů – soupisu autentických prvků, stavebně historického průzkumu a restaurátorských průzkumů. U nových prvků se předpokládal soudobý architektonický výraz. Po vyčištění prostoru ubouráním nehodnotných dostaveb z poloviny 20. století se přistoupilo k realizaci zpracovaného záměru. Byl zvolen přijatelný kompromis, kdy objem nebyl navýšen na neúnosnou míru, přičemž projekt předpokládal zachování hodnotných etap stavebního vývoje areálu.

Přístavba jednopodlažního severního a západního křídla zkopírovala půdorys křížové chodby (ambitu) a byla ukončena pultovou střechou. Obnovení centrálního prostoru rajského dvora s nádvořím bylo z hlediska uchování původní kompozice areálu jediným vhodným řešením. Od křížové chodby byla dostavovaná křídla oddělena úzkým atriovým prostorem, který je shodně vysoký s křížovou chodbou. Podél domu čp. 388 byla zbudována nová přístavba o dvou podzemních a třech nadzemních podlažích. Domy čp. 459 a 387 byly mezi sebou propojeny podzemní chodbou – tunelem. Jižní křídlo z roku 1923 bylo ponecháno. Původní výškové řešení úrovní všech prostranství v areálu bylo přiznáno. Vstupní dvůr se vzrostlými stromy evokuje atmosféru malostranských palácových dvorů. Atriu, přiléhajícímu ke dvojici nově vybudovaných nízkých dvorních křídel, vévodí centrální vodní prvek, připomínající ústřední motiv rajského dvora – kašnu.

Při vstupu zaujme nejvýraznější část celkové kompozice – vchod s masivní železobetonovou markýzou. Jednotlivá nádvoří od sebe dělí zeď s kamenným obkladem z božanovského pískovce, který ladí s charakterem historických průčelí. U historických fasád byly ponechány stopy různých fází přestaveb. Ve výrazu dostavovaných částí byly vybrány mírně nesourodé výrazové prostředky. Nestejné výškové úrovně nových objektů a přilehlých zpevněných ploch, různé druhy obkladů, rozehranost fasád a jejich výplňových prvků, doplňují stylově heterogenní areál, jenž je pestrou mozaikou stavebního vývoje od středověku až po 21. století. Vtipným detailem u severního a západního křídla, přistavěných k ambitu, je členění oken do tvaru kříže, evokující křížovou chodbu. Dvorní fasáda původního severního křídla při Hellichově ulici je plně zachována včetně nástavby patra s dekorativními vikýři z 20. let 20. století. Pozitivem je absence výrazných reklamních prvků, které by v kompozici klášterních budov působily nepatřičně.

V historické části jsou respektovány původní dispozice i na úkor komerčně méně efektivního využití. Týká se to zejména uličního traktu a bývalé kapitulní síně, refektáře a zachovalého křídla bývalého ambitu. Z větší části je přiznaný i prostor zaniklého kostela. Uprostřed dispozice mezi barokními kostelními zdmi a venkovními ohraničujícími zdmi je realizována hala přes dvě podlaží, která prezentuje téměř tři čtvrtiny výšky původního prostoru barokního kostela. Podlaha tohoto prostoru je skleněná. Pod její úrovní je přiznán archeologický nález – závěr původního gotického kostela. Suterénní místnosti pod objektem čp. 387, zbudované původně jako hrobky, slouží pro účely regeneračních a relaxačních procedur. Přiznané dobové stropní konstrukce v objektu zahrnují cihelné klenby, dřevěné trámové stropy a povalové stropy. Atmosféru zaklenutých prostor podtrhuje vhodné nasvícení. Vnitřní rozvody a vzduchotechnika jsou řešeny tak, aby se co nejméně pohledově uplatnily. Pod stávajícími chodbami objektu jsou navrženy technické chodby pro vedení tras zásobních sítí. Prostory s nároky na vzduchotechnická zařízení jsou situovány převážně v nové části domu v suterénu.

Hotelový komplex postupně vznikal od února 2004 až do července roku 2006. Rekonstrukce a dostavba areálu na hotel je zdařilým příkladem, kdy vedle sebe mohou v symbióze existovat historické a novodobé stavby, aniž by byl narušen celistvý dojem z klášterního areálu. Pro sakrální komplex, který byl v průběhu staletí v mnoha fázích postupně dostavován a přestavován, je tato dostavba další plnohodnotnou stavební etapou, která by zasloužila respekt dalších generací. 


Miroslava Lacinová, s využitím podkladů ­Atelieru Dům a Město
Foto: Ondřej Polák

Autorka pracuje v Národním památkovém ústavu.

Poznámka:
Magdalenitky – celým názvem Sestry pokání svaté Marie Magdaleny byly pro svůj hábit nazývány „bílé paní“.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media