asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Plovoucí dům

22.12.2009
Robert Harvey Oshatz je architekt z Oregonu v USA. Všechny jeho stavby a návrhy vynikají velmi poetickým tvaroslovím. Plovoucí rezidence pro rodinu Fennelových na řece Vilamette v Portlandu je veskrze komorní realizací, podle slov architekta není ani konstrukčně náročná. Dokazuje, jak téma vodního živlu může prolnout architektonickým konceptem. Se záviděníhodným výsledkem.
„Vždycky se snažím porozumět klientovi a navrhnout dům podle jeho tužeb. Aby si ve finále řekl: Kdybych byl architekt, navrhl bych dům přesně takhle. Moje filozofie je prostá – stavba musí být v harmonii s prostředím a obyvatelé mají být v harmonii s ní,“ říká architekt.

Inspirací Robertu Oshatzovi byla řeka, na níž dům „pluje“. Čeřící se hladina přivedla autora k myšlence zatočených křivek vycházejících z jednoho místa – tak jako vlny převalující se jedna přes druhou. Ta největší se noří do podlahy, jiná se láme nad hlavami a hned stáčí zpět, další vypadá, jako by se teprve chystala zalít vlny pod ní. „Navrhoval jsem dům s úmyslem zachytit tok a rytmus řeky a vtělit ho do domu. Na souši by dům působil nepatřičně,“ vysvětluje Robert Oshatz.

Točité křivky vln jsou realizovány s pomocí vrstvených ohýbaných nosníků. Zvolené tvarosloví vyjadřuje blízký vztah k řece, která „naplňuje spirituální a poetický smysl daného místa.“ Fasáda zadní části domu se šindeli z virginského cedru zase svou strukturou odkazuje na odlesky vodní hladiny, která se na světle tříští na drobné plošky.

Světlo, kde to jde
Klíčový konstrukční prvek – lepené vrstvené nosníky – jsou docela běžným produktem místních dílen: stát Oregon je proslulý těžbou a zpracováním dřeva do té míry, že se dostal i do světové literatury. Proto nebylo nijak komplikované nosníky pro realizaci zajistit. Dřevo jako stěžejní materiál splňovalo i preference investorů. Přáli si útulný a pohodlný letní byt a nikoli minimalistickou bílou krychli.

Přestože jde o velice úzkou parcelu, díky konceptu uzavřeného domu vůči sousedním stavbám se podařilo i na úzké parcele klientům poskytnout dostatečnou intimitu. Křivky umožňují plynulý přechod stěn ve stropy a naopak: změny a zlomy jsou využité pro penetraci a otevření prostoru tam, kde si to obyvatelé přáli. Architekt pracoval s bazilikálním osvětlením. I přes obložení stěn dřevem, které vždy do jisté míry opticky ztemňuje interiér, je dům mimořádně světlý.

Hlavní světelný proud dovnitř přichází proskleným štítem s nápaditě zalomenými dveřmi a okny. Zadní část domu přisvětlují okna v boční fasádě či těsně pod střechou, která zajišťují přirozenou ventilaci ustoupenému patru. Loftové bydlení bylo přání klientů, zajišťuje soudržnost celého prostoru. Velkorysý prostor je vyčleněn hlavně pro frekventovanou část obydlí, tj. pro obývací pokoj s jídelnou a kuchyňským koutem. Horní místnosti, tedy ložnice, koupelna a šatna, jsou vyřešeny velice úsporně.

Mnohé interiérové prvky plní dvě funkce najednou. Například schody do loftového patra jsou zakotveny ve volně stojící stěně, která má z obývací strany podobu nábytku a je vybavena policemi. Patro je dále příčně děleno na dvě části; v levé je sprcha se zásuvnou stěnou, umyvadly, toa­letou a pračkou, v pravé části je ložnice s šatníkem. Jen vana je poněkud nelogicky umístěna až v rohu patra – jakoby na balkóně – a není možné ji uzavřít zástěnou, jež by koupajícím se osobám zajistila soukromí. Navíc přímo sousedí s pohovkou, což je nepraktické. Soukromí při koupání ze strany obývacího pokoje by mohl částečně zajistit závěs, skrytý za jedním z nosníků. Ovšem nesměl by v tu chvíli být nikdo v protilehlé ložnici. A další důkaz úsporného řešení v plovoucí rezidenci: v přízemí za kuchyňskou částí se skrývá pracovna, hostinský pokoj a další toaleta; mezi kuchyňský kout a pracovnu se vešla dokonce ještě úzká vinotéka.

 
Pohled do interiéru ke kuchyňskému koutu. Za ním je skryta vinotéka.   Obývací pokoj – bílá stěna vytváří křivku jdoucí proti střešní vlně.

Douglaska a třešeň
Z hostinského pokoje vedou prosklené dveře na terasu, která v různých úrovních lemuje celý dům. Terasa je vlastně zároveň paluba, pod ní už pleská jen voda říční hladiny. Před obývacím pokojem je terasa nejrozsáhlejší a skýtá výhled na širokou hladinu.

Při návrhu interiéru, jehož autorem je také Robert Oshatz, volba padla na přírodní a vesměs místní materiály. Obložení v kuchyni, nábytek a některé interiérové dveře jsou z černé třešně (přesněji střemchy pozdní), vrstvené nosníky jsou z jedle douglasky. Pouze na podlahy byla použita brazilská třešeň. Sedací souprava je z přírodní kůže, vše je laděno do teplých barev – nachová, červená, různé odstíny hnědé – platí to pro všechno včetně textilií. Obložení z hnědé žuly je jednotné pro vanu, sezení ve sprchovém koutu i desku kuchyňské linky. Spotřebiče, osvětlení a zábradlí do patra jsou v matném nerezovém kovu. Volba interiéru působí celkem nadčasově, nepotkáme tu žádné módní designové výstřelky ani spotřebiče. Jsou zde patrné motivy z tradiční japonské výtvarné kultury.

 
Značně prosvětlená podkrovní ložnice   Okna v boční stěně narušují uzavřenost hmoty.

Dům rodiny Fennelových patří k souboru čtyřiceti velice různorodých domů, které spojuje jedna společná pěší lávka. Všechny domy jsou připoutány k řadě pilot zapuštěných do říčního dna, aby je proud nestrhl. Podle úrovně hladiny se mohou zvedat a klesat. Vyskytl se nějaký problém při realizaci? „Vůbec ne. Jak jednou pochopíte princip, jak plovoucí dům funguje, je to stejné jako stavět na zemi,“ odpovídá na e-mailový dotaz architekt Robert Oshatz, jehož učitelem na arizonské univerzitě byl mimo jiné i Frank Lloyd Wright junior.

 Půdorys 1. podlaží  Půdorys 2. podlaží


Iva Nachtmannová
Foto: Cameron Neilson – Fennel

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media