Podzámecká zahrada - památka UNESCO (Architekti DRNH)
Galerie(11)

Podzámecká zahrada – památka UNESCO (Architekti DRNH)

V Podzámecké zahradě, jedné z trojice kroměřížských památek UNESCO, vyrostl soubor tří dřevostaveb pro zahradnické zázemí. Jeho uspořádání interpretující tradiční hospodářský dvůr a skromné měřítko umožnilo oproti původnímu komplexu zvětšit plochu zahrady. Tato trojice je součástí rozsáhlého projektu Národního centra zahradní kultury za téměř 336 mil. korun.

Podzámecká zahrada s úpravou z poloviny 19. století je spolu s Květnou zahradou, raně barokním francouzským parkem a Arcibiskupským zámkem zapsána na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Když v únoru 2010 získal Národní památkový ústav od Ministerstva kultury ČR z IOP (Integrovaného operačního programu Vracíme památky do života) dotaci téměř 336 milionů korun, mohly začít přípravy realizace projektu Národního centra zahradní kultury v Kroměříži (NCZK). Ten má pomoci obnovit vybrané části Květné a Podzámecké zahrady a vytvořit multioborové centrum. To se bude orientovat na vytváření odborných metodik pro obnovu a následnou péči o historické zahrady a parky v České republice, zaměří se na praktickou přípravu odborných pracovníků i na práci s laickou veřejností.

NÁRODNÍ CENTRUM ZAHRADNÍ KULTURY – ZAHRADNICTVÍ
Místo: Podzámecká zahrada, Kroměříž
Autoři: Antonín Novák, Petr Valenta, Eduard Štěrbák – Architekti DRNH
Spolupráce:Radek Štefka, Marie Veselá (stavební řešení),
Martin Daněk (3D model), Radomír Veselý (statické řešení),
Zdeněk Sendler, Radka Táborová (zahradní úpravy)
Supervize projektu:Petr Všetečka, Robert Václavík – Transat architekti
(autoři generelu obnovy a zadání projektu NCZK)
Investor: Národní památkový ústav, ú.o.p. v Kroměříži
Náklady: 20 mil. Kč vč. zahradních úprav
Zastavěná plocha: 803 m2
Obestavěný prostor: 3 393 m3
Hlavní dodavatelé: Subterra a.s., divize 2, VS-Build
Projekt: 2009–2010
Realizace: 2011–2012

Po vzoru tradice
Ačkoli celý záměr má být zrealizován do konce roku 2014, nedávno byla dokončena jeho část – zahradnické zázemí v Podzámecké zahradě. Původní budovy zahradnictví v jihozápadní části zahrady, které vznikly v 70. až 80. letech minulého století, byly zbourány na podzim 2011. Zastaralé, staticky narušené a urbanisticky špatně umístěné budovy starého zahradnického zázemí nahradily v roce 2012 tři lehké dřevostavby. Dvě slouží jako sklady techniky a dalšího materiálu, třetí pak poskytuje zázemí pro personál zahrady. Plocha vzniklá prostorovou redukcí zahradnického provozu byla přičleněna k návštěvnické části zahrady a bude ji možné využívat pro realizaci různých volnočasových aktivit, plánuje se i zřízení jeviště pro koncerty a divadelní představení.

Uspořádání trojice objektů vychází ze schématu tradičního hospodářského dvora a je zároveň reakcí na roztříštěnost přilehlé zástavby. „V souladu s daným půdorysným konceptem zadání byla zvolena kompozice tří jednoduchých staveb obklopujících centrální dvůr a umístěných ve směrech odpovídajících postupně rostlému, jakoby měkkému charakteru místa,“ popisují projekt architekti a dodávají: „Jednotlivé stavby svým provedením detailů přiznávají dobu vzniku, současně ale jejich archaický tvar a lapidární konstrukce vytváří atmosféru hospodářských staveb dob minulých.“

Konstrukce
Modřínové dřevo, které bylo zvoleno pro fasády, bude přirozeně stárnout a zvětrávat a díky tomu se novostavby organicky včlení do staré zámecké zahrady. „Myšlenka prorůstání nového a starého se realizuje v rámci areálu pro­střednictvím využití starých litinových lamp a původní kamenné dlažby přímo v kontaktu s novostavbami,“ doplňují autoři projektu. Konstrukční systém všech tří staveb vychází ze základního modulu plných vazeb 3,3 me­tru a tento rozměr je dále členěn na třetiny a zdůrazněn šikmými prvky v čelních fasádách přízemních objektů. Přiznané nosné části jsou provedeny jako klasická tesařská konstrukce krovu s čepovanými a šroubovanými spoji, v zateplené dvoupodlažní části zázemí zaměstnanců je použita rámová konstrukce zavětrovaná plošnými obklady.

TEXT: KATEŘINA KOTALOVÁ
FOTO: TOMÁŠ MALÝ

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.