Plovoucí dům
Galerie(7)

Plovoucí dům

Jen co jsme vkročili na výsostné území prvního vodního obydlí, okamžitě nás přistihli při činu. Přes sousední můstek se k nám rozběhl statný chlapík a s gestem ochranky zátoky přibrzdil naše nadšení hned při vstupu na vysunutou terasu. Nevím jak vás, ale mě pravidelně někdo „nachytá“.

„Můžeme si vybrat, kde chceme žít, kde trávit volný čas. Voda nám dává úžasnou energii a tu si každý z nás může proměnit v pracovní nasazení, v lásku…,“ vyznává se náš průvodce.

Ukazuje na tři ocelové zaslepené trubky s výtlakem 30,5 tun sevřené ocelovou konstrukcí, která se natahuje dvěma rameny ke břehu: „… všechny naše domy mají takové plováky. Navzájem je ztužují tyče a tři příčně natažená kotvicí lana. Plováky nesmějí být ponořeny víc než do poloviny. Jsou-li hlouběji, znamená to, že jsou přetížené.“

Kromě hmotnosti domu, nosné konstrukce a vlastní váhy musejí unést i zařízení a celou výbavu, kterou do domu přinesou obyvatelé. Když se architektonicky řešil právě tento dům, ukázalo se, že bude lepší přidat ještě jeden plovák. „Nebezpečí hrozí i v zimě, kdy zátoka zamrzne. Led může stáhnout konstrukci hlouběji, než je přípustné…“ dodává pan Németh. Společné vybavování a řešení technických problémů fungovalo na principu víc hlav víc ví. U některých objednávek se podařilo něco ušetřit. Množstevní sleva se někdy dala uplatnit díky konstrukci tří podobných domů stavěných v téže době a podle podobného statického výkresu.

Věci často odsýpají lépe, když taková akce má i svého lodivoda. Náš průvodce se obrátil na odborníky. Při technickém řešení plovoucích domů našel společnou řeč s doc. Ing. Borským a Ing. Pátkem ze Slovenské technické univerzity v Bratislavě. Vypočítat a navrhnout dům, který bude mít vrchní poschodí, terasu a navíc má i plavat, aniž by se nebezpečně nakláněl, určitě patřilo do rukou profesionálů.

Majitelé plavidla, v němž jsme se pustili do fotografování a zpovídání, se rozhodli pro spolupráci s architektkou Andreou Očkovou. Dům ozvláštnila převýšením ze strany řeky, přidala na prosklených plochách a čistých liniích a opticky odlehčila hlavní místnost točitým ocelovým schodištěm. Nyní se jím vystupuje do dvou ložnic v poschodí. 
–>–>
„Celé to máme vedeno jako plovoucí loď – hausbót, který je ukotven lávkou s 30 až 40centimetrovou vůlí při zanášení vodou a větrem. Konstrukce se tak občas pohne celkem přirozeně jednou na jednu, podruhé na druhou stranu. Elektrickou energii přivádíme z veřejné sítě, užitkovou vodu vlastní čističkou z řeky, a když potřebujeme, ohřejeme si ji v bojleru.

Dům má i své vytápění. Součástí projektu bylo umístění a napojení kotle. Řešení odpadu? Na to jsme velmi hrdí – žádné znečišťování řeky, ale technicky promyšlený biologický septik s dobrou izolací a odstraňováním kalu jednou za půl roku,“ dovídáme se. (Poznámka redakce: V zahraniční literatuře se v této souvislosti píše o floating house – plovoucích domech; hausbóty se spojují s pojmem obytný člun.)

 „Změnili jsme zdejší pravidla. Dosud zde vyrůstaly chatky a víkendové domečky na vodě, teď mají v sousedství plovoucí domy. Roky jsem chodíval ke kamarádovi na hausbót, nemohl jsem se tímto prostředím nasytit. Chtěl jsem vlastní bydlení na vodě, a tak jsem hledal možnosti a místo, které by mi nejvíc sedělo. Tady budu spokojený a věřím, že i ostatní.“ I když si tento projekt objednávali pro rekreační účely, splňuje požadavky na celoroční bydlení.

Svou zátoku nenechají opuštěnou ani v chladnějším počasí. „Bude tu větší klid a čas bude plynout pomaleji. Navíc voda nepatří nikomu. V pronájmu máme kousek břehu; nesmíme být vysunutí do plavební dráhy. Dodrželi jsme předepsaný půdorys 12 × 8 metru. Celý dům nese ocelová nosná konstrukce s dřevěnou výplní, zateplovali jsme Nobasilem, vrstvili dřevo, přidali paropropustnou fólii, ještě Nobasil…

Od podlahy to ale bylo složitější: pozinkovaný plech, paropropustná fólie, dva centimetry skleněné vaty, dřevěné rošty s molitanem, dřevotřískové desky dvojmo, vždy v opačném směru, nášlapná vrstva… Zkrátka izolovat podlahu nad vodou, která jednou zamrzne, je opravdu kumšt,“ vysvětluje pan Németh.

Věřili, že po všech vyřizováních výstavba nepotrvá déle než tři čtyři měsíce. Od jejího zahájení uběhlo více než půl roku a ještě pořád mají co dodělávat. Někomu chybějí elektrospotřebiče, jiný nemá ještě spuštěnu vodu… Od počátku bylo zřejmé, že na stavbě se vystřídá více firem. Zkušeností s projekty tohoto druhu v našich končinách je málo: nosnou konstrukci svařovala jedna firma, druhá stavěla dům…

Se stavbou je to jako s řekou; i kdyby chtěli totéž a na témže místě, život a stavební firmy přinesou jiná řešení.

Návrh a technické řešení:
doc. Ing. Borský, Ing. Pátek
Architektonický návrh:
Ing. arch. Andrea Očková
Na otázky odpovídal:
Vladimír Németh

Marína Ungerová
FOTO: Dano Veselský