Moderní oranžerie z červeného cedru
Oranžerie stylově i prakticky doplňuje rozlehlou upravenou zahradu, která byla založena ve 30. letech 20. století kolem rodinné vily ve středních Čechách.
Investoři oslovili architektonické studio Lennox Architekti, aby jejich představy realizovalo. Návrh moderní oranžerie ideově vychází z podoby starých zámeckých oranžerií, které byly jednoduchými, ale současně velkorysými stavbami – jakýmisi galeriemi vzácných teplomilných rostlin. “Naší snahou bylo vytvořit objekt, který i přes své malé rozměry zachytí část oné velkorysosti starých oranžerií,” vypráví autor oranžerie Ing. arch. Jindřich Starý a pokračuje: “výsledkem měla být stavba, která naváže na kompozici zahrady, na její proměnnou barevnost. Stavba, která se také stane místem odpočinku v krásné zahradě.”
Pečlivě vybrané místo
Oranžerie je umístěna na nejvyšším místě mírně svažité zahrady, téměř v ose záhonu růží, který tvoří předprostor vily. Poloha oranžerie vychází z důležité orientace ke světovým stranám a také z umístění vzrostlých stromů v jejím okolí. Tvar stavby je odrazem vnitřního prostorového uspořádání, které odpovídá různé výšce a mohutnosti rostlin pěstovaných v oranžerii. “Byl navržen konglomerát tří prostorů, které mají rozdílnou výšku i šířku, a jsou spojeny pravidelným rastrem nosných rámů. Vnitřní prostor je potom vlivem měnící se výšky, šířky a úhlu oslunění nečekaně bohatý,” doplňuje Jindřich Starý.
Teplé tóny masivního dřeva
Stavebním materiálem oranžerie je červený cedr. Pro atmosféru této specifické stavby byl určen masivní přírodní material pro jeho specifické vlastnosti. Právě masivní dřevo dává stavbě archetypální vzhled, navíc pak právě pevné cedrové dřevo svým krásným teplým odstínem záměrně rezonuje s podzimní barevností celé zahrady. Podzim je totiž období, kdy se část rostlin přesouvá z celé zahrady do interiéru oranžerie – a tehdy také tato zahradní stavba začíná doopravdy ožívat.
Okna chrání rolety v přírodní barvě
Konstrukci stavby tvoří jedenáct tuhých cedrových rámů, které jsou zavětrované plnými plochami zadní stěny a střechy. Masivní zadní stěna tvoří pozadí pro pečlivě vybranou skladbu rostlin uvnitř – juky, olivovníky a citrusy.
Velkoplošná okna celé jižní fasády jsou chráněna v horkém létě před ostrým sluncem dlouhými předokenními roletami. Střecha je materiálově i výškově nejednotná: prosklenou střechu má nejvyšší střední dvorana, do které je umístěn vstup do oranžerie. Na tuto středovou dvoranu pak navazují dvě nižší křídla se střechou plnou. Konstrukci střechy tvoří vodorovné části rámů s vloženou izolací a odvětrávanou mezerou. Finální vrstvou je hydroizolační folie.
Oranžerie je vytápěna pomocí tepelného čerpadla vzduch–voda, které je napojeno na systém podlahového vytápění.
| Oranžerie je tradiční uzavřená vytápěná stavba s velkými okny, historický typický prvek zahradní architektury. Oranžerie jako přízemní zděné dlouhé budovy s velkými okny na jižní fasádě vznikaly nejprve v době renesance v Itálii. Brzy dosáhly velké popularity a stavěly se i v dalších, severněji položených zemích. I na našem území byly k vidění oranžerie především v zámeckých zahradách. Sloužily k pěstování citrusů a jiných subtropických rostlin, přezimovaly v nich choulostivé dřeviny. V zimě se prostor vytápěl, navíc pomáhalo za slunných dní i slunce opírající se do oken. V létě byla okna před výhní chráněna rohožemi. |
Text: Alena Gembalová
Foto: Petr Bartoš
