asb-portal.cz - Odborný portál pro profesionály v oblasti stavebnictví

Nízkoenergetický dům

03.07.2009
Na svažitém pozemku v německém Švábsku vznikl dům, který ocení znalci architektury i pragmatičtí stavitelé. Chytrým nápadem ušetřili architekti, kteří byli zároveň investory, značnou část rozpočtu a mysleli i na cenu budoucího provozu. Vznikl nízkoenergetický dům, který rozhodně nerezignuje na vkus a estetiku.
Postavit dům, který by byl zajímavý po architektonické stránce, kvalitní a navíc levný, to není jenom náš sen. Podobné starosti mají i v sousedním Německu. Waltraud Engeserová a Jürgen Bauer se v Rottweileru ve Švábsku narodili, vyrůstali zde a neodešli ani na studia. Proto se nelze divit, když si právě tady chtěli postavit svůj dům.

Pozemek o rozloze 330 metrů čtverečních skýtal na první pohled velký potenciál a zároveň úskalí. Standardní výměra pro rodinný dům střední velikosti se v Německu pohybuje kolem 500 metrů čtverečních. Architekti se museli vyrovnat nejenom s mnohem menší plochou, ale navíc i se značnou nerovností terénu. Svah pozemku nabízel překrásný výhled do Eschachtalského údolí, avšak ten, kdo se se stavbou domku zapuštěného v terénu setkal, ví, že takové panorama bývá obvykle draze vykoupeno. Obtížnější je příprava projektu, složitější a tím pádem dražší je také samotná stavba. Stavební firmy nejsou předem schopny odhadnout rizika, proto raději celkovou cenu navyšují. Své k výsledné částce přidá i faktura za odvoz vytěžené zeminy.

 
Dům je postaven ve svahu – využívá proto jedinečného výhledu. Vnější dřevěné obložení si hraje s měřítkem a z exteriéru tak odráží i vnitřní uspořádání domu. 
   Pohled na dům z jižní strany. Napravo vidíme vyčnívající kostku pracovny, vlevo nahoře hlavní obytný prostor s předsunutou konstrukcí balkonu. Plochu pod ním architekti využili jako přístřešek pro auta.

Do pravého úhlu
Waltraud Engeserová a Jürgen Bauer se tedy rozhodli tato negativa co nejvíce omezit a přízemní patro domu netradičně orientovali delší stěnou kolmo ke svahu. Část zapuštěná v zemi je proto mnohem užší, ovšem užší je i výhled do krajiny. Kdyby se nad tento základ vystavělo druhé patro obvyklým způsobem, užitná plocha by se zvedla jen o 40 čtverečních metrů. Autoři se však nebáli přemýšlet trochu jinak než právě obvyklým způsobem a výsledkem je druhé patro pootočené o 90 stupňů. Tak se logicky rozprostírá rovnoběžně se svahem a umožňuje v dispozici pracovat se širokým výhledem. Toto řešení přineslo architektům celkem 130 metrů čtverečních a neuvěřitelnou cenu 900 eur za metr čtvereční.

Do druhého patra se soustřeďuje všechen obytný ruch, činnosti kontemplativnější, jako například duševní práce, mají své místo na úrovni vchodu, respektive v základové kostce, která je zapuštěna v terénu. Pravda, do budoucna by se z pracovny měl stát dětský pokoj, architekti však předpokládají, že děti spíše než výhled ocení přímý kontakt s přírodou. Z pracovny, respektive dětského pokoje, se totiž přes zpevněnou plochu terasy vychází přímo na zahradu.

     
Okna v obýváku se dají vysunout až mimo dům, respektive na balkon.   Pásová okna mezi prvním a druhým patrem oživila prostor vchodu a galerie a zároveň umožnila i z těchto míst výhled na Eschachtalské údolí.

Hlavní devizu pozemku – výhled – se autoři domu snažili využít opravdu ze všech stran. Odsazením prvního a druhého patra pásovými okny oživili nevděčný prostor vchodu a předsíně, který je tak vizuálně spojen s jižní stranou, a tedy i s Eschachtalským údolím. Opomenuti však nebyli ani kolemjdoucí. Ti odvážnější mohou pohlédnout z jedné strany domu na druhý skrze prosklené vchodové dveře a již zmíněná pásová okna, těm zdrženlivějším bude jistě stačit prostor karportu, který je otevřený na severní i jižní straně. V tomto případě však nejde o samostatně vystavěný přístřešek pro auta. Automobil parkuje přímo pod prostory koupelny a ložnice na železném roštu. Prostor vznikl jako důsledek půdorysu domu ve tvaru T – stříška je zapuštěná ve svahu, na ní pak stojí sloupek, jehož podlaha slouží jako střecha pro automobil.



Horní patro
Dům se tedy rozkládá na třech úrovních. Z úrovně vchodu, galerie a samozřejmě karportu vedou schody do dolní pracovny, budoucího dětského pokoje, a opačným směrem do hlavního obytného patra.

To v dispozici zohledňuje orientaci na základní světové strany. Naštěstí se jednalo o jižní svah, proto jsou obývací pokoj i ložnice umístěny na jižní straně obdélníku. Okna obývacího pokoje zabírají celou konstrukční výšku, v intimnějším prostoru ložnice jsou už jen klasické rámy. Na severní straně druhého patra najdeme úzkou kuchyň, koupelnu, záchod a spižírnu. Okenní otvory na této straně jsou uzavřenější. Jednak vedou do ulice, jednak snižují únik tepla. Se sluneční energií se tu vůbec pracuje uváženě.

Dům je nízkoenergetický – disponuje proto kvalitní izolací a využívá energie ze slunce. V zimě šikmo dopadající paprsky proniknou přes celou šířku obytného prostoru, prosvětlí ho, ale i proteplí. V létě naopak nežádoucímu teplu ze slunce brání vnější žaluzie, které jsou umístěny na odsazené železné konstrukci. Dolní pracovnu chrání vysouvací markýza. Za zmínku určitě stojí i otvírání oken v hlavním obytném prostoru.

Mnozí si jistě vzpomenou na působivý systém z vily Tugendhat, kde se celé čelní okno zasouvá do škvíry o patro níže. Zde autoři použili jiný fígl, avšak se stejným výsledkem. Okna se posouvají po vnější straně domu, a to až mimo samotný dům, lépe řečeno na balkon. A když se okno odsune, lze z obývacího pokoje vytvořit lodžii.

Dvě hmoty

Po stavební stránce můžeme dům rozdělit na dva celky. Dolní je částečně zapuštěn ve svahu a je tvořen železobetonovou konstrukcí. Masivnější materiál akumuluje teplo a vyrovnává tak výkyvy teplot. Horní je vystavěn z dřevěných panelů a působí lehkým, vzdušným dojmem. Spojujícím prvkem obou je dřevěné obložení. V případě pracovny se odráží jenom v interiéru, v horním patře se se dřevem logicky pracuje i v exteriéru. Architekti si pohráli s měřítkem – na severní straně nechali dům obložit tenkými laťkami, na jižní zvolili kontrastní panely větší velikosti.

Dům mezi sousedy nevyvolal žádné nadšení. Jak je vidět, moderní architektura si své příznivce hledá obtížně všude na světě. Snad takovou malou úlitbou pro budoucí spokojený sousedský život byla pultová střecha. Klasický domek s červenými taškami ze sídla Waltraud Engeserové a Jürgena Bauera sice neudělá, ale zbrousí hrany domnělé arogantnosti, kterou by mohla vyvolat obyčejná kostka.

Galerie se nachází na úrovni vchodu. Pod ní nalezneme pracovnu, z níž se vychází přímo do zahrady. Za „děravou“ stěnou vlevo se skrývá ložnice, průhledem pak vidíme do kuchyně. Za povšimnutí stojí vysunutý box šatny, který vtipně využívá prostoru nad schody.


Hana Roguljič
Foto: Reiner Blünck

Komentáře

Prepíšte text z obrázku do poľa. Ak nedokážete text rozoznať, kliknite na obrázok.

Další z Jaga Media